Belgie z politických důvodů zavřela další jaderku a spoléhá na plyn a dovoz

Když aktivisté lezou na elektrárenské komíny či chladicí věže, novináři to milují, protože jim to náramně zpestřuje rutinní zpravodajskou nudu mezi tiskovkou ministra financí k návrhu rozpočtu a seminářem o novele zahrádkářského zákona. Protest jako takový však většinou z energetického hlediska nedává smysl. Někdy dokonce ani z toho ekologického.

Vždyť třeba proslulé (a mediálně velmi zdařilé) demonstrace Greenpeace v Prunéřově před 18 lety prokazatelně zdržely modernizaci elektrárny o několik let. Později narozeným připomínám, že součástí komplexní obnovy bylo také zvýšení účinnosti, lezecké výkony tedy v důsledku přispěly nejen k zbytečnému vypouštění nadměrných emisí znečišťujících látek, ale i CO2.

V pondělí 29. září 2025 večer nedaleko Lutychu to však bylo v mnoha ohledech jiné. Předně nikdo nikam nelezl. Policie sice konala, ale šlo spíš o povinnostní zásah na úrovni pokuty za špatné parkování než řešení nějaké dramatické situace. Co se dělo? Tři pronukleární (!) aktivisté z hnutí WePlanet promítali na chladicí věž prvního bloku jaderné elektrárny Tihange hesla na protest proti jeho uzavření a na podporu dalšího rozvoje atomu v Belgii.

Mimochodem takhle to zavírání (elektrárny, ne aktivistů) vypadalo v praxi. Když do důchodu odejde 962 MW, soustava si fakt všimne.

A životní prostředí taky – už 1. října po půlnoci vyskočila uhlíková intenzita belgické elektřiny o 16 %. Ale nepředbíhejme.

Zpátky k aktivistům.

„Promítli jsme asi dvacet sloganů, z nichž základní byl inspirován písní skupiny Queen a vizuálně doprovozen Freddiem Mercurym,“ prohlásili a docela se divím tomu, že je vůbec někdo slyšel. Za další divnost této akce lze označit naprostý nezájem celostátních belgických médií. Tou zdaleka největší však bylo to, že dávala dokonalý smysl z hlediska energetiky i ekologie. Jako laický energetik považuji za svou povinnost v tomto článku vysvětlit proč.

A protože na demošku u Tihange se nedobrovolně přimotal i Freddie, tak si u toho zazpíváme, pane učiteli (což bude trochu úlet, protože existují indicie, že Freddie zastával spíš protijaderné postoje).

Země pralinek, vaflí, hranolků, silných piv, evropské byrokracie, Hercula Poirota, komiksů, čůrajících soch a diamantů patřila dlouhá léta i k jaderným mocnostem. Stačily však pouhé tři roky a její jaderná flotila při zohlednění velikosti energetiky najednou odpovídá zhruba té maďarské. A bude ještě hůř, protože k 3 421 MW penzionovaného výkonu se už 1. prosince přidá ještě 445 MW za uzavřený Doel 2. Jestli neproběhla radikální reforma aritmetiky, vychází to celkově na minus 3 866 MW, což už se blíží kapacitě všech českých jaderných elektráren.

Pohled na belgický jaderný hřbitov mimochodem připojuje další exemplář do dlouhé řady argumentů na podporu teze, že Rus si tu nejdelší třídenní speciální vojenskou operaci v dějinách uměl setsakramentsky dobře naplánovat. Jako by nestačilo zdražování emisních povolenek, sucho v Norsku, bezvětří a vypínání jádra v Německu, skoro 60 % odstavených reaktorů ve Francii a oživení asijské ekonomiky po covidu. Právě ve „speciálním“ roce 2022 zahájila Belgie svou verzi Energiewende, vlámsky Energietransitie.

Při této příležitosti považuji za užitečné probrat jednotlivé belgické nukleární náhrobky pěkně jeden po druhém a poctivě vyhodnotit, zda byla jejich smrt skutečně nevyhnutelná.

- drobné vady v ocelových stěnách tlakové nádobyreaktoru vyhodnocené belgickým Úřadem pro jadernou kontrolu jako přijatelné z hlediska bezpečnosti

- betonové konstrukce poškozené vlhkostí a teplem – klasifikovány jako INES 1 (anomálie), následně opraveny a posíleny

- výměna parogenerátorů a další modernizace, opatření vyplývající ze zátěžových testů po Fukušimě

- drobné vady v ocelových stěnách tlakové nádoby reaktoru vyhodnocené belgickým Úřadem pro jadernou kontrolu jako přijatelné z hlediska bezpečnosti

- degradace betonu v nejaderných objektech se záložními bezpečnostními systémy – opraveny

- výměna parogenerátorů a další modernizace, opatření vyplývající ze zátěžových testů po Fukušimě

- lokální degradace betonových konstrukcí – opraveny

- výměna parogenerátorů a velkých komponent (čerpadla, turbíny, části potrubí), bezpečnostní investice v souvislosti s prodloužením plánované životnosti o 10 let, opatření vyplývající ze zátěžových testů po Fukušimě

- degradace betonu u pomocných budov vlivem vlhkosti a tepla – opraveno

- výměna parogenerátorů, bezpečnostní investice v souvislosti s prodloužením plánované životnosti o 10 let, opatření vyplývající ze zátěžových testů po Fukušimě

- degradace betonu v nejaderných objektech se záložními bezpečnostními systémy – opraveny

- výměna parogenerátorů, bezpečnostní investice v souvislosti s prodloužením plánované životnosti o 10 let, opatření vyplývající ze zátěžových testů po Fukušimě

Jak je vidět, prakticky ve všech případech se bavíme o uzavření reaktoru z politických, nikoliv technických, nebo dokonce havarijních důvodů! Ano, připouštím, můžeme vést polemiku o „hydrogen flakes“ ve stěnách tlakových nádob na Doel 3 a Tihange 2. U zbývajících bloků byla však největším problémem degradace betonu… O celé vysloužilé belgické flotile pak lze říct, že měla po celou tu dobu slušnou péči. Z čehož plyne nevyhnutelný závěr, že kdyby byla aspoň trochu politická vůle, mohly přinejmenším tři z pěti reaktorů (jestli ne všechny) spolehlivě fungovat ještě minimálně dalších 10 let!

Výše uvedené stanovisko (ne to Freddieho, ale to ještě výše uvedené) vyvolává hned několik palčivých otázek.

Stručná odpověď zní: Protože jim to nařizuje zákon z roku 2003. Odpověď pro náročnější zní: Protože zelení, Černobyl, Fukušima, Antverpy za humny, respektive Lutych za humny a protože bude lepší postavit OZE a baterky. A odpověď pro hnidopichy, kteří si všimli, že zákon už prošel řadou revizí a letos byl dokonce zrušen, zní takto: To máte jako s brzdnou drahou ropného tankeru. Některé procesy se prostě zastavují fakt blbě.

Asi takhle: Den po típnutí Tihange 1 spustili obří baterii s výkonem 100 MW a kapacitou 400 MWh (tedy něco, do čeho by se nevešla ani půlhodina výroby Tihange 1) a úderem listopadu mají přifázovat slovy JEDNU novou paroplynku Flémalle o výkonu 875 MW. Další dva obdobné paroplynové zdroje jsou teprve ve fázi přípravy a potom se staví či připravuje ještě pár menších a spíše teplárenských zdrojů na biomasu. Toť vše.

V klimaticky příznivém období to samozřejmě bude relativně v pohodě, protože Belgie vybudovala (a nadále buduje) obrovské množství solárů a větrníků. Ale co v tom nepříznivém? Odpověď nabídl už tento týden, v němž z výroby vypadla Tihange 1: Země bude pálit víc plynu…

…a především dovážet mnohem víc elektřiny z Francie či Nizozemska. Upřesnění: z jaderné Francie a plynového (či uhelného) Nizozemska. Až se tohle dozví Gréta, tak se z Palestiny vydá rovnou do Bruselu.

Náš oblíbený „graf pravdy“, který porovnává sumu stabilních zdrojů se zatížením, mluví v belgickém případě jasně: I když přičteme ke stávajícímu mixu tu jednu paroplynku, ani teoreticky to nebude stačit na pokrytí maximálního zatížení…

Že Belgičané se zpocenými zády aspoň občas pokryjí vlastními silami to běžné (když nebude moc odstávek), za to mohou vděčit prodloužení provozu jaderných reaktorů Doel 4 a Tihange 3 do roku 2035.

Počítejme. Kdyby v lokalitách Tihange a Doel po Novém roce zázračně ožily usmrcené reaktory jako zombie a sloužily třeba ještě dalších 10 let, oněch 3 866 MW by při kapacitním faktoru 90 % vyrobilo něco přes 300 TWh bezemisní elektřiny. Pokud by se to samé množství mělo vyprodukovat v paroplynových (byť těch nejmodernějších) zdrojích, atmosféru by to zatížilo 90 miliony tun CO2, což už se blíží roční produkci celé ČR… (a o únicích metanu radši taktně pomlčím).

Co by. Belgičané budou po vzoru Německa či Nizozemska dál sázet soláry a větrníky, jako by to byly brambory. Když pánbůh dá, vyroste i pár baterií či nějaká ta paroplynka. Soběstačný systém ale nečekejme. Ostatně dokud „Francie dává“, zatím k němu ani není akutní důvod.

Jenomže brzy to nebude stačit. Myslí-li to Belgie vážně s dekarbonizací (a s ohledem na geografickou polohu unijních institucí by to teda fakt vážně myslet měla!), bude jí nevyhnutelně stoupat spotřeba elektřiny. Kde se vezme, když zrovna nebude svítit či foukat?

Z jádra. Ale to má jednu protivnou podmínku: Musíte ho někde štěpit…

Že alespoň část politické reprezentace začala už dávno cítit „velký špatný“, o tom svědčí dvě atomové prodlužovací vlny. Tu druhou, která posunula uzavření dvou reaktorů do roku 2035, už známe. Ta první proběhla už v roce 2015 a posunula životnost tří reaktorů do roku 2025 (proto se zavírají až letos). V politických kuloárech se nedávno navíc začalo mluvit o tom, že letos odstavované jaderné reaktory Tihange 1 a Doel 2 by se ještě daly vzkřísit. A do třetice: Zrušení zákona z roku 2003 otevřelo cestu k výstavbě nových jaderných bloků.

Jenomže třetí prodlužovací vlna už nejspíš nepřijde, o vzkříšení již pohřbených (či „dodělávajících“) bloků provozovatel nechce slyšet ani slovo a nová výstavba zatím není ani na papíře. Belgičané do budoucna fantazírují o novém velkém i malém jádru a celkovém výkonu 8 GW, ovšem zatím nespecifikovali ani lokality…

Zatímco ještě v roce 2022 se belgická jaderná flotila pyšnila sedmi reaktory a celkovým instalovaným výkonem téměř 6 000 MW, do příštího roku už vstoupí pouze se dvěma o výkonové kapacitě něco málo přes 2 000 MW. Že tento masivní úbytek odpovídá velikosti české jaderné flotily, to jsem zmínil už na začátku. Na závěr se však nabízí použít ještě jeden český příměr.

Ani jeden ze zesnulých či odcházejících belgických reaktorů nelze považovat za žádného stařečka. Dva jsou statní čtyřicátníci, tři neméně statní padesátníci. Víte, kolik je teď nejstaršímu bloku Dukovan? Čtyřicet. A víte, do kdy mu platí řidičák? Do roku 2035, tedy do padesáti.

My všichni, přátelé dostupného světla a tepla přitom tak nějak tiše očekáváme, že to rozhodně nebude konečná (mimo jiné z toho důvodu, že nový blok v tu dobu fakt přifázovaný nebude). Státní úřad pro jadernou bezpečnost ostatně dává opakovaně najevo, že si dokáže představit provoz i za horizont roku 2045 (tedy po oslavě šedesátin). Žijeme v úplně jiném světě, že? I tato perspektiva napovídá, že v Belgii udělali s jádrem politické, nikoliv energetické a už vůbec ne ekologické rozhodnutí.

Že by něco podobného hrozilo v roce 2035 i u nás, toho se nebojím. Pro všechny případy bych se však tímto rád spojil s dotčenými třemi aktivisty z Lutyšska (neplést s Lotyšskem) a požádal je o zapůjčení komplet osvětlovací aparatury s obrázky Freddieho a údernými slogany. Možná se to bude hodit…