V severním Německu při přepětí hořely spotřebiče. Mohly za to i větrníky?

Někdy mám pocit, že energetiku ve skutečnosti neřídí výrobci, obchodníci ani dispečeři, nýbrž Douglas Adams (a nebrání mu v tom ani fakt, že už je 26 let po smrti). Obzvláště si přitom libuje v nejrůznějších incidentech. Posuďte sami: Letošní týden číslo 42 (!) začal kybernetickým útokem na francouzské supermarkety a skončil velkým výpadkem elektřiny a podivným přepětím na severu Německa. To prostě nemůže být náhoda.

Napřed kroutil hlavou nad prázdnými chlaďáky bělovlasý kmet s bagetou v podpaží a volal „Merde“. Šest dní nato dělal to samé pár set kilometrů severovýchodně zrzavý kníráč – akorát měl v košíku basu Flensburger Pilsener a volal „Scheiße.“ To bylo ale asi to jediné, co měly oba případy společné.

Mimochodem napadlo by vás ještě před deseti lety, že někdo může nahackovat chladničku? U nerozbitného modelu značky Minsk s energetickým štítem G by se asi mohl snažit, jak chtěl, ale u moderních zařízení s připojením na Internet je to vskutku reálná hrozba. O kyberbezpečnosti jsem ovšem psal nedávno. Dneska si dáme staré dobré přepětí…

Šlesvicko-Holštýnsko je nejsevernější spolková země Německa. Rodiště spisovatele Thomase Manna, fyzika Maxe Plancka, spolkového kancléře „zlého“ Německa Willyho Brandta, ale třeba také „devadesátkového“ fotbalového brankáře Andrease Köpkeho. V sešite ze zeměpisu bych dále někde vyštrachal odrážky přílivové mělčiny a ostrůvky, hanzovní město Lübeck, vikingská osada, slavnosti plachtění.

V neděli 18. října 2026 jako by se tímto územím prohnalo tornádo či fanoušci Fenerbahçe Istanbul: Čert vezmi, že asi 40 000 domácností v pěti okresech strávilo neděli bez proudu (byť některé si to užily až sedm a půl hodiny). O dost větší starosti nadělalo obyvatelům přepětí a s ním související majetková újma: poškozená či zničená tepelná čerpadla a jiné elektrické topné systémy, vypálené nabíječky, Wi-Fi routery, a dokonce i jističe a domovní přípojky, rozbité myčky a další elektrické přístroje.

Významné škody včetně poruchy vytápění utrpělo ubytovací zařízení pro uprchlíky z Ukrajiny v Seethu. Ve stavu „kaputt“ se ocitla i mycí linka na automobily v Erfde, část veřejného osvětlení v Schafstedtu nebo čistírna odpadních vod v Bokhorstu. K 28. říjnu 2026 bylo evidováno 3 500 nahlášených škod v celkové výši několika milionů eur.

Celkem slušná šlamastyka, srovnatelná s menší povodní, že? Jak se to ale mohlo stát? Zas si někdo hrál s vodivým materiálem u rozvoden jako 1. září? Nebo snad dispečeři sledovali Bundesligu?

Při této příležitosti je třeba ocenit snahu o komunikaci a transparentnost ze strany distribuční společnosti SH Netz. V deseti dnech od události vydala celkem osm tiskových zpráv! Vysvětlení, proč se z tepelných čerpadel a routerů staly „spalovací zdroje“, v nich sice nenajdeme, ale odpověď na otázku, co kaskádu spustilo a jaký byl její průběh, už ano.

Napřed holá fakta.

Prvotní příčina? Nesmějte se moc nahlas. Pád fázového vodiče někdy kolem 9:31. Podle dosavadních výsledků vyšetřování selhala na stožáru vedení 110 kV v oblasti Itzehoe spojovací svorka. Podobnost s českým incidentem ze 4. července 2025 čistě náhodná. Po selhání spoje došlo k přerušení vodiče a zemnímu spojení. To ale bohužel nebyl konec příběhu. V síti následně nastalo výrazné přepětí, které poškodilo zařízení v několika rozvodnách.

Jedna z dřívějších tiskových zpráv explicitně uvádí rozvodnu Friedrichstadt, v níž vypukl požár svodiče přepětí (tedy takového rozvodnového hromosvodu). Dispečeři SH Netz dělali, co mohli, a do 11:48 se jim podařilo obnovit dodávky elektřiny ve většině postižených domácností. Jenomže kolem poledne vzplanulo spínací pole pro změnu v rozvodně Linden, a přinejmenším v této oblasti tak nezbylo než začít nanovo.

Do 17:00 ale už bylo „nahozeno“ už téměř u všech zákazníků. Takže happy end a směna na dispečinku mohla hlásit nahoru, že během její služby „sa nič zvláštného nestalo“? Ale stalo sa, stalo, Kefalín…

„Dosavadní technické analýzy ukazují, že škodlivé přepětí se mohlo objevit také v navazujících sítích vysokého a nízkého napětí,“ naznačuje poslední tisková zpráva cosi, co už tisíce zákazníků odvodily ze očouzených spotřebičů. Jinými slovy největším problémem tohoto incidentu vskutku nebylo samotné přerušení dodávek elektřiny, ale to, že přepětí „prolezlo“ přes transformátory až do nízkonapěťových sítí, které napájejí domácnosti a firmy. A to je také důvod, proč tomuto incidentu věnovat více pozornosti než běžnému výpadku.

Nebudete tomu věřit, ale stejně jako vloni v létě kdesi u Žatce nebyl náhodou ani pád fázového vodiče v polovině října kdesi mezi Hamburkem a Kielem. Vyšetřovatelé už den poté našli poblíž Itzehoe poškozený vodič na elektrickém stožáru. Později zjistili, že použitá svorka neodpovídala průměru vodiče. Slušný šlendrián, že? To už se nebavíme o chybě montéra Jürgena, který se den před montáží vrátil z Oktoberfestu. Vyvstává otázka, jak něco takového mohlo projít celým systémem technické kontroly…

Regionální televize s kouzelným názvem NDR přitom uvedla, že nevhodnou spojovací svorku pravděpodobně namontovala externí firma při pracích na vedení v roce 2023. Hele, sousedé, fakt se po nás musíte ve všem opičit?

Četa SH Netz následně zkontrolovala obdobné spoje v okolí a, světe div se, objevila několik dalších svorek, které „vyžadují podrobnější posouzení a případně výměnu“ (byť nikde nebyly vodiče přímo poškozené). Distribuční společnost nyní pokračuje v kontrolách vedení 110 kV pomocí termografie a inspekčních dronů a zároveň optimalizuje bezpečnostní a ochranou koncepci.

Jak často se stává, že se na vysokonapěťovém vedení poškodí lano, o tom nám dává jakous takous představu vyjádření ČEPSu z loňského roku. K tomuto politováníhodnému nedopatření dochází v českém prostředí maximálně čtyřikrát za dvacet let.

Pokud vám to takto jako vysvětlení stačí, přeskočte na Seznam Zprávy a čtěte třeba o polském pokusu o puč (to je taky docela výživné). Pokud jste stará škola jako já a říkáte si, že přepěťové ochrany by neměly mít nikdy dovolenou a že i moderní energetika by měla neustále splňovat cosi jako kritérium N – 1, čtěte dál.

V poslední tiskové zprávě SH Netz, která už zahrnuje předběžné závěry vyšetřování, stojí, že po přerušení vedení u Itzehoe zareagovalo „několik ochranných systémů“. Tím se změnila topologie soustavy a vznikla mimořádně dlouhá, doslova „protáhlá“ síť.

Sice netušíme, jaká byla síťová konfigurace před incidentem, podle lokalizace beznapěťového stavu a poruch v rozvodnách lze však spekulovat, že po incidentu mohla vypadat nějak takhle. Zatímco „červené“ vedení už bylo bez šťávy, po „zeleném“ se valila v podstatě ta samá elektřina, co předtím v celé šlesvicko-holštýnské soustavě. Někde nad tím si samozřejmě ještě musíme představit přenosovku. O ní nemáme z vyšetřování žádné informace, předpokládám však, že nepadla, jen z ní (a do ní) nebylo možné vést elektřinu ve vztahu k přilehlé (či spíše „lehlé“) distribuci.

Pro jistotu znovu upozorňuji, že jde o hypotetický scénář – zakreslení vypnutých vedení a rozvoden není podloženo provozními záznamy.

Předpokládám, že jste četli dokument„Der Netzausbauplan der Schleswig-Holstein Netz AG“, který SH Netz zpracoval v roce 2024 a v němž popsal nejen stávající stav distribuce, ale i průběh a výhled její rozsáhlé přestavby (poplatek za překročení únosné míry sarkasmu uhrazen). Na straně 15 najdete mapku, která upozorňuje na aktuální a potenciální úzká hrdla na linkách 110 kV, v rozvodnách a transformovnách 380/110 kV. Tato úzká hrdla přitom označuje červeně. Pokud máte pocit, že v té mapě je červené úplně všechno, začínáte to chápat. Vezmeme-li v úvahu i omezení transformátorů 380/110 kV, lze za kapacitně omezenou považovat celou šlesvicko-holštýnskou vysokonapěťovou síť.

Jinými slovy možná tedy bylo jen otázkou času, kdy se tato síť dostane do mimořádné konfigurace, v níž se zásadně změní nejen toky elektřiny, ale také napěťové poměry a možnosti regulace jalového výkonu. Právě tam mohl být začátek problémů, které nakonec vyústily v ničivé přepětí. To však stále nevysvětluje průběh události ani neodpovídá na otázku, jak je možné, že přepětí doteklo až do domácností.

Šlesvicko-Holštýnsko má jedny z nejlepších větrných podmínek v celém Německu.

Proto dává smysl, že se tam v posledních letech velmi dynamicky rozvíjela větrná energetika. Poznámka pro hnidopichy: Offshory ignoruji, protože ty bývají připojené nejčastěji HVDC kabely rovnou do přenosové soustavy.

Průměrné zatížení této spolkové země přitom činí jen něco málo přes 1700 MW. Region tedy při větrném počasí běžně vyrábí násobně víc než spotřebuje. To samo o sobě nemusí být problém.

Pohleďme ovšem na geografické rozložení větrných elektráren. Nejvíc jich je právě v okresech dotčených výpadkem. A všechny do jednoho jsou (aspoň myslím) zapojeny do distribuce.

Zbývá už jen pohled na výrobu a zatížení v době incidentu. Onshory 6 158 – 6 241 MW (= cca 92. percentil roku 2026), zatížení 2 494 – 2 646 MW.

A dost. Pokud teď očekáváte, že za všechna ta vyhořelá tepelná čerpadla a myčky popravím větrníky, jste na omylu. Nejde jen o to, že na to nemám důkazy ani data. Především dlouhodobě považuji za stupidní už samotný dotaz „Kdo nebo co může za blackout/výpadek“. S výjimkou balkánského blackoutu z roku 2024 měly všechny moderní energetické incidenty komplexní příčiny, tedy ne jednu příčinu, ale příčinu příčiny a mnohdy i příčinu příčiny příčiny. Jde zkrátka o špatně položenou otázku. Měli bychom se spíš ptát, jak se stalo, že systém nebyl dostatečně odolný na to, aby si s kritickou situací poradil.

Ano, laicky si dovedu představit, že větrníky v šlesvicko-holštýnském výpadku a následném přepětí určitou roli sehrály: Napřed se přerušilo vedení a vznikla „protáhlá“ topologie v síti, v níž se mohou vyskytovat úzká hrdla. Následně se na dosud „zdravé“ trasy vyvalila ona větrná energie, která v dané době více než dvojnásobně překračovala potřeby regionu. Bohužel dostupná data agregovaná po hodinách neumožňují rekonstruovat reakci jednotlivých elektráren na poruchu.

Samotné přesměrování výkonu by sice teoreticky mělo způsobit spíše proudové přetížení, ovšem současně se mohly dramaticky změnit i napěťové poměry. Hodně by mě zajímalo, jak vypadaly v dané chvíli toky jalového výkonu, jak fungovala regulace napětí větrných elektráren a zda v postižené části sítě existovala dostatečná podpora napětí ze synchronních zdrojů či kompenzačních zařízení.

Asi vítr, Máchale!

Stejně tak ovšem mohl být výpadek způsoben úplně něčím jiným – souběhem jiných technických okolností, dalšími poruchami zdrojů či infrastruktury nebo špatně nastavenými ochranami. Jistě víme jen to, že vše začalo selháním jedné spojovací svorky a že to samo o sobě nemohlo být jedinou příčinou tak rozsáhlého incidentu a hlavně tak ničivého přepětí.

Víte, co mi na celé věci vadí úplně nejvíc? Že debata o jakékoliv spojitosti mezi událostmi z 18. října 2026 a výrobou z větrníků fakticky není možná. Vylučuje ji kulturní válka, za níž ani nemusíme jezdit do Německa, známe ji velice dobře i doma v Hobitíně… Když jen naznačíte, že přepětí mohly vyvolat větrníky, jste okamžitě označen za nepřítele moderní energetiky, případně rovnou za fosilního demagoga. A když naopak nad tou samou myšlenkou vyjádříte pochybnost, jste zelený fanatik.

V tiskové zprávě z 22. října se objevila tato věta: „Podle dosavadních poznatků neexistují žádné konkrétní indicie, že příčinou poruchové události byl útok nebo neobvykle vysoká dodávka elektřiny do sítě z obnovitelných zdrojů energie.“ A v tiskové zprávě 28. října tato věta: „Podle současného stavu poznání neexistují žádné indicie, že spouštěčem poruchy byl útok nebo zvláštní situace v oblasti dodávky elektřiny do sítě z obnovitelných zdrojů energie.“ Tak jo. Vyšetřování probíhá teprve pár dní, z vyhořelého svodiče přepětí se ještě kouří, ale SH Netz už uvádí, že nemá indicie o mimořádných dodávkách z obnovitelných zdrojů jako spouštěči havárie. Zkoumá ale také, zda jejich provozní charakteristiky mohly ovlivnit následný vývoj napětí po změně topologie sítě?

Mám nápad. Mezi vámi, co čtete můj blog, je spousta silnoproudých inženýrů, vystudovaných síťařů, dispečerů či odborníků na distribuční síť i výrobu z OZE. Co kdybychom se společně zamysleli nad reálným průběhem událostí ve Šlesvicko-Holštýnsku v neděli 18. října 2026 a zkusili se bez emocí, nálepkování a argumentačních faulů věcně pobavit o tom, co se to na nejsevernější výspě Německa doopravdy mohlo stát? Bude-li debata kvalitní, vybrané příspěvky ocituji v příštím Briefingu Vysokého napětí.

Na úplný závěr ale ocituji někoho, kdo mi pod článek nejspíš nic nenapíše - Mirjam Könnigovou ze společnosti TransnetBW. Je to vedoucí týmu, který v roce 2022 za účasti všech čtyř provozovatelů přenosových soustav provedl společný zátěžový test. Předem upozorňuji na to, že jde o zjištění z modelování na úrovni přenosových soustav. Dávají nám však určitou představu i o poměrech v distribučních sítích.

„Byly zjištěny stavy, při nichž by již jediná porucha typu N−1 stačila k přerušení provozu soustavy,“ nechala se Mirjam Könnigová slyšet v roce 2024. „Síť by tedy již nesplňovala kritérium bezpečnosti N−1, přestože je bezpečnost N−1 základním principem německého plánování sítí.“ Königová přitom neříká, že německá síť v běžném provozu pravidelně porušuje N−1. Jen popisuje kritické stavy zjištěné při modelování a zátěžových analýzách. Mohl by takovým kritickým stavem na úrovni distribuce být i abnormálně vysoký regionální tok výkonu z větrných elektráren?

Už příští rok má Bundesnetzagentur vydat novou zprávu o systémové stabilitě (jako každé dva roky). Bude to velmi poučné čtení a obzvláště se těším na posun hodnocení v oblasti napětí.

Do té doby diskutujme!