Článek
Víte, co mají společného místopředseda Evropské komise, šéf ČEZu, manželka amerického prezidenta a hejtmanka Dolních Rakous? Ti všichni stále ještě rádi píší dopisy. Jo, prostě popíší papír písmenky, dají ho do obálky a pošlou do světa. A pak že je to přežitý žánr! Říkám si, jestlipak všechny ty listy měly vylepenou známku a šly doporučeně…
Nás však dnes zajímá pouze ten, co napsala Johanna Miklová-Leitnerová, hejtmanka Dolních Rakous. Čeho? Největší rakouské spolkové země, která sousedí s nejdelší rakouskou částí české hranice. Největší město je St. Pölten, o němž jste nikdy neslyšeli (a jehož partnerským městem je navíc Brno…) a region kompletně obtéká Vídeň. Prostě si představte Středočeský kraj, akorát ne uprostřed země.
Tak tato hejtmanka se uprostřed srpna nebývale rozepsala právě o našich nových Dukovanech a do políčka adresáta nevyplnila nikoho menšího než eurokomisaře pro energetiku Dana Jörgensena.
Tento vysoce nebezpečný experiment přímo před domovními dveřmi tisíců lidí v Dolním Rakousku musíme společně zastavit. A to tak rychle, jak to bude možné a ne, až se začne lít beton. (…) Nemluvíme zde o vzdálené budoucnosti, ale o bezprostřední hrozbě pro naši bezpečnost. (…) Evropa se ubírá nebezpečnou cestou. Považovat jadernou energetiku za technologii budoucnosti je omyl. EU by se měla ještě více zaměřit na obnovitelné zdroje energie místo toho, aby investovala miliardy do reaktorů.
K poněkud hysterickým citacím, polocitacím a volným parafrázím rakouský bulvární deník Kronen Zeitung přilepil odstavec ve stylu „co když to bouchne, vždyť v minulosti už se to vlastně skoro stalo“ a parádní „Solokarpfen“ byl na udičce.
Obzvláště znepokojující je skutečnost, že jaderná elektrárna Dukovany patří k nejstarším elektrárnám v Evropě, leží jen asi 30 kilometrů od hranic a má za sebou již dlouhou řadu částečně nebezpečných havárií. Odborníci již roky varují před riziky spojenými s touto zastaralou elektrárnou: Je to tikající bomba!
Kronen Zeitung je mimochodem jedním z nejpopulárnějších titulů v Evropě, který se však vyznačuje (až krajně) pravicovou, euroskeptickou a protiimigrantskou orientací. Čili žádné multikultibioeko…
Jestli vás taky zarazila ta „dlouhá řada částečně nebezpečných havárií“, vězte, že úplně stejnou mají za sebou všechny reaktory na světě. Zde je dukovanský seznam nejvýznamnějších zdokumentovaných incidentů:
- 1990 úplná ztráta napájení z externí sítě ve všech čtyřech blocích
- 1993 požár na střeše centrální čerpací stanice
- 1995 malý požár v rozvodnách sekundárního obvodu během odstávky
- 2010 požár v distribučním zařízení sekundárního napájení v části mimo vlastní jaderné zařízení
- 2016 zjištění, že systémově docházelo k manipulaci s rentgenovými snímky svarů reaktoru
- 2018 podezření na netěsnost potrubí v oblasti výměníku páry
- 2024 selhání ochranného systému
Žádný z incidentů přitom nikdy nepřekročil na mezinárodní stupnici jaderných událostí ani úroveň INES 2, čili nešlo ani o havárii (nejvyššího stupně INES 7 dosáhl Černobyl, INES 5 pak třeba Three Mile Island). Sdělení o dlouhé řadě čehosi, co nemělo na „funkci rostlináře“ žádný vliv, lze tedy poctivě interpretovat jako: reaktory slouží už dlouho.
Zase málo chválím, že jo? Klid, teď to přijde. Víte, co je tajemstvím dobré komedie? Než si rozmyslíte odpověď, tak… Načasování! (pardon, v textu to prostě nevynikne – zkuste skočit do řeči čtenáři…).
Tak právě v této disciplíně projevila paní hejtmanka mimořádné schopnosti, a to hned ze dvou důvodů. Svůj „teplý bonz“ totiž sepsala jednak v období, kdy v Dukovanech začal geologický průzkum, a krátce poté, co v návaznosti na intenzivní deště v Rakousku dosáhly vodní elektrárny nejspíš historicky nejvyšší výroby.
Těch skoro 6500 MW v průtočných elektrárnách, na nichž je rakouská vodní chlouba postavena především, už odpovídá běžnému letnímu zatížení celé země. Popravdě se mi nepodařilo 10 let nazpátek objevit vyšší hodnotu. Dál do minulosti zapátrat neumím (a taky se mi dost nechce), tak prostě předpokládám, že dřív Rakušané určitě neměli víc vodních zdrojů než dnes.
Rekordní výroba v rakouských vodních elektrárnách
Co do toho pletu (či liju) nějakou vodu? Teče či neteče, to je to, oč v rakouské energetice běží! Voda je to totiž základní předpoklad, zda v síti bude či nebude jeden nebo druhý fujtajbl (plyn nebo dovoz). Pohleďte na celoroční rakouskou výrobu a nesmějte se moc nahlas. Když je hodně vody, Rakušané klidně i na celé týdny úplně vypnou plynové zdroje a vyvážejí docela slušné množství elektřiny (hlavně na deficitní Balkán). Když je málo vody, nastupují plynovky (oranžové fleky) i masivní dovoz (fialové fleky).
Výroba elektřiny v Rakousku 2024
O této schizofrenii rakouské energetiky jsem psal v zimě, kdy bylo pro změnu extrémní sucho a fujtajbly fujtajblovaly, jako kdybychom si před deseti lety slíbili v Paříži jen to, že na sebe budeme hodní… S ohledem na poněkud zbrklé výroky paní hejtmanky nás však zajímá pouze velmi specifický fujtajbl, tedy dovoz z Dukovan.
Připouštím, že vyšetřovat fyzikální původ dodané elektřiny je vždy trochu jako pátrat po člověku, který si upšoukl v bazénu. Kilowatthodiny prostě nemají mašličky s nápisem MADE IN, takže na exaktní přístup bych si zrovna v této oblasti nikdy netroufl. Nicméně asi se shodneme na tom, že světýlko nad domovními dveřmi rodinky v Retzu na rakousko-českém pomezí bude rozsvěcet spíš nějaká vodní elektrárna na Dunaji než portugalská plynovka Tapado do Outeiro II… (mimochodem právě v Retzu mají jediný funkční historický větrný mlýn v zemi, doporučuji navštívit)
Hlavně v prvních pár týdnech letošního roku se z Česka do Rakouska valilo takřka „imrvére“ skoro 2000 MW! Že by v tom Dukovany byly nevinně, to je krajně nepravděpodobné.
Hodinové řezy - přeshraniční toky elektřiny v Rakousku od začátku roku 2025
Podívejme se ale na konkrétní hodinový řez. Třeba hned 1. ledna 2025 proudilo z Česka do Rakouska až přes 2 700 NW.
Rekordní přeshraniční tok z Česka do Rakouska
Fun fact? Ve stejné době jely Dukovany naplno na tři bloky. Čtvrtý by jel též rád naplno, kdyby nebyl v odstávce.
Výroba v Dukovanech na začátku roku 2025
Varovat obyvatele Dolních Rakous před tím, že budou mít Dukovany před domovními dveřmi, má tedy asi stejnou relevanci, jako když Donald upozorňuje Vladimíra na to, že třídenní speciální vojenská operace by se mu mohla kapku protáhnout… Dukovany už jsou dávno nejen před těmi dolnorakouskými domovními dveřmi, ale i za nimi – rozsvěcují světla, zapínají pračky, nabíjejí elektromobily a roztáčejí kompresory tepelných čerpadel. Jsou to ty původní Dukovany, které sice našim jižním sousedům taky vadí, ale elektřina z nich už tolik ne.
Pojďme to dohrát. Nemá-li hejtmančina antikampaň proti novým reaktorům na jižní Moravě skončit jedním „a vavava, to se řekne“ adresovaným eurokomisaři, navrhuji provést zásadní upgrade. V prvním kroku je třeba se ujistit, že staré Dukovany už se k žádným dolnorakouským domovním dveřím ani nepřiblíží. Bohužel mě nenapadá jiné řešení než vzít si hodně velké nůžky a udělat si procházku po celé rakousko-české hranici…
Otázka za milion: Nepřipomínal by pak noční letecký snímek Dolních Rakous za některých třeskutých zimních nocí Severní Koreu? Kdo by pomohl, když ne my? Italové i Maďaři jsou permanentně v deficitu. Možná trochu Švýcaři a Slováci, ale tam to propojení nebude bůhvíjak kapacitní. Ukrajinci? Dejte pokoj, ti mají svých problémů dost. Ha, Němci! A jejich elektřina bude dokonce nezávadná, čti: jádraprostá. Protože bude z uhlí a plynu, jestli teda bude vůbec (Německo už se propadá taky do obřích deficitů).
Přeshraniční toky - saldo 2025
Přesto o naše jižní sousedy nemám strach, protože už mnohokrát prokázali, že dokážou být velice kreativní. Například v turisticky oblíbeném Hallstattu začali doslova prodávat vzduch. Jako fakt! Za 15 éček si z obchodu odnesete plechovku s kapacitou cca 60 nádechů a inhalační maskou. Začneme to s nimi směňovat za přenosné velkokapacitní baterie a bude po problému (než přijdou na to, že jim je stejně nabíjíme v Dukovanech).
