Článek
Už od rána proudily davy na Plaça Calvet i Rubalcaba. Náměstí se sice oficiálně jmenovalo podle významného místního právníka a politika (co z toho dělal dřív, asi uhodnete), ale nikdo z místních mu neřekl jinak než Plaça del Lleó, tedy Lví náměstí, podle obří sochy lva. Tu tam však umístili až dlouho po Rubalcabově smrti, takže ho to ani nestihlo naštvat.
Náměstí běžně sloužilo jako tržiště, teď se však mělo stát dějištěm spektáklu, na který by se ze zelinářských produktů hodila tak leda přezrálá rajčata. Počet lidí odpovídal regionálnímu fotbalovému derby s Barcelonou, nálada však byla o poznání negativnější. Že z nazlobených tváří tu a tam vykoukla nějaká ta usměvavá, to snad šlo přičíst pár skleničkám ratafie k nějaké té odvážnější snídani.
Psal se rok 2008 a v katalánské Gironě začalo jaro.
Pedro: A proč že tam vlastně jdeme?
Alejandro: Už jsem ti to říkal třikrát, amigo. Protože tu chtějí stavět stožáry s vysokým napětím. V bezprostřední blízkosti města!
Juan: Carajo!
Pedro: No jo, to už jsi říkal (třikrát), ale… vždyť to má snad přivést elektřinu z Francie, kterou potřebujeme, ne?
Alejandro: Máš rád Pyreneje? Dochází ti, že tohle je jejich konec?
Pedro: Pyreneje tam snad zůstanou, i když se to vedení postaví, ne? Před rokem zhasla půlka Barcelony, amigo. Já fakt nemám pocit, že máme energetiku epes rádes…
Alejandro: A ta elektromagnetická pole… Kdo ví, jestli to není důvod, proč se nám s Maríou pořád nedaří otěhotnět.
Pedro: To asi nebude souviset s tím, co chtějí stavět oni, ale spíš s tím, co se nedaří postavit tobě. Podle mě moc leješ, amigo…
Juan: Carajo!
Z dálky k nim doléhaly divoké a zároveň hravé melodie a rytmy doprovázející tradiční kolektivní tanec sardana, symbol katalánské jednoty. Hudba se slévala se skandovanými výkřiky do bojové vřavy, která s každým jejich krokem sílila. A najednou je ulice Ronda Sant Antoni Maria Claret, pojmenovaná pro změnu po arcibiskupovi, vyvedla přímo na kruhový objezd před proslulý Monument del Lleó. Tentokrát však na sebe strhávalo pozornost jiné zvíře než lev: loutka čtyřrohého kozla, kterou rozjaření demonstranti táhli na alegorickém voze.
Juan: Škyt, asi jsem to přehnal s ratafiou, amigos.
Pedro: Kdepak, ta koza má fakt čtyři rohy! Neptej se mě proč.
Alejandro: Je to kozel a má upozornit na riziko genetických mutací v důsledku dlouhodobé expozice elektromagnetickým polem…
Juan: Dík, žes nám to vysvětlil!
Pedro: Prostě až to postaví, tak si přímo pod vedením zařídíš farmu a můžeš dojit nejen kozy, ale i turisty.
Juan: Carajo!
Než se odhodlali vydat se do epicentra demonstrace, jejich pozornost upoutal stařec, který se jako duch zjevil pod alejí u okraje náměstí. Chvíli si nebyli jisti, zda kyne na pozdrav právě jim, ale když se rozhlédli, neměli o tom pochyb. Zmocnil se jich pocit, který dosud nikdo z nich nepoznal. Byla to kombinace úžasu, zděšení, doteku nadpřirozena, ale i naprosté jistoty. Z neznámých důvodů byli na náměstí jediní, kdo starce viděl. A z ještě neznámějších důvodů měl stařec na sobě roucho v barvách Evropské unie.
Stařec: Nebudu vám říkat, odkud přicházím a kdo jsem. Nemám na to čas a stejně byste mi to nevěřili. Za 17 let postihne Španělsko největší blackout v moderních dějinách…
Alejandro: Haha, Amigo, tak teď jsi mě pobavil. Jestli je to pravda, tak FC Girona vyhraje La Ligu, namaže si na entrepà Barcelonu a po sezoně přitáhne stopera z Česka…
Stařec: Skončí třetí, v Barceloně fakt vyhraje a koupí nějakého Krejčího ze Sparty. Ale to není podstatné! Tomu blackoutu se zabránit nedá, ale můžete zmírnit jeho následky. Když umožníte výstavbu HVDC kabelu Baixas - Santa Llogaia.
Pedro: Čeho?
Alejandro: Toho pitomého vedení přes Pyreneje přece!
Stařec: To pitomé vedení vám pomůže rozsvítit celé Katalánsko pomocí elektřiny z Francie!
Alejandro: Ale naše ženy budou mít čtyři kozy! Totiž… naše kozy budou mít čtyři rohy…
Stařec: Obojí je úplná kravina, totiž volovina… prostě bejkárna. Carajo!
Pedro: A kdy přesně se to podle vás stane?
Stařec: Co? Kdy vyrostou ty rohy?
Pedro: Ne, kdy dojde k tomu blackoutu.
Stařec: To se vám právě snažím celou dobu sdělit, ale vy mě furt přerušujete a já už skoro nemám čas. Dobře mě poslouchejte, je to důležité. Tak tedy stane se to v pondělí…
Stařec se zničehonic rozplynul. A v jediných třech svědcích onoho rozhovoru zůstal takový ten neurčitý pocit charakterizovaný otázkou: Stalo se to vůbec?
Juan: Carajo!
Kdepak, ze mě spisovatel nebude. Na to já mám čuch. Tak zpátky z barevného světa románů do šedi datové analýzy.
Nezdá se to, ale záměr propojit vysokonapěťovým vedením severovýchod Španělska s jihozápadem Francie přes Pyreneje pochází už z hlubokých devadesátek (to jen tak, abyste neměli pocit, že velké stavby se klubou tak pomalu jen u nás). Tehdy měl Pyrenejský poloostrov ještě mizernější elektrické propojení se zbytkem Evropy než dnes, musel se potýkat s přetížením či problémy se synchronizací a zejména zdrojově ne úplně velkorysé Katalánsko trpělo častými výpadky proudu.
Mapa HVDC kabelu mezi Španělskem a Francií
Projekt Baixas - Santa Llogaia původně zcela vážně počítal s klasickým nadzemním vedením 400 kV a stožáry zapíchanými do pyrenejských kopců. Návrh však sklidil na obou stranách hranice asi tolik nadšení jako myšlenka, že by FC Barcelona hrála své domácí zápasy na hřišti Realu Madrid. Nejhlasitější protesty přitom zaznívaly v oblasti kolem Girony. Argumentaci byste asi uhodli: znehodnocení krajiny, zásah do zemědělské oblasti, zničení ekosystémů, negativní vlivy na zdraví, „o nás bez nás“. Já osobně mám nejraději „vždyť se to dá vyřešit i jinak – zvýšením energetické účinnosti či decentralizací“.
Až přišel rok 2008 a vlády obou zemí se dohodly s Evropskou komisí, že linka půjde v celé délce 64 km pod zem v podobě stejnosměrného HVDC kabelu a v nejkritičtějším osmikilometrovém úseku povede ve speciálním tunelu. Místní samozřejmě řvali dál, protože podzemní varianta pro změnu „narušuje vinice a olivové háje“, „neeliminuje zdravotní rizika elektromagnetického pole“ a hlavně je nadiktovaná z „Madridu, Paříže a Bruselu“. Navzdory tomu dostal záměr v roce 2010 štempl „projekt evropského zájmu“, který většinou signalizuje, že se to s ním myslí fakt vážně, a v letech 2011-2015 proběhla samotná výstavba, byť stále za menších, ale přeci jen pokračujících protestů.
Komerční provoz vedení začal 5. října 2015, takže za pár dní oslaví desáté narozeniny (blahopřejeme). Dvojice podzemních kabelů o kapacitě 1000 MW navýšila limit pro přeshraniční toky mezi Španělskem a Francií téměř na dvojnásobek a dodnes reprezentuje jeden z nejdůležitějších interkonektorů v celé Evropě. Celková investice vyšla v přepočtu skoro na 20 miliard korun.
Přeshraniční kapacita sítí ve Španělsku
HVDC Baixas - Santa Llogaia a 28. duben 2025
Obě dosud známé blackoutové zprávy (ta stručnější od provozovatele soustavy REE i ta delší vládní) se shodují na tom, že přeshraniční spojení Španělska s Francií, a především pak HVDC kabel Baixas - Santa Llogaia sehrály nejen klíčovou úlohu při obnově pyrenejské soustavy, ale statečně odolávaly i ve snaze odvrátit neodvratitelné.
Po prvních oscilacích v síti se dispečeři španělské REE dohodli s francouzskými kolegy z RTE (fakt se to liší jen jedním písmenkem) na přepnutí HVDC kabelu z režimu emulace střídavého proudu na režim stejnosměrného proudu a fixního výkonu 1000 MW ve snaze tlumit výkmity na rozhraní obou soustav. Po řetězové reakci a poklesu výroby však španělská soustava ve vztahu k francouzské přešla z vývozu na dovoz. Bude to znít zvláštně, ale zatímco po klasických linkách putoval v jednu chvíli obrovský výkon z Francie do Španělska, po HVDC kabelu se část vracela zpět. Vládní zpráva říká, že HVDC kabel byl tak naprogramován kvůli tlumícím opatřením a že opačný tok by stejně nezabránil úplnému kolapsu.
Ve 12:33:19,620 (a měřil jsem to přesně) dosáhla hodnota čistého dovozu 3 807 MW (4609 MW ve střídavém proudu minus 802 MW vrácených pomocí HVDC) a od té doby to s ní šlo z kopce. Úhlový rozdíl mezi francouzskou a španělskou sítí už byl totiž tak velký, že situace nevyhnutelně vyvrcholila ztrátou synchronizace. Krátce nato zkolabovala 400 kV rozvodna v Santa Llogaia, čímž klekl i HVDC kabel (fňuk).
A teď to zajímavější. Start ze tmy po blackoutu má skoro všude na světě velmi podobnou strategii. Dispečeři využívají jednak výpomoci ze zahraničí (pokud je k dispozici) a jednak startují elektrárny schopné autonomního startu (to jsou většinou ty vodní). Vzhledem k tomu, že tři z pěti takových elektráren měli Španělé v době blackoutu odstavené kvůli údržbě, bylo zřejmé, že se z velké části budou muset spolehnout právě na dodávky od sousedů.
Ostatně úplně první napětí přijali Španělé ze zahraničí už cca 10 minut po blackoutu – ve 12:44 v baskickém Hernani přes klasickou linku střídavého proudu. Ve 13:07 pak španělská soustava právě v této oblasti okusila první zátěž ve výši 31 MW.
Postupně pak vzniklo několik ostrovů, z nichž tři měly významnou zahraniční stopu. Kromě již zmíněného Baskicka dostalo podporu od Francie samozřejmě Katalánsko. Jih Španělska si pak nechal podat napětí z Maroka (což muselo působit dost bizarně). A už v 15:59 začal fungovat náš starý známý HVDC kabel. Nejspolehlivější data o importu z Francie najdete v pravém sloupci níže uvedené tabulky vytažené z vládní zprávy (standardním veřejně dostupným datům ENTSO-E a REE bych v tomto případě nedůvěřoval, protože při blackoutu „zamrzla“ a nejspíš už je nikdo nikdy neopraví).
Zpráva španělské vlády o blackoutu
Při této příležitosti stojí za to připomenout, komu vlastně Španělé vděčí za to, že se po mnoha letech marných bojů nějaký HVDC kabel pod Pyrenejemi vůbec spustil. A teď pozor, tuhle informaci ve veřejném prostoru nenajdete, protože tam zcela určitě není. Bavil jsem se o tom osobně s kronikářem města Girona a prozradil mi, že největší zásluhu na prosazení investice měli tři aktivní obyvatelé města, kteří poskytli potřebnou součinnost při přípravě projektu a jeho prezentaci dotčené veřejnosti.
S ohledem na to by měli obyvatelé Girony zvážit, zda vedle sochy lva na náměstí Plaça Calvet i Rubalcaba neumístit ještě trojsoší s Pedrem, Alejandrem a Juanem…
Dějiny NIMBY efektu jsou vskutku kouzelné. Přinášejí totiž příběhy, které doslova stárnou do krásy.
Juan: Carajo!
P.S.: Ovšem ono nic není jenom černé ani jenom bílé. Zpráva REE jasně říká, že „odpojení interkonektorů s Francií úspěšně ochránilo francouzský systém od vtažení do kolapsu“. Nabízí se tudíž hypotéza, že kdyby spojení Španělska s Francií bylo těsnější, mohla být rázem potmě celá Evropa. K názoru Pavla Šolce z ČEPSu se nedávno připojil Martin Hájek z Teplárenského sdružení, když připomenul, že Evropa zvládne kolaps 4 GW, ale 15 GW ani náhodou. Tak nevím. Až začne výstavba nového španělsko-francouzského interkonektoru přes Biskajský záliv a propuknou protesty proti dopadům stavby na mořské ekosystémy, kdo ví, zda se stařec v rouchu EU nezúčastní již jako řadový demonstrant…
