Místní referenda už zařízla v Česku 28 větrných a 8 solárních farem

Ne. Tak zní nejčastější odpověď, když otázka v místním referendu začíná „souhlasíte“, nebo „chcete“. Ano. Tak zní nejčastější odpověď, když otázka v místním referendu začíná specifickou formulací „má se zastupitelstvo zasadit veškerými zákonnými prostředky o to, aby zabránilo“ (něčemu).

Důvody jsou různé. Tím nejvýznamnějším je nejspíš NIMBY efekt („je to super, chápu, že se bez toho neobejdeme, ale sem k nám se to vůbec nehodí, to spíš v sousední obci nebo na opačném konci planety, tam se na to vlastně, myslím, už i těší…“). Nelze však vyloučit ani všeobecný odpor vůči kapitalismu, pocit podílu na moci vyjádřený zamítavým stanoviskem a nebo zcela oprávněný pocit, že v dané obci či v jejím okolí ono předmětné „cosi“ fakt nemá co dělat. Praxe přitom potvrzuje, že nejdestruktivnější jsou místní referenda právě pro rozvoj moderní energetiky. Chcete solár? Ne. Chcete spalovnu? To jsi uhodl! Chcete větrník? Leda z cukrárny!

V souběhu s letošními krajskými a senátními volbami se konalo hned devět „energetických“ referend. Naprostá většina z nich musí investory poněkud frustrovat, posuďte sami:

NE

· Solární elektrárna na střeše obecní budovy v Rasoškách (Náchodsko)

· Solární elektrárna na zemědělských pozemcích u Nového Plesa (Náchodsko)

· Solární elektrárna v Touškově (Písecko)

· Větrná elektrárna v Křižanech (Liberecko)

· Větrná elektrárna v Dalečíně (Žďársko)

· Větrná elektrárna v Jamném (Jihlavsko)

· Větrná elektrárna v Kynšperku nad Ohří (Sokolovsko) – referendum neplatné

ANO

· Větrná elektrárna v Rohozné (Svitavsko)

· Větrná elektrárna v Bulovce (Liberecko) – referendum nezávazné

Pouze u jednoho referenda zaznělo závazné „ano“, a tak lze předpokládat, že příprava projektu bude pokračovat! Slušná úmrtnost, že? Nedalo mi to a jal jsem se datově pídit po celé české „referendové“ historii, abych zjistil, kolik takových rozsudků vynesly české obce nad obnovitelnými zdroji v minulosti. A na stránkách ministerstva vnitra jsem objevil pravidelně aktualizovanou tabulku s plebiscity od roku 2006. Bingo!

Hned první řádek s datem 25. března 2006 pobaví: „Má obec Drahoňův Újezd při výkonu své samostatné působnosti využít všech zákonných prostředků (zejména z titulu schvalovatele územního plánu, účastníka správních řízení a vlastníka pozemků), aby zabránila těžbě jižní části ložiska stavebního kamene v dobývacím prostoru Třebnuška?“ Výsledek? 88 osob ANO, 0 osob NE.

Zkušené oko dále zaujme, že naprostá většina referend se koná v souběhu s nějakými volbami – parlamentními, europarlamentními, senátními, prezidentskými, krajskými či komunálními. Tušíte proč? No jasně, není potřeba nic moc organizovat a hlavně je volby natáhnou nějaké lidi, čímž zvýší i šanci, že referendum bude platné a závazné. Na druhou stranu ze stejného důvodu jsou některá (zejména ta radnicemi nechtěná) referenda organizována mimo volby…

Soustřeďme se ale čistě na energetiku. Z 437 dosud evidovaných místních referend se jich týkalo 77 nějakého energetického zařízení (18 %), z toho suverénně nejvíce větrných elektráren (43).

Asi vás nepřekvapí, že v celkovém pohledu jich tři čtvrtiny dopadly negativně vůči záměru investora. Mnohem zajímavější však bude, když se podíváme na konkrétní podkategorie.

Větrným elektrárnám řekli občané „NE“ už 28×. Naproti tomu „ANO“ zaznělo 15×, ovšem jednou pouze nezávazně a 2× neplatně. Ještě hůře vychází statistika u solárních elektráren (8× NE, 2× ANO) a bioplynek (9× NE, 2× ANO). Štěstí, že se o těchto zdrojích tolik nehlasuje. O moc lepší není situace ani v případě nejrůznějších zařízení pro energetické využití odpadu (6× NE, 1× ANO).

Když to vezmeme přes palec, dává výše uvedená statistika tušit, že jenom místní referenda už Česko připravila o nižší stovky megawattů moderních energetických zdrojů. Pravda, ne vždy musí referendum znamenat definitivní stopku projektu. Na druhou stranu můžeme se jen domýšlet, kolik dalších projektů s sebou strhlo šíření stereotypního obrazu vzbouřené vesnice…

Aby bylo jasno: Toto není litanie, vztek ani výsměch. Toto je prosté konstatování na základě tvrdých dat: Po dobrém tu moderní energetiku prostě v Česku evidentně rozvíjet nelze (a teď vůbec neřeším, jak moc je pro energetiku samotnou potřeba jít tak zarputile právě cestou solárů a větrníků).

Připomeňme si, kolik nových solárních a větrných elektráren má v Česku v nadcházejících letech vzniknout. Podle studie Deloitte lze z dostupných evropských zdrojů vybudovat do roku 2030 až 15,3 GW solárních a přes 2 GW větrných elektráren. V případě solárů přitom již zjevně investiční boom slézá ze střech do volné krajiny, a v očích referendového býka se tedy neomylně zbarvuje doruda. V případě větrníků boom ani nemá z čeho slézat - i kvůli referendům na něj stále marně čekáme.

Co s tím? Mám pocit, že existují jen dvě řešení – v obou případech bude třeba se s něčím smířit:

1) Buď s tím, že dekarbonizace proběhne více či méně na úkor demokracie

2) …nebo s tím, že vyrábět vyrábět hodně moc stabilní a řiditelné energie na jednom místě zase nebyla tak špatná myšlenka oproti progresivnímu nápadu vyrábět docela málo nestabilní a neřiditelné energie na hodně moc místech, kde o to třeba lidé úplně nestojí.

P.S.: Možná vám někdy připadá, že místní referendum řeší nesmyslný problém. Buďte v klidu, pořád jsme na tom ještě mnohem líp než Slováci. Je to sotva dva roky, co tam lidé na Zvolensku odmítli americkou základnu, kterou tam nikdo neplánoval postavit…