Rakouskou energetiku v zimě zachraňuje i odepsané uhlí. To české a německé

Zlí jazykové tvrdí, že cílem mého blogu ve skutečnosti není energetická propaganda obhajující poněkud old school paradigma, že výroba se musí rovnat spotřebě, nýbrž postupně srozumitelně převyprávět celého Stopařova průvodce galaxií. Sice to tak není, ale občas si říkám, že by to možná bylo smysluplnější než omílat do zblbnutí, že větrníky se točí jen tehdy, když fouká vítr… Vždyť v té knize je úplně všechno! Podobně jako v Bibli, Harrym Potterovi či seriálu Přátelé…

Tak tedy znovu. Jednou z nejpozoruhodnějších postav světa, který stvořil Douglas Adams, je Rob McKenna. Řidič náklaďáku, který nemá ani ponětí o tom, že je zároveň Bohem deště. Geniální, že? Kam McKenna vkročí, tam leje. Není divu, že má v notýsku zapsáno 231 různých druhů deště! A všechny do jednoho nenávidí…

„Od včerejšího odpoledne, kdy opustil Dánsko, už Rob zažil třiatřicítku (lehký, bodavý déšť, který zanechává kluzké silnice), devětatřicítku (těžké cákance), sedmačtyřicítku až jednapadesátku (lehké kolmé mrholení až po hodně šikmé lehké až střední osvěžující mrholení), sedm a osmaosmdesátku (dva mírně odlišné druhy kolmého prudkého lijáku), stovku (studená húlava po lijáku), všechny typy mořské bouře od sto dvaadevadesátky až po dvě stě třináctku najednou, sto dvacet trojku, sto dvacet čtyřku, sto dvacet šestku a sto dvacet sedmičku (mírné až střední studené poryvy deště, pravidelné a synkopované bubnování na kabinu), jedenáctku (kapičky nesené brízou), a teď nakonec sedmnáctku, kterou nesnášel ze všeho nejvíc.“

Těžko říct, kde se Rob McKenna pohybuje v posledních týdnech a měsících, ale zdá se, že Rakousku se vyhýbá širokým obloukem. Posuďte sami: Stanice Wiener Neustadt a Pottschach-Ternitz zaznamenaly od začátku roku pouze 16 l/m². „V průměru za celé Rakousko nám chybí 40 procent oproti průměrné zimě za posledních 30 let,“ okomentoval aktuální úhrn srážek Konstantin Brandes z Wetterdienst Ubimet.

Co by teď Rakušané dali za nenáviděnou sedmnáctku! Mimochodem, nejsem si tím sice jistý, ale mám pocit, že minulý týden jsme v Praze zažili třiatřicítku.

Dost bylo sci-fi literatury, pojďme na seriózní energetickou analýzu. Při této příležitosti si teda neodpustím jednu jízlivou poznámku: Samotného mě překvapuje, jak často se to první snaží vydávat za to druhé…

Není žádným tajemstvím, že rakouská elektroenergetika je odnepaměti postavena na vysokých horách a rychlých řekách, které z těch hor tečou. Většinu instalovaného výkonu vodních zdrojů přitom tvoří průtočné elektrárny (5 900 MW), menší část pak přehrady (2 530 MW). Ze zbývajících zdrojů stojí za řeč ještě ty plynové (4 220 MW) a samozřejmě větrné (4 040 MW) a solární (8 250 MW), ale zatím je nechme stranou.

Když si dáme trochu práci a předatlujeme měsíční výrobu z rakouských vodních elektráren do Excelu, zjistíme, že Rob McKenna má v Rakousku milenku. Navštěvuje ji poměrně pravidelně, ale dost často ji nechává pár měsíců vycukat.

V důsledku mají Rakušané ne jednu, ale dvě energetiky. Jedna se jmenuje Fließt a druhá Fließt nicht. Datový pohled na posledních deset let nám prozrazuje, že toho mají asi stejně společného jako projev viceprezidenta J. D. Vance na bezpečnostní konferenci v Mnichově s výskytem velkotlamce Johnsonova u Tenerife (ano, připouštím, že mnozí tam společné prvky vidí).

Zatímco energetika typu Fließt se vyznačuje obřími vodními výkony ve výši běžného letního zatížení rakouské sítě, masivními exporty a úplným (!) vypínáním plynových zdrojů na celé týdny,…

…energetika typu Fließt nicht vodními výkony ne o moc vyššími, než jsou ty nejvyšší české, masivními importy a týráním naprosté většiny plynové flotily od rána do večera od pondělí do neděle.

Dobrým lakmusovým papírkem k posuzování podstaty obou typů je využití přečerpávaček. Zatímco v případě Fließt se posouvají výrobní přebytky do spotřebních špiček, v případě Fließt nicht se ve špičkách vyčerpávají horní nádrže, dokud v nich něco je, ve snaze zmírnit hrozivý deficit. Mimochodem: Wow! Takhle má fungovat akumulace! Vzhledem k velikosti země jde o parádní parametry…

Poslední důležitý rozdíl tkví v tom, že Fließt běžně nastává v teplejších obdobích a Fließt nicht v zimě, což významně promlouvá jednak do velikosti zatížení a jednak do požadavků na vytápění.

Soustřeďme se nyní už jen na variantu Fließt nicht (ta druhá může potenciálně vést i v energetice k problémům maximálně v nedávno prožité odnoži Fließt zu viel).

V minulé dekádě se v extrémních případech stávalo, že Rakušané v týdenní bilanci pokrývali až přes 50 % spotřeby dovozem! Sluší se přiznat, že v posledních letech se situace trošku zlepšila, a to díky tomu jedinému, co se v rakouské energetice obdivuhodně rozvíjelo – solárům a větrníkům. Nicméně, jak ukazuje následující graf, v hodinových řezech je to pořád stejná hrůza. Na Nový rok 2025 ve večerní špičce teklo do Rakouska čistých 4 294 MW, což odpovídalo téměř 60 % zatížení!

Čímž se pomalu dostáváme k jádru, přesněji řečeno k tomu uhlí, zmíněnému v titulku. Říkáte si, to bude nějaký renons. Vždyť Rakušané už se uhlí slavně zbavili před pěti lety, když vypli poslední elektrárnu Mellach s výkonem 240 MW a podílem na výrobě jen něco málo přes 2 %… Není to renons. Jde nám výhradně o uhlí ze zahraničí.

Když podrobíme graf přeshraničních fyzikálních toků metodou „kouknu a vidím“, dominantní světle zelené a tmavě modré fleky nám napoví, že Rakousko si od začátku letošního roku půjčuje takřka kontinuálně něco málo přes 2000 MW z Německa a něco málo pod 2000 MW z Česka.

Exaktnější metoda přeshraničního salda nám zase prozradí, že celkem doputovalo do Rakouska jen z Německa a Česka a jen od začátku roku přes 4 000 GWh. Pravda, více než polovina se vydala dál, především do Maďarska a Slovinska, ale i tak… Zadělat si na celkový deficit přes 1600 GWh sotva po Valentýnu, to je na tak malou zemi víc než dost.

Jste připraveni na pointu? Přestože částice s elektrickým nábojem nemají štítky MADE IN, s trochou analytického snažení se lze dopátrat, z jakých zdrojů ona česká a německá elektřina pro Rakousko pocházela. Abychom na to však přišli, je třeba obrátit myšlení. Co by v Česku a Německu neběželo, kdyby Rakousko vůbec neexistovalo?

Začneme u nás, tam to bude jednoznačnější. Pro změnu zvolíme vylučovací metodu a pro jistotu zdůrazňuji, že s vyměšováním to nemá nic společného: Jádro by jelo na plný Knödl tak jako tak, i kdyby na jih od nás byly jen trochu delší jižní Čechy a žádná země Johanna Strausse (vyberte si, kterého chcete, byli tři). Musíme to vzít od provozně nejdražších zdrojů. I když stáhneme plynové zdroje na nulu, zbývá nám tam skoro 1000 MW. A přesně ty připadají na uhelky, které to v Česku v polovině ledna rozpálily na dlouho nevídaných 5 500 MW.

Co se týče německého příspěvku, tam uznávám, že je to o poznání diskutabilnější. Podstatnou část však i v tomto případě tvoří nepochybně uhlí, byť role zemního plynu také není zanedbatelná. Za část výkonu vděčí Rakušané pochopitelně i německým větrníkům. Ovšem vyjdeme-li opět z předpokladu, že kdyby žádné Rakousko neexistovalo, jako první by snižovaly výkon zdroje s nejvyššími variabilními náklady, nemůže být o větru ani řeč. Nehledě na to, že má ten vítr v posledních týdnech a měsících asi podobnou formu jako fotbalisté Českých Budějovic…

Důležitá poznámka na závěr. V tomto případě se ani náhodou nebavíme o ekonomickém importu, tedy situaci typu: Sice máme co zapnout, ale proč to dělat, když dovézt je levnější. V pondělí 17. února ráno dosáhl výkon rakouských elektráren a tepláren na zemní plyn 3 445 MW, tedy 82 % teoretického instalovaného výkonu, a pravděpodobně tedy téměř maxima provozuschopné kapacity.

Že se rakouská energetika ocitá v tomto suchém období na hraně, o tom svědčí i ceny elektřiny na spotu. Průměr za rok 2025 činí zatím skoro 140 eur/MWh, v hodinových řezech jsou dvoustovky na týdenním pořádku a v jednom případě zasvítilo ve špičce i přes 560 eur/MWh. Můžeme se jen domýšlet, jaká byla v nejkritičtějších chvílích výkonová rezerva, osobně bych si však tipnul, že se pohybovala maximálně v řádech stovek megawattů. Pokud jste četli můj text o Velké Británii, už víte, co to znamená. Stačil by pád jedné elektrárny a bylo by veselo.

Nezbývá než zakončit už poněkud ohranou a neúprosnou, ale důležitou matematikou. I rakouská dekarbonizace rovná se elektrifikace. Elektrifikace rovná se významný nárůst spotřeby. Z čeho jej Rakušané do budoucna chtějí pokrýt, to mi upřímně není úplně jasné, když soběstační nejsou ani teď. Jedna možnost by tu samozřejmě byla, ale to by si ji naši jižní sousedé nesměli před mnoha lety tak striktně zakázat.