Balt platil tisíc euro za elektřinu nejen kvůli počasí, ale i slabé síti

Hledat nejvyšší horu Litvy, to je asi jako hledat nejvyšší strom na Islandu či českého fotbalového reprezentanta, který má zrovna skvělou formu. Pokud jste měli na střední škole šíleného zeměpisáře a dávali jste fakt pozor, tak víte, že ta hora nese název Aukštojas a s nadmořskou výškou 294 metrů přerostla jen o metr nejmenší pojmenovaný český kopec Přítlucká hora na Břeclavsku.

Věřte, nevěřte, i v zemi jantaru, basketbalu a hlavně ještě nudnější nížiny, než je ta německá, mají přečerpávací vodní elektrárnu, a to dokonce tu největší na Baltu a jednu z největších v kontinentální Evropě! Jmenuje se Kruonis a podstatná část její výstavby padla ještě do doby, kdy byla Litva součástí země, kde nic nebylo nemožné. Projekt byl však příliš šílený i na tehdejší sovětské poměry, posuďte sami: Zatímco dolní nádrž se zrodila z již existující Kaunaské přehrady, její horní sestřička vznikla zcela uměle – soudruzi inženýři prostě zavezli planinu obrovským množstvím horniny a kameniva a prostředek utěsnili jílem a betonem. Aneb když nemáš kopec, tak si ho postav!

A teď sledujte a obdivujte ty parametry (pro představu házím do závorek ekvivalenty za největší českou PVE Dlouhé stráně): instalovaný výkon 900 MW (vs. 650 MW), kapacita 10 800 MWh (vs. 3 700 MWh), maximální doba provozu na plný výkon 12 hodin (vs. 5,5 hodiny).

Když jsem ta čísla dával dohromady, sám jsem si říkal, že to bude nějaký renons. Vždyť tohle litevské šidítko má pětkrát menší spád než Dlouhé stráně! Jenomže voda se tu valí čtyřmi trubkami, jejichž průměr sedm metrů už připomíná tubus pražského metra, takže litevské dílo je schopné skutečně dodat skoro o 40 % víc muziky než to české. A ten hudební příměr se sem fakt hodí, protože z výšky vypadá celá soustava díky odkryté potrubní instalaci jako největší kytara na světě.

Asi vás nepřekvapí, že Kruonis je naprosto zásadním zdrojem pro litevskou i baltskou energetiku. Vždyť Litva může jet polovinu dne z 60 % jen na elektřinu z této obří baterky! Vidíte ty modré fleky v běžném letním provozu? Tak to je ono.

O to víc to však Litevce bolí, když Kruonis „nepremává“. Na relativně slušnou flotilu solárů a větrníků se lze spolehnout asi jako na předpověď počasí (takže skoro vůbec) a těch 1 500 MW v plynovkách v běžném provozu (s odstávkami či službami výkonové rovnováhy) nepokryje ani průměrné zatížení.

Poslední, ale důležitý bod v rychlokurzu litevské energetiky: Země je stejně jako její baltští sourozenci silně závislá na dovozu elektřiny. Zatímco Estonci nasávají ve Finsku, Litevci zejména ve Švédsku (a možná nejen elektřinu). V minulých letech pokrýval import až vysoko přes 50 % litevské spotřeby.

Nebojte, hned za dalším rohem už se dostaneme k podstatě.

V diskuzi o energetice bohužel dost často řešíme jen zdroje a úložiště, ale skoro vůbec cesty, jakými se elektřina z nich dostane až k nám. Asi je to i tím, že výroba je podstatně srozumitelnější a intuitivnější než taková rekonfigurace rozvoden. Na druhou stranu zkušenosti ze Španělska (a koneckonců i z tuzemského prostředí) potvrzují, že síťová infrastruktura je minimálně stejně důležitá jako zdrojová základna. Aktuální příběh z Pobaltí pak ukazuje, že někdy vystřelí ceny vzhůru dokonce i v situaci, kdy je odkud brát (ale co je to platné, když není kudy).

V pondělí 20. října 2025 se v ranní špičce na evropském spotu vyskytla prvotřídní divnost. Zatímco všechny státy hlásily relativně rozumné ceny (až na trochu zdivočelý Balkán), Balt překročil hranici 1000 eur/MWh.

Bylo chladno, což zvedlo zatížení, a zároveň moc nefoukalo ani nesvítilo, což zvýšilo nároky na výkon, který je nutné vzít tak zvaně „do teplých“.

A za této situace přiškrtili Finové podmořské kabely Estlink do Estonska (napřed o pár stovek MW, pak krátce i na nulu)…

…a Švédové NordBalt do Litvy.

Co to mělo být? Nějaká vikingská zlomyslnost? V posledním Briefingu Vysokého napětí jsem naznačil, že Finové měli možná nějaké problémy na domácím trhu, ale podrobnější analýza jasně říká, že skutečné příčiny byly mnohem pozoruhodnější (tímto si sypu na hlavu nízkoemisní popel a příště se zdržím prudkých pohybů bez delšího zamyšlení).

Pro vysvětlení se kupodivu musíme vrátit do nám už dobře známé PVE Kruonis. Právě u ní totiž provozovatel litevské soustavy Litgrid zahájil právě v pondělí 20. října plánovanou desetidenní opravu transformovny, jedné z nejdůležitějších v zemi. První den si vyžádal kompletní odstavení PVE a zbývajících devět již umožňuje provoz alespoň jednoho výrobního bloku.

Ale to ještě není všechno. Protože dotčená transformovna tvoří skutečně jeden z nejdůležitějších prvků litevské soustavy, její dočasné vypnutí omezilo možnosti rozlévat elektřinu celým Pobaltím. Proto dispečeři přistoupili k řízenému snížení importní kapacity z Finska a Švédska. Zdánlivě v tu nejméně vhodnou dobu, kdy v Pobaltí zoufale chyběl výkon! Ovšem pokud by to neudělali, mohlo být ještě hůř, protože některé linky by se mohly v důsledku náporu ze Skandinávie přetížit a na baltském vyrovnávacím trhu zároveň chyběly synchronní zdroje, které by si uměly poradit s regulací výkyvů.

Hele, že nekecám:

Estonci nahodili zdroje na ropné břidlice (než se jim opět rozfoukalo a rozsvítilo)…

…Litevci plynovky (než se jim opět rozfoukalo)

…a Lotyši plynové a vodní zdroje (než jim sousedé začali dodávat víc elektřiny).

Jen pro jistotu: Ty obří fialové fleky ve všech třech grafech, to je dovoz ze zahraničí.

Sluší se dodat, že velmi podobnou situaci jako tento týden zažila Evropa už před čtrnácti dny. Tehdy byl však odstaven kvůli plánované údržbě pouze Nordbalt, zatímco Estlink vesele pulzoval, takže Litva a Lotyšsko dopadly o poznání hůř než Estonsko.

Připomeňme si, co znamenají ceny nad 1000 eur (nebo obecně ve vyšších stovkách): Takové výrobní náklady už nemá žádný zdroj na světě, jde tedy velmi pravděpodobně o krátkodobé omezení spotřeby nekritických průmyslových provozů.

Pointa? V baltském příběhu už zdaleka nejde jen o geopoliticky správný a pochopitelný, ale energeticky nedomyšlený odchod od Ruska. Dva cenové otřesy z letošního října jej obohacují o nové zápletky. Zatímco před dvěma týdny by asi ani silnější síťová infrastruktura srazit ceny nepomohla, tento týden nejspíš ano, protože by nebylo potřeba omezovat importy a elektřina by putovala jinudy.

Oba scénáře pak krásně ukazují, jak vypadá ztráta schopnosti cenotvorby. Pro mě osobně byl ten druhý novinkou v tom smyslu, že tato situace nemusí vzniknout jen zdrojovou nepřiměřeností, ale i poddimenzovanou sítí. Což budou za chvíli řešit úplně všechny evropské země, protože postavit vedení je pro ně ještě o řád složitější než postavit elektrárnu.

Čekají nás věru veselé časy.

P.S.: Možná si říkáte, proč pořád řeším nějaký spot, když většina domácností i firem jede na dlouhodobých smlouvách. Víte, já se trochu obávám, že pokud budeme pokračovat v dekarbonizaci pořád stejnou cestou (a já teď vůbec neřeším, zda je to dobře nebo špatně), o těch dlouhodobých smlouvách už budeme v příštím desetiletí vyprávět dětem jako o cédéčkách či husitských válkách. Síť bude vyžadovat tak obří sensitivitu spotřebitelů, že budeme na spotu úplně všichni.

Čekají nás věru veselé časy.