Fakt jeli Španělé jen na OZE? První krok k dekarbonizaci je přestat si lhát

Snad se Vám bude můj záměr zdáti pošetilý a budete se tázati, proč to vlastně dělám. Mohl bych Vám odpovědět, že tak činím v zájmu energetiky a dekarbonizace, ale to je nabubřelá fráze, v jejímž jménu bylo už napácháno mnoho zla. Vysvětlím Vám to tedy jinak.

Jistě znáte onen pobuřující pocit, který ve Vás vznikne, vykládá-li Vám někdo energetiku ne tak, jak jí velí fyzikální zákony, nýbrž tak, jak se mu to hodí do krámu, a předpokládá s urážlivou jistotou, že mu uvěříte. Byl to právě tento pocit, který naplnil pohár mé trpělivosti a který mě přinutil, abych vytáhl do boje proti energetickým mýtům.

(…)

Zařídil jsem si „Kancelář pro uvádění energetických příběhů na pravou míru“. Tato instituce pracuje takto: čtenář, který nedůvěřuje, obyčejně právem, některému tvrzení na webu, pošle mé kanceláři příslušný text a obdrží naprosto přesné a pravdivé informace, jak se příběh udál ve skutečnosti. Dovolte, abych Vám posloužil ukázkou. Podrobil jsem šetření následující článek z tohoto týdne:

Autor s odkazem na vyjádření provozovatele sítě Red Eléctrica de España tvrdí, že ve Španělsku se podařilo ve středu 16. dubna, tedy v běžný pracovní den, pokrýt veškerou poptávku po elektřině výhradně z obnovitelných zdrojů a zcela bez využití fosilních a jaderných elektráren. Nejvíce elektřiny dodaly větrné elektrárny (256 GWh), dále fotovoltaické elektrárny (151 GWh), vodní elektrárny (129 GWh) a zbytek termosolární zdroje či jiné obnovitelné technologie.

„V 11:15 došlo navíc v energetické síti ke zlomovému momentu, kdy kombinovaná výroba větrné a solární energie překročila 100 % aktuální poptávky,“ píše autor a dospívá k závěru, že fosilní paliva už nebudou potřeba, protože budoucnost bezemisní elektřiny je za dveřmi.

Měl jsem jakési pochybnosti o tom, že ve Španělsku pokryli spotřebu tak, jak to bylo popsáno v článku, a moje „Kancelář pro uvádění energetických příběhů na pravou míru“ k tomu zjistila toto:

Provozovatel sítě se skutečně jmenuje Red Eléctrica de España a 16. dubna 2025 se opravdu na sociálních sítích pochlubil, že obnovitelné zdroje vyrábějí dostatek energie k pokrytí poptávky po elektřině ve Španělsku.

Je pravda i to, že větrné a fotovoltaické elektrárny vyráběly, jako kdyby nebylo žádné zítra (na začátku španělského jara na tom není nic divného). Také je pravda, že 16. dubna 2025 byla středa a že šlo o pracovní den, ale tím pravdivé údaje končí a všechno ostatní se ve skutečnosti odehrálo docela jinak.

Nyní už mi dovolte vystoupit z oblíbené knížky a ještě před slíbeným „debunkingem“ vysvětlit proč jsem se vůbec rozhodl rozebrat článek, který má titulek na úrovni „Farmaceutické firmy ho NENÁVIDÍ“ nebo „Leoš Mareš si nevšiml, že mikrofon zůstal zapnutý.“ Přiznám se, že mi to nedalo a prošel jsem si celou diskuzi čítající bezmála stovku (!) reakcí. Schválně jsem si dělal čárky, kdykoli někdo prohlédl, že už základní tvrzení článku je lež. Ani jednou, přátelé! Jen samé argumenty druhého sledu (volně parafrázuji výběr z hroznů):

- OZE jsou slepá ulička

- Až to bude fungovat i na severu Evropy…

- A co po západu Slunce?

- A zbylých 364 dnů v roce bude bez proudu?

- Španělsko je přímořský stát a slunce má taky hodně, v ČR to ještě dlouho nepůjde

- Počkáme zase na zimu, až bude po většinu dne tma nebo přestane foukat

Přitom se stačí podívat na základní graf výroby, aby člověk zjistil, že ve Španělsku celý boží den vesele jely jaderky, spalovny odpadu, plyn (!), černé uhlí (!!), a dokonce i nějaký menší mazuťák, který patrně jen likvidoval zbytky po destilaci ropy (!!!).

Když si dáme trochu práci v Excelu a vytáhneme na čtvrthodinovou osu výrobu z OZE proti zatížení, zjistíme, co tím chtěl básník z Red Eléctrica de España říct, když na sítích vykřikoval to svoje „Confirmado!“: Mezi 9:45 a 19:00 (tedy něco přes 9 hodin) úhrn výroby z OZE převyšoval spotřebu celé země.

Autor české „cover verze“ ovšem hovořil o „veškeré poptávce“, tedy po celý den, a žongloval vyrobenou energií, nikoliv výkonem. Říkal jsem si, to on udělal takovou tu klasickou fintu se součty na konci dne, ale, jak je vidět z dalšího grafu, ani po odečtení exportu to jaksi nevychází… (byť už těch 85 % je parádních)

Pak tam ještě měl tu triumfální pasáž o „zlomovém momentu, kdy kombinovaná výroba větrné a solární energie překročila 100 % aktuální poptávky“. Je mi líto, ale nepřekročila (byť chybělo fakt málo).

Když to tedy shrneme, energetický příběh uvedený na pravou míru by zněl nějak takhle: Ve Španělsku ve středu 16. dubna 2025 po dobu necelého půldne nastala situace, kdy obnovitelné zdroje vyráběly dohromady více elektřiny, než země spotřebovala. Souběžně vyráběly celý den jaderné i fosilní zdroje, a to nejen kvůli dorovnání spotřeby a výkyvů OZE, ale také kvůli udržení frekvence v síti a službám výkonové rovnováhy. Ve skutečnosti tedy Španělsko nejelo ani den ani hodinu, ba ani vteřinu čistě jen na OZE a bez využití jaderných či fosilních zdrojů.

Ale z toho už by nebyl „otvírák“, ale tak kraťas ze zahraniční rubriky na straně 9, že? Abych řekl pravdu, dost mi to připomíná kalifornský příběh, o kterém jsem psal nedávno.

Nic to samozřejmě nemění na tom, že Španělsko má fantastické podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie a zároveň je i fantasticky využívá. Ale ohnout to a formulovat triumfální závěr, že fosilní zdroje už nebudou potřeba a bezemisní budoucnost už není příliš vzdálená, to je nejen nefér, ale troufám si tvrdit, že to ubližuje dekarbonizaci mnohem víc než bájní fosilní lobbisté (mezi něž mě někteří lidé řadí a já je tímto srdečně zdravím).

Co myslíte, když v zimě přišla bída na Kozáky, teda vlastně Dunkelflaute na „OZ(E)áky“, chlubila se také Red Eléctrica de España, že večer skoro 57 % spotřeby pokrývala jádrem a fosilními zdroji a jen 6 % z větru a slunce? Kdepak. Ten den viselo na sockách společnosti cosi o digitalizaci rozvodné sítě Baleárských ostrovů…

Takže šampaňské zase zašpuntovat a dát k ledu, slavit se bude až jindy (nejdříve v roce 2050, jestli vůbec). Poslední zprávy ze Španělska navíc naznačují, že ani země tak bohatá na slunce, vítr i vodu se k bezemisní energetice jen za pomocí obnovitelných zdrojů prostě nedostane. Investiční kanibalizace postihuje už nejen OZE, ale i akumulaci. Souběžně roste tlak na odložení odchodu od jádra (o specifickém vztahu Španělů k jaderné energetice jsem psal zde).

Někteří mí fanoušci mi vyčítají, že jsem málo pozitivní, tak to zkusím na závěr napravit (nebo možná začnu psát o vaření místo o energetice). Moc se o tom neví, ale na Velikonoční neděli zažila česká elektrická síť taky jeden zelený rekord. Solární elektrárny strčily do kapsy uhlí, a dokonce i jádro a staly se poprvé nejsilnějším zdrojem elektřiny. Pravda, trvalo to jen asi pět hodin a nejspíš by se to vůbec nestalo bez kombinace nízké spotřeby a odstávek druhého bloku Temelína a třetího bloku Dukovan. I tak se ale sluší smeknout klobouk. Kdo by to byl řekl ještě před čtyřmi lety?

Za pozitivní nepovažuji jen fakt, že se to stalo, ale i to, že o tom nevyšel jediný nepřiměřeně oslavný článek. Ten jediný, který jsem našel, napsal jeden z nejzkušenějších energetických redaktorů, takže byl věcný, neideologický, obsahoval spoustu čísel a pozoruhodných souvislostí. „Kancelář pro uvádění energetických příběhů na pravou míru“ měla volno…

Pokud jsme stále přesvědčeni, že energetiku i celou ekonomiku je nutné za každou cenu dekarbonizovat, navrhuji konečně udělat nezbytný (a v žádném případě ne dostačující) první krok: přestat si lhát.

„Setapouch! Sobý hnusec!“