Portugalci před blackoutem čerpali vodu do kopce španělskou elektřinou

Žili byli exmanželé Pablo a Maria, kteří se rozvedli již tak strašně dávno, že se stali skutečnými přáteli. Zdálo se, že pro Marii je to přátelství důležitější, protože nikoho jiného neměla. Pablo ještě navíc pravidelně chodil na víno s Jacquesem a spíše výjimečně s Mostafou. Maria sice dlouhodobě toužila po přátelství s Jacquesem. Zatím se však nikdy nesetkali.

Teď ještě biometrické parametry, ať máte představu. Pablo vážil 150 kg po střevní chřipce, Maria 50 kg poté, co se přežrala feijoadou. I vyšli si takhle jednou na procházku podél řeky. Oba měli trochu upito a v horkém jarním poledni se poněkud motali. Když tu náhle Maria uklouzla po popadaných olivách a užuž se střemhlav řítila do vody. Naštěstí však byla celou procházku zavěšena do rámě Pabla. Toho jen tak něco neporazí, takže si sotva všimnul, že mu jeho bývalka zničehonic visí na ruce (tím pádem mu ani nemusela kupovat prašivé hodinky za záchranu života).

Příští den se pro velký úspěch vydali stejnou cestou, tentokrát měl ovšem víc naváto Pablo a taky to byl on, kdo si tentokrát zasurfoval na olivách. A to byl malér, protože i kdyby Maria posnídala omeletu z pštrosích vajec, Pabla by nezachránila. Když se tedy Pablo řítil do řeky, stáhnul Mariu s sebou, a jak se při pádu vzájemně přetočili, ještě ji v korytě řeky zalehl. Dobrou noc, děti!

Výše uvedená metafora přátelství se vztahuje k tzv. interkonektorům, tedy propojení energetických sítí s okolními zeměmi. To je objektivně skvělá věc, stejně jako třeba adaptabilní tempomat nebo kafe v jakoukoliv dobu pracovního dne. Když máte málo elektřiny nebo ji sousedé umějí vyrobit levněji, dovážíte. Když máte elektřiny až moc nebo ji umíte vyrobit levněji než sousedé, vyvážíte. Když přijde vzácný meteorologický jev, kyberútok nebo vám třeba zazlobí rozvodna, sousedé vám pomohou a naopak.

Prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Tedy až na jedinou výjimku. Když jste Maria a váš jediný kamarád Pablo se namele a uklouzne po popadaných olivách, může se vám to přátelství stát osudným…

Klíčová otázka zní:

Než se ponoříme do analýzy, prozraďte mi, kolik toho víte o portugalském blackoutu, který přeci jen zůstává doslova ve stínu toho španělského.

Je pondělí 28. dubna 2025 a zatímco většina Evropy už cinká příbory o talíře, nic netušící Portugalsko teprve leští vidličky a skládá ubrousky (je to o něco chudší země než Česko, dokonce tam mají o hodinu míň než my). V 11:15 místního času vypadá portugalský elektroenergetický mix takto:

Pozorné oko si na první pohled povšimne dvou podivností. Za prvé, podezřele vysokého dovozu krátce před fotovoltaickou špičkou a za druhé, neméně podezřele vysokého zatížení ve výši portugalské zimní špičky (skoro 8000 MW).

- Proč?

- Proč vysoký dovoz nebo proč vysoké zatížení?

- Na obojí je stejná odpověď.

- Tak proč to dělíte do dvou otázek?

- Nechci riskovat, že odpovím na něco, na co jste se neptal.

(konec volné parafráze z Jistě pane ministře)

Když se podíváme na průběh celé denní výroby, zjistíme, že cca do 7:30 ráno vládla portugalské zásuvce voda a vítr, doplňované biomasou a plynem. Soustava dokonce byla významně přebytková – přes 2000 MW (= celý Temelín) směřovalo hádejte kam? No do Španělska, kam jinam (jiný interkonektor Portugalsko ani nemá). Ale jak vyšlo nad Serra da Estrela slunce, začaly se dít věci.

Nažhavila se nejen portugalská, ale i mnohem silnější španělská fotovoltaika, čímž se přeshraniční toky rázem obrátily a najednou proudil „Temelín“ opačným směrem.

Jak ukazuje další dílčí graf, výkon vodních zdrojů poklesl na minimum, z více než 3600 MW na něco málo přes 700 MW. Rychlokurz portugalštiny: „Mini Hídricas“ si asi domyslíte, „Fios Água“ jsou průtočné elektrárny a „Albufeiras“ přehrady. Ale pozor! Jistě jste si všimli, že „Albufeiras“ nějakým zázračným způsobem dokázaly vyrábět záporný výkon. To by mohlo souviset s tím, že část z nich jsou vlastně „baterie“, tedy přečerpávací vodní elektrárny, kterých má celkově Portugalsko famózních 3 710 MW.

Dopolední podivnosti tedy spočívaly v prachsprostém čerpání vody do horních nádrží, tedy manévru, jaký v tuto denní dobu provádějí dispečeři nejen v Portugalsku, ale i celé Evropě naprosto běžně. Takto totiž funguje ekonomika přečerpávaček: V poledne odebírají elektřinu za pakatel či zápornou cenu, večer a ráno ji za raketu vyrábějí. V poledne chutnají, večer a ráno pomáhají.

Z ekonomického i ekologického pohledu tedy bylo všechno epes rádes. Portugalské a španělské soláry srazily cenu na nulu, výkon zdrojů s vyššími variabilními náklady mířil dolů, vodní zdroje šetřily vodu, zdroje na biomasu zase lesy a nastartovaly se přečerpávačky. Jediné, co na té odpodivněné podivnosti zůstává i nadále trochu podivné, je to, že si na honění vody do kopce Portugalci půjčili solární elektřinu toho času přetékající ze Španělska. Tedy země, která v tu chvíli jela jen z 20 % na stabilní elektrárny a významně porušovala normu ENTSO-E pro setrvačnost v síti!

Zde je celá prezentace k analýze Lemur Research Group, z níž jsem vyextrahoval slide o setrvačnosti.

Připomeňme si přitom mix Portugalska těsně před neplánovanou předčasnou iberskou siestou. Stabilní elektrárny pokrývaly pouhých 18 % celkového zatížení včetně čerpání! A to se ještě nebavíme o žádných velkých jaderných mamutech, ale pár menších plynovkách, zdrojích na biomasu a, dobře, několika významnějších vodních zdrojích (ale ani ty se zrovna nepřetrhly).

Shrňme si to tedy z druhé strany. Dovážíme až skoro 3 000 MW od souseda, který při pondělku chytil solární slinu. Nepotřebujeme je kvůli pokrytí vlastní spotřeby, ale využijeme je k tomu, abychom si nabili „vodní baterky“, které pak pustíme večer, případně následující den ráno. Přitom si povypínáme všechno, co dodávalo do sítě setrvačnost, protože to v tu chvíli k pokrytí spotřeby nepotřebujeme a vlastně by ani nedávalo ekonomický smysl, kdyby to zůstalo v provozu.

A pak najednou bác! Spojení se Španělskem je pryč a s ním i 2 765 MW, které bychom do sítě vůbec neměli šanci pustit nebýt toho čerpání. Třetina výkonu v trapu a v síti setrvačnost na úrovni dětského autíčka na klíček. To prostě nemohlo dobře dopadnout. Prásk a rvete si vlasy, protože kdybyste v tu chvíli nehonili vodu do kopce (jakkoliv se to zdálo být užitečné), možná jste nemuseli žvýkat studený oběd z plechovky.

Připomeňme si znění klíčové otázky:

Domnívám se, že ano, protože bez španělské sluneční záplavy by Portugalci nestartovali tolik přečerpávaček (a nezvýšili tím zatížení), neodstavili tolik vodních zdrojů a hlavně by pak nečelili takovému výkonovému šoku. Je to spekulace, ale mám pocit, že Portugalsko by se prostě odpojilo a přežilo incident v ostrovním režimu.

Nepřímou indicií podporující tuto tezi poskytuje přehled pyrenejských přeshraničních toků po dni D do konce dubna. Vidíte tam něco? Já ne. K výměně elektřiny se oba státy vrátily až v květnu a v první fázi putovala výhradně z Portugalska do Španělska (opačně ani ťuk).

Je to na Turka? Máte ho mít!

I výše uvedené argumenty vznesl ve své sžíravé kritice portugalské energetiky bývalý ministr průmyslu a energetiky Mira Amaral. Muž s vizáží Belmonda pracoval dříve jako síťový inženýr, čili nejspíš ví, o čem mluví. V tomto rozhovoru upozornil na to, že Portugalsko má kapacitu vyrábět více než dvojnásobek elektřiny, než spotřebuje, z ekonomických důvodů ji však běžně dováží ze Španělska. V důsledku nastávají situace jako v pondělí 28. dubna 2025, kdy země není schopná fungovat sama.

Amaral kritizoval i nepřiměřeně dlouhé obnovování portugalské soustavy: „V Portugalsku disponují technologií startu ze tmy pouze dva zdroje, tepelná elektrárna Tapada do Outeiro – kterou jsem spustil, když jsem byl ministrem průmyslu a energetiky – a vodní elektrárna Castelo do Bode.“ Dle provozních dat však Castelo naskočilo až cca v 15:00 místního času a Tapada ještě o něco později (média uvádějí, že úspěšný byl až šestý pokus). V Lisabonu se tak stálo ve frontách na svíčky ještě v době, kdy se už rozsvítila část Barcelony či Madridu.

Znovu opakuji. Nic to nemění na tom, že portugalští energetici postupovali v souladu se zavedenou praxí, která se již mnoho let uplatňuje po celé Evropě. Jen je na místě položit si otázku, zda tato praxe není zralá na revizi.

Zejména v klimaticky příznivých oblastech (a Německu) nám narůstá instalovaný výkon v na počasí závislých zdrojích do velmi vysokých čísel. Zkušenosti s jejich řízením máme pořád docela omezené, vždyť největší zelená forsáž přišla až v posledních letech. Stávající systém nám zejména v teplejší části roku může relativně dobře fungovat z hlediska ekonomiky (pokud to nepřeženeme s provozními dotacemi) i životního prostředí. Ale nejspíš může být v extrémních situacích dost rizikový z hlediska bezpečnosti. Pyrenejský blackout nám jednoznačně připomíná, že právě bezpečnostnímu aspektu bychom při dalším rozvoji energetiky měli věnovat mnohem větší pozornost než dosud.

O uplynulém víkendu proběhly v Portugalsku parlamentní volby. Upřímně řečeno jsem byl zvědavý, jak moc s výsledky zahýbe blackout, tím spíš, když od něj uplynuly sotva tři týdny. A byl jsem překvapen, že skoro vůbec. Na druhou stranu musím uznat, že značnou roli v tom mohla sehrát důmyslná komunikační strategie. Portugalci v první fázi hodili celou vinu na Španěly a v druhé dokonce na Francouze.

Pro Marii bylo příjemné jít po boku Pabla, ne že ne. Už jen kvůli tomu, že jí svým urostlým tělem hezky stínil. Ovšem kdyby do něj nebyla zavěšená, pravděpodobně by s ním nespadla, a ještě by ho pak mohla Jacquesovi pomoct vytáhnout ho z řeky. Místo toho se mrskala ve vodě mnohem déle než Pablo, a když vylezla, začala ho mlátit kabelkou. A pak tomu nasadila korunu, když vyčetla Jacquesovi, že se s ní nekamarádí, a proto za to může taky…

A zazvonil konec a blackoutu byl konec.