V Evropě už týden nefouká. Elektřina stojí majlant a pálíme, co hoří. Zase!

Už jsme to zažili několikrát. Zimní inverze, bezvětří. Výroba na počasí závislých zdrojů padá na minimum, veškerá elektřina z přečerpávacích elektráren a baterií je během pár hodin fuč. V Německu startují už i zdroje na špinavé ponožky a elektřina tam postupně začíná proudit ze všech okolních zemí. A najednou bum. Objeví se cenová nákaza a okamžitě se šíří do významné části Evropy. Tématu si všímají první novináři a pak konečně přicházejí komentáře od těch nejpovolanějších. Ano, uhodli jste. Od uživatelů na sociálních sítích, kteří šli náhodou kolem.

Moudro č. 1: „Když nefouká v Německu, fouká někde jinde. Až bude celá Evropa perfektně propojena, máme vystaráno.“

Moudro č. 2: „No tak bylo v Německu pár dní bezvětří, vy toho naděláte.“

Moudro č. 3: „Elektřina za stovky eur na spotu? To nic neznamená, šlo jen o pár hodin. To se v dlouhodobých kontraktech vůbec neprojeví.“

Moudro č. 4: „To je trest za to, že jsme tak zaspali s akumulací. Chce to instalovat násobně víc baterií, a hlavně vybudovat vodíkovou energetiku.“

Moudro č. 5: „Chybí nám flexibilita. Síti je třeba ulevit odezvou na straně spotřeby.“

Moudro č. 6: „Nu což, postavíme pár paroplynek a bude vymalováno.“

Moudro č. 7: „Přece si kvůli těm pár dnům v roce nebudeme držet celou uhelnou flotilu.“

Výše uvedená taxonomie je pouze ilustrativní a rozhodně ne úplná, nicméně pro naše účely naprosto dostatečná, protože reprezentativní. A víte co? Možná vás to překvapí, ale i já uznávám, že částečně mají všichni tito odborníci pravdu, jen ji neříkají celou. Což jen dokazuje, kolik se toho vejde do slova částečně a jak málo umíme docenit význam slova celou…

Té nejvýživnější Dunkelflaute za mnoho posledních měsíců jsme svědky právě teď. Pojďme si ji tedy rozebrat, jak to máme rádi, na datech, třeba nám to pomůže argumentačně se popasovat se všemi výše uvedenými body.

Před týdnem nepřestalo foukat jenom v Německu, ale v celé Evropě. Zatímco po Novém roce připomínalo nebe nad starým kontinentem finální scénu pohádky O dvanácti měsíčkách a podíl větru na celkové výrobě vystoupal téměř na 35 % (!), od 15. ledna máme vymeteno a tento podíl se potácel mírně nad hranicí 10 %, případně i pod ní.

Tomu pochopitelně odpovídaly i ceny na krátkodobých trzích s elektřinou. Když si na Energostatu projedete celé období po hodinách, můžete si povšimnout dvou zajímavostí. 1) Většina zemí prakticky neslezla pod 100 eur. 2) Až podezřele často dochází k „cenové inspiraci“ Německem, což vyplývá buď z navázání daného trhu na burzu v Lipsku, anebo z významných přeshraničních dodávek do Německa v dané chvíli.

Tímto budiž zbouráno Moudro č. 1 (propojíme Evropu). V přímém přenose teď sledujeme situaci, kdy delší dobu opravdu nefouká v celé Evropě, takže v tomto případě bychom si po těch drátech mohli posílat tak leda zprávy morseovkou. Posílení přeshraničních vedení je samozřejmě v principu správná věc a evropské energetice by pomohlo. Nelze se však zbavit dojmu, že jde o jeden z mnoha pověstných běhů na dlouhou trať (Švédové by mohli vyprávět).

Už jsem to naznačil, tak tu pohanku dokouřím, jak se kdysi říkalo. Hlavním dějištěm našeho příběhu je Německo. Když si z výroby v inkriminovaném období vyfiltrujete jen soláry a větrníky, dojde vám, jaká bída přišla na německé Kozáky (což je dost divné spojení, ale na druhou stranu má historické opodstatnění).

Když si tam naopak necháte jen uhlí a plyn, dojde vám, jak přepálené jsou mediální titulky typu „Jde to i bez jádra. Německo pokrylo 60 procent poptávky po elektřině obnovitelnými zdroji.“

Moudro č. 2 (pár dní bezvětří v Německu, vy toho naděláte) tímto zhynulo hladem: Nebavíme se o jednom dni ani o třech, ale o celém božím týdnu! A to dokonce v celé Evropě. Kde je napsáno, že těch týdnů nebude i víc?

Ještě jednou se vraťme k zmíněné německé cenové horečce, která tak ráda putuje Evropou. Na níže uvedeném grafu je celkem zřetelně vidět, že extrémní hodnoty nad 300 eur/MWh se začínají objevovat od září 2024:

· 3. září 2024 v 19:00 cena 656,37 €/MWh

· 4. září 2024 v 19:00 cena 320,07 €/MWh

· 12. září 2024 v 19:00 cena 300,01 €/MWh

· 23. září 2024 v 19:00 cena 328,39 €/MWh

· 5. listopadu 2024 v 17:00 cena 505,31 €/MWh

· 6. listopadu 2024 v 18:00 cena 820,11 €/MWh

· 7. listopadu 2024 v 17:00 cena 408,26 €/MWh

· 12. listopadu 2024 v 17:00 cena 317,89 €/MWh

· 11. prosince 2024 od 8:00 do 19:00 ceny v intervalu 348,64 – 445,08 €/MWh

· 12. prosince 2024 od 7:00 do 19:00 ceny v intervalu 404,99 – 936,28 €/MWh

· 15. ledna 2025 od 8:00 do 18:00 ceny v intervalu 285,83 – 377,99 €/MWh

· 20. ledna 2025 v 8:00 cena 431,99 €/MWh

· 20. ledna 2025 od 16:00 do 19:00 ceny v intervalu 295,57 – 583,40 €/MWh

· 21. ledna 2025 od 17:00 cena 301,15 €/MWh

Pro srovnání: Za rok 2019 nepřekročila spotová cena elektřiny v Německu nikdy hranici 130 €/MWh! Podezíráte-li mě z účelového výběru hodnot (a činíte tak správně, ostatně k této nedůvěře přímo vybízí můj oblíbenec Václav Smil), tak tady máte všechny za rok 2024 v poměrně jednoznačně vypadající „heatmapě“.

Říkáte si, koho zajímá nějaký spot? Možná pár domácích solárníků, kteří každou hodinu čumí do aplikace, aby měli přehled „kolik to zrovna dává“? No, teď přijde trochu šok. Podle dat OTE se v Česku vloni zobchodovalo na krátkodobých trzích rekordní množství elektřiny. Na denním trhu 25,72 TWh a na vnitrodenním dalších 5,53 TWh. Dohromady skoro polovina toho, co jsme vyrobili!

Pamatujete, jak uprostřed prosince zastavila výrobu ocelárna v německé Riese? Tak to bylo právě kvůli obřím cenám na spotu. Místo toho, aby vyráběla s obrovskými náklady, raději stopla provoz a pustila zaměstnance na den domů. Stálo to „vyšší stovky tisíc eur“, tedy desítky milionů korun. Za jediný den! Přesto to bylo levnější než vyrábět se ztrátou. Teď se to opakovalo, akorát pro změnu ze stejných důvodů stála ocelárna v Georgsmarienhütte. Kdo umí německy, vyčte z volání šéfky GMH Anne-Marie Großmann čiré zoufalství.

Cítíte-li, že by z vás byl skvělý generální ředitel ocelárny, který by místo nezodpovědného obchodování na spotu uzavřel výhodný dlouhodobý kontrakt, tak na tu osvěžující myšlenku rychle zapomeňte. Ceny v Evropě jsou stále tak vysoko, že na úrovni ročních a víceletých smluv nedávají energeticky náročnému průmyslu rozumnou ekonomickou perspektivu. Proto některé podniky sázejí raději na to, že se zahojí na nízkých cenách v létě.

K doražení Moudra č. 3 (koho zajímá spot), které je už nyní prakticky v bezvědomí, použiji ještě dva argumenty. Budou-li se na krátkodobých trzích častěji a častěji objevovat částky připomínající cenu nových iPhonů, dřív nebo později se to propíše i do dlouhodobých kontraktů. Do koncových cen pak transformace energetiky významně promluví tak jako tak v regulovaných platbách, které zohledňují nezbytné gigantické náklady na modernizaci a posílení přenosové a distribuční soustavy.

Pokud čtete můj blog, na otázku, proč se to všechno děje, odpověď znáte. Ostatně odráží jej přímo titulek jednoho z mých textů: „EU se zbavuje stabilních elektráren. Za 10 let přišla o výkon 33 Temelínů.“ Přesněji řečeno o 66,42 GW, tedy 13 % regulovatelného výkonu.

Teď je ale otázka, co s tím. Moudro č. 4 vybízí k mohutným investicím do akumulace a v zemích s příznivou legislativou se tak již i děje. Jenomže (a to popisuji zase v jiném svém článku) dokonce ani německý akumulační megaboom si v roce 2045 sám o sobě neporadí ani s třídenní Dunkelflaute, natož s týdenní. Nehledě na to (a to zas hezky popisuje jaderný fyzik Vladimír Wagner ve svém pojednání o mařičích elektřiny), v extrémních situacích může být provoz takové baterie celkem nuda:

„Pokud se tak například střídají období inverze s bezvětřím s větrnými přechody front, která mohou trvat řadu dní, tak během prvních hodin větrného období se baterie nabije nebo přečerpávací elektrárna načerpá, a pak řadu dní pouze čeká na využití. Když pak nastane bezvětrné období, tak se během pár hodin vyčerpá, a pak řadu dní i týdnů pouze čeká na možnost nabití. Takový režim neumožňuje během jejich životnosti zaplacení nákladů na výrobu baterie či postavení přečerpávací elektrárny.“

Jinými slovy: Akumulace nám s naším problémem určitě hodně pomůže, ale sama o sobě ho nevyřeší.

To samé platí o Moudru č. 5, které vzývá další oblíbenou modlu. Je až s podivem, kolik si stihla vysloužit názvů, když zatím ještě nikde na světě příliš nefunguje. Zaregistroval jsem řízení spotřeby, odezva na straně spotřeby, flexibilita, agregace flexibility nebo anglicky Demand Side Response. Vtip je samozřejmě v tom, že cenové impulzy nás všechny (malé i velké) budou motivovat k pomoci síti tak silně, že tím odstraníme ty příšerné výkyvy (čímž ovšem přijdeme i o ty cenové impulzy, ale nechme to být).

Zase: Bavme se o tom, jak rychleji, lépe a radostněji dovést svět k tomu, aby naplno využíval odložení spotřeby firem a domácností, flexibilní práci tepelných čerpadel a bojlerů i famózní potenciál baterií v automobilech či rodinných domech. Ale nečekejme, že to samo o sobě odstraní náš problém. Nehledě na to, nějak se pořád nemohu zbavit dojmu, že zrovna v odložení spotřeby moc pokrok nevidím… (dříve se něčemu velmi podobnému říkalo regulační stupně)

Moudro č. 6 (paroplynku do každé rodiny) bych vlastně podepsal. Paroplynová elektrárna je objektivně nejčistší řiditelný zdroj s obrovskou flexibilitou a účinností a také nízkými nároky na provoz, počet zaměstnanců i údržbu. Pokud se podaří vybudovat dostatek kapacitního potrubí pro zásobování Česka, vlastně nevidím důvod, proč se nevydat touto cestou.

V rovnici je ovšem spousta proměnných, jejichž společným jmenovatelem je nejistota investorů. Chcete stavět novou paroplynku? Potřebujete investiční podporu, provozní podporu (s unijní notifikací), zajištění dodávek plynu za rozumné ceny, přední místo ve frontě na hydrogen ready turbíny… Ale to ještě zdaleka není všechno. K tomu by se šiklo ještě znát odpověď na otázku, jak to bude s přechodem na zelený vodík, jak moc drsně zaklekne Evropská unie na emise metanu, jak vysoko vystoupají emisní povolenky a jak to bude do budoucna s dlouhodobými kontrakty na zemní plyn.

Dokonce i Němci, kteří se nemusejí zabývat polovinou výše uvedených otázek, začínají z původních ambiciózních paroplynových plánů povážlivě couvat. Nejprve se hovořilo o 24 nových GW. Pak už jen o 12,5 GW. A teď to kvůli politické krizi vypadá, že na první aukci si naši sousedé ještě nějaký pátek počkají.

Opravdu nám (i Němcům) tedy v rozporu s Moudrem č. 7 nezbývá než zachovat si uhelnou flotilu déle, než jsme si představovali? Tento jediný bod si dovolím nechat otevřený. Nezpochybňuji, že uhlí je v Česku i celé Evropě na konci se silami. Na druhou stranu si nemohu nevšimnout, že ve středu 15. ledna 2025 v 19:00 dosáhl výkon českých hnědouhelných zdrojů 5120 MW, nejvyšší hodnoty od prosince 2022. V dané době skoro 60 % zatížení! Na nějaký rychlý odchod uhlí ze scény to tedy úplně nevypadá. A jestli k němu přesto dojde, počítejme s tím, že výše popsané jevy se stanou v zimě prakticky každotýdenní realitou.