Španělsko před blackoutem ignorovalo 11 varování. Rafinérie padly už dřív

Na každé diskuzi o blackoutu je kouzelné, že má jenom dvě polohy. Buď se nic nestalo, a tím pádem ani nic nehrozilo a kdo si dovoluje jen naznačit, že něco hrozilo, za trest opíše na recyklovaný papír všechny evropské směrnice týkající se Green Dealu (AI to odhadla na bratru milion znaků).

Anebo se něco stalo, a tím pádem to přišlo jako indukovaná atmosférická vibrace z čistého nebe, v žádném případě se to nedalo předvídat, nikdo za to nemůže a rozhodně to nesvědčí o sebemenší chybě v perfektně fungujícím systému vyplývajícím z geniální a nezpochybnitelné evropské energetické politiky…

Chcete pár příkladů? Poloha „během mojí služby se nic zvláštního nestalo“: Na začátku roku 2021 se ocitla na pokraji blackoutu celá evropská síť, na začátku letošního roku Velká Británie a 1. dubna pak její nerozlučný kamarád Francie. Přestože jsem všechny incidenty pečlivě zanalyzoval přes data a primární zdroje, přiznám se, že na argument typu „vždyť světla svítila, klakson troubil a stěrače stíraly“ nemám adekvátní protiargument. Striktně vzato jsem si tedy za ty tři články vykoledoval zhruba 198 hodin čistého přepisování greendealových směrnic… Tak se tu mějte a uvidíme se na jaře.

Poloha „ale stalo sa, stalo, Kefalín“: V pátek 21. června 2024 ve 12:09:16 došlo ke zkratu na 400kV vedení v Černé Hoře a odstartoval výživný balkánský blackout, který jistě velmi zpříjemnil dovolenou i mnoha českým rodinám v Chorvatsku. Ještě ve 12:09:15 pro ně přitom kuchaři v Dubrovníku chystali stovky porcí černého rizota či pašticády, aniž by tušili, že za pár minut budou hledat ve sklepě plynovou bombu.

V pondělí 28. dubna 2025 krátce po poledni jel v Madridu výtahem tenista Fernando Romboli. V poslední přípravě před Rolland Garros do hlavní soutěže neprošel a v rámci turnajové čtyřhry figuroval jen jako náhradník. I tak pravděpodobně spíš přemýšlel o tom, jak zlepšit forhend z voleje, než o tom, zda zrovna po celé zemi nekolabují elektrárny kvůli přepětí v síti. „Uvízl jsem na třicet minut ve výtahu… Kdyby teď někdo vypadl a já měl hrát místo něj, asi to nestihnu,“ napsal v dobrém rozmaru fanouškům na sociální sítě.

Do třetice v pátek 4. července 2025 těsně před polednem zívl pražský hasič Béda nad třetí kávou a snažil se z internetu vymámit odpověď na otázku, zda v kempu na Lipně, kam s rodinou vyrazí o víkendu, mají dětské hřiště u hospody (já bych to teda dal do stavebního zákona rovnou jako povinnost). Neměl ani tušení, že do večera stihne odbavit 7 falešných hlášení o kouři kvůli spínání dieselagregátů, zasanovat provozní tekutiny ze 4 autonehod a vysvobodit 17 lidí z výtahů (kolem hasičárny projel tleskající tenista Romboli).

Všechny tři případy se liší jako fáze a nulák, přinejmenším jedno mají však společné: Až do poslední vteřiny blackout nikde nehrozil, život si plynul svou nudnou permanentně elektrifikovanou formou a nikoho ani nenapadlo, že by to najednou mělo být jinak (no dobře, černohorský technik, který se vybodl na údržbu dřevin v blízkosti vedení, možná jistou předtuchu měl).

Vtírají se tudíž palčivé otázky: Kde byli v období před blackoutem všichni energetičtí experti, kteří už od plynové krize chodí do médií po celé Evropě jako do hospody? To nikdo z nich neměl ani tušení, že by se mohlo něco přihodit? Proč nás nevarovali? Čert vezmi balkánský blackout a český skoroblackout, to byly vlastně prkotiny. Ale co ten „plnotučný“ ve Španělsku? Fakt nastal jen tak, zničehonic?

Krátká odpověď zní: Ne. Ta trochu delší: Španělská vláda byla za posledních 5 let JEDENÁCTKRÁT varována. Tu nejdelší (odpověď, ne španělskou vládu – kolem projel tleskající generál Franco) vizte níže.

První varování je to nejdůležitější (jako od maminky a platí to i v tom ohledu, že málokdo ho vůbec zaznamená). V září 2020, tedy po úvodní vlně covidu, o níž jsme několik týdnů věřili, že je jediná a ne první ze šesti, vydal provozovatel španělské přenosové soustavy REE studii s příšerným názvem, ale dost znepokojivým obsahem. Dokument zjednodušeně řečeno zkoumá proveditelnost nejrůznějších zelených scénářů z pohledu stability systému. Docela fajn nápad, že?

Už před šesti lety si španělští inženýři uvědomovali, že jedním ze strašáků moderní energetiky budou skokové změny výkonu OZE. Copak v roce 2019, to byla ještě pohoda – maximum cca 3000 MW za hodinu. Scénář pro rok 2026 už ovšem počítal s 10 000+ MW/h a scénář pro rok 2030 s cca 15 000 MW/h.

Tomu odpovídaly i požadavky na reakci řiditelných zdrojů.

Víte, co je ve španělštině vertido? Dá se to přeložit jako „vypili“, což by naznačovalo, že následující graf zachycuje spotřebu sangrie. Taky to ale znamená „vypuštěný“, z čehož už lze dovodit, že graf ilustruje krácení výroby. Zatímco rok 2026 má být ještě „todo tranqui“, rok 2030 už „un horror“. V peaku přes 4000 MW a přes 10 % zahozené výroby kvůli přetížení sítí…

Ze spousty dalších pozoruhodných grafů vybírám deficit rychlé výkonové rezervy. Zatímco v normálním „mokrém“ roce 2026 by měl dosáhnout zanedbatelných 60 MW, při nenormálním suchém až přes 1500 MW.

A teď to nejzajímavější. REE už v roce 2020 upozorňovala před poklesem setrvačnosti v síti, tedy před snížením množství zdrojů s velkými rotujícími turbínovými soustrojími. Po 28. dubnu právě tento parametr označila většina expertů za klíčový.

Zpráva modelovala také náhlý výpadek zdrojů s výkonem 3 000 MW a reakci primární regulace. Asi vás nepřekvapí, že pád frekvence má být s postupujícími roky strmější a strmější…

Když to shrneme, studie z roku 2020 jasně říká, že pokud bude Španělsko chtít integrovat stále víc a víc OZE, kvůli slabému propojení do zahraničí to může mít značné dopady na stabilitu sítě. Proto doporučuje investovat do akumuace, interkonektorů a rezervních kapacit.

Mezinárodní agentura pro energii v červnu roku 2022 ve studii Nuclear Power and Secure Energy Transitions upozornila, že pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 bude zásadní nejen růst OZE, ale i zajištění spolehlivé řiditelné výroby. Se zvyšujícím se podílem OZE podle ní (a také podle matky fyziky) stoupá význam synchronní výroby a setrvačnosti a při nedostatku zdrojů poskytující tyto stabilizující služby roste riziko výpadků.

IEA doslova zmiňuje, že mnoho jaderných elektráren v Evropě už má naběháno 30 a více let a že při neprodloužení jejich životnosti hrozí k významnému poklesu stabilní výroby, což povede k tomu, že dosažení „net zero“ cílů bude dražší, složitější a rizikovější.

Sluší se připomenout, že Španělsko od roku 2012 neodstavilo jediný reaktor a jaderný exodus zahájí až v roce 2027. Nicméně i tak vyznívalo jako vzorový záškolák, protože neomylně realizovalo přesně ten scénář, který IEA označuje za riskantní: Na jednu stranu zuřivě rozvíjelo OZE…

…na druhou neméně zuřivě odstavovalo tepelné zdroje.

IEA přitom v roce 2022 volala po prodloužení točivých zdrojů a posílení akumulace, flexibility sítě, přenosové infrastruktury a systémové rezervy tak, aby transformace měla šanci probíhat bezpečně. Přitom upozornila na to, že na provedení nezbytných investic už není moc času.

Na začátku roku 2024 zveřejnila Národní komise pro trhy a hospodářskou soutěž (= španělský UOHS) jakousi diagnostiku elektrické soustavy. Varovala doslova před „nárůstem napětí v systému“ (!) v důsledku „vyššího příspěvku jalového výkonu“, což odvozovala z rostoucí integrace OZE. „Scénáře předpokládané v krátkodobém a střednědobém horizontu (nárůst decentralizované výroby a vlastní spotřeby) naznačují, že se tento efekt může zesílit.“

V květnu 2024 už bila na poplach Evropská síť provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E, když v pravidelné studii ERAA ukázala, jak to bude v následujících letech se zdrojovou přiměřeností. V citlivostním scénáři roku 2028 vyšla spousta zemí včetně Španělska dost tragicky. „OZE kvůli své přerušované výrobě nedokáže kompenzovat očekávaný pokles výroby tepelné energie a předpokládaný nárůst elektrifikace do roku 2035“, píše ENTSO-E a dodává: „K zajištění energetické bezpečnosti a splnění klimatických cílů musí Evropa urychlit rozvoj síťové infrastruktury a flexibilních řešení a skladování energie.“

Ve stejné době vydali technici REE zprávu s odpudivým názvem Obecná kritéria pro ochranu španělské elektrické soustavy, v níž upozorňují na chování elektroniky OZE a potřebu přizpůsobit parametry ochran, aby se předešlo nevynucenému odpojování (wow!). Některé oblasti v rámci distribučních sítí, které dosud nebyly považovány za kritické, by se kritickými mohly stát, a to právě při příliš vysoké integraci OZE.

„Dokud bude zachována dostatečná úroveň synchronní výroby, neočekávají se žádné významné změny. V budoucnu by však v oblastech s vysokým zapojením výroby OZE mohly nastat situace, kdy by chování některých současných ochranných funkcí neodpovídalo očekávání,“ píše se ve zprávě.

V prosinci 2024 vydalo nové varování samotné Ministerstvo pro ekologickou transformaci v čele s nově jmenovanou Sarou Aagesenovou: „Pravděpodobnost výpadků dodávek elektřiny je nyní pětkrát vyšší než v roce 2021 vzhledem k rostoucímu zatížení sítě a nedostatku flexibility elektrické soustavy. (…) Rostoucí distribuovaná penetrace obnovitelných zdrojů energie přenáší do přenosové sítě nestálou lokální dynamiku.“

Ještě před tím odborníci z Ministerstva průmyslu a turismu v tomto článku apelovalo na posílení přeshraničních vedení a zdůrazňovalo význam interkonektorů z hlediska bezpečnosti dodávek a integrace OZE.

A pak už to šlo ráz na ráz. Na přelomu února a března 2025 se opět ozvala REE, a to už celkem akutním až zoufalým tónem. Ve výroční zprávě zmínila, že při vysoké penetraci OZE hrozí bez technických protiopatření neřízené odpojování zdrojů. Také připustila, že s uzavíráním konvenčních elektráren se systém stává obtížněji řiditelný a náchylný k výpadkům, což by mohlo „poškodit reputaci společnosti“ (ne asi).

V březnu pak několik expertů REE před kongresovým výborem uvedlo, že „Red Eléctrica není připravena na způsob, jakým plánujeme provést transformaci energetiky (…) Na světě neexistuje žádný ekologičtější zdroj energie než jaderná energie. Je nezbytná? Ano, je nezbytná.“

Jak vysokého stupně zoufalství musíte dosáhnout, abyste si odpovídali na otázky, které si sami kladete?

Necelé tři týdny před blackoutem vydaly varování také velké energetické společnosti. Například Naturgy upozornila, že „dokud se nepodaří integrovat OZE s dostatečnou skladovací kapacitou, pro stabilní výrobu bude nadále potřebná jaderná energie a pro flexibilitu plynové elektrárny.“

Málo se to ví, ale petrochemická společnost Repsol zažila masivní výpadek elektřiny už pět dní před blackoutem, a dokonce ji i oznámila vládě v oficiálním prohlášení o vyšší moci. Repsol musel zastavit rafinérii v Cartageně, a to kvůli technickým problémům způsobeným nikoliv vlastním provozem, ale okolnostmi, které její zaměstnanci nemohli ovlivnit.

Ve stejný den, kdy Repsol vydal oznámení, došlo zároveň k přerušení provozu na vysokorychlostních železničních tratích mezi Chamartínem a Pajares. Ministr dopravy a udržitelné mobility Óscar Puentes připsal příčinu „přetížení sítě“ a připojil celkem výmluvný graf výroby.

(to „V“ je fakt římská pětka, ale sám jsem měl cuky za něj položit tři tečky a posunout význam trochu jinam)

Pověstné poslední varování přišlo přímo den D cca 30-40 minut před blackoutem. Mezi REE a výrobci nastal nebývalý informační šrumec, z nějž vycházela jako dominantní zpráva, že síť pracuje nestabilně a dodávky elektřiny jsou v ohrožení. To už bylo ale fakt pozdě začít něco dělat…

Zatímco klasická křížová cesta má tradičně 14 zastavení, ta španělská jich měla 11. Pointa? Po každém z nich (dokonce i po tom posledním) se dalo namítnout: Co nás strašíte, vždyť nic nehrozí! Blackout se stal blackoutem až 28. dubna krátce po poledni. Do té doby nebyl, respektive předstírali jsme, že neexistuje, případně že má podobně reálnou podobu jako jednorožec či maďarský trnoocasí drak.

Když budu apelovat na změnu diskuze o blackoutu v tom smyslu, abychom se otevřeně začali bavit o mezních situacích a přestali je bagatelizovat, spousta španělských subjektů může právem kňučet: Ale vždyť my jsme to zkoušeli! (jedenáctkrát) Přiznám se, že na to protiargument nemám. Vytkl bych jim snad jen ty krkolomné a nesrozumitelné názvy příslušných zpráv. Možná by to chtělo lepší a přímočařejší komunikaci vůči širokému publiku.

Tak se když tak hlásím do služby…

P.S.: Trápí-li vás otázka, co konkrétně měla španělská vláda udělat tváří v tvář všem těm varováním, vězte, že odpověď má dvě roviny. V té dlouhodobé se bavíme o propojování a posilování sítí, navyšování flexibility, výstavbě akumulace a budování rezervních zdrojů. V té krátkodobé o všech havarijních opatřeních, která začal provozovatel soustavy vykonávat už 29. dubna (což je tak výživné téma, že vydalo na samostatný text).