Belgie opouští jádro rychleji než Německo. Koncem listopadu utichl Doel 2

A co takhle ten důl trvale odstavit?

Kreativně doplněná citace z Cimrmanovy hry Posel světla získává v komunitě belgických Čechů nový a velmi půvabný rozměr. Belgie totiž právě uzavřela reaktor Doel 2, který se ve vlámštině vyslovuje jako důl. Ono teda to „u“ má být spíš krátké, ale tím si to nebudeme kazit.

Musím uznat, že jestli poslední belgický jaderný pohřeb plánovali marketéři, nemohli ho lépe načasovat, protože pokles výkonu je blbě vidět skoro ve všech výrobních datech. Všimnete si ho hlavně v tom celoročním, je to ten tmavě modrý štráf, který po svém zmizení na konci listopadu vytvoří na pravém okraji grafu nenápadný, ale přeci jen nezanedbatelný schod.

Sám o sobě by ovšem tento schod do energetického pekla rozhodně nevedl, vždyť reaktor měl „pouhých 445 MW“ a odslouženo na den přesně 50 let.

Připomeňme ovšem, že je to jen pár týdnů, co se poroučela Tihange 1 s instalovaným výkonem 962 MW.

A Když si rozklikneme na webu Světové jaderné organizace celý belgický hřbitov, už je to trochu děsivý pohled. Že důvody byly převážně politické a nikoliv technické, to rozebírám zde, a protože se přinejmenším vědomě nechci opakovat, zaměřím se v tomto textu na trochu jiný aspekt.

Dneska to bude krátké, ale úderné.

Když prohlásím, že belgická mutace Energiewende je mnohem agresivnější než ta echtovní německá, možná vás napadne, že jsem v těchto sychravých dnech odletěl do Dubaje a strávil jsem příliš dlouho na sluníčku. Omyl. Při zohlednění velikostí obou energetik je belgický gradient jaderného exodu významně rychlejší než ten německý!

Počítejme. Belgičané odstavili 3 866 MW za 3 roky, 2 měsíce a 7 dní, tedy průměrně 3,33 MW za den. Němci v nejdivočejší fázi svého unikátního programu povypínali 20 496 MW za 11 let 8 měsíců 9 dnů, tedy průměrně 4,8 MW za den. Uvědomme si však, že Německo spotřebuje za rok 5,3× víc elektřiny než Belgie, takže ve skutečnosti je ten belgický jaderný exodus daleko rychlejší než ten německý! To je vyšší matematika, co?

Mimochodem ta představa, jak celé ty roky přichází den co den ruský špion a vždycky upiluje kousek lopatky na nějaké té jaderné turbíně, čímž ji připraví o pár megawattů, je fascinující. Neuvěřitelný fofr.

Zaměřme se ale nyní na to podstatné. Ještě uprostřed roku 2022 čítala belgická jaderná flotila 5 922 MW a byla naprosto soběstačná i v nejkritičtějších chvílích energetické krize.

Střih. O tři roky později prakticky ve stejné roční době (však víte, venku marast, doma čaj s rumem), Belgie padá do bezprecedentních výkonových deficitů…

…a tahá z Francie až neuvěřitelných 5 523 MW.

Na konci roku 2025 už je pak Belgie oproti podzimu roku 2022 o 3 866 MW „lehčí“. To téměř odpovídá celé české jaderné flotile, tedy dvěma blokům Temelína a čtyřem blokům Dukovan sakum prásk. Zbývá 2056 MW ve dvou reaktorech Tihange 3 a Doel 4.

Namítnete-li, že souběžně Belgičané budovali zejména soláry jako vzteklí, nebudu vám to vyvracet. Jen v letech 2022-2024 se jim podařilo navýšit instalovaný výkon OZE skoro o polovinu.

Toho sluníčka si ovšem v Belgii na podzim užijí asi podobně jako my. A už první prosincový týden škodolibě ukázal, že když přestane foukat, vypadá výroba takto…

…a přeshraniční toky takto.

Výsledek? Letos míří země pralinek, silných piv a čůrajících soch k jednomu z nejvyšších ročních deficitů za posledních 10 let. Elektřinu si přitom doplňují především od Francouzů a Nizozemců. Přesněji řečeno: z francouzského jádra (to už zavání trochu rakouským syndromem) a z nizozemského plynu (to už zase zavání emisemi).

Vím, co vás zaujalo. Co ty šílené výkyvy v letech 2015 a 2018? To je celkem jednoduchá písemka. Tehdy probíhaly velké odstávky a generální opravy několika reaktorů najednou. V jednu chvíli byl provozuschopný dokonce pouze jediný z nich! Roční výroba tudíž klesla skoro na polovinu a belgická energetika se dostala na hranu. V zemi se dokonce na férovku hovořilo o riziku blackoutu.

Když bych chtěl být jízlivý (což já občas chci), uzavřel bych článek s tím, že problémy s dlouhodobými souběžnými odstávkami se letos definitivně vyřešily. Už skoro není co odstavovat. Za nepříznivých klimatických podmínek se Belgie ocitá „natvrdo“ zpět v letech 2015 či 2018. Pálí plyn o 106, dováží, odkud se dá a občas chytí i parádní cenovou infekci. Ale blackout prý tentokrát nehrozí. Nebo se o tom zatím nemluví.

Takže výsledkem belgické Energiewende je zatím především ztráta soběstačnosti a zvýšení závislosti na dovozech. Cílem však bylo snížit emise, tak snad to se aspoň daří, ne?

Aha, tak nic.

Klub přátel bilančních importů přivítal nového člena…

A Klub přátelé soběstačné energetiky trhá rekordy. Francie a Norsko před několika dny dosáhly nejvyššího čistého vývozu v historii, Švédsko to možná stihne ještě do konce roku.

Proč musí být třicátá léta v každém století tak dramatická?