Článek
Za gymnaziálních i vysokoškolských studií mě vždy fascinoval obor zvaný pravděpodobnost náhodného jevu. To vůbec neznamená, že bych mu rozuměl, spíš naopak. Když mi při Člověče, nezlob se z dvaceti hodů kostkou nepadla ani jedna šestka, abych už mohl vyjet z domečku, tak přece při příštím hodu už je to skoro tutovka, ne? Když mi na třech dovolených po sobě lilo, při té příští se zákonitě musím usmažit! A když dal útočník fotbalové Sparty Lukáš Haraslín naposledy gól ze hry na začátku srpna, do zápisu pro poslední letošní zápas se skotským Aberdeenem už mu ho rovnou mohli napsat ještě před úvodním hvizdem, ne? (tradiční „obalovačku“ na zadní z netradiční levé strany jsem viděl na vlastní oči a ještě teď točím šálou)
Ne, ne a ne. Pravděpodobnost bohužel funguje úplně jinak, než bychom si přáli. Je to bezohledná a nevděčná mrcha.
Další důkaz přinášejí čerstvé vyšetřovací zprávy k českému blackoutu ze 4. července 2025. Čtete dobře, ne zpráva, ale zprávy. Aby se to nepletlo, máme dokonce tři: Jednu vydala Evropská síť provozovatelů přenosových soustav (ENTSO-E), druhou Energetický regulační úřad (ERÚ) a třetí ČEPS. Do všech může nahlédnout i skladník ze šroubárny, protože jsou veřejně dostupné. Nejpůvabnější přezdívku v oborovém žargonu má přitom ta poslední, protože „Rozbor závažné provozní a poruchové události“ energetici běžně zkracují na PaPU (mňam)…
Zatímco až dosud jsme se při analýze českého blackoutu brodili spekulacemi a domněnkami, nyní už máme poměrně přesnou představu o tom, co se v den D stalo a proč (byť zveřejněné dokumenty mají stále jen charakter faktických zpráv).
Pojďme si z dostupných dat napřed udělat rychlou rekonstrukci toho nejpodstatnějšího:
11:51:06 Na vedení V411 mezi rozvodnami Hradec a Výškov padá fázový vodič. Od této chvíle zůstává přilehlá oblast připojená k síti pouze pomocí tří bodů: jednoho přes vedení V208 z Orlíku a dvou přes rozvodnu Krasíkov.
Policejní vyšetřování a laboratorní testy později odhalily, že pád vodiče zavinila chybně provedená oprava tahové spojky z prosince 2024. Policie případ odložila s tím, že komponenta nejspíš trpěla skrytou vadou.
11:51:46 Blok 6 uhelné Elektrárny Ledvice postihuje výpadek kotle, což do 59 vteřin vede ke ztrátě jejího veškerého výkonu. Jak se později ukázalo v rámci šetření, poruchu způsobilo vadné relé na ovládání armatury při vstřikování vody, tedy relativně běžná závada.
11:52 V oblasti vypadávají další zdroje, souhrnný výkonový deficit dosahuje až 440 MW. Což mimochodem vysvětluje, proč šla systémová odchylka napřed do minusu a až teprve pak do plusu (dlouho jsem se nad tím sám podivoval). Ze zpětné analýzy pak ještě vyplynulo, že nezanedbatelný výpadek jde za obnovitelnými zdroji, převážně fotovoltaikami s chybně nastavenými ochranami.
Výroba FVE 4. července 2025 v ČR
11:53 – 11:59 Protože oblast „visí“ stále pouze na třech připojovacích bodech a elektřina se do ní přirozeně valí odjinud, na několika místech dochází k přetížení. Linka V208 jede na 142,9 %, plné brejle (či spíš plné přípojnice) toho mají ovšem i rozvodny Hradec a Krasíkov.
11:59:44 Dispečeři z bezpečnostních důvodů manuálně odpojují linku V208. Kdyby to neudělali, příslušné vodiče se mohly přehřát, prověsit, či dokonce prasknout a způsobit požár (což by podle mě třeba obyvatelům jihovýchodní části Prahy mohlo trochu pokazit první týden prázdnin…).
11:59:47 Nadproudová ochrana vypíná Krasíkov, čímž oblast ztrácí poslední přípojné body a stává se ostrovem. Ovšem jen na 780 ms, než celý zhasíná. Výkonový deficit již totiž činí poněkud neřešitelných 1800 MW (na vlastní spotřebě se udrželo jen pár urputných systémových uhelek, ale o tom až zase jindy).
Zbytek příběhu známe: ztráta zatížení v celkové výši 2 300 MW (= 28 %), část Prahy a pěti krajů bez elektřiny, dohromady cca milion odběrných míst.
Vývoj zatížení 4. července 2025 v ČR
Pointa? Žádná z výše uvedených událostí by sama o sobě výpadek nezpůsobila. Kdyby se poroučel jen vodič nebo jen nějaký zdroj (klidně i velikosti temelínského bloku), patrně bychom se o tom vůbec nedozvěděli, protože naše robustní soustava by to ustála. K dispečersky bezprecedentní situaci vedla až souhra prvních dvou na sobě nezávislých, a tedy vzájemně nesouvisejících poruch, tedy pádu vodiče a výpadku zdrojů. Tyto jobovky přitom dělila pouhá minuta a 39 vteřin. Prostě den Blbec. Otázka zní: Jak moc? Odpověď? Hodně. A pomůže nám to změřit právě ta bezohledná a nevděčná mrcha.
Pravděpodobnost, že hodíte šestku na kostce (a konečně se vyštracháte z domečku, zatímco všichni ostatní už končí hru), je jedna ku šesti. Pravděpodobnost, že vylosujete eso z klasického balíčku o 32 kartách, je jedna ku osmi. Chcete opačný extrém? Pravděpodobnost, že vyhrajete superjackpot ve Sportce je 1 : 69 919 080.
A teď něco mezi: Pravděpodobnost, že do vás uhodí blesk je dle některých zdrojů 1 : 3 milionům. Což je přesně hodnota, k níž dospěli i čeští energetici, když počítali pravděpodobnost unikátního souběhu poruch v tak krátkém časovém úseku. Zní to dost neuvěřitelně, že? A právě proto je důležité připomenout, že v energetice se stávají i méně pravděpodobné jevy.
Když jsem poprvé spatřil PaPU (to mi bylo tak pár měsíců, no dobře, už s tím infantilním humorem končím), na první dobrou se mi vybavil incident ze Švédska z roku 2003, který stáhl do tmy i polovinu Dánska. Dalo to trochu práce, ale nakonec se mi podařilo vydolovat ze stránek provozovatele švédské soustavy Svenska Kraftnät závěrečnou vyšetřovací zprávu. Zalistujme si pro změnu tímto dokumentem a zkusme posoudit, zda 22 let starý sled událostí připomínal blesk a nebo spíš ten superjackpot.
Bylo úterý 23. září 2003 a žili jsme v úplně jiném světě. Jen pro ilustraci: Tři dny nazpátek v Berlíně jednali německý kancléř Gerhard Schröder, francouzský prezident Jacques Chirac a britský premiér Tony Blair o budoucnosti Iráku…
Ve 12:30 vypadl blok 3 jaderné elektrárny Oskarshamn na jihovýchodě Švédska. Ztrátu 1 176 MW sice švédská soustava pocítila, ale díky zvýšené výrobě ze severu a také z Norska a Finska ji měla v pohodě vypružit. Jenomže jen pět minut nato vyřadila nezávislá porucha v jihozápadní rozvodně Horred další dva jaderné bloky v elektrárně Ringhals. Dohromady minus 3 000 MW! To už švédská soustava neustála a velmi pochybuji, zda by to v tak krátké době vůbec nějaká na světě dokázala.
Mapa výpadku ve Švédsku 2003
Rázem lehlo celé jižní Švédsko a poslalo do tmy i dánské ostrovy Sjælland (včetně Kodaně) a Bornholm. Bez elektřiny bylo 857 000 odběratelů. Na obnovu dodávek čekali ti šťastnější hodinu, ti méně šťastní pět hodin. Takto vypadal švédsko-dánský blackout a proces obnovy podle analýzy Mezinárodní agentury pro energii (IEA).
Průběh spotřeby před a po blackoutu ve Švédsku 2003
A teď si hoďme ještě jednou do VARu sled událostí v kritickou dobu. První výpadek asi nemá cenu moc zkoumat, to se prostě stává i v lepších jaderných rodinách (a sám nevím, zda takové jsou, protože ta švédská patří k nejlepším). Ten druhý byl i sám o sobě zcela raritní. V rozvodně Horred napřed selhal tzv. odpojovač, který se přehříval a následně rozpadl, což vytvořilo elektrický oblouk. To by za normálních okolností vyřadilo pouze jednu přípojnici, zatímco zbylé dvě by pokračovaly v provozu. Stalo se však něco natolik bizarního, že považuji za vhodné to neparafrázovat, ale doslovně citovat přímo ze zprávy.
Následná porucha spočívala v tom, že elektrický oblouk byl veden na sousední přípojnici a způsobil zkrat. Vnitřní ochranné zařízení okamžitě zareagovalo a odpojilo obě přípojnice od sítě. To znamenalo, že dva připojené bloky Ringhals nemohly dodávat elektřinu. Ani typ poruchy, ke které došlo v odpojovači, ani zkrat dvou přípojnic elektrickým obloukem se v národní rozvodné síti dosud nikdy nevyskytly. Skutečnost, že elektrický oblouk dokázal překlenout izolační vzdálenost mezi přípojnicemi, byla částečně způsobena tím, že se části odpojovače po pádu naklonily k druhé přípojnici. Přispěl k tomu silný vítr, který odvál elektrický oblouk právě tímto směrem.
Hustý, co? Co na to naše mrcha? Už jen samotný spektákl v Horred byl na úrovni blesku. V kombinaci s výpadkem Oskarshamnu v průběhu pouhých pěti minut už je to však spíš ten superjackpot.
Dodejme několik pozoruhodných parametrů a okolností: Až do 12:30 nic nenasvědčovalo tomu, že by se ve švédské energetice mělo semlít něco, kvůli čemu by si Sven z Götteborgu neměl užívat elektrickou saunu a Brian (a ne zrovna Priske!) z Kodaně čerstvou kávu z domácího překapávače. Zatížení bylo mírné a odstávky výrobních i infrastrukturních prvků ze sezonního pohledu zcela běžné. Přesto stačilo pět minut a švédští dispečeři sledovali s hrůzou, kterak se do jižní části země valí třikrát tolik elektřiny, než jsou dostupná vedení schopná zvládnout.
Než zprávu Svenska Kraftnät zabouchnu, vypíchnu ještě dvě pozoruhodné informace. 1) Napěťové ochrany na jednu stranu zachránily střední a severní Švédsko, na druhou vytvořily ostrov, který po několika vteřinách zkolaboval, protože nebyl schopen samostatného provozu. 2) Provozovatel soustavy při zpětné analýze ocenil činnost stabilních zdrojů a vyzval k dalšímu rozvoji jejich schopnosti nouzově přejít na vlastní spotřebu.
Obojí mi připadá povědomé… Ale soustřeďme se na to podstatné. Na švédských energeticích mi přišlo hrozně sympatické, že bez ohledu na to, jak raritnímu souběhu událostí čelily a jak mu objektivně nemohli zabránit, kladli v rámci poučení z krizového vývoje mimořádný důraz na posílení systémové odolnosti a koncepční opatření.
Byť nejsem zvláštním příznivcem narcistního citování sebe sama, v tomto případě udělám výjimku a připomenu, že tři dny po českém blackoutu jsem napsal toto:
Je první týden po největším blackoutu v moderních českých dějinách. Neukazujme prstem, nevystavujme bianco šeky, nespekulujme a počkejme si na vyšetřovací zprávu. Zatím to vypadá na souhru okolností, kterou by dle mého názoru bez ztráty kytičky neustála žádná soustava na světě. V případě španělského blackoutu jsem nabádal k tomu, abychom tak moc neřešili, co přesně rozkývalo síť, a soustředili se spíš na otázku, proč se kompletně zhroutila. Analogicky to zkusme i v Česku. Nezkoumejme tolik, co přesně rozkývalo síť, a raději analyzujme, proč se kompletně nezhroutila. Vypátrat skutečnou příčinu je sice taky důležité, ale péče o odolnost systému mi připadá mnohem podstatnější.
Krátká vsuvka: Syndrom „zelenějšího trávníku“ pochopitelně funguje i v energetice, proto máme občas přirozeně pocit, že všude jsou sítě sluncem zalité a my to děláme úplně nejhůř ze všech. Nezapomínejme však, že česká soustava oproti té španělské či balkánské zdaleka nešla do úplné tmy, vždyť i v nejhorším momentu zůstalo 72 % zatížení pokryto!
Pokud nad českým blackoutem mávneme rukou s tím, že šlo o typickou situaci „vis maior“, bude to sice svým způsobem na místě, na druhou stranu však prováháme jedinečnou příležitost podívat se pravdě do očí a přiznat si, že si v české, ale i celoevropské energetice zaděláváme na systémový problém.
I ČEPS nyní opatrně připouští, že průběh mimořádné události ovlivnila řada „nepříznivých okolností“, například vysoké zatížení, načasování poruch v době nejvyšší spotřeby daného dne a nízký výkon domácích regulujících zdrojů, který vyplýval z náporu německých solárů a celkem běžné letní situace na trhu.
„Zkušenosti ukazují, že transformace energetiky obecně snižuje odolnost soustavy a zvyšuje nároky na zajištění jejího bezpečného provozu v celé Evropě. Proto je třeba pokračovat v investicích do posílení sítí, řídicích a predikčních systémů,“ prohlásil předseda představenstva ČEPS Martin Durčák.
V Česku i Evropě se 20 let dělalo vše pro to, aby energetika byla hlavně ekologická a udržitelná. Co to přesně mělo znamenat a jak moc ta snaha byla úspěšná, to nechť posoudí lidé, kteří se zabývají čistotou ovzduší a vlivem uhlíkových emisí na klimatické změny. Zcela určitě však platí, že za těch 20 let se neudělalo skoro nic pro to, aby dodávky zůstaly dostupné a bezpečné a aby energetika neztratila schopnost za rozumných ekonomických podmínek reprodukovat zdrojovou základnu a díky tomu udržet zdravou zdrojovou přiměřenost.
Aktuálně zveřejněné evropské hodnocení zdrojové přiměřenosti ERAA potvrzuje, že v následujících letech lze očekávat nejen v Česku, ale prakticky celé Evropě „velký špatný“, a to už velice brzy. Za pouhých deset let hrozí Německu až téměř 100 hodin, kdy budou muset provozovatelé soustav komerčně či nouzově odpojovat spotřebu, protože ji nebudou schopni pokrýt výrobou ani dovozem. Jak ukazuje mimořádně děsivá mapka, velmi podobně na tom budeme i my, případně Dánové, Nizozemci či Poláci.
ERAA 2024 pro rok 2035
Normu zdrojové přiměřenosti však většina zemí překročí již v roce 2028. Stejné modely přitom až dosud u většiny zemí tradičně kreslily krásné nuly…
ERAA 2024 pro rok 2028
Co s tím? Po tolika letech špatných rozhodnutí v energetické politice už jsme trochu ve fázi „Babo, raď“. Jisté je, že nám nezbývá, než se navzdory všudypřítomnému opojení dekarbonizací pokorně vrátit k budování stabilních a ideálně i dobře řiditelných zdrojů. Zároveň však musíme masivně investovat do akumulace, a především do rozvoje energetické infrastruktury, tedy nových vedení.
Nastává Doba elektrická. Je na čase začít se podle toho chovat. V první fázi bychom měli odhodit předsudky a ideologii, zakopat válečnou sekeru mezi zelenou a fosilní energetikou a pustit se do seriózní věcné diskuze. Máme na to odvahu?
