Článek
Ageismus (čti ejdžismus). Intolerance starých lidí. Všude o tom píší.
Výraz „všude“ označuje prostor vyspělých zemí Evropy a USA.
Ageismus je charakteristický posuzováním, typizací a diskriminací seniorů na základě toho, jak staří si myslíme, že jsou. Provází ho negativní hodnocení a odmítavý postoj k tomu, kdo zestárnul. Ageismus se projevuje ve všech sférách společnosti. Věková diskriminace probíhá jak na osobní, tak institucionální úrovni.[21] Nejvíce je viditelná ve dvou sférách - na trhu práce a ve zdravotnictví. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Ageismus)
Jeho zdrojem je neobjektivní paušalizace a rostoucí výskyt nevraživosti mezi lidmi, která postihuje celou společnost, jednotlivé sociální skupiny, dokonce i národnosti, stejně jako celé státy.
Není to hodnocení objektivní, protože se neřídí odbornými kritérii, obvyklými v geriatrii a gerontologii. Jde o to, že každý jedinec, v závislosti na svém věku a životních okolnostech, hodnotí seniory jen subjektivně. (zdroj: VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. (ISBN 978-80-210-4627-6)
Příběh
Nedávno jsem četl krátký příběh, který je ve své podstatě šokující. Čtyřletý chlapec nedostal pod stromeček vše, co si přál. Navíc se oslava trochu opozdila. Jeho komentář rodiče šokoval, protože zněl takto: „Proč je Santa tak starý? Proto zapomněl na moje přání a s ostatními dárky se opozdil!“
Jak je tohle možné? Připomenu klíčový moment – je jím pozorování. Dítě slyší stesky prarodičů, komentujících vlastní stárnutí. Vnímá, že chování prarodičů se liší od toho rodičovského. Poslouchá ne vždy pozitivní komentáře rodičů poté, co prarodiče odejdou. Je na vás, co k tomu ještě dodáte.
Je to nespravedlivé
Stárnutí je přirozený proces. Dalo by se říci, že stárnutí, stáří a smrt jsou jedinou spravedlností. Nicméně ihned mne napadá připomínka - není tomu dávno, co staří bylo prohlášeno několika vědci za nemoc, kterou lze léčit.
Stáří (senium) je důsledkem stárnutí (senescence)
Stárnutí je proces, který se navenek projevuje chátráním těla a interně snižováním efektivity a účinnosti fungování organismu, hromaděním defektů a poklesem schopnosti poškození opravovat - nahrazovat vadné či odumřelé buňky novými. Zvyšuje se tak náchylnost k nemocem.
Aktuálně není stárnutí vědou označováno jako nemoc, je to však období, které provázejí nemoci fyzického i psychického charakteru
Stárnutí je pravděpodobně jeden z nejdůležitějších nevyřešených problémů lidstva, přesto jde méně než 0,1 procenta rozpočtu National Institutes of Health na výzkum porozumění procesu stárnutí. (https.//NutritionFacts.org)
Stárnutí je přirozenou součástí života. Je tak zvaně fyziologické, nikoliv patologické. Typickým projevem fyzického (mechanického) opotřebování jsou například bolesti kloubů, chronický únavový syndrom, zapomínání, pokles fyzické výkonnosti, snížení odolnosti ke stresu.
Tento na první dojem kritický stav neznamená, že to seniora automaticky řadí do skupiny méněcenných, života neschopných. Na druhou stranu je třeba stav hodnotit realisticky, například v kontextu s fyzickou nebo mentální pracovní schopností a výkonností.
Senioři jsou normální dospělí lidé. Není to jiný druh člověka. Na to také reagovala Světová zdravotnická organizace (WHO), která v kontextu se stárnutím připomíná, že:
představy o stárnutí jsou zastaralé a představy o seniorech jsou založeny na stereotypech. Neexistuje žádný „typický“ senior. Věk by v žádném případě neměl být nálepkou nebo důvodem k diskriminaci v jakékoli oblasti života. Stáří zkrátka není nemoc, jen fyziologický vývoj organismu, s nímž přirozeně souvisí určitá křehkost a zranitelnost. (zdroj: https://socialnipolitika.eu/2017/01/who-svetova-zprava-o-starnuti-a-zdravi/
Stáří je nemoc, kterou lze léčit?
Podle profesora genetiky Harvardské lékařské univerzity a člena správní rady Americké federace pro výzkum stárnutí Davida A. Sinclaira (zdroj: Konec stárnutí - Proč stárneme a proč už nemusíme) je stáří nemoc, kterou lze omezit a dokonce zastavit. Podrobnosti o celé problematice doporučuji dohledat na internetu, je to nesmírně zajímavé téma, dotýkající se výrazného prodloužení zdravého života. Současně připomínám poslední z mých článků, věnovaný stárnutí, stáří a prevenci.
Nezapřu specialistu na výživu připomínkou jedné z metod, potlačujících proces stárnutí, kterou je omezení příjmu energie stravou. To neznamená, že řeč je doslova o trápení hladem! Nikoliv. Současně to však souvisí s obezitou a také s oddálením vzniku nadváhy, k němuž dochází přirozeně ve stoupajícím věkem v důsledku změn v hormonální regulaci.
Omezení příjmu energie stravou, tzv. kalorická restrikce, prodlužuje život (vědecky prokázáno), protože snižuje riziko vzniku srdečních chorob, cukrovky, mrtvice i rakoviny. Jedním z postupů je tzv. přerušovaný půst (anglicky intermittent fasting, IF), omezenou četnost denních jídel, úpravu skladby stravy a nebo trvale snížený příjem energie, nikoliv však pod hodnotu klidového metabolismu plus 10-20 %.
Tak co s tím ageismem uděláme?
Nyní je důležité vzít uvedené skutečnosti na vědomí a nečekat, že je někdo vyřeší za nás. Naopak je třeba zahájit celospolečenskou diskusi na téma sociální intolerance seniorů
To, co musí udělat stárnoucí populace je začít s prevencí!
Nyní změním téma - v dalším textu uvádím některé mylné představy (mýty), spojeným se stárnutím a stářím
Se stoupajícím věkem se snižuje výkonnost mozku
V kontextu s nedávným ME v atletice připomenu fakt, že s přibývajícím věkem klesá především fyzická výkonnost, kdežto mentální může být zachována až do vysokého věku, což dokazují například vědci, spisovatelé a politici.
Kognitivní (poznávací a chápající) vývoj totiž trvá celý život v případě, že je k tomu mozek stimulován. Podle studie amerického NIH z roku 2014 (zdroj: J.Am.Geriatr.Soc.2014 Jan.62(1):16-24) lze paměť dokonce zlepšit v případě, že se věnujeme mentálně náročné činnosti a celý život pokračujeme ve studiu, byť třeba jen v oboru, který nás baví. Aktivní mysl a učení se novým dovednostem s přibývajícím věkem pomáhá vytvářet tzv. kognitivní rezervu, díky níž se mozek lépe přizpůsobuje okolnostem života a tak může kompenzovat případné problémy s pamětí.
MÝTY o stárnutí a stáří
(zdroj: https://www.nia.nih.gov/health/healthy-aging/10-common-misconceptions-about-aging)
Text původního materiálu je upraven autorem článku z důvodů aktualizace a zestručnění.
Ve stáří mne určitě postihne demence nebo jiná mentální porucha
To je přehnaný pesimismus, plynoucí z mediálně šířené skepse, která pramení z připomínání stoupajícího výskytu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby a senilní demence. Ve skutečnosti je hlavní příčinou rostoucí počet seniorů a stoupající věk dožití. Pravdou však také je, že vyšší riziko mentálních poruch (chorob) souvisí s genetickými predispozicemi. Stejně tak je ovšem pravda, že existují možnosti včasné prevence, do níž patří zdravý životní styl, častý pobyt v přírodě a normalizace krevního tlaku.
Deprese a osamělost je u seniorů normální
Veřejnost má zafixováno, že je obvyklé, nebo dokonce jisté, že staří lidé trpí osamělostí a depresemi. V případě osamělosti je to víceméně pravda. Psychiatři by vám možná připomenuli, že starší dospělí nejsou náchylní k depresím víc, než teenageři a adolescenti. Uvedené téma je jedním z těch aktuálních, tak například lze dohledat množství odborných článků, zabývajících se problematikou depresí a studiem důsledků osamělosti a dávajících je do souvislosti se vzestupem všech typů závislosti.
Staří lidé by se měli vyhýbat náročnějším fyzickým aktivitám
S věkem se většinou snižuje pevnost kostí (viz osteoporóza), tudíž se zvyšuje riziko zlomenin v důsledku pádů. Nedostatek pohybových aktivit také znamená pokles fyzické kondice. A naopak, celoživotní (ale nepřeháněná!) fyzická aktivita snižuje riziko fatálních důsledků okolnostmi vynuceného dramatického fyzického přetížení.
Naopak, pravidelná přiměřená, správně prováděná fyzická aktivita, je jednou z nutných součástí zdravého životního stylu.
Senioři nemusí spát více než 6 hodin denně nebo méně
Fyziologická potřeba spánku je předmětem sporů, tudíž nových studií. Navzdory tomu dosud nedošlo k vědeckému konsenzu. V případě seniorů je prospěšné krátce si zdřímnout po obědě. Pravdou také je, že spánek je nejkvalitnější mezi 22:00–24:00. Připomenu také nezbytnost spánku v úplné tmě a při teplotě mezi 18–20 stupňů Celsia (samozřejmě za optimálních okolností).
Staří lidé by neměli řídit auto
Spolu se stárnutím populace bude počet starších osob s řidičským oprávněním narůstat. Nemám k dispozici aktuální seriózní statistiku, ve vyspělých zemích údajně téměř každý pátý řidič je starší 65 let. S věkem může docházet ke změnám, které mohou nepříznivě ovlivnit schopnost seniora bezpečně řídit, nicméně v případě, že takový řidič má dlouhou řidičskou historii, disponuje nutnými dovednostmi, ale především je zkušený a hlavně opatrný. Lze konstatovat, že v dnešní době jsou senioři nuceni okolnostmi „jít s dobou“, to znamená nutností ovládat chytrý mobil, počítač a komunikaci (internet), by tudíž také řízení mělo být jednou ze základních dovedností, aniž by to znamenalo výrazně zvýšené riziko nehodovosti. Mezi námi, mnohem rizikovějšími řidiči jsou začínající adolescenti, soutěživí mladí muži a hlavně profesionální řidiči dodávek a kamionů.
Senioři nejsou sexuálně aktivní
To je naprostý omyl. Personál v domovech pro seniory by mohl vyprávět. Ostatně, s postupujícími možnostmi farmacie a medicíny proti stárnutí se sex vy vyšším věku bude jevit jako naprosto normální. Víc k tomu nebudu psát. Není to nutné.
