Článek
Co v Evropě řešit dřív, když změnit vše najednou nedokážeme? Co by mělo být priorit0u? Změny klimatu, omezení závislosti na světových mocnostech nebo sobectví jednotlivých států EU?
Níže přehled témat
1. Zaměřit se na realizaci Green Deal a začít emisemi, tedy průmyslem jako údajným pachatelem číslo 1? Ten je velmi mazaný, kličkuje a vymlouvá se. Bez průmyslu to nejde.
2. Přijmout opatření, zajišťující dostatek potravin pro přemnožené lidstvo, aniž by to definitivně nezničilo půdní fond a nepřispívalo k produkci emisí?
3. Vysvětlit nesoudným ekologickým aktivistům souvislosti a žádat je o pochopení priorit.
4. Zabránit vlivu výživových vizionářů všeho druhu a odolat v tomto ohledu neetickým záměrům globálních elit.
5. Řešit rizika a především důsledky válečných konfliktů (například požáry rafinérií a těžebních polí, snížit ohrožení atomových elektráren).
6. Minimalizovat riziko blackout globálního charakteru a (záměrného?) kolapsu internetu.
V tomto článku je možné se věnovat pouze některým oblastem.
Co na Green Deal čeští průmyslníci?
Green Deal v současné podobě rapidně zhorší konkurenceschopnost evropského průmyslu. Deníku Echo24 to řekli čeští průmyslníci, kteří se připojili k takzvané Antverpské deklaraci. Ta žádá vytvořit Evropskou průmyslovou dohodu jako doplněk Green Dealu. EU se musí zabývat neudržitelnou regulační zátěží.
Podle Svazu průmyslu a dopravy problém není principiálně v dekarbonizaci, ale ve způsobu, jak se k ní přistupuje. Jaké podmínky se v Evropě vytváří pro průmysl, aby mohl snižovat poškozování životního prostředí a zároveň nepřišel o konkurenceschopnost.
Průmyslová soběstačnost je jedním z nejdůležitějších témat Evropské unie.
Česko má potenciál být lídrem transformace. Analýza průmyslové soběstačnosti Česka zmapovala aktuální globální rizika a nabízí sadu doporučení, jak může využít svůj potenciál.
Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky a hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy ČR připomenul, že ceny energie sice klesají, ale v celosvětovém srovnání je Evropa, a v ní právě Česko, stále vysoko. Česko je jakožto průmyslová země v tomto ohledu v obzvlášť obtížné pozici, upozorňuje Hospodářská komora. Jako kompenzaci již dostalo z evropských fondů bilion korun (pozn. autora článku: není to překlep?) , aby české firmy mohly do dekarbonizace investovat.
Evropa si nastavila ambiciózní cíle, ale nemá návod pro průmysl, jak je naplnit. Proto jsme se přidali k tzv. Antverpské výzvě, formulující tzv. Industrial Deal. Namísto regulací a stanovování cílů je třeba vytvářet podmínky.
Zdroje:
Poznámky autora článku:
A/ Dejme tomu, že výše popsané cíle jsou oprávněné. Nastává ovšem klíčová otázka! Jak zabránit nadprodukci zbytných průmyslových artiklů s cílem snížit odpady? Tak například kam s konvenčními auty po jejich zákazu a vyřazení z provozu? Ostatně, EU zakáže benzinové a dieselové motory a fosilní elektrárny (uhlí), zato Čína a Indie už budují další.
B/ Jak dopadne elektro automobilní doprava v horizontu pár let, když všichni budou mít minimálně jedno auto, jehož rozměry a hmotnost budou stejné jako před deseti lety hmotnost větších dodávek? Ale naneštěstí nejenom to. Ovzduší bude zamořeno zplodinami z opotřebovaných pneumatik a brzdových destiček.
C/ Lze očekávat přechod na hromadnou dopravu?
D/ Jak to bude s leteckou a lodní dopravou, když je známo, že kontejnerové lodě a tankery jsou největšími znečišťovateli ovzduší (spolu s přebujelou leteckou dopravou), v případě havarovaných tankerů také kritického ohrožení moří a oceánů?
Kam s odpady všeho druhu?
Jak je bezpečně získat od uživatelů, kteří se jich nějak (viz plasty v oceánech) zbavili, jak je stejně bezpečně recyklovat bez produkce dalších emisí? Jak vyřešit manipulaci s odpady z jaderných elektráren?
Jak (obecně nahlíženo) zachránit kvalitu vody?
Jednotná Evropa?
Německo zrušilo jaderné elektrárny, Česko bude stavět další bloky. Naše země je limitovaná přírodními zdroji energií i surovin, to je základní potíž.
Nové technologie jsou oprávněnou nadějí pouze v případě omezení zdrojů emisí a pevného odpadu a snížení nákladů na jejich likvidaci, kromě toho za předpokladu minimálních emisí v rámci tohoto procesu vznikajících.
Poznámka autora článku: Principy, komplikující řešení?
A/ Méně rozvinuté nebo dokonce zaostalá impéria vždy kopala okolo sebe – atakovala vyspělé bohaté sousedy. Otázka není, zda Severní Korea napadne Jižní Koreu, ale kdy.
B/ Velmi rozvinuté státy se vždy chovaly bezohledně počínaje jejich přístupu k vlastním občanům, k okolním zemím a k ochraně životního prostředí. Přitom je to právě životní prostředí, o co jde v Green Deal.
C/ Jaká bude reakce obyvatel jednotlivých zemí na realizaci opatření, nastavených obsahem Green Deal?
Příklady konkrétní reakce občanů jednotlivých států EU?
V první řadě jde o důsledky změn zemědělské politiky. Reakce privátních zemědělců v západní Evropě už proběhla, u nás k tomu došlo relativně nedávno. Aktuálně jde o ocelářský průmysl – viz krach hutí Liberta Ostrava. Zatím bez prudké odezvy zaměstnanců. Podobné události lze očekávat ve stále se zvyšujícím počtu a intenzitě.
Je to předpověď nevyhnutelné reality.
Zdroj:
Jde nejenom o život na planetě, ale také o kvalitu života obyvatel jednotlivých zemí EU
To je velmi důležitý aspekt snahy o zlepšení klimatu.
Je zcela jisté, že dojde k problémům v oblasti produkce základních potravinových komodit, o čemž už byla zmínka výše v textu. Teoreticky by to mělo vypadat podobně jako někdy v 18.století. Totiž – výrazný rozvoj farmaření. Podobně v některých zemích návrat k samozásobitelství. Ani jedna z uvedených možností nebude reálná v případě, kdy bude růst populace a souběžně klesat plocha a kvalita zemědělské půdy. Ta rozhodně nebude růst, protože ji „spotřebuje“ doprava a průmysl a zákaz kácení lesů.
V kontrastu se snahou o omezení produkce plastů jde snaha zpracovatelského potravinářského průmyslu dosáhnout zvýšení globální produkce a konzumace průmyslově ultra zpracovaných potravin. Přitom jsou mezi nimi i ty druhy, které akceptují vegetariáni a vegani!
Boj o dotace a granty
Největší problém je vždy v jednotlivých lidech. Je to pranice o moc a peníze, v tomto případě o ty, které potečou z EU s cílem oživení aktivit, cílených k obnově kvality životního prostředí a klimatu.
Jak to dopadne?
Je to souboj stylem MMA, tedy (téměř) na život a na smrt. V každém případě budou oba protivníci zraněni, dokonce nelze říci, že by vítěz nutně byl zraněný méně.
V případě Green Deal bude na jedné straně figurovat záměr EU a na druhé to budou jednotlivé státy a jejich zájmy, jejich průmysl, byť do jakési (značné) míry limitovaný různými mezinárodními dohodami (viz před Green Deal proběhlá mezinárodní jednání a smlouvy). Ve hře o Green Deal jsou na druhé straně barikády ekologické iniciativy a neziskovky všeho druhu v čele s Greenpeace. Pro zajímavost u nás jsou to www.zemidluh.cz a www.clovekvtisni.cz.
Jakou roli sehrají ekologičtí aktivisté?
Tímto tématem se budu zabývat v některém z dalších článků.
Co bude z Evropy za 10-20 let, pokud se z Green Deal nestane Real Deal?
Podaří-li se udržet mír, pak výsledkem bude Evropský zelený skanzen. Samozřejmě jen v případě, že se Rusko (opět) neroztáhne na Západ. Bude snad z Evropy bojiště mocností podobně jako v obou světových válkách?
