Rumuni vzkřísili uhelky z 50. let, aby ve vedrech nasytili klimatizace

Roční výroba i spotřeba dlouhodobě něco málo pod 60 TWh, jakás takás jaderná flotila, záloha ve formě fosilních zdrojů, investičně zanedbaná zdrojová základna a podmínky pro rozvoj solárů a větrníků nic moc. Nepřipomíná vám to něco? No jasně, rumunská elektroenergetika se podobá té české jako americký herec Jim Belushi svému krajanovi Billovi Murraymu (kontrolní otázka: Který z nich hrál v Na Hromnice o den více?). Jak se země medvědů, karpatských treků a nejslavnějšího hraběte, který neměl rád zubaře a česnek, vypořádává s energetickými výzvami dneška a zítřka? A čím bychom se od ní mohli inspirovat v rozvoji české energetiky?

Na začátku července rumunská vláda přijala návrh mimořádné vyhlášky o dekarbonizaci energetiky, která stanovuje odchod od uhlí. Oproti původní verzi posunula datum „uhelného pohřbu“ o dva roky. Zatímco dříve uvažovala o konci roku 2030, teď platí konec roku 2032. Vláda tento krok odůvodnila „zajištěním bezpečnosti a stability národní elektrizační soustavy.“ Vyhláška však obsahuje ještě důležitější pravidlo: Než se podaří uvést do provozu adekvátní výrobní jednotky, nesmí se nic zavírat (snad s výjimkou stánků s buřty).

Rumunský plán obsahuje dokonce i harmonogram odstavování a nahrazování jednotlivých zdrojů. Například hnědouhelným zdrojům společnosti Complexul Energetic Oltenia SA byla prodloužena lhůta, během níž mají tvořit technickou rezervu soustavy, až do roku 2030, tedy o 5 let. A naopak v roce 2026 mají být spuštěny dvě hydrogen-ready paroplynové elektrárny Ișalnița a Turceni, což nalije do soustavy dohromady krásných stabilních a řiditelných 1310 MW. Už letos se pak připojí osm fotovoltaických parků o (o poznání méně stabilním, natož řiditelném) výkonu 725 MW.

V dlouhodobějším horizontu chtějí Rumuni postavit dva nové jaderné bloky v areálu Cernavodă a kupodivu jsou proti českým Dukovanům trochu napřed. Smlouva s italsko-kanadsko-americkým konsorciem by měla být podepsána už letos v říjnu. Pokud jde o ten zmíněný zemní plyn, celkově země plánuje vybudovat za tři roky 3,5 GW plynových elektráren, a pokud jde o soláry a větrníky, cílem je dostat se za stejnou dobu na dohromady 10 GW instalovaného výkonu.

Ale to už jsme tak trochu v říši rumunských pohádek z beránčího kožíšku. V současnosti mají Rumuni trochu jiné starosti, protože nové zdroje jsou zatím jen na papíře a jejich soustava se již nyní potýká se zvýšenou spotřebou elektřiny kvůli vysokým teplotám. Ministr energetiky Sebastian Burduja dokonce přiznal, že v červenci nechal v zájmu stabilizace sítě spustit uhelné elektrárny z 50. let. „Dopadli jsme tak, že dnes jsme vděčni za každý megawatt, který máme k dispozici. Rumunský stát bohužel po desetiletí neinvestoval do energetického systému,“ sdělil v tiskové zprávě.

Náš oblíbený datový pohled potvrzuje, že nekecal. Zatímco průměrně jedou rumunské uhelky na nějakých 900 MW, v neděli 21. července dosáhly rekordních 1356 MW, 22 % zatížení. Není divu, vedra byla úmorná, klimatizace jely na maximum, skoro nefoukalo a v jaderné elektrárně Cernavodă zrovna vypadl první blok. Klika, že byla nižší víkendová spotřeba… A že zejména v sousedním Bulharsku (ale trochu i v Maďarsku a Srbsku) zrovna bylo co postrádat.

Při této příležitosti je užitečné podívat se ještě jednou a pořádně na instalovaný výkon rumunské výrobní základny, abychom si dokázali představit, z čeho to pokrytí zatížení v současnosti Rumuni vlastně „lepí“.

Na první pohled zaujme voda (průtočné zdroje 2,78 GW + přehrady 3,36 GW = dohromady 6,14 GW), jenomže hned na ten druhý (do reálné denní výroby) se ukáže, že spolehnout se na ni moc nedá. Koeficient ročního využití činí s bídou třetinu. Velmi poučný je pohled na větrné kapacity. Ty bezmála 3 GW reprezentují devítinásobek toho, co máme v Česku. A přestože rumunské větrné podmínky jsou lepší než ty české (odpovídají severu Německa), v celkové výrobě větrníky nehrají zrovna dominantní roli.

Takhle by se dalo pokračovat – jádro reprezentuje jediná jaderná elektrárna (Cernavodă), plynovek a uhelek je relativně dost, ale pomalu odcházejí do důchodu. A Slunce šlo spát za hromádku klád…

Ve výsledku tak rumunský energetický mix vypadá jako dokonalý příklad diverzifikace - ničeho není moc ani úplně málo. Když k tomu připojíme fakt, že přeshraniční bilance je víceméně dlouhodobě vyrovnaná, vychází nám, že země přistupuje k rozvoji vlastní energetiky celkem racionálně a zodpovědně (přinejmenším v současnosti, po mnoha letech alibismu).

Platí to tím spíš, že ministr Burduja v návaznosti na červencové zkušenosti dal jasně najevo ještě jednu důležitou věc: Pokud bude problém se zabezpečením dodávek elektřiny, země umožní uvést do provozu další uhelné elektrárny (v záloze jich má zjevně ještě dost, celková bilance hovoří až o 4 920 MW).

A to ještě není všechno. Už v dubnu Burduja řekl toto: „Rumunská vláda pracuje na normativním aktu pro zavedení kapacitní rezervy, mechanismu, kterým by se platilo za dostupnost některých zdrojů elektřiny v síti.“ Jinými slovy Rumuni usilují o prosazení kapacitních mechanismů i na uhlí, nejen na plyn. O něco, co podle prakticky všech stakeholderů, kteří se dobře orientují v evropské politici, „už nejde“…

Energia românească, metelescu blescu!