Článek
JAKÁ BUDOUCNOST PRO DĚTI ?
Motto: Život je když…ve vztahu ke vzdělání jediné, co je trvalé, je změna
Budoucnost? Roku 2050 (když se zadaří a lidstvo přežije), bude dětem generace Alfa cca 40 let. Co jim v souvislosti s rychlým vývojem společnosti, vědy, technologií a informatiky (a umělé inteligence) mohou dnes radit jejich rodiče (no snad ano), a co 50tileté učitelky na ZŠ? Aktuálně se objevila potřeba radit učitelům nikoliv co a jak učit, ale, jak přežít v prostředí dalších nesmyslných státních „směrnic“.
Stručně a jednoduše řečeno? Dnešní aktivní generace, včetně vědců, si nedokáže představit život roku 2050. Nebo ho vidí jen optikou své identity, včetně vlastní inteligence.
Život dnes?
Žijeme v době informační, ale problém je v tom, že jsme jimi zahlceni a jsme manipulování a podléháme dezinformacím a neproniknutelné džungli informační války všech proti všem. Všichni jsme na sítích, na mobilu a v procesu informačního veletoku, manipulováni jeden druhým, všudypřítomnými reklamami a nebezpečnými pochybnými „učiteli“ v podobě influencerů a neodbytných multilevláků, samozvaných Institutů a podcasterů. Dnes – teoreticky, nemusíme chodit (fyzicky) do škol, dokonce ani těch „vysokých“, protože existuje „domácí výuka“ a později jsou k dispozici privátní kurzy. Kromě toho jsou tu sebevědomí start-up-éři a absolventi VŠ, kteří bez zábran zakládají edukační weby a poradny pro cokoliv, prezentují je dokonce „zdarma“ (až na to, že jen na první pohled). Sebevědomí odborníci pořádají placené kurzy všech možných životních dovednosti, doslova se množí psychoterapeuti (poptávka znamená nabídku), kurzy typu „jak zhubnout“, pořádané navzdory tomu, že jejich promotéři nemohou doložit odbornou a tím spíše úspěšnou praxi (tak si ji domyslí v recenzích své činnosti). Nikdo jim v tom nebrání.
Ale teď zpět do škol
Kdo bude učit děti v MŠ a na ZŠ a hlavně CO a JAK? Už dnes „osmáci“ na ZŠ umí víc v oblasti komunikace a počítačových technologií, než jejich učitelé (-ky) středního věku. Už teď jsou edukováni „společenskému chování“ sociálními sítěmi, záznamy zápasů MMA a připomenutím neuvěřitelných výdělků jejich protagonistů.
Kdo na odpovědných ministerstvech vymyslí funkční systém výchovy ve smyslu tak módních „udržitelných“ mezilidských vztahů ve škole a také ve společnosti? NIKDO, kdo nemá řadu let praxe ve škole, kdo tím doslova žije? Ale co situace ve školách v „zanedbaných a vyloučených lokalitách? Jak připravit nové absolventky Pedagogických fakult (pokud po absolutoriu zkusí učit) na realitu, kterou si neumí představit ani s absolvovanou povinnou praxí dokud si opakovaně „nečichnou k realitě“? A kdo bude učit, když je zkušenost od praxe definitivně odradí?
Jak jsou na tom děti v dnešní posledních ročnících státních ZŠ?
Nejenom zažívají (asi jen symbolický) pokusy o „zdravé“, více vegetariánské a s výhledem údajně veganské obědy, ale současně jsou v edukačním chaosu, protože o tom, co budou obědvat rozhoduje stát stejně jako o tom, co se budou učit. Bude pokračovat desítkami let ověřený (?) systém šprtání a biflování? Budou se i nadále učit předměty (a v nich teoretické informace), které nikdy nezařadí do svého znalostního portfolia, natož aby pochopili souvislosti a význam?
Proč se jakýsi postarší herec a učitel v médiích rozčiluje, když připomíná, že (jeho?) žáci nemají ani tušení o českých, natož světových dějinách? Rozhoduje snad o přežití dnešní generace mladých znalost dějin? Nebude to schopnost vyrovnat se se stresem všeho druhu? Kdo ví dnes, co všechno ty děti čeká? Prý buďmě optimisty (viz také zdroj).
Zcela kritická a zásadní otázka v této souvislosti?
K čemu bude absolventovi ZŠ znalost evoluce člověka nebo zcela chybná nebo záměrně manipulovaná historie od 10.století počínaje? Když se ukazuje, že téměř ve všech případech „všechno bylo jinak“? Není snad pro aktuální, tvrdě reálný život, důležitější pochopení okolností současného života, mezilidských vztahů, existence psychopatů? Není nutná schopnost spolupráce, nikoliv bezohledná soutěživost typu „větší parchant vyhraje“?
CO by se měly děti „učit“ už od MŠ?
Toleranci, ohleduplnosti, vlivu genderových rozdílů, pochopení reality svého života, vážit si toho, že se mají dobře. Orientovat se v reálném životě. Nelhat a neintrikařit. Vyhnout se násilí vůči sobě. Zapomenout na pomstu. Umět se koncentrovat na výuku a řešení úkolů. Být otevřený a upřímný v komunikaci. Projevit emoci a poté ji vysvětlit jako zdroj osobního problému a nestydět se za ni. Pochopit princip kreativity při řešení logických úkolů. Zbavit se rutiny. Používat analytickou mysl pro pochopení nejednoznačných problémů. Mít konstruktivní přístup k řešení společenské situace a hromadných problémů. Používat odůvodněnou kritiku. Umět komunikovat a být v podstatě nezáludně diplomatický.
Princip? Když už spolu musíme být, buďme k sobě ohleduplní a slušní. Princip totiž je v tom, že se vzájemně potřebujeme! Učme se pravidlům, nezbytným pro dlouhodobou koexistenci už ve škole. Pravidlům, která je nutné akceptovat v kontextu s organizační strukturou a školním řádem. Mimo jiné, že?
V čem je problém právě v tomto posledním „umění“?
V tom, že už děti v 1.třídě dokáží kličkovat, vymlouvat se a svádět vinu na druhé, především ty, které mají sourozence. A ještě ke všemu je problém s povahou a jednáním dívek a chlapců. Ten je dokonce klíčový, protože základní školství je genderově smíšené. A to zde nepřipomínám problém s inkluzí. Jak zabránit „třenicím“ v tomto kontextu, když stejně se chovají jejich rodiče?
CO by měli učitelé akceptovat?
Osobnost a charakter žáků. Tohle se musí učit jak žáci, tak to musí je pochopit jejich rodiče. Rodiče nemohou mít právo veta v případě přestupků svého potomka, naneštěstí nelze ovlivnit, jak oni ho vychovávají, například jak ho učí pokrytectví, přetvářce a případně skryté zášti k učitelům. Protože žáci na ZŠ logicky kopírují chování svých rodičů a jsou tím ovlivněni.
Co nesmí zažít děti na ZŠ ze strany učitelů (-lek)? Šikanu! Přitom je jasné, že učitel není robot bez emocí a rizika osobních sympatií. Je obrovský problém. Řešení vidím v tom, že se emoce učitele vysvětlí žákům.
Jen tak „mimochodem“?
Jaká „doplňková role“ patří MŠ a ZŠ? Nejenom výchovný ústav, ale také ÚSCHOVNA! Třeba i proto, aby maminky mohly pracovat, a tak být emancipovanými ženami. Možná proto, že se ukázalo, že ženy dokáží být velmi tvůrčí. Přinejmenším podnikavé.
A to nás ještě čeká problematika edukace „dorostu“ po dovršení 15 let věku! Ona legendární otázka „tak co s ním teď“?
Samostatný článek připravím v problematice „tělesné výchovy“. Už teď tvrdím, že od 1. třídy tělesná výchova (TV) musí být rozdělena pro chlapce a dívky. Minimálně do 5. třídy musí být dětem zakázáno sledovat bojové sporty, přinejmenším „klecové“ a box. Stejně tak je třeba vyhnout se kontaktním kolektivním sportům smíšeným a stejně tak těmto sportům pro děvčata. Konkrétní příklad? Vybíjená. TV dívek musí mít samostatné osnovy, zaměřené na sporty estetické, relaxační, jógu, vhodné formy posilování atd.
Nedávno jsem se setkal s agresivní propagací zvýšení počtu hodin TV s argumentem, že úsilí, boj, pot, jsou nutné k vývoji osobnosti. Asi to souvisí s prevencí dětské obezity (?) a růstem odolnosti vůči nepříznivým životním situacím. Podrobnosti příště.
Závěrem?
Klíčovou rolí MŠ a ZŠ je seznámení se životem mimo rodinu. Výchova k soběstačnosti. Pochopení principu života a života v kolektivu. Seznámení s existencí jedince ve skupině, pochopení nezbytnosti soudržnosti, připomenutí rozdílu dívka-chlapec, upozornění na to, že lidé se liší osobností a charakterem. Stačilo nebo strašilo?
Klíčem je současně pochopit, že navzdory tomu, co zde bylo uvedeno, je v hlavní roli výchovy dítěte jeho rodina.
Zdroj: Yuval Noah Harari : 21 lekcí pro 21.století (vyd. Leda 2019)
