Ve Španělsku po blackoutu zázračně zesláblo slunce a ožily klasické zdroje

Když se před měsícem poroučely do tmy Španělsko, Portugalsko a kousek Francie, byl to z mnoha důvodů strašný průšvih. Ale minimálně jedno pozitivum bychom při troše snahy zpětně našli. Konečně se podařilo najít univerzální odpověď na otázky začínající na proč:

Proč jsi včera přišel tak pozdě z hospody? Proč je sucho, když pořád prší? Proč trpí Češi obsedantním pocitem, že neustále zdražuje máslo? Proč hraje Sparta takovou tužku? Proč na konci dubna vyletěly na iberské burze akcie výrobcům svíček a smolných loučí? Proč v lednu 2026 ve Španělsku a Portugalsku záhadně vzroste porodnost?

Díky iberskému incidentu už na všechny výše uvedené dotazy a mnohé další dokážeme odpovědět. Kromě legendárního meteorologického odůvodnění však vygenerovaly k iberskému blackoutu mediální a všelidové soudy slušný zástup obžalovaných jiného typu. Jen namátkou a schválně si to střihneme jako anketu:

Nevím, jak vám, ale mně upřímně řečeno připadá čím dál méně důležité, zda úřady nakonec usvědčí Pedra z rozvodny v Granadě, Alvara z dispečinku Red Eléctrica nebo Dolores (nejlépe Umbridgeovou) z andaluské solární farmy. Nebo Forda Prefecta z planety Betelgeuze 5. Přestaňme se pídit po tom, co přesně síť rozhoupalo, a místo toho odhalme, proč tomu alespoň částečně neodolala a rovnou se celá zhroutila.

Už před mnoha lety jsme se v Evropě vydali na cestu zalitou sluncem a provoněnou větry (ale no tak). Zda opravdu vede k nízkoemisnímu či dokonce bezemisnímu cíli a zda byl dobrý nápad se na ni vypravit, to nechť posoudí povolanější. Já bych chtěl jen upozornit na to, že ta cesta bude podobná „houpání“ tak nějak z definice způsobovat, a že bychom se tím pádem měli víc zabývat odolností systému než „houpáním“ samotným.

Španělé už s tím začali, aniž by se tím nějak zvlášť chlubili. Svědčí o tom provozní data španělské soustavy za květen. Jde o poměrně unikátní studijní materiál, vždyť nastavuje zrcadlo vývoji energetiky v prvním měsíci po nejrozsáhlejším blackoutu v moderních evropských dějinách! Podrobil jsem ho tedy náležité sofistikované „analýze divností“. Jak by řekl Jan Vodňanský, blahé paměti, výsledky nejsou nezajímavé.

Zatímco za normálních okolností připomínají vedení mezi Španělskem a Portugalskem Kbelskou po ránu, dva dny po blackoutu vypadalo spíš jako severokorejská dálnice.

Provoz se obnovil až v noci na 1. května 2025, a to pouze ve směru z Portugalska do Španělska. Trvalo to týden, než se přeshraniční tok poprvé otočil.

Pozoruhodný byl i charakter výměny na druhé straně u Pyrenejí. Španělé a Francouzi se tu běžně „tahají“ o elektřinu jako Francouzi s Němci o Alsasko-Lotrinsko. Dva dny po černém pondělí ale naprosto převládal směr z Francie do Španělska. Návrat k „business as usual“ nastal opět až v noci na 1. května.

V této souvislosti je na místě si připomenout, proč 28. dubna 2025 kromě Španělů vyhlásili předčasnou siestu také Portugalci. Protože masivně čerpali vodu do kopce pomocí španělské elektřiny. Dávalo to logiku ekonomicky, ekologicky i energeticky a bylo to i bezpečné. Ale jen do chvíle, než ta elektřina zničehonic zmizela. Tipnul bych si, že francouzský region Baskicko padnul z velmi podobného důvodu, protože právě přes něj vedou dráty, v nichž v kritické době tekl ze Španělska ekvivalent jednoho bloku Temelína.

Přestože mezistátní propojení sítí experti tradičně kvitují coby bezpečnostní parametr, „španělský týden“ v evropské energetice naznačil, že na sto procent to platit nemusí. Tuto hypotézu přitom už opatrně potvrzují i provozovatelé soustav.

Když chodíte sami po zamrzlém rybníku, sebemenší podklouznutí může vést k tomu, že zažijete rychlejší a bližší setkání s ledem, než by vám bylo milé. Držíte-li se za ruce s někým dalším, pomůže vám to tato drobná podklouznutí ustát. A čím je vás víc, tím stabilnější budete tak nějak celkově.

Ale pozor! Když jeden člen vašeho Klubu přátel třeskutých mrazů dorazí na rybník zmatlaný jak carský důstojník, najednou může ruční spojenectví chytit trochu jinou, podstatně zrádnější dynamiku. Váží-li navíc onen „důstojník“ trochu víc než ostatní, jeho podklouznutí nemusí mít fatální následky jen pro něj, ale třeba i pro dva až tři nejbližší kamarády, které stáhne s sebou. Ti si pak pochopitelně příště dvakrát rozmyslí, zda a s kým se budou držet za ruce.

Jasně, všichni cítíme, že problém není v těch spojených rukách, nýbrž v redundantní intoxikaci fermentovanými nápoji jednoho z účastníků. Ale schválně si vyzkoušejte, co je snazší: zabránit někomu, aby vás chytil za ruku, nebo pohlídat ho, aby nechlastal? (notabene když to chlastání je tak v módě)

Domnívám se, že právě z výše uvedených důvodů se španělští dispečeři v prvních dnech po blackoutu nepouštěli do žádných větších akcí a raději drželi přeshraniční toky na minimu. Určitě nebyla náhoda ani to, že napřed se otevřely brány směrem do Španělska a ne opačně – ale to bych připsal spíš obezřetnosti francouzských a portugalských dispečerů. Jistou roli samozřejmě sehrál i počáteční španělský hlad po elektřině – jádro fuč, plyn a voda mají své limity a slunce s větrem začaly podivně slábnout. Cože?!

Na konci roku 2023 mělo Španělsko ve fotovoltaice nainstalováno 26 347 MW, o rok později 32 350 MW. To znamená, že bez ohledu na sezonní výkyvy počasí by měla výroba elektřiny ze slunce meziročně růst.

Jenomže ouha! Zatímco vloni v květnu vyrobily solární zdroje 5 625 GWh, letos v květnu jen 5 204 GW! Obzvláště tristní byly blackoutový a první poblackoutový týden, které připomínaly spíš takovou lepší produkci v únoru!

Poznámka pro hnidopichy: Samozřejmě si uvědomuji, že statistika ENTSO-E zařazuje mezi solární zdroje i koncentrované termosolární elektrárny (CSP) schopné vyrábět i v noci. Ty však do celkových čísel tolik nepromlouvají, protože vyrábějí plus minus pořád to samé a dominantní podíl patří tak jako tak fotovoltaice (vlastně je spíš čím dál tím vyšší).

Ve středu 16. dubna nastal ten slavný den, kdy Španělé vyráběli podstatnou část dne z OZE více elektřiny, než činilo zatížení. Psal jsem o tom tady. Pak přišel tento týden a to už byl vyloženě solární mejdan, při němž výkon slunečních elektráren překračoval hranici 20 000 MW. Ty modré, černé a zelené čáry reprezentují meteorologické prognózy a ta žlutá hmota skutečnou výrobu. Rozdováděné soláry tedy v pracovní dny vyráběly běžně více elektřiny, než se předpokládalo, a teprve o víkendu (hlavně v neděli) reálná produkce zůstala za očekáváním.

Pak se stalo v pondělí 28. dubna 2025 to, o čem už víme skoro všechno (chybí už snad jen informace typu „na dispečinku tehdy službu Pedro a v kritickou chvíli si odskočil na záchod“) a najednou začal stejný typ grafu vypadat úplně jinak:

Co se to stalo? To jako začalo slábnout slunce?

Pamatujete na rok 2021? Jo, to byly ty časy, kdy jsme měli pocit, že silovka za dva tisíce je zlodějina… Tak to měli Španělé ještě poměrně nízké, zato skoro dokonale hladké solární kopečky týden co týden.

A teď to srovnejte se stejným týdnem o čtyři roky později (to už bylo dávno po blackoutu). Kopečky jsou o poznání vyšší a vypadají, jako by je někdo odrbal škrabkou na brambory, že?

Po 28. dubnu 2025 začali dispečeři španělské sítě řezat výrobu fotovoltaiky jako fotbalový rozhodčí tým hostů v okresním přeboru, když mu domácí slíbili půl prasete a sud piva. Kdo čtete můj blog pravidelně, tak víte, že zejména v zemích s vysokým podílem OZE už nejde o nic neobvyklého, a to zejména na jaře, kdy fotovoltaiky už jedou jako vzteklé, ale spotřeba je nízká. Nicméně Španělsko se až do blackoutu ve snaze honit mediálně vděčné rekordy tomuto kroku spíše vyhýbalo. Ostatně i slovutná Mezinárodní agentura pro energii (IEA) zemi chválila za minimum solárních „curtailments“, tedy krácení produkce.

Heatmapa letošní fotovoltaické výroby ve Španělsku nicméně potvrzuje, že od blackoutu do cca 20. května byli dispečeři naopak velmi opatrní, a jen tím upozornila na to, co před tím skoro nedělali.

Takže žádné zázračné slábnutí slunečního svitu, ale nucené omezování či vypínání výroby ve fotovoltaických špičkách.

Nárůst kapacit ve větrnících sice ve Španělsku není v posledních letech tak dynamický jako ve fotovoltaice…

…ovšem o to vyšší byl rozdíl v meziroční výrobě. V květnu 2024 dodal vítr 4 118 GWh a v květnu 2025 pouze 3 241 GWh. Skoro o 1 000 GWh méně! Podobně pak vychází i srovnání s dubnem 2025, kdy větrníky vyrobily 4 171 GWh.

Jen pro ilustraci: Takto vypadalo srovnání meteorologických prognóz s reálnou výrobou na přelomu března a dubna, tedy daleko před blackoutem (v podstatě se to kryje)…

…a takto v týdnu od 19. května (výroba za očekáváním skoro každý den).

Samozřejmě nelze vyloučit, že si zrovna v květnu 2025 vybralo viento de solano dovolenou. Zatímco u slunce máte celkem jistotu, že někdy ráno vyjde a večer se odebere na kutě, vítr je v tomto ohledu asi stejně spolehlivý jako ruská letadla. Na druhou stranu ta květnová výroba je nejnižší za dva roky, tak lze asi předpokládat, že i v ní řádil dispečer jako černá ruka…

Bezprostředně po blackoutu Španělé doslova zatopili pod kotlem. Ta buráková žlutá, to je „Ciclo combinado“, tedy kombinovaná výroba elektřiny a tepla ze zemního plynu. V úterý 29. dubna v 7:50 zaznamenaly tyto zdroje dohromady nejvyšší výkon od února!

A srovnatelně s únorem pak jely španělské plynovky celý květen.

Změnil se i charakter provozu. Zatímco týden před blackoutem plynovky lítaly v naprosté většině nahoru dolů jako špičkovací zdroje…

…po blackoutu už chytly spíše charakter baseloadu…

a tím, co „lítalo“, byly přehrady a přečerpávačky.

Do narativu „haha, Španělé pálili plyn o 106“ si dovolím zarazit dvoje vidle. Jednak je třeba zohlednit ten start ze tmy, při němž jsou plynovky v kombinaci s vodními zdroji to nejlepší na trhu (tento poučný příběh jsem zpracoval zde) a jednak velmi dlouhý start jaderných elektráren (první se vzbudila až druhý den po blackoutu večer a na jakýs takýs dlouhodobý výkon se jádro celkově dostalo až před polovinou května).

Přesto si nelze nevšimnout, že plyn se dostával do hry v neobvyklém množství, a to nejen kvůli tomu, že patří k nejrychlejším a nejlépe řiditelným zdrojům, ale i z důvodů, které vysvětlím u poslední divnosti.

Když rozdělíme zdroje na ty, které dokážou dodávat do sítě setrvačnost, a ty, které to neumí, vycucneme z ENTSO-E španělská před- a poblackoutová data a trochu je pohoníme v Excelu, vypadne nám toto:

Španělská síť v květnu se od té v dubnu lišila jako den a noc. Doslova.

Nenechme se mýlit, španělští dispečeři nekrátili výrobu solárů a větrníků jen kvůli tomu, aby zabránili přetížení sítě, tedy drželi na uzdě rovnováhu oproti zatížení a rozumný export. Podobně jako jejich kolegové v Kalifornii to dělali také proto, aby dostali do výroby více setrvačnosti! Připomeňme si, které elektrárny jsou na to nejšikovnější: jaderné, uhelné, plynové a pak vodní.

Jak připomenul ředitel Montel Analytics Jean-Paul Harreman, Španělsko až donedávna dodržovalo zásadu, že výkon větrných a solárních elektráren nemá nikdy překročit 70 % celkové výroby. Během dubna však provozovatel soustavy Red Eléctrica toto pravidlo ignoroval a pustil do sítě více elektřiny z nestabilních zdrojů. To byl případ i osudného 28. dubna, kdy soláry a větrníky generovaly 71 % elektřiny a síť významně porušovala doporučení pro minimální setrvačnost stanovenou ENTSO-E.

Krácení výroby OZE i spouštění strategických rezerv samozřejmě něco stojí – těm prvním provozovatelům musíte zaplatit, aby nejeli, a těm druhým, aby jeli. Zní to trochu absurdně, ale bohužel to zatím jinak nejde.

REE kvůli zvýšení stability sítě po blackoutu mnohem intenzivněji využívala tzv. Doplňkové systémové služby (SSCC) a Technická omezení (RRTT), tedy mimotržní opatření, která v běžném režimu negenerují nijak zvlášť vysoké náklady. Ale běda, jak je potřebujete trochu víc než běžně. Zatímco v roce 2024 se pohybovaly okolo 12 €/MWh, v roce 2025 vzrostly na téměř 20 €/MWh. Jen za květen se přitom dostaly v průměru až na 28,69 €/MWh. Španělská média už připouštějí, že výsledkem bude všeobecné zdražení elektřiny (i pro zákazníky s fixacemi).

Na druhou stranu je to daň za bezpečnost, což je aspekt, který se nejen ve španělské, ale i celoevropské energetice dlouho přehlížel či bagatelizoval. Přitom jde o minimálně stejně důležitý parametr jako dostupnost a udržitelnost. Zdá se, že Španělé už si uvědomují. Nechvalme však dne před večeří. Jak moc si to uvědomují doopravdy, to napoví až jejich rozhodnutí o osudu stávající jaderné flotily. A tam to zatím na osvícenou rozvahu moc nevypadá…