Velká Británie se minulý týden ocitla na pokraji blackoutu

„Čísla mám rád. Na rozdíl od lidí nelžou, nemlží, nezastírají pravdu. Nesnaží se vás přesvědčit o žádné skryté ani zjevené pravdě. Nemají svou agendu, kvůli které potřebují, abyste udělali něco, co sami nechcete, nebo co vám není ku prospěchu. Na druhou stranu vám čísla samotná také nic neporadí. Ona prostě jsou,“ napsal nedávno jeden můj dobrý kamarád-blogger ve skvělém článku o tom, zda si můžeme naspořit na důchod (nemůžeme, fňuk).

Coby laický energetik též patřím ke stoupencům čísel, byť se obávám, že v době všeobecné informační hyperinflace se z šestky stane devítka raz dva a nikdo si toho ani nevšimne. Minulý týden si však v Česku nikdo nevšiml něčeho jiného – toho, že Velká Británie stála krůček od odpojování zákazníků od elektřiny. Tak to pojďme napravit (tu zpravodajskou absenci, ne britskou energetiku, tak ambiciózní nejsem) a zkusme se striktně držet právě čísel!

Víte, co je fakt hodně zvláštní? Že britská energetika se dostala na hranu právě ve středu 8. ledna 2025. V živé paměti nás všech, co energetiku bedlivě sledujeme, přitom zůstává 8. leden 2021, kdy se celá evropská soustava na hodinu rozdělila vedví. Nevím, jak vy, ale já si ve čtvrtek 8. ledna 2026 dvakrát rozmyslím, jestli vlezu do výtahu…

Aby člověk porozuměl tomu, jak se proměňuje výroba elektřiny ve Velké Británii, nemusí být zrovna Dana Drábová. S uhlím je vskutku ámen, jeho náhrada biomasou je z pohledu energetiky i ekologie podobný šlágr jako biopaliva první generace a jaderný průmysl sužuje nekonečné trápení s Hinkley Point C (o Sizewell C nemluvě). Boom zažívá fakticky pouze větrná energetika, za což do značné míry vděčí fantastickým povětrnostním podmínkám. No tak dobře, jako skoro všude se i ve Spojeném království samozřejmě daří také solárům, ale nemohu se zbavit dojmu, že jejich potenciál tam nebude o moc vyšší, než by měla přečerpávací elektrárna v poušti Atacama. Dlouholetou britskou chloubou zůstávají plynové zdroje, které jsou díky flexibilitě a domácím palivovým kapacitám zárukou stability a bezpečnosti elektrické sítě. Teda byly až do minulého týdne. Ale nepředbíhejme.

S ohledem na výše uvedený výčet vás asi nepřekvapí, že energetika jejího Veličenstva trpí podobnými neduhy jako ta německá či italská: Prohlubující se závislost na počasí a na dovozech, střídání obřích přebytků s obřími nedostatky (a tedy i záporných cen elektřiny s cenami naopak astronomickými) a především rekordní deficit v roční výrobní bilanci. Málo se to ví, ale Velká Británie v roce 2024 dovezla na úrovni fyzikálních toků po Itálii nejvíce elektřiny z celé Evropy, více než Německo!

Není divu, že v určitých chvílích se tato síť řídí podobně snadno jako oktávka ve Špindlu, když padne ledovka. Jakékoliv predikce, ať už spotřeby, výroby či akumulace, vyžadují kvalitní křišťálovou kouli, a dost často se stane, že realita si postaví hlavu a prostě kráčí úplně jinudy, než si dispečeři namalovali.

Dle statistik se společnost NESO alias „britský ČEPS“ v letech 2021-2024 sekla v předpovědi spotřeby průměrně o 609 MW. To zas není tak moc, ale průměr klame. Rozsah byl nula MW až 4 686 MW. A jeden z největších „errorů“ pak nastal právě na začátku letošního roku. Ještě v neděli 5. ledna NESO odhadovalo, že špičková spotřeba ve středu 8. ledna dosáhne 43 267 MW. Ve skutečnosti byla skoro o 4 000 MW vyšší. O 10 procent! Nicméně jak se blížil den D, prognóza se zpřesňovala a provozovatel soustavy začal tušit velký špatný.

Proto už v předvečer vydal první Electricity Margin Notice (EMN), což je standardní nástroj, kterým formálně vysílá na trh zhruba tuto zprávu: „Milí provozovatelé stabilních zdrojů, čeká nás trošku složitější období a nám by se fakt hodilo mít trochu vyšší kapacitní rezervu, než jaká nám zatím vychází. Je-li ten váš bazmek, ať už spaluje cokoliv, technicky schopný výroby, koukejte vystřelit nabídku na vyrovnávací trh. S přáním pevného zdraví Mafalda Hopkirková.“

Zní to divně, ale i když je vaše letitá paroplynka v dané chvíli zrovna technicky připravena dodávat do sítě a ceny na spotovém trhu slibují bezprecedentní vejvar, pořád může existovat docela dost důvodů, proč neotočit vypínačem do polohy START: nejistá tržní prognóza, vysoké náklady na spuštění elektrárny, naplánovaná odstávka, příliš krátká doba slibující provoz „in the money“… Obecně vám to prostě bez ohledu na situaci na trhu nemusí ekonomicky vycházet. Když ale NESO vydá EMN, jako majitel provozuschopného zdroje máte povinnost vycenit se na vyrovnávacím trhu, na němž nakupuje sám provozovatel soustavy. Z toho plyne pochopitelně příležitost napálit cenu tak, aby to už vycházelo i s pěknou marží.

Britský systém disponuje ještě dalšími stupni takové výzvy vůči trhu. Zatímco EMN se vyhlašuje na základě zkušeností a úsudku dispečerů, Capacity Market Notice (CMN) už vybíhá automaticky ve lhůtě od 4 hodin před dodávkou, pokud kapacitní rezerva poklesne pod stanovenou mez. V další fázi energetického zoufalství už následuje pouze High Risk of Demand Control (HRDR) a Demand Control Imminent (DCI), což jsou, jak napovídají názvy, už hejblata k odhazování zátěže, jinak řečeno k řízenému odpojování zákazníků.

Fun fact: Málokdo to ví, ale elektrárny s velkými turbínami umí běžně zabrat o trochu víc, než vyplývá z jejich instalovaného výkonu. Když jim provozovatel přenosové soustavy dá pokyn „Max Gen“, volně přeloženo „plnej knedlík“, jsou schopné překonat své maximum asi o 10 MW. To je samozřejmě prdlajs, ale myšlenka je taková, že udělají-li to všechny roztočené zdroje, už to má nějakou váhu. Přesto se tento postup vřele nedoporučuje, protože elektrárny to týrání turbín nemají úplně rády a občas se stane, že místo aby přidaly pár megawattů, kleknou a rázem dodávají holou nulu. Čímž mohou vymazat přínos všech ostatních bloků, které nekleknou.

Dost bylo teorie, pojďme se vrátit v čase do středy 8. ledna a na datech si ukázat, co se to vlastně za La Manchem dělo.

Zaprvé, byla fakt zima, na některých místech teploty poklesly až k minus dvaceti a překonaly mnohaletá sezonní minima. Proto tak vysoké zatížení. Zadruhé, skoro nefoukalo. Slovutná větrná flotila, která v nejlepších dnech vyrábí i přes 22 GW, se ve večerní špičce krčila na umrněných 2,5 GW. Ze slunce kupodivu v tu dobu už nešel ani Watt (ovšem ani přes den to nebyla žádná hitparáda). Za třetí, všechny technicky funkční podmořské kabely valily na britské ostrovy maximum elektřiny ze všech směrů (dohromady přes 6600 MW). Za čtvrté (a to je asi úplně nejdůležitější), ze stabilních zdrojů běželo už skoro všechno, co mohlo běžet. A stejně to vycházelo jen tak tak.

V rámci EMN, kterých NESO v daném období vyhlásila celkem tři, se hrálo prakticky jen o výkon zbývajících plynových a přečerpávacích vodních elektráren. Hodně výmluvná je statistika k těm plynovkám – celkem jich v Británii teoreticky může běžet až 30 GW. V technicky provozuschopném stavu bylo ve středu 26 GW. A fakticky jich skutečně běželo jen o pár stovek MW méně.

„Celková dostupná nabídka v 17:30 - výroba a přeshraniční vedení - činila 47 405 GW, zatímco špičková poptávka v tuto dobu byla 46 825 GW. To znamená, že skutečná volná rezerva v soustavě během špičky činila pouhých 580 MW! I relativně malý výpadek elektrárny by způsobil skutečný nedostatek a vyvolal by výpadky proudu. Pokud by se Viking nevrátil do plného provozu, nebylo by možné pokrýt špičkovou poptávku,“ napsala renomovaná energetická konzultantka Kathryn Porterová z Watt-Logic.

S tím Vikingem jí nehráblo, to je jedna z klíčových informací, kterou jsem vám zatím zatajil. Zrovna na den D byla totiž naplánovaná odstávka podmořského kabelu, který propojuje Británii s Dánskem a který skutečně nese název po severských mořeplavcích. V řeči energetických čísel se bavíme o bratru 700 MW. Naštěstí se podařilo údržbu kabelu posunout na později, takže těchto 700 MW bylo k dispozici. Nebýt tohoto kroku, navzdory všem opatřením by v síti chybělo 120 MW (= odpojování zákazníků)! Nehledě na to, kdyby si kterýkoliv z 38 obchodních subjektů, které se zabývají přeshraničním obchodem Velké Británie, usmyslel, že pošle elektřinu opačným směrem (třeba i z čiré zlomyslnosti), tak by na něj NESO nemělo žádnou páku, kterou by mu v tom mohla zabránit (= odpojování zákazníků). A kdyby nedej bože vypadl nějaký na britské poměry menší zdroj, opět by ani najetí zbývající rezervy (spíše rezervičky) nemuselo nic řešit (= odpojování zákazníků).

Jasně, kdyby chybělo pár desítek megawattů nebo třeba nižší stovky, asi by to vyřešilo krátkodobé odpojení několika podniků s nekritickými provozy. V případě dlouhodobějších problémů by však britská vláda musela nařídit NESO a distributorům tzv. rotační odpojování na základě kodexu pro stav nouze v dodávkách elektřiny. „Různé regiony mohou být odpojovány od dodávek vždy na dobu čtyř hodin, dokud nebude problém vyřešen. Tento postup zajišťuje spravedlnost, aby byli spotřebitelé postiženi rovnoměrně, a zároveň chrání ty, kteří vyžadují zvláštní zacházení. Po uplatnění tohoto procesu může vláda nařídit společnosti NESO, aby s jednodenním předstihem provedla rotační odpojení až 90 % odběru,“ popisuje Kathryn Porterová. To už trochu připomíná uhelné prázdniny, což?

Jistě, můžeme se tady tahat za slovíčka a hádat se o tom, co je to skutečný blackout. Úplný rozpad soustavy na několik hodin Británii ani ve středu 8. ledna pravděpodobně nehrozil. Provozovatel sítě měl k dispozici ještě spoustu nástrojů k řešení problému - naprostá většina z nich však už spočívala v opatřeních na straně spotřeby, což z pohledu uživatelů přinejmenším krátkodobě vyjde s opravdovým blackoutem nastejno. Představme si třeba úředníka, který uvízne ve výtahu a kterého uklidňuje kolega voláním přes výtahovou šachtu: „Hele, buď v pohodě, říkali, že to není blackout, ale Load shedding…“ Případně rotační odpojování, řízení spotřeby apod., těch názvů jsme si v posledních letech vymysleli fakt hodně, ale při vší snaze to pořád jsou jen eufemismy pro řízený stav bez elektřiny, tedy de facto blackout, který máme jakž takž pod kontrolou.

Sluší se přiznat, že společnost NESO se v následujících dnech pokoušela závěry Kathryn Porterové vyvrátit s tím, že v kritickou dobu měla v nouzových rezervách ještě 1 400 MW. Když však novinář David Rose požádal mluvčího NESO o upřesnění, o jaké zdroje se jedná, odmítl mu odpovědět se suchým odůvodněním, že jako operátor nikdy nemluví o jednotlivých výrobních jednotkách…

Závěr? Ono je to vlastně trochu jedno, jestli měl provozovatel v rezervě k dispozici 580 MW nebo skoro 2000 MW. Situace byla tak jako tak evidentně vážná – svědčí o tom ceny na vnitrodenním trhu, které byly mastnější než hranolky na plovárně. Zapnutí dvou plynovek na pouhé tři hodiny stálo 12 milionů liber, tedy lidových 360 milionů korun! Stínová ministryně energetiky Claire Coutinho pak prozradila, že na vnitrodenním trhu se v jednu chvíli platilo „úchvatných 5 500 liber/MWh, aby světla zůstala rozsvícená.“

Ano, skutečně je možné, že NESO mělo ještě někde nějaké utajené nouzové plynovky, o nichž Kathryn Porterová neměla ani pojetí. Ovšem pointa zní, že ani ty by v nejhorším představitelném scénáři nemusely stačit. „V průběhu středy (naštěstí ne v době odběrové špičky) došlo k souběžnému výpadku dvou velkých plynových elektráren Langage a Peterhead, o němž se dosud nepsalo. Jejich celkový výkon činí 2 GW. Kdyby se vypnuly v 17:30, výpadek by byl jistý,“ napsal David Rose. A zase jsme u odpojování zákazníků…

Připomeňme si na závěr, jaké poučení vlastně vyvodili experti ENTSO-E z celoevropského incidentu na začátku roku 2021. V závěrečné zprávě upozornili na to, že s pokračováním energetické transformace a dalším rozvojem společného evropského trhu s elektřinou budou tyto situace častější a budou nabírat na intenzitě. Provozovatelé přenosových soustav by proto měli být dostatečně připraveni a měli by disponovat dostatečnými zálohami pro řešení obdobných situací. Dostatečnými zálohami!

Británie ovšem přijala závazek stát se do roku 2030 „velmocí čisté energie“ a téměř vyloučit fosilní paliva z výroby elektřiny. Jinými slovy plynová flotila, která dosud drží síť jakž takž pohromadě, se má v řádu let poroučet do důchodu. „Ať tak či onak, nemusíme mít vždy štěstí. Mezitím Centrica, která vlastní polovinu britského zásobníku plynu, v pátek oznámila, že rezervní zásoby jsou o 26 % nižší než v lednu 2024 a v případě potřeby by vydržely méně než týden. Zbytek zimy může být dlouhý a náročný,“ zabědoval David Rose.

Rád bych na rozdíl od něj končil pozitivně, tady to ale bude složité. Nenapadá mě nic jiného než citovat Douglase Adamse: Nepropadejte panice.