Chybu v německé prognóze zachraňoval olej. Elektřina stála 7000 € i v ČR

S kolegou Mirkem Haškem občas v Briefingu Vysokého napětí žertujeme o tom, že postavíme na Staroměstském náměstí v Praze demonstrační elektrárnu na topný olej. Mělo by to hned několik významů: 1) Uklidnili bychom Pražany, že navzdory přechodu k meteorologické energetice v EU pořád existují zdroje, které můžeme nahodit, kdy se nám zachce. 2) Za provozu zařízení by kolemjdoucí zjistili, že existuje ještě mnohem smrdutější zdroj než uhlí. 3) Při vhodném zakomponování do prostoru by Husův pomník získal nový rozměr. 4) Velikonoční, vánoční a všechny ostatní trhy by dosáhly energetické nezávislosti na veřejné síti. 5) Pokud by se nám záměr skutečně podařilo prosadit, pověstný pražský NIMBY efekt by v samotném srdci města utržil knockout.

Po středě 23. září 2026 jsme se s Mirkem dohodli, že s žertováním je konec. Na stavební úřad urgentně posíláme projekt, na krajský úřad žádost o posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) a na HitHit výzvu k zajištění investičního kapitálu. Novou elektrárnu pojmenujeme symbolicky DUHA (podle prvních písmen našich příjmení, nic jiného v tom nehledejte).

Proč? To vám popíšu v tomto původně krátkém, ale nakonec klasicky nabobtnalém textu (v energetice to asi holt jinak nejde).

Po úterním bezvětří, které v kombinaci s drahým plynem vyhnalo megawatthodinu na denním trhu skoro v celé Evropě někam k ceně nového iphonu, zavládla na spotu až nečekaná pohoda. Nad starým kontinentem se znovu utěšeně rozfoukalo a nic nenasvědčovalo tomu, že by dispečeři měli honit každý megawatt disponibilního výkonu. Středeční večerní špička měla být v Německu dokonce o 100 eur levnější než ta ranní.

Jak ale praví energetický klasik: Šedý je spot a barevné VDT. Na českém vnitrodenním trhu krátce před 20:00 zničehonic vystřelila cena na 7000 eur/MWh. Vážený průměr za danou čtvrthodinu činil 372 eur/MWh, čili za tu největší raketu se zobchodovalo minimum dodávek. Ale něco se evidentně dělo, těch sedm litrů není jen tak…

Data ČEPSu pak vskutku svědčí o jakémsi akutním problému – automatické aFRR zasahovalo hned dvakrát za ceny přes 1000 eur/MWh.

Jenomže ve výrobních datech není po žádném výpadku ani stopy. Blok č. 3 v Dukovanech měl nějaký „kucík“, to je pravda. Ale to bylo v první polovině dne. Do večerní špičky už šel reaktor skoro v plné síle.

Přiznám se, že když jsem následně ohledal další sprosté podezřelé (české forecasty, frekvence, PICCASSO, MARI), chtěl jsem případ uzavřít s tím, že šlo o blíže neurčený zoufalý nákup ve strachu z ještě dražší odchylky anebo o tlusté prsty při zadávání obchodu (kolem projel tleskající Magnus z příběhu o nejdražší obchodní chybě v historii energetiky). Objevila se i teorie, že obchodník tam prostě omylem vrazil nulu navíc. Musím uznat, že vypadala celkem věrohodně – 7000 místo 700.

Pak jsem ale spatřil tento graf z Německa a případ byl rázem znovu otevřen – jen vyžadoval předvolání trochu jiných svědků.

Chtít první podzimní den v 19:45 od solárů nějaký výkon, to se i v Německu rovná něčemu podobnému, jako chtít po Matěji Rynešovi, aby se z něj stal skutečný obránce. Čili fotovoltaika v tom byla nevinně.

Takže asi vítr, Máchale? Bingo! Onshory zahaprovaly v tu nejméně vhodnou dobu: Ve večerní špičce dodávaly do sítě oproti ranní prognóze o 1282 MW méně!

Velmi podobně zazlobily i offshory – minus dalších 1371 MW oproti předpovědi z rána.

Všimněte si mimochodem toho zákeřného vývoje v obou případech: Zatímco predikce den předem byla jen mírně přestřelená, ta ranní už byla přestřelená hodně, aby se ta nejčerstvější opět vracela téměř k dennímu číslu. Přitom se ale netrefila ani ona – realita byla ještě trochu bídnější. Prostě vítr zjevně vůbec nekoukal na Windy a neměl ani ponětí, jak to má ve středu večer pojmout…

Aby bylo jasno. Nepředstavujme si ty predikce jako cosi centrálního, co hlásí německý Ján Zákopčaník každou hodinu a na závěr relace řekne: Sonne in der Seele. Jde pravděpodobně z velké části o predikce provozovatelů větrných parků, z nichž vyplývají nominace do aukcí. Proč je to důležité, to zjistíme hned po reklamě.

Za těch téměř 15 let, co se pohybuji v energetice, se mi podařilo vysledovat spoustu nepsaných pravidel. Jedno z nich zní: Neštěstí chodí vždy po třech (minimálně). A ani středa 23. září 2026 nebyla výjimkou. Day ahead predikce spotřeby pro večerní špičku se sekla o propastných 3475 MW! To je error nad 90. percentilem celého roku! Wow.

Jak se to tak stane? Velice jednoduše. Obchodníci pro své zákazníky den předem cosi nakoupí, ale v průběhu dne D pak musí obchodní pozici dolaďovat podle vývoje, protože ti zákazníci si podobně jako počasí dělají tak nějak, co chtějí. A právě k tomu dolaďování slouží vnitrodenní trh. Když se v denním věštění trefíš, můžeš točit palci, chřoupat popcorn a sledovat, jak to na VDT dopadne. Když ne, musíš hodně dokupovat či prodávat.

Respektive nemusíš. Můžeš se na to vybodnout a nechat to na provozovatele soustavy, ať si to srovná. Jenomže to bývá hodně drahá legrace, protože vyrovnávací trh je trochu jiná liga než denní či vnitrodenní. Tam už je ve hře bezpečnost a spolehlivost provozu a podle toho taky vypadají ceny. A kupodivu zde funguje na energetiku až neobvyklá spravedlnost – kdo způsobil odchylku, ten si ji taky zaplatí. Problém je v tom, že v den D ještě nikdo neví, jak drahá ta odchylka v průběhu dne bude. Proto je lepší (a zodpovědnější) snažit se problém vyřešit, pokud možno, na vnitrodenním trhu.

Čímž se dostáváme k odpovědi na otázku, proč je důležité, že tíha predikcí spočívá přímo na účastnících trhu: Fouká míň nebo víc, než jsi čekal a tvoje farmy dodávají něco jiného, než jsi zobchodoval? Nebo tvoji zákazníci pouštěli příliš často třífázovou cirkulárku? Koukej to doladit na VDT! A nebo si připrav šrajtofli a přijď, zúčtujeme spolu mastnou odchylku.

Úplně jinou (a možná i mnohem zajímavější) otázkou je, kdo v kritickou dobu dodal poslední MWh na srovnání deficitu za tu strašnou pálku. Jako první sprostí podezřelí se nabízejí zdroje na topné oleje. A provozní data vskutku potvrzují, že kromě uhelných, plynových a přečerpávacích vodních elektráren zvýšily výkon přesně v 19:45 právě zdroje z této podivné kategorie!

Nenechme se zmást tím, že některé olejovky běží v Německu prakticky kontinuálně celý rok. To jsou zařízení, která slouží primárně k likvidaci mazutu, tedy zbytku po rafinaci ropy. Výrobu elektřiny mají jen jako vedlejšák. Příkladem je Schwedt v Braniborsku, který se nachází přímo v areálu jedné z největších rafinérií v Německu. Naproti tomu Walheim v Bádensku-Württembersku, to je úplně jiný gang. Plynová turbína spalující lehký topný olej vznikla v osmdesátkách jen a pouze kvůli rychlému nasazení ve špičkách. Byť připouštím, že tady trochu fabuluji, tipnul bych si, že cenový otřes na vnitrodenním trhu způsobil ve středu 23. září právě tento zdroj.

Poznámka pro technické hnidopichy: Pokud si říkáte, proč proboha plynová turbína spaluje olej, vězte, že označení nereflektuje palivo, ale funkční princip. Turbína nasaje a stlačí vzduch, ve spalovací komoře se do něj vstříkne palivo a vzniklé horké spaliny – tedy de facto plyn – následně roztáčejí turbínu a generátor. Vedle zemního plynu proto mohou některé plynové turbíny spalovat také kapalná paliva, například naftu či lehký topný olej. A přesně takový stroj stojí ve Walheimu: podle EnBW spaluje lehký topný olej, lze jej nastartovat během několika minut a je určen především pro pokrývání výkonových špiček a jako rychlá rezerva.

Poznámka pro ekonomické hnidopichy: Já tam ty výrobní sloupy vidím taky tři a ano, prověřil jsem i ceny v ostatních případech a ano, všiml jsem si, že jsou řádově níž. Opět si trochu zafabuluji: Domnívám se, že ty „levnější“ jízdy Walheimu se odehrávaly v jiném režimu – typicky v rámci naplánovaného redispečinku.

Poznámka pro energetické hnidopichy: Samozřejmě nelze vyloučit, že ceny ve večerní špičce 23. září 2026 vyhnalo něco úplně jiného, například fabrika, která omezila svůj provoz a svou levně nakoupenou elektřinu draze prodala na VDT. Každopádně vzhledem k průměrné ceně na VDT to vypadá, že za tu extrémní cenu se zobchodovalo docela malé množství elektřiny, takže závěr merit orderu klidně mohl vypadat nějak takhle: 300 eur/MWh, 450 eur/MWh, 600 eur/MWh, 2500 eur/MWh, 6756,74 eur/ MWh.

A když už mi to fabulování až do teď tak hladce prošlo, dotáhnu to do konce. Graf ilustrující ceny aktivované sekundární regulační energie (aFRR) potvrzuje, že ve večerní špičce se v Německu musely činit i služby výkonové rovnováhy. Nejdražší regulační výkon stál téměř 1400 eur/MWh. To znamená, že panika na VDT sice eliminovala podstatnou část problému, ale něco nám tam zůstalo. A to už dořešili provozovatelé přenosovek.

A teď ta fabulace: Domnívám se, že kdyby všichni ti účastníci trhu s přestřelenými predikcemi nevzali útokem VDT, tak by se v platbách za odchylku fakt nedoplatili. Protože to, co by nevyřešil drahý VDT pomocí olejovek, by musel vyřešit ještě dražší vyrovnávací trh, a to dost možná pomocí těch samých zdrojů.

Co z toho všeho plyne? Podle mě minimálně sedmero níže uvedených bodů:

1. Kvůli extrémním cenovým výbuchům v rámci VDT ani SVR v Německu ani Česku nikdo nezbankrotoval a asi ani nezbankrotuje. Ceny jsou zajímavé spíš z toho důvodu, že nám prozrazují, jak moc byl systém na hraně. Odpověď: Docela dost! Rozhodně víc, než by bylo zdrávo.

2. Z aktivací extrémně drahých zdrojů v rámci VDT i SVR se už v Německu pomalu stává naprosto běžná věc.

3. To neznamená, že bychom nad tím měli mávnout rukou. Znovu opakuje: Je to známka toho, že provozujeme systém na hraně. A nezapomínejme, že ten systém nám dává něco, bez čeho už si normální fungování civilizace nedovedeme představit.

4. Ani jeden z errorů by sám o sobě nezpůsobil „velký špatný“, byť spotřeba byla ustřelená celkem významně. Nepříjemná byla však především kombinace – málo větru, vyšší spotřeba.

5. Do kamene bych vytesal: Nebýt VDT, regulace by byla ještě mnohem dražší. Buďme rádi, že už se neobchoduje v hodinovém časovém rozlišení…

6. Zdaleka největší problém vidím v tom, že „hranová energetika“ má pravidelný vzorec daný spotřebními špičkami. Z těch se skutečně stávají neuralgické body nejen německé, ale celé evropské soustavy. Dispečeři si s těmito situacemi dokážou poradit. Ale co když se kromě chybné predikce vyskytne ještě něco navíc? Pád vedení či velkého zdroje? Obávám se, že pokud by obchodníci podobně jako 23. září netrefili počasí už 1. září, tedy v den teroristických útoků na energetickou infrastrukturu, mohlo být vymalováno.

7. Zrovna Německo se často chlubí vysokým podílem OZE na výrobě. Už méně se chlubí tím, že právě kvůli tomu má systém extrémně rozhoupaný a nemůže si dovolit zbavit se nejšpinavějších zdrojů. Nebavíme se přitom zdaleka jen o uhlí a plynu, ale třeba i o „olejovkách“. Na druhou stranu, lze v tom spatřit i obchodní příležitost…

Tak jo, jdeme na to:

PHA9999 Elektrárna DUHA – plynová turbína na lehký topný olej

Příslušný úřad: Magistrát hlavního města Prahy
Zařazení: II/1; §4 odst. 1 písm. a
Umístění: Staroměstské náměstí, Praha 1
 Stav: Oznámení
Změněno: 30.09.2026 11:15

Záměr: Výstavba špičkového energetického zdroje „Elektrárna DUHA“ – plynové turbíny spalující lehký topný olej, umístěné na Staroměstském náměstí v Praze.