Těsně před blackoutem jelo Španělsko jen z 20 % na stabilní elektrárny

Alejandro si na předměstí Madridu vystál hodinovou frontu do obchodu a pak zjistil, že zbytečně, protože už neměli ani svíčky, ani čelovky, ani rádia na baterie. Příběh jak z éry generála Franca, což? A stal se přitom v mnoha variantách i toto pondělí, tedy skoro padesát let od Francovy smrti…

Energetika poslední dobou píše neuvěřitelné příběhy. Ve středu 16. dubna 2025 se provozovatel španělské přenosové soustavy pochlubil, že obnovitelné zdroje mu pokryly velkou část dne přes 100 % spotřeby. O týden později následoval oslavný článek o tomtéž a ten mě tak „nadchl“, že jsem si dovolil taky něco napsat. A za dalších pět dní největší blackout ve španělských dějinách. To nevymyslíš!

Předpokládáte-li, že teď spustím oslavné reggae ve stylu „já jsem to říkal“, zklamu vás. O teorii portugalského operátora (meteorologický jev tak vzácný, že o něm žádný energetik nikdy neslyšel) si sice myslím svoje a spekulace o roli solárů jsem taky zaslechl. Přesto mi připadá rozumné počkat si na závěry řádného vyšetřování a do té doby věřit jen renomovaným odborníkům. Uspokojivé vysvětlení dosud poskytl třeba soudruh Hynek Trousil z Katódy Olomóc.

Konec spekulací, elektronickou tužku do ruky a vzhůru do světa čísel a faktů. Na úvod mi tedy dovolte jeden nekorektní vtip. Když začaly ze Španělska proudit první informace, nemohl jsem se zbavit dojmu, že graf zatížení mi připomíná řecké písmeno pí (π). Jako kdyby se nám španělští energetici snažili něco sdělit a nestihli vzkaz dokončit… Pevně věřím, že to něco nemělo vyjadřovat směr, kam se ubírá evropská energetika.

Pro úplnost: Takhle ten graf vypadal celý, tedy včetně večerní a noční snahy o obnovu napájení.

Nás ale zajímá nejvíc něco jiného. V jakém zdravotním stavu byla španělská síť, když „to bouchlo“?

Tak jako lékař napřed zkoumá tlak, my se podíváme na frekvenci. Úkolem energetiků je vlastně především dbát na co nejmenší odchylky od předepsaných 50 Hz. A na Grid radaru, který monitoruje mimo jiné evropskou kontinentální síť, vidíme celkem nepřekvapivě žuchnutí krátce po poledni.

Připomeňme si, že pokles pod 49,9 Hz už síťaři považují za stav „safra“ a předstupeň stavu „máme problém“:

· 49,9 – 50,1 Hz = pohoda, jazz

· 49,75 – 49,9 / 50,1 – 50,25 Hz = safra, to už není úplně dobré, ale proč si tím kazit den

· 49,5 – 49,75 / 50,25 – 50,5 Hz = máme problém

A teď trochu překvapivě pohled na českou frekvenci téhož dne.

Propad po 12:30 už jsme si popsali, ale co tam proboha dělá ještě větší propad před devátou ranní? Vždyť o tom se dosud vůbec nemluvilo!?

Popravdě to vysvětlit neumím, ale tipnul bych si, že to bude nějak souviset s podivným vývojem přeshraničních toků mezi Španělskem a Portugalskem v tutéž dobu. Někdy před devátou zničehonic Španělsku zmizel import 2,25 GW z Portugalska. Skokově. Souběžně pokračoval export do Francie a postupně se k němu přidal i export do Portugalska, takže tam se tok otočil.

Pokud jde o ranní incident, výrobní data nám toho tentokrát příliš neprozradí. Na tom španělském je, pravda, kolem deváté hodiny takový divný zub. Jako kdyby někdo v Madridu zakřičel do amplionu: ¡Hola!, ¡holoto!, končí ranní špička, vypněte náročné spotřebiče!

Portugalský graf by člověka snadno zblbnul, protože signalizuje brutální pád zatížení už dlouho před polednem – senzaci nám však pokazí pohled dolů na tu nenápadnou, ale důležitou poznámku GMT+1 (Portugalsku se budu věnovat někdy jindy, to byla zjevně kapitola sama pro sebe).

Nicméně soustřeďme se na to podstatné. Co konkrétně ve Španělsku jelo těsně před blackoutem a na jaký výkon? Ve 12:30 fotovoltaika dodávala fantastických 19 340 MW, což odpovídalo téměř 60 % výroby a 77 % zatížení. Vítr přidával dalších 3416 MW, tedy 11 % výroby a 14 % zatížení. Jinými slovy i včera se málem splnil onen zelený sen, že slunce a vítr pokrývaly zatížení téměř ze 100 % (přesněji řečeno 91 %).

Už tohle je tak zajímavé, že si to zaslouží Turka.

Ještě mnohem zajímavější je ale přehlídka stabilních zdrojů. Jádro 3384 MW (10 % výroby, 13 % zatížení), plyn 2216 MW (7 % výroby, 9 % zatížení). Uhlí, biomasa a další klasické elektrárny nestály za řeč. Suma sumárum, bavíme se o nějakých sotva 20 % výroby a čtvrtině zatížení. To je dost málo.

Teoretická vsuvka. Pamatujete ještě na onen „skoro-blackout“ z počátku roku 2021? Jo, to byl ten incident, při němž se Evropa rozdělila na dva ostrovy. Tak tenkrát síť prokazatelně zachránily tzv. „setrvačné hmoty“.

Budu citovat a parafrázovat sám sebe: To je taková energetická „kápézetka“, kterou mají všechny jaderné, uhelné a částečně i plynové elektrárny schovanou ve velkých turbínách a kterou získávají v okamžiku jejich roztočení. Díky setrvačnosti jsou pak schopné skokově dodat mnohem více energie, než aktuálně produkují. V prvních zlomcích vteřiny tedy pád frekvence nezachraňují dispečeři, a dokonce ani automatické systémy primární regulace, ale prostá fyzika reprezentovaná velkými roztočenými turbínami po celé Evropě.

Takže když se ve Španělsku proti 23 000 MW v nestabilních solárech a větru točilo jen přes 5 500 MW v jádru a plynu, Španělé si doslova zadělávali na problém. Jasně, k tomu jádru a plynu lze ještě připočíst vodu, která rovněž přispívá k setrvačnosti. Ale to jsme pořád na dost nízkých hodnotách a horko těžko 30 % výroby. Španělská síť byla prostě v poledne velmi zranitelná, síťaři říkají „měkká“, a pak už nejspíš stačily dvě tři „drobnosti“ a bylo vymalováno. O těch drobnostech přitom zatím odmítám spekulovat – na to je, jak jsem zmínil, zatím brzo.

Pokračujme raději v poctivé datové analýze. Provozovatel sítě uvádí, že ve 12:32 během pouhých pěti vteřin spadlo zatížení španělské sítě o téměř 15 GW, tedy o 60 %! Z dat ENTSO-E lze vyčíst nejnižší hodnoty ve 13:45. Když to porovnáme se stavem ve 12:30, naskytne se nám pozoruhodný pohled na to, jak si v kritickou chvíli počínaly jednotlivé zdroje.

Největší pád zaznamenala právě fotovoltaika (téměř o 15 000 MW), nicméně zhruba 5000 MW se udrželo. Kompletně do tmy šlo jádro. Z plynových zdrojů zůstalo něco přes 400 MW (zaplaťpánbů za ty dary). Docela odolné byly dále větrníky. Naopak přehradní elektrárny se poroučely skoro komplet a průtočné z větší části. Vzhledem k tomu, jak málo točivých strojů zůstalo „naživu“, je vlastně docela zázrak, že Španělsko nešlo do tmy komplet.

Datovou analýzu zakončím letmým pohledem na obnovu soustavy (přitom slibuji, že se k tématu určitě vrátím, protože by si zasloužilo podrobnější vysvětlení – jenže kdo by to četl, kdyby to bylo tak dlouhé, že…). Tam bych upozornil na dvě věci:

1) nelze popřít, že zejména v prvních chvílích se docela hodila fotovoltaika i větrníky, protože se dají poměrně snadno nastartovat. Na druhou stranu setrvačnost vám do sítě nedodají, ani kdybyste je prosili na kolenou (o nějaké flexibilitě vůči spotřebě ani nemluvě).

Proto bylo extrémně důležité 2) postupné najíždění plynových zdrojů. Do rána se podařilo zprovoznit 12 500 MW v plynu a díky tomu byly obnoveny dodávky do naprosté většiny země. Samozřejmě svou roli sehrála i skutečnost, že vzkřísit jádro není tak jednoduché, a Španělé se tedy museli obejít zcela bez klasického baseloadu.

Beru zpět, vlastně bych rád upozornil ještě na třetí věc: 3) Španěly dost zachránil celkem významný dovoz elektřiny z Francie, a dokonce i z Maroka přes Gibraltar.

Co přesně způsobilo španělský blackout, a zda to mělo nějakou souvislost s podivnými ranními výkyvy frekvence, to se pravděpodobně nedozvíme v řádu dnů, ale spíše týdnů, jestli ne měsíců. Mně zatím připadá jednoznačný jediný závěr: Události ve Španělsku potvrdily, že setrvačnost v síti je zásadním prvkem její rezistence vůči nejrůznějším incidentům. Nic víc, nic míň. Trochu nuda, já vím. Tipnul bych si však, že v tomto případě má vyšetřování celkem slušný potenciál přinést mnohem zábavnější závěry…