Nejen německá, ale i balkánská infekce zdražuje elektřinu. Chybí elektrárny

„Prázdný žaludek nemůže dobře skákat, plný už vůbec ne.“ Tohle albánské přísloví klidně mohl vymyslet energetik, vždyť požadavek na vyvážené stravování nemá zas tak daleko od požadavku na rovnováhu mezi výrobou a spotřebou. Doplnil bych k tomu jen tolik, že s prázdnou spižírnou vyjde to skákání setsakramentsky draho. Ostatně v aktuálně končící zimě se o tom přesvědčily právě balkánské země.

Takhle vypadala v zimě, ale dost často i na podzim evropská večerní špička na spotu. Zatímco všude vládly relativně normální „zimní“ ceny, Balkán jel bomby v řádech stovek eur za megawatthodinu. Data z Bosny chybí, ale tipnul bych si, že v Sarajevu padlo klidně i sedm kulí.

Nedalo mi to a schválně jsem si sestavil žebříčky zemí s nejvyššími průměrnými spotovými cenami za jednotlivé měsíce. Než vás s nimi seznámím, dovolte pár otravných, ale nezbytných metodologických poznámek. Itálii jsem vyfiltroval na severní oblast, aby nám tam nestrašila v několika vydáních. Naopak jsem tam přidal pro srovnání Českou republiku a ještě jednu absolutně nejlevnější oblast pro každé období. Taky jsem využil faktu, že Balkán není úplně striktně geograficky definován (což tak nějak i odpovídá balkánskému naturelu) a zahrnul jsem do něj i Maďarsko. Poslední věc, měsíční průměry jsou aritmetické, nikoliv vážené (to si ten krám řiďte sami).

Jak by řekl Honza Vodňanský, výsledky nejsou nezajímavé.

Už září přineslo určitou předzvěst, když do evropské TOP TEN hitparády proniklo osm balkánských zemí, kromě Slovinska tedy všechny sledovatelné (čti: se snadno dostupnými měsíčními průměry spotových cen). Absolutní cenová hladina se však ještě držela poměrně nízko.

V říjnu bylo v Evropě ještě relativně teplo, slunečno, větrno a ne tolik sucho, takže v evropské energetice zavládl klid. Byl to však pověstný klid před bouří.

V listopadu se rozpoutalo na Balkánu cenové peklo. Nedobrovolnými šampiony se stali Rumuni, kteří platili na spotu v průměru 168 eur/MWh, tedy dvakrát tolik než v předcházejícím měsíci!

V prosinci trend pokračoval, průměry z balkánského regionu oscilovaly v pásmu 134-151 eur/MWh. Mírné zlevnění bych přičítal vánočním svátkům, spojeným nikoliv se zvýšenou štědrostí obchodníků, nýbrž se sníženou spotřebou podniků.

Po Novém roce přišel jeden z nejteplejších lednů v historii měření, díky čemuž zůstaly ceny přibližně tam, kde byly… (ne, že by to teda byla zrovna láce)

…ale o to horší byl únor s balkánskou cenovou hladinou nad úrovní 150 eur/MWh.

Tři poznámky k myšlenkám, které se vám teď možná honí hlavou.

1) Nejsou-li pro vás srozumitelné ceny v eurech za megawatthodinu, přepočtu vám je na koruny za kilowatthodinu, které běžně vidíte na fakturách. Tak třeba těch 150 eur/MWh je vlastně 3,75 Kč/kWh. Jde při tom o průměrnou cenu silové elektřiny bez obchodní marže a DPH, čili fakt raketa!

2) V Česku máme často tendenci skuhrat nad tím, že máme nejdražší elektřinu v Mléčné dráze a že místo másla musíme jíst Heru. Od září se ale naše průměrná spotovka neocitla ani jednou v evropské TOP TEN a chyběly jí do ní běžně desítky eur.

3) Referenční zelený řádek jsem tam nedal kvůli tomu, abych vás vytočil (no, dobře, tak trochu jo), ale kvůli tomu, abych zdůraznil, v jak odlišné ekonomické realitě žijí severské národy.

Pardon, vlastně mám čtyři poznámky. 4) Co tam, sakra, tak vysoko dělá Slovensko? Zatím odpovím vyhýbavou floskulí, která v posledním období zahltila rozhovorový slovník všech podcastových a rozhlasových redaktorů (nejspíš z toho důvodu, že nikdo z nich už nechce nic slyšet): K tomu se dostaneme.

O „cenové infekci z Německa“ jste už určitě slyšeli. Přestože rozhodně nejde o nový fenomén, intenzivně se o něm začalo psát až vloni na podzim, a to nejen u nás, ale také v Norsku či ve Švédsku.

Abychom pochopili, v jakém vztahu je tato infekce s tou balkánskou, musíme opustit ošidnou (či možná hrbolatou?) rovinu průměrů a podívat se v detailu na hodinové ceny v jednotlivých zemích.

Začít musíme samozřejmě v Německu, kde v období od září do ledna zazněly pověstné Beethovenovy „čtyři rány“ s cenami nad 500 eur/MWh a devět menších (třeba Schumannových?) ran s cenami nad 250 eur/MWh.

Jak ilustruje nejkritičtější období kolem 12. prosince, příčinou bylo pokaždé bezvětří, extrémní importy ze všech okolních zemí a nedostatek stabilního výkonu (malířovi na obrázku níže v půlce týdne došla šedozelená a podařilo se mu ji namíchat až na víkend).

Ten pestrobarevný importní Everest tvoří mocné vrstvy zejména z Francie, Švýcarska, Norska, Švédska, ale také z České republiky, a dokonce i z Dánska či Rakouska.

Když se ale podíváme na přehled rumunských či bulharských hodinových cen od září, zjistíme, že dechovka od Gorana Bregoviće byla ještě daleko divočejší než hudební produkce jeho německých kolegů…

Pro ilustraci: Takhle vypadala v Rumunsku výroba v týdnu od 11. listopadu 2024. Interpretace je jednodušší než naštvat Donalda Trumpa. Vítr si vzal dovolenou, vše ostatní, co mělo kotel a turbínu fajrovalo jako cisterny v Hustopečích…

…a ten zbytek se sháněl všude možně – v Maďarsku, Srbsku, a dokonce i na Ukrajině!

Proč ale Balkán v období září-únor čelil ještě daleko větším výkonovým a cenovým výzvám než proklínané Německo? Foukalo snad v Karpatech o tolik méně než v Severním moři? Nebo se jihovýchodní Slované potýkali s podobným suchem jako Rakušané? Odpověď hledejme v čemsi, co bych nazval geoenergetikou.

Když posčítáte na Balkáně instalované výkony ve stabilních a vodních zdrojích a porovnáte je s maximálním zatížením, vyjdou vám pouze dvě kategorie zemí: deficitní a brutálně deficitní. Za relativně soběstačné lze s trochou fantazie označit maximálně Slovinsko a Srbsko. Doslova „na vodě“ má energetiku Rumunsko, Bulharsko, Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora i Severní Makedonie. Bez ohledu na stav vody jsou pak prakticky bezpodmínečně odkázané na dodávky ze zahraničí Řecko, Chorvatsko, Maďarsko i Kosovo.

Upozorňuji přitom, že nasčítané výkony jsou spíše teoretické – něco vám vždy běží v regulaci, něco máte v odstávce, něco se provozovateli nechce pouštět, protože zrovna naplánoval modernizaci… Celý Balkán prostě v současnosti nemá dostatek stabilních zdrojů, a právě to se v období září-únor propsalo do cen energií (kromě toho, že bylo docela sucho jako v onom Rakousku, ale to by asi neměl být důvod pro odstavení fabrik…).

Přitom ještě před deseti lety na tom region rozhodně tak špatně nebyl.

Jak se to tedy stalo, že během pouhých deseti let přišel o tolik stabilního výkonu? Ten příběh znáte lépe, než si myslíte. Balkánci zavírali uhelné elektrárny, aniž by za ně průběžně stavěli adekvátní náhradu. Největší propad zaznamenali v Rumunsku, Řecku a Bulharsku. Celkově za celý Balkán je to suma sumárum za 10 let čistý úbytek skoro 8 GW.

O rekordních cenách elektřiny se v posledních měsících hodně psalo i v balkánských médiích. Rumunský ministr energetiky Sebastian Burduja vysvětlil, že země v posledních desetiletích uzavřela více než 7 GW výrobní kapacity (no neříkal jsem to?) spalující uhlí nebo zemní plyn. „Nedostatek investic do nových výrobních jednotek vede k situaci, že Rumunsko nemůže pokrýt svou domácí spotřebu a je nuceno energii dovážet, obvykle v době vysoké poptávky a omezené nabídky, což způsobuje nárůst cen,“ uvedl. Dále zmínil nedostatečné propojení do Rakouska a na Slovensko. „Lepší konektivita by umožnila přístup k levnější energii ze zemí, jako je Francie, která vyrábí elektřinu za mnohem nižší náklady,“ dodal.

Balkánský tisk si dále všiml toho, že průměrná cena elektřiny v Kosovu dosáhla nejvyšší hodnoty za posledních deset let, že Bulharsko mělo v říjnu nejdražší elektřinu v Evropě a že vysoké ceny tvrdě dopadají na chorvatské firmy.

A tímto se konečně dostávám k pointě spojené s oním novotvarem geoenergetika. Zatímco Německu vyrábí při „Dunkelflaute“ elektřinu spousta okolních států v čele s jadernou Francií, na Balkáně je nejbližší soběstačnou zemí Slovensko, a to při vší úctě nedokáže zachraňovat celý region. Ba co hůř, naši bratiá na masivních vývozech do Maďarska doplácejí, protože se tímto způsobem naplno vystavují balkánské nákaze. Jedním příkladem za všechny budiž večerní špička 2. září 2024. Přestože na Slovensku rozhodně nebyl žádný problém s výkonem, zasvítilo tam na spotu krásných 563 eur/MWh a nákaza se šířila i do Polska a Pobaltí (jasně, Německo tomu v tu chvíli zrovna taky moc nepomohlo, ale kam se na Balkán hrabalo…).

Závěr nechť si udělá tentokrát laskavý čtenář sám. Vznesu jen dvě otázky k zamyšlení: Vzpomínáte ještě na albánské přísloví z úvodu a jeho rozšířenou verzi? A nenapadá vás třeba nějaká země v Evropě, které aktuálně hrozí ono vyprázdnění spižírny?