Balkánský blackout spustila přerostlá vegetace. Nebičujme se za ten český

To se nám v Česku urodilo expertů na energetiku, což? Stačil jeden sotva patnáctiprocentní blackout a na sítích je to hned samý dispečer, operátor velínu, strojař či silnoproudař. Ani se nechce věřit, že trpíme chronickým nedostatkem pracovních sil v technických oborech.

Je to samozřejmé přirozený jev. Není to tak dávno, co od Kavčích hor až na Pražského povstání stály fronty vojenských analytiků a předtím epidemiologů.

Povýšenost však není na místě. Možná je to tak správně. Není to ta veřejná diskuze, po níž všichni napříč obory pořád tak voláme? Je hodný posměchu či opovržení antropolog, manažer z automotive výroby či prodavačka ze supermarketu, když pokládají naprosto oprávněné dotazy k oboru, o němž nemají ani páru, který je však pro všechny naprosto bazální? Třeba jak je možné, že jeden spadlý vodič shodil půlku Prahy a několik krajů?

Jasně, debata se nesmí zvrhnout do banální roviny a to ona se zejména na sítích většinou velmi ochotně zvrhne, protože sítě byly tak nějak vymyšleny za účelem onoho zvrhnutí. Kdo tenkrát sežral toho netopýra ve Wu-chanu? (Nikdo, nebo možná všichni, ale to je fuk) Proč se v Oděse koupou lidé? (Protože jim je vedro, a protože už jim z té války hrabe natolik, že už se nebojí ani výbuchu min…)

Chce se mi věřit, že vždy aspoň část diskuze plní svůj účel, tedy dotknout se podstaty problémů a nikoliv jen jejich symptomů, a vytvářet tak tlak na vhodné systémové změny. Kam vede absence tohoto prvku, to velmi dobře známe i z energetiky. První článek o jaderné havárii v Černobylu vyšel v Rudém právu s třídenním zpožděním na straně 7 a byl to klasický kraťas o 14 řádcích… (na stejné stránce je třeba sjezd komunistické strany Bolívie a porada mládežnických organizací zemí RVHP v Moskvě)

Pravda, moderní veřejná diskuze trpí už z definice mnoha nešvary. Ani snad nejde o to, že i v případě energetiky má na sítích hlas uklízečky stejnou váhu jako hlas náměstka ministra průmyslu a obchodu. Budeme-li ctít fakta, čísla a argumenty, vlastně by mělo být úplně jedno, kdo je kdo (já vím, jsem nenapravitelný snílek, ale tak mi to nechte…).

Problém je spíš v tom, že lidi, kteří energetice opravdu rozumí, protože třeba řídí nějakou z elektráren, pod postem nadepsaným „Zase nám lžou, německé soláry nám zbořily síť“ prostě nenajdete (co by tam dělali).

Druhou nepříjemností je, že vrchol našeho zájmu o příčinu energetického incidentu se časově vůbec nemá šanci potkat s termínem vydání oficiální vyšetřovací zprávy. V současnosti netrpělivě vyhlížíme tu českou, ale vzpomene si ještě někdo na to, že jsme pořád neviděli tu španělskou? No dobře, vy možná ano, protože čtete můj blog a jste stále v obraze. Ale co třeba balkánský blackout, ten už je někde na úrovni převratu v Čadu či špatné úrody banánů v Kolumbii, že?

A přitom k balkánskému blackoutu, kterému jsem se osobně s pečlivostí sobě vlastní pověnoval zde, už závěrečná vyšetřovací zpráva dávno existuje! Schválně mě však chyťte za slovo a zkuste na českých internetech najít článek, který by o ní referoval. Já jsem objevil jednu čestnou výjimku, a to v podobě blogu tady na Seznamu…

Přitom se ale zrovna v tomto případě závěry vyšetřování lišily od prvotních spekulací jako přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně od tužkové baterie… Jestli si dobře vzpomínám, napřed jsme kladli balkánský blackout za vinu dvěma Japoncům, kteří mají tradičně prsty v lecčem. První se jmenuje Onoseto a druhý Samoseto (tehdy ještě nebyl znám vědečtější termín indukované atmosférické vibrace).

Bylo vedro, síť čelila nadměrné zátěži a náhlému nárůstu spotřeby elektřiny především kvůli klimatizacím a do toho vybuchla linka 400 kV na území Černé Hory. O několik minut později padlo další vedení z Albánie do Řecka. A pak už to šlo ráz na ráz – napěťový kolaps a rozpad soustavy. Vidíte toho krokodýla hlavou vzhůru na chorvatském zatížení mezi 21. a 22. 6.? Tak to je ono.

Jenomže už podzimní vyšetřovací zpráva Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) Japonce zprostila obvinění a naopak dost nemilosrdně přibila na pranýř provozovatele balkánských soustav. Od 25. února 2025 už je na světě i závěrečná zpráva ENTSO-E, která už nezajímala vůbec nikoho a která vznesená obvinění definitivně potvrdila. Pojďme si ji jen tak letmo prolistovat, třeba nám to pomůže vyrovnat se s jedním ne úplně vstřebaným traumatem…

V pátek 21. června 2024 bylo vskutku vedro i u nás, tak co teprve na Balkáně. Zpráva ENTSO-E zmiňuje čtyřicítky a my víme, že nemá na mysli dámy v nejlepším věku (aspoň teda doufám), nýbrž naznačuje tekoucí zbytky asfaltu v Sarajevu, tisíce popálených nohou na dalmatských plážích a halucinace jednoho německého turisty ve Splitu, co v poledne vyžunkl moc rychle Karlovačko…

Teď zas trochu exaktnější údaje. Podle odhadů vyšetřovatelů navýšil provoz klimatizací spotřebu na Balkáně asi o 30-35 %. V důsledku byla celkově o 10 % vyšší, než činí běžný průměr pracovního dne. Z hlediska výkonové bilance je přitom tento kout Evropy dlouhodobě deficitní a i v pátek 21. června 2024 to do něj teklo ze všech stran jako do důlku. Zařazení chronicky deficitní Itálie do tohoto mapového přehledu lze ze strany autorů zprávy vnímat jako čirou škodolibost.

Kombinace těchto dvou faktů (vysoké spotřeby kvůli klimoškám a vysokých dovozů), vedla „k poklesu napětí v důsledku nárůstu jalového výkonu v zatížených linkách.“ Až do 12:09:15 však nic nenasvědčovalo tomu, že se balkánští energetici zapotí i kvůli něčemu jinému než horku.

Ve 12:09:16 však došlo ke zkratu na černohorském 400kV vedení z Podgorice do Ribarevine a ve 12:21:33 i na 400kV vedení mezi albánským Zemblakem a řeckou Kardií. V obou případech byla příčinou přerostlá vegetace! Jinak řečeno Černohorci a Albánci nedostatečně zastřihávali stromy poblíž přenosových linek, ty se jednoho krásného dne přitulily k drátům, nejspíš nastal i výboj a bylo vymalováno. V důsledku padlo několik dalších vedení a následoval kolaps napětí nejen v Černé Hoře a Albánii, ale také v Chorvatsku, Bosně a dokonce i Hercegovině (já vím, laciný vtip). V řádu minut ztratil Balkán 2 214 MW výroby…

…a asi 3 500 MW spotřeby.

Pro opravdové fajnšmekry přikládám seznam odpojených zdrojů nad 25 MW. Najdete v něm vodní, solární, větrné i klasické tepelné elektrárny. Nenajdete v něm uhelnou elektrárnu Pljevlja, čímž se potvrdila má loňská hypotéza, že zrovna tahle stařenka to na severu Černé Hory dost zachránila.

Asi nemá cenu popisovat, co všechno dalšího se v balkánských sítích dělo. Doplním už jen jednu zajímavost. Neodpojovaly se jen elektrárny a běžné linky se střídavým proudem, ale také třeba HDVC kabel Monita (neplést s nejmenovanou bankou) mezi Černou Horou a Itálií.

Zpět ale k příčinám tohoto zpestření letní dovolené milionů turistů. O té prvotní asi nemá cenu spekulovat, prorostlá vegetace, to je evidentní šlendrián. Jistě jste si však všimli, že mezi dvěma iniciačními výpadky přenosových linek uplynulo 12 minut, tedy docela dlouhá doba na nějakou adekvátní reakci. A ta podle všeho nepřišla.

ENTSO-E explicitně vyčítá provozovatelům balkánských soustav, že neměli dobrý přehled o situaci. Dispečeři nedokázali po prvním výpadku detekovat stav N-1 a potenciální nestabilitu napětí v dotčené oblasti a také, že neměli k dispozici dostatek prostředků k tomu, aby zabránili následnému kolapsu. Jak se má náčelník správně rozhodovat, když se mu tají, kde jsme?

V závěrečných doporučeních, kterak předcházet podobným incidentu do budoucna, pak autoři zprávy nepřekvapivě uvádějí mimo jiné tato opatření:

A teď to srovnejte s českým 4. červencem. Padla nám tu také linka přenosovky, ale nikoliv kvůli příliš blízkému setkání se stromem, nýbrž z důvodu mechanické závady na fázovém vodiči (a můžeme se donekonečna hádat, do jaké míry se na tom podepsalo dlouhodobé vysoké zatížení linek v této příhraniční oblasti). O 6 000 km přenosového vedení přitom ČEPS pravidelně pečuje pomocí dronů a termovize, ochranná pásma čistí od vegetace a v případě havárie hned nastupuje expertíza v laboratořích prestižního Kloknerova ústavu ČVUT.

Jestli udělali všichni všechno správně v následujících minutách, při nichž padly Ledvice, několik dalších linek a hlavně rozvodny, to se neodvažuji ani naznačovat a alibisticky odkážu na oficiální vyšetřování. Nicméně povědomí o situaci měli dispečeři v kritickou chvíli podle všeho velmi slušné a následná spolupráce s okolními provozovateli přenosových soustav byla doslova vzorová. Díky relativně nově zavedenému systému Picasso, který umožňuje přeshraniční výměnu regulační energie, jsme se poměrně rychle a snadno zbavili výkonového přebytku, a zabránili jsme tak daleko většímu dramatu. Zde jedním dechem dodávám to, na co se často zapomíná: Velmi pozitivní roli sehrály také uhelné elektrárny, které se udržely na otáčkách, přepnuly se do ostrovních provozů a v režimu vlastní spotřeby vyčkávaly na pokyn ČEPSu při obnově soustavy.

Naproti tomu na Balkáně v první chvíli spolupráce provozovatelů soustav mírně řečeno nebyla nic moc a užitečná začala být teprve při obnově soustavy. Díky tomu, že blackout byl pouze částečný, dispečeři zvolili model obnovy typu „top down“ a do 16:00 měli opět skoro všechny oblasti znovu pod proudem.

Když porovnám český a balkánský blackout, kladu si otázku, zda je skutečně nutné, abychom se tolik bičovali za to, co kdo udělal nebo neudělal 4. července. Od samého začátku vybízím k diskuzi o odolnosti systému a přehodnocení koncepce naší energetiky. Že je totiž v důsledku rozvoje obnovitelných zdrojů naše síť hlavně v létě čím dál tím „měkčí“, a tedy náchylnější k rozbití (méně setrvačnosti a horší hlídání regulace, frekvence, napětí či jalového výkonu), o tom nemůže být pochyb. Neříkám přitom, přestaňme stavět soláry a větrníky, říkám jen: zastavme se a zamysleme se nad tím, zda vybraná cesta vede k vytčeným cílům. Jsou-li ty cíle stále stejné (bezpečná, dostupná a udržitelná energetika), bojím se, že už hodně let docela bloudíme…

Aby to však nevyznělo tak, že vyvyšuji naši energetiku nad tu balkánskou, sluší se přiznat, že v některých myšlenkách z oblasti bezpečného rozvoje zdrojové základny bychom se naopak mohli a měli inspirovat naopak my. Na Balkáně minimálně od dob energetické krize celkem důsledně ctí princip „dokud nepostavím novou elektrárnu, ponecháme si starou“. I díky tomu je stále v provozu loňský černohorský hrdina jménem Pljevlja nebo třeba i několik rumunských uhelek, které už, pravda, dost přesluhují, ale síť se bez nich pořád neobejde.

Odhoďme ideologii a předsudky, přemýšlejme a diskutujme. Začít můžeme třeba pod tímto článkem!