Článek
Zničehonic nastala tma. Zhasla světla a semafory, na silnicích zavládl chaos. Tisíce lidí uvízly ve vlacích, tramvajích, metru, výtazích a taky v místnostech s elektrickými zámky. Nelze vybírat peníze z bankomatů ani tankovat pohonné hmoty, ale ono je to jedno, protože obchody i benzinky taky postupně kolabují a přes ucpané ulice se k nim stejně ani nedostanete. Nefungují plynové kotle (natož ty elektrické), tepelná čerpadla, ledničky, mrazáky, mikrovlnky, sporáky ani trouby a pece. Za pár hodin už přestává téct i pitná voda a vypadává mobilní signál. Nejkritičtější situace zavládne v nejrozvinutějších oblastech, které jsou na elektřině nejvíce závislé – v Praze a dalších velkých městech. Dál už by to bylo jen horší a horší, takže asi nemá cenu pokračovat, ať se neděsíme víc, než je potřeba.
To není strašení. To je snaha pojmenovat si nejčernější scénář, byť za tichého doufání, že ve skutečnosti nikdy nenastane. A to samé naštěstí dělá už mnoho let spousta institucí: správce přenosové soustavy, distributoři, elektrárny, hasiči, ale také nemocnice, vodárny, integrovaný záchranný systém, úřady, a dokonce i mobilní operátoři. Ti všichni pravidelně simulují blackout a pokouší se nacvičit, jak jej co nejefektivněji zvládnou.
To nejdůležitější však je (s ohledem na to, že každá hodina bez proudu situaci setsakramentsky zhoršuje) co nejrychleji obnovit dodávky energií do na nejrozsáhlejším území. A to je trochu palčivý problém, protože jak chcete zapnout elektrárnu, když i samotná elektrárna potřebuje ke svému zapnutí elektřinu?
Poznámka pro šťouraly (jejichž klubu jsem sám samozvaným členem): Ano, teď se skutečně bavíme o nejčernějším z černých scénářů. Ty trochu „našedlé“ počítají s tím, že se některé z elektráren podaří udržet takzvaně „na otáčkách“, tedy sice se odpojí od soustavy, ale zůstanou v ostrovním provozu. Nenajde-li se žádný takový zdroj v domácí síti, použije se zdroj ze zahraničí. A pokud by ani toto řešení nebylo možné, barva scénáře již naprosto koresponduje s tmou venku (tedy pokud incident nastane v noci).
Naštěstí jsou energetici dostatečně paranoidní (což neznamená, že po nich nejdou…), takže nejvíc cvičení zaměřují právě na tyto katastrofální situace. V takovém případě se plánu obnovy odborně říká start ze tmy, neboli black start. Jak to zhruba vypadá, to dobře popisuje následující animace.
Naprosto zásadní roli hraje přečerpávací (či „obyčejná“ přehradní) vodní elektrárna a … (chvíle napětí) uhelná elektrárna, přesněji řečeno taková, která je právě na start ze tmy certifikována a která absolvovala potřebné cvičení.
Pokud nemáte rádi animace, spokojte se s vysvětlením, že vodní zdroj takzvaně (nějak se nám to slovo v tomto textu kumuluje, že?) „podá napětí“ zdroji uhelnému, ten se během několika hodin rozběhne do takzvaného (ach jo) ostrovního provozu a z něj už lze rozběhnout zbytek soustavy.
Výše uvedené informace by nás měly uklidnit. Kéž bychom byli na všechno tak dobře připraveni jako na blackout. Jenomže připraveni jsme pouze technicky. Mentálně jsme připraveni asi stejně jako jsme byli ještě v roce 2021 na to, že by kilowatthodina elektřiny mohla stát 10 korun. Čili prakticky vůbec.
Mohlo by se tomu říkat třeba „povodňový syndrom“. Určitě jste si všimli, že když pár let není velká voda, skoro se přestane investovat do protipovodňových opatření. Až pak přijde něco šíleného a najednou se začnou realizovat i poněkud předimenzované investice.
A úplně nejhorší je to u situací, které jsme nikdy nezažili. Z tohoto důvodu mi připadá na místě paralela s obrannou politikou. Ne nadarmo bezpečnostní experti říkají: Chceš-li mír, chystej se na válku. Obdobně platí: Chceš-li energetickou bezpečnost, připravuj se na blackout.
Bez ohledu na to je třeba vyjádřit přání, abychom se nedočkali ani jednoho, ani druhého.
