Belgická kolébka Green Dealu uspává jádro a masivně dováží elektřinu

Byl jednou jeden vládce Říma. Jmenoval se Claudius II., a protože tuze rád válčil stejně jako jeho kolega král Pikola ze země líných pavouků i obyvatel, zakazoval svým vojákům svatby, ba i zásnuby. Takový zasnoubený či, nedej bože ženatý voják totiž brzy zjistí, že hádat se doma s manželkou a ječet na děti, aby si po sobě uklízely trojského koně, je mnohem zábavnější než řezat se hlava ne hlava s Germány. Jeden kněz však zákaz ignoroval a mladé páry tajně oddával. Jenomže to samozřejmě prasklo a kněz kvůli tomu přišel o hlavu. Poprava se konala 14. února a vy už asi tušíte, jak se ten kněz jmenoval.

Na počest tohoto mučednického příběhu slavíme Den sv. Valentýna jako svátek zamilovaných. A letos se to fakt vydařilo, jen co je pravda! V pátek 14. února 2025 americký viceprezident J. D. Vance naznačil Evropě, že už by se o sebe po 80 letech od konce druhé světové války mohla postarat sama. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš označil za „novou totalitu“ rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny nenechat ho vystoupit před otevřením programu mimořádné schůze. A neznámý filuta provedl pomocí sebevražedného dronu neplánovanou dynamickou a teplotní zkoušku betonového sarkofágu chránící jadernou elektrárnu v Černobylu. Prostě lásky čas, jak má být! Akorát ty skutky odpovídají spíš tomu, co udělal Claudius II., ne Valentýn. A skoro si říkám, škoda, že se nedělní bitkami vyšperkované utkání Kanady s USA na turnaji Four Nations nekonalo o dva dny dřív…

Poněkud bizarně pojali letošního Valentýna belgičtí energetici. Zrovna v době, kdy zamilované páry v nedalekých Antverpách usedaly k valentýnské večeři, nadobro odpojili jaderný reaktor Doel 1. Cožpak o to, ne že by neměl odslouženo. Do sítě dodával poctivých 50 let!

Ale i tak se v důsledku v belgické energetice objevily dvě díry, jedna výkonová a druhá klimatická. A obě jsou hluboké 445 MW, což odpovídá téměř 5 % průměrného zatížení…

A dost. Tentokrát to zkusíme jinak.

Dnešek je pro mě dnem hlubokého nahlédnutí do vlastního nitra. Byl jsem obviněn, že využívám tento blog ke strefování se hořkou jízlivou kritikou do obnovitelných zdrojů energie a že selektivně vybírám data tak, aby mezi řádky vyplynulo, jak se bez starých zdrojů neobejdeme. Zároveň jsem byl vyzván k tomu, abych publikoval alespoň jeden článek oslavující blíže nespecifikované „ekologické zdroje“ (v zadání teda stálo doslova „pozitivní článek s pozitivním nadpisem“, což už teď nenapravím, ale co už…).

Toto nepříjemné obvinění mě ponořilo do alespoň patnáctiminutové vážné úvahy, ze které mi vyplynul následující závěr: Ano, žiju z energetických stereotypů. Ale jak mě může někdo obviňovat, vždyť po každé, když vyjdu ze dveří, potkám čerstvý důkaz, že energetické archetypy se mají čile k světu… (konec volné parafráze mého nejoblíbenějšího sloupkaře Ika Grahama)

Ještě před 11 lety na tom Belgie byla v rozvoji slunečních a větrných elektráren podobně jako my dnes, dokonce o něco hůře. Do roku 2020 se tam ale suma instalovaného výkonu zdvojnásobila a od začátku energetické krize chytila dosud nevídanou forsáž. Vloni překonaly soláry celkem pohodlně hranici 10 GW. Aktuální kapacita onshore větrníků ve výši něco málo přes 3 GW sice není nikterak oslňující, ale v součtu s offshory už je to dohromady solidních bezmála 5,5 GW.

Když vztáhneme tato čísla k velikosti belgické energetiky a porovnáme to s českým prostředím, dá nám to určitou představu, jak moc Belgičané „jedou“ na zelenou. Kdyby nás prostoupil belgický elán pro OZE, měli bychom oproti dnešku ve fotovoltaice už téměř dvojnásobek instalovaného výkonu (8,35 GW) a ve větru více než jedenáctinásobek (4,21 GW). A dámy by dostaly chuť na pralinky a pánové by měli nutkání vyčurat se do nejbližší fontány…

Teď si ještě uvědomme, jak to v Belgii vypadá. Jako na Čerňáku před Vánoci! V Česku máme často tendenci bulet, že všude někdo nebo něco bydlí, a že kvůli tomu nelze nic postavit. Belgie má ovšem oproti Česku trojnásobnou hustotou zalidnění, což ji řadí na 34. příčku na světě. Jinými slovy teoreticky by mělo být mnohem náročnější vměstnat všechny ty panely a stožáry mezi banky, Ardeny, čurající panáčky a pivovary než mezi barokní památky, střediskové vesničky, hnízdiště ledňáčků… a pivovary. Jenomže není.

Zatímco ještě v roce 2014 vycházel gigawatt belgického výkonu v solárech či větrnících na každých 6 416 km2, vloni už to bylo na každých 1 890 km2. Belgičané už se musí bát otevřít lednici, aby tam na ně nevybafly nějaké soláry či větrníky. U nás vychází gigawatt sluneční či větrné energie na 16 466 km2, tedy skoro desetkrát rozlehlejší plochu!

Výsledek boomu belgických OZE? Vloni vyrobili Belgičané ze slunce a větru téměř 30 % elektřiny. Ještě v roce 2014 to přitom bylo sotva přes 10 %. V Česku jsme dnes na necelých 7 %.

Zatím dobré, ne? Bude hůř. Chtělo by se věřit, že dramatický nárůst obnovitelných kapacit dramaticky sníží emisní náročnost energetiky. Vskutku snížil, ale o té „dramatičnosti“ by se dalo polemizovat. V posledních letech, kdy OZE rostou nejvýrazněji, lze mluvit dokonce o zastavení dekarbonizace!

Ještě pozvolněji klesá uhlíková stopa na jednotku vyprodukované energie, což je ukazatel, který zahrnuje i výrobu tepla či dopravu.

Strašně rád bych teď napsal, že ty grafy vlastně vůbec nejsou špatné a že Belgie parádně dekarbonizuje. Pak bych ale musel to samé napsat i o Česku. A to se asi shodneme, že to na to úplně není… Nebo vidíte něco jiného než dvakrát dvě v podstatě stejně klesající křivky?

Nevadí. Podle jedné z interpretací ve skutečnosti beztak není cílem Green Dealu zachránit planetu, ale zbavit se závislosti na ošklivých režimech. Jak ukázal koláčový graf, který už jste jednou viděli, soláry a větrníky vloni vyrobily skoro třetinu belgické elektřiny, tak snad pomáhají zemi aspoň k soběstačnosti a energetické nezávislosti, ne?

Ne.

1. Itálie -49,7 TWh

2. Velká Británie -34,7 TWh

3. Německo -24,8 TWh

4. Maďarsko -10,9 TWh

5. Belgie -10,8 TWh

Vloni se stala Belgie pátým největším evropským importérem, a to s čistým dovozem ve výši 10,8 TWh, což odpovídalo 13 % spotřeby. Asi vás nepřekvapí, že naprostou většinu elektřiny tahala z jaderné Francie, nezanedbatelné množství však i z plynového Nizozemska. Značná část pak putovala dál do Německa a Británie, které se potýkají s ještě většími nedostatky. Letos sledujeme od začátku roku prohlubování tohoto trendu. V lednu dovezla Belgie dvakrát tolik elektřiny co vloni a v únoru to nebude o moc lepší.

Když okoštujeme hodinové řezy, oblíbený to cukrářský dezert, zjistíme, že jejich chuť se výrazně odvíjí od toho, zda fouká vítr a svítí slunce. Zatímco k poslednímu nedělnímu obědu Belgičané skoro nepotřebovali „fuj zdroje“, natož nějaký dovoz…

…v pondělní večerní špičce 20. ledna 2025 jelo v zemi všechno, co má kotel a provozuschopnou turbínu, a zoufale to nestačilo. Mimochodem v tu chvíli zasvítila na belgickém spotu krásná částka 473 eur/MWh.

Nastal čas pojmenovat jádro problému belgické energetiky. No, ano, je to to jádro! Belgičané zdědili po svých jaderných předcích ze 70. a 80. let velkolepých 6 GW v sedmi reaktorech a dvou lokalitách. Z převážně politických důvodů však od roku 2022, tedy v nejhorším možném období, začali masivně odstavovat bloky, které při troše snahy mohly mít ještě 10-20 let výroby před sebou! Posuďte sami:

23. září 2022 Doel 3, 1006 MW (40 let v provozu)

31. ledna 2023 Tihange 2, 1008 MW (39,5 let v provozu)

14. února 2025, Doel 1, 445 MW (50 let v provozu)

A jsme doma, že? Deset let obdivuhodného rozvoje OZE bylo úplně vymazáno odstavením 2,5 GW jádra…

…což velmi přehledně ilustruje tento graf. Kdykoliv mělo jádro nějaké problémy a dlouhé odstávky, velmi výrazně se to projevilo na přeshraniční bilanci. Jediný rozdíl je aktuálně v tom, že teď už vládne deficit i bez těch problémů.

Když posčítáme veškerý instalovaný výkon, který lze považovat za stabilní (a velkoryse do něj zahrneme těch něco málo vodních elektráren), zjistíme, že za loňský rok to s odřeným nosem, ušima a zády překonává úroveň maximálního zatížení. Pokud se však skutečně 1. října 2025 odstaví Tihange 1 (962 MW) a 1. prosince 2025 Doel 2 (445 MW), už to vycházet nebude skoro ani ve vztahu k průměrnému zatížení! A to se bavíme o teoretické (v reálu nepředstavitelné) situaci, kdy běží úplně všechno na plný výkon.

Jinými slovy: Když nebude foukat a svítit, Belgie už letos nebude schopná pokrýt vlastní spotřebu elektřiny. Oproti maximálnímu zatížení jí bude chybět téměř 2,5 GW (je vám ta hodnota povědomá?) a oproti tomu běžnému bude mít „polštář“ (spíš polštářek) ve výši něco přes 1,3 GW.

A teď si představte, že by Belgie splnila své původní plány odstavit k roku 2025 veškerou svou jadernou flotilu… Naštěstí už vláda premiéra Alexandera De Croo otočila kormidlo a prodloužila alespoň provoz reaktorů Doel 4 a Tihange 3 do roku 2035. Stávající vláda Barta de Wevera jim pak nedávno přidala ještě dalších deset let a začala mluvit o výstavbě nových zdrojů. To je však „projekt na celej semestr“, jak by řekl Mireček z Básníků. Než nové jaderné elektrárny vyrostou, Belgie bude muset vymyslet něco rychlejšího. A to „rychlejší“ bude muset být stabilní a ideálně i dobře řiditelné. A úplně optimálně by to nemělo zplundrovat americké lesy. Čili v úvahu přichází zemní plyn. Ani paroplynky ovšem nevyrostou přes noc…

Ono to samozřejmě bude v Belgii nakonec v pohodě kvůli silnému sousedovi. Začíná však být trochu alarmující, kolik států už v Evropě outsorcuje svou energetiku tímto způsobem, a zároveň spoléhá na jednoho a toho samého silného souseda! Francie vloni vyvezla rekordních 87 TWh elektřiny (což shodou okolností odpovídá roční spotřebě Belgie). Letos na začátku roku nicméně dala docela hlasitě najevo, že už jí nebaví zachraňovat všechny kolem. Ministerstvo financí navrhlo, že sousedé by Francii měli začít přispívat na zvýšené síťové náklady přeshraničních toků… O důvod víc, proč by to letos v Evropském parlamentu neměli přehánět s luxováním.

Tak co, byl jsem dostatečně pozitivní?