Článek
Motto: Nadváha a obezita? Není nutno, jinak bude smutno.
Úvod
Článek je sondou do reality. Pokus o aktivizaci veřejnosti. Bude-li zájem o realistické názory a doporučení, budu pokračovat problematikou řízení procesu pro MŠ a ZŠ. Nezájem znamená promarnit šanci. Jiná doba – jiný životní styl. Připomínám, že v tomto článku jde o děti
FAKTA
A/ V rozsahem omezeném článku nedokážu být informačně kompletní. Nechci být vyčerpávající a odrazující přemírou složitých doporučení a podmínek, rozhodujících o úspěchu. Doporučení jsou funkční. Článek je motivační a doporučení slouží k pochopení významu zdravého stravování dítěte.
B/ Nevzdávejte to předem! Toto nejsou novoroční předsevzetí.
C/ Nebojte se to číst, přemýšlet o obsahu a „jít do toho“. Psaný text se vždy zdá náročný, protože vyžaduje studium a dohledávání informací.
D/ Věřte mi! Stačí začít a zjistíte, že to není složité a že vás to baví a dětem prospívá.
E/ Začněte stylem step-by-step! Není reálné jedním krokem změnit životní styl rodiny.
Jak se vyhnout problému? Nedopustit, aby k němu došlo!
Když jsem se nad titulkem zamyslel, napadlo mne, že se najdou cyničtí komentátoři, kteří připomenou, že jedinou účinnou prevencí vlastní autonehody je nemít auto.
Možná se těšíte, že píšu návod typu SNADNO, RYCHLE, ZDRAVĚ A LEVNĚ. To neumím na rozdíl od Ministerstva zdravotnictví a odborníků a státních institucí (Státní zdravotní ústav s projektem Máme to na talíři - viz zdroj) a Společnost pro výživu s Prevence dětské obezity a Zdravá 13 (https://www.mametonataliri.cz/, https://www.vyzivaspol.cz/ https://www.vyzivaspol.cz/zdrava-trinactka-letak-ke-stazeni/)
Nevím, kdo vytvořil úvodní slogan Zdravé 13, tvrdící, cituji: nejsou nezdravé potraviny, ale nezdravá jsou jejich množství. To odporuje realitě, jak připomíná řada světových kapacit. Stručná doporučení (https://www.vyzivaspol.cz/zdrava-trinactka-strucna-vyzivova-doporuceni-pro-deti) veřejnost nezajímají, protože jsou v reálném životě nepoužitelná. Dokonce není zájem ani o konkrétní návody co dělat, aby nenastal problém a co dělat, když nějaký problém vznikne.
REALITA?
Zabránit eskalaci dětské nadváhy a obezity nedokázaly ani odborné studie, ani angažovanost pediatrů a psychologů. Spekulace o formulaci účinnějších opatření, jimiž mohou být poradny pro prevenci nadváhy, tak se obávám, že ani v případě, že by existovaly, a dokonce je platil stát, rodiče nezaujmou. Nemluvě o již existujících privátních.
Následující prohlášení nechápejte jako vychloubání! Já vím, proč, jak a co dělat, aby se moje koncepce dala realizovat.
Od koho se učit? Existuje praktický manuál prevence nadváhy a obezity? Takový, který by nabídl konkrétní postup a nebyla to jen příručka typ „snadno a rychle“ neexistuje – zatím. Až dosud jsou k dispozici jen dvě publikace tohoto druhu. První od autora tohoto článku už v roce 2004 (P. Fořt: Stop dětské obezitě, nakl. Ikar), tudíž zastaralá, a jediná další a dosud poslední, také určená rodičům od S. Fraňková, J. Pařízková, E. Malichová a kol.: Dítě s nadváhou a jeho problémy, nakl. Portál 2015.
Chtělo by to moderní, aktuálně realistickou publikaci, nikoliv obecné rady.
Chtělo by to osvětovou kampaň v TV.
Vzkaz ode mne rodičům?
Začněte hned, neváhejte! Každý začátek je těžký a chybami se člověk učí. Nespěchejte, nebo to zkazíte a nakonec vzdáte!
Nejprve autoškola, zkoušky a potom řidičák. Fakt, že ho máte neznamená, že se v tom autě nezabijete, protože pojedete moc rychle. Chápu, že většina veřejnosti ignoruje osvětu a připomínání vážných důsledků nadváhy a obezity v médiích vnímá jako strašení, jehož motivem je „mít o čem psát“. Jiná část veřejnosti nezájem vysvětlí otázkou: proč bychom měli chodit k lékaři, když nám nic není!? Cynická, naneštěstí pravdivá odpověď? Protože nikdo není dokonale zdravý a většinou bude hůř.
Prevence dětské nadváhy
Princip? Pokud chceme zdravé děti, nejprve musí být zdraví jejich rodiče. Musí vědět, jak zdravě žít a jíst. Musí to chtít! Jde o to, že vám to nikdo nemůže nařídit!
Rostoucí výskyt dětské nadváhy a obezity je důsledkem podceňování rizika ze strany rodičů! Ti jsou současně těmi, kdo má v prevenci hlavní roli!
To se snadno řekne, ale obtížně udělá. Život je komplikovaný, často nedává prostor pro sofistikovaná řešení. Jiný problém je, že mnoho rodičů nemá znalosti, nutné k praktikování účinné prevence.
Možná, že zdravotní i životní pojišťovny budou brzy určovat výši pojištění na základě kritérií, která se budou podobat tomu, co píšu v dalším textu. Možná, že to budou ony, kdo bude rodiče motivovat k prevenci tím, že budou dotovat preventivní programy. Třeba cvičení dětí (mimo školu).
Nemohu vyloučit, že nakonec z toho bude „laskavé donucování“ za podpory státu. Zdravotní péče za hubičku není v dnešní době udržitelná!
Podmínkou úspěchu v případě péče o dítě s nadváhou v rodině je, že rodiče i dítě musí mít zájem. Motiv. Musí dítě přesvědčit. Ne „dotlačit“! Když váš preventivní režim přijme za své, máte vyhráno!.
Klíčová rada, než se do toho pustíte?
Vydržte. Naučte se dítě podporovat, chválit a motivovat. Dítě musí vnímat laskavý zájem. Rodiče musí vědět, co ho trápí nejenom s jídlem. Co se děje, když se začne stravovat v kolektivu. Musí se naučit ptát tak, aby to dítě nepovažovalo za buzeraci, ale vnímalo to jako zájem a starost o něj.
netlačte, nerozkazujte, netrestejte, když neplní zadání, připomínejte citlivě
Poznámka: V případě, že dítě je nějak hendikepováno, neznamená to rezignaci na preventivní aktivity. Samozřejmě po odborném lékařském vyšetření.
Prvním krokem by měla být porada rodičů s pediatrem, bez přítomnosti dítěte. Půjde o to zjistit, zda nejsou nutná urgentní a přitom dostupná opatření. Připomenu, že vyšetření, provedené empaticky lékařem a doma vyhodnocené v klidu je základem!
Pozn.: Pediatr nesmí dítě kritizovat přímo při vyšetření a nález musí sdělit jen samotnému rodiči!
Realita
Ztloustnout může každé dítě. Vyšší pravděpodobnost je v případě kombinace nepříznivé genetiky a dlouhodobě nevhodného životního stylu a především období puberty a časné adolescence.
Pokuste se vyhodnotit aktuální stav a pravděpodobnost rizika krizového vývoje. Budete mít výsledek vyšetření dítěte lékařem. Pokračujte laickým hodnocením genetických predispozic. Začněte u sebe. Objektivně vyhodnoťte stav. Připomeňte si svoje rodiče, jejich exteriér v průběhu života, způsob života a zdraví. Uvažujte, po kom z prarodičů z obou stran dítě asi je.
Zkuste začít. Rozhodněte sami, čím začnete.
Sebekriticky vyhodnoťte vlastní životní styl. Zamyslete se nad způsobem stravování vás dospělých v rodině a nad okolnostmi stravování dítěte. Jak se dítě projevuje ve vztahu k jídlu. Zdá má nějaká zdravotní omezení. Jaké má stravovací zvyklosti a zlozvyky.
V okamžiku, kdy dítě poprvé vstoupí do kolektivu, což je např. ve věku 3 let v MŠ, začněte se zajímat, co dítě jí ve školce (a pokračujte s tím na ZŠ). Měli byste mít přehled o jídelníčku a kvalitě stravy, protože na to musíte reagovat úpravou jídelníčku po zbytek dne a o víkendech.
Podmínkou je upřímnost dítěte při odpovědích na vaše otázky o zážitcích ve škole. Jak a co mu ve škole chutná (stejně tak doma), co nemá rádo, co vrací nebo vyhazuje do koše. Po přechodu do ZŠ byste měli vědět, zda si samo kupuje něco k jídlu a pití v automatech, večerkách, bufetech a restauracích typu fast food apod.
Nikdy emotivně nereagujte na to, co uslyšíte, protože tím by vaše snaha skončila. Bude to dlouhý proces, trvající řadu let.
Malé dítě se učí „opičením“. V pubertě je to naneštěstí naopak. Protest a rebelie. Záleží na tom, co se dítě naučí ještě před jejím začátkem, maximálně do 10 let věku! Důležité je, jaký vliv má škola a kamarádi.
Z uvedeného plyne, že nejdůležitější hned po období kojeneckém a batolecím je utváření návyků a přístup k jídlu při stravování v MŠ. To je pro mne motiv se tím zabývat v dalším článku.
Nutnou podmínkou příznivého vývoje je vaše angažovanost, přehled a přístup k výživě. Bude třeba postupně se seznamovat s reáliemi výživy a kvality potravin.
Vývoj dítěte souvisí s vývojem nutričních potřeb. Musí se učit akceptovat změny jídelníčku a skladby pokrmů, přitom bude prospěšné opatrně experimentovat. To není všechno. Se zahájením pravidelné školní docházky bude nutné:
1. Upravit harmonogram stravování ostatních členů rodiny
2. Akceptovat individuální stravovací potřeby dítěte (také ostatních členů rodiny)
3. Plánovat jídelníček, přinejmenším dítěte (podrobnosti v dalším textu)
A jak jste na tom vy rodiče? Jak vnímáte zdravé stravování?
Jste pár typu „dietářka a fitnisák nebo alternativec“ (např. vegan). Není některý z vás ortorektik? Ten, co se pokouší úzkostlivě dodržovat jakási pravidla jedině správné stravy, ten, komu se někdy říká „bio matka“? Nebo se naopak zdravým stravováním nezatěžujete, jsou to přece výmysly? Co když jeden z vás je ortodoxní a druhý neukázněný? Je mezi vámi rodiči soulad nebo rozpory ve způsobu výchovy i rodinného života včetně životního stylu? To bude problém. Řešením je konsensus. Právě ten bývá největší překážkou realizace postupů prevence.
Konsensus? Ano, kompromisy. Samozřejmě, i v Benátkách nad Jizerou.
1.Celá rodina může (teoreticky) od 3 let věku dítěte jíst to samé, ale v tom případě celá rodina nebude prosperovat. Spíše naopak.
2.Co když do procesu mluví babička, dítě rozmazlující a korumpující, a vás rodiče před dítětem peskující? (nic proti prarodičům, ale snažím se být realistický!).
3.Kdo z rodičů bude hlavním tvůrcem stravování a kdo koordinátorem a organizátorem výchovy ke zdraví a zdravé výživě?
4.Formulujte celou rodinou akceptovatelná pravidla. POSTUPNĚ!
5.Ta pravidla nejsou ortodoxní, v průběhu času se budou měnit podle potřeby a zkušeností s jejich používáním.
DO KDY dirigovat, ale přitom citlivě vychovávat, OD KDY hlavně kontrolovat a korigovat a OD KDY jen starostlivě pozorovat, vyhýbat se střetům a modlit se, aby nebyl velký malér? To záleží na tom, jaké je dítě povahově a jak se duševně a somaticky vyvíjí.
Stále platí „jaká matka, taková Katka“ a jaký otec, takový syn. To platí o osobnosti, povaze, chování, ale také o somatotypu a do jisté míry o životním stylu. Neplatí to absolutně.
Puberťáci jsou vždy rebelové. Zvládnete je? Budou přístupní konsensu? Kdo vaše dítě opravdu vychovává? Škola? Jak kdy. Spolužáci? Vždy!
Co je zakázáno rodičům?
Necitlivá nebo subjektivní kritika, nevhodné poznámky, možná dobře míněné, ale špatně formulované, vnucování nerealizovatelných doporučení, ironie, směřovaná k fyziognomii dítěte. Ne, nedramatizuji! To se stává a je to vlastně forma šikany!
Výchova nesmí skončit drezúrou nebo dokonce (byť nenápadnou) šikanou.
Důležité okolnosti
Jak vychovávat a zvládat potomky, když mám problém sám se sebou? Pokud ano, tak řešením je před dětmi se přiznat a navrhnout „kolektivní program“.
Co také na dítě působí?
Fyzické proporce matky (somatotyp) a její vnímání případné nadváhy, neustávající pokusy o zhubnutí. Rodič, který má sám problém, nemůže radit, ale může navrhnout společný postup (viz už výše). Jinak to nebude fungovat!
Výrazně starší sourozenci! Často problém fatální, když je větší věkový rozdíl. Ze staršího sourozence se může stát nepříznivě působící hlavní vychovatel nebo „vzor“.
Stravování v rodině je příležitost k následujícím procesům:
A/ Analýza situace na vstupu, viz výše
B/ Strategie znamená využití připomenutých okolností a jejich vyhodnocení
C/ Poučení z průběhu procesu s očekáváním nutnosti změn strategie
D/ Individualizace procesu v závislosti na změně okolností včetně vývoje dítěte
Rozdílné stravovací zvyklosti i požadavky provázejí vývoj dítěte a liší se také podle pohlaví a životních podmínek. Okolnosti, které rozhodují?
Dítě není malý dospělý. V průběhu vývoje má stále víc informací a stále víc používá vlastní hlavu. Bohužel nezkušenou a neobjektivní, protože neznalou. Naplněnou děním mimo rodinu.
Důsledek? Protesty! Proč to nemůžu, co je na tom nezdravého, tak proč to všichni jedí a pijí a nic jim není? Když to nebudu dělat s nimi, budu bílá vrána.
Řešení? Naučit dítě argumentaci a schopnosti v kolektivu odmítnout dělat to, co nechce.
Komplikace? Vaše stravovací návyky možná nejsou optimální, takže riskujete, že vám to potomek vpálí! Těžko se dítěti vysvětluje, že rodiče mají „výjimky“. S těmi argumentovat, to je konec komunikace!
Řešení? Vysvětlit dítěti okolnosti včetně toho, že se mění požadavky organismu na způsob stravování v průběhu jeho vývoje a v závislosti na jeho aktivitách, případně na jeho citlivost k některým potravinám nebo psychickém odporu apod. Připomenout fakt, že každý je jiný. Promluvit s ním o realitě moderní doby a zmínit personalizovanou výživu.
Možná dítě odmítá nějaké potraviny nebo pokrmy – nenutit, jen opakovaně nabízet, protože to dělá z nějakého důvodu, ne aby vás naštvalo! Dělá to podvědomě, v závislosti na svém typu. Specifické stravovací chování může být (je) důsledkem nějakých okolností.
Závěr?
Z výše uvedeného vyplývá nutnost formulace způsobu stravování, přizpůsobeného konkrétnímu jedinci. To je PERSONALIZOVANÁ VÝŽIVA. Ta přitom akceptuje rodinné tradice a rituály.
Co to je personalizovaná výživa
Personalizovaná výživa vychází z konstatování, že neexistuje jediný, nejlepší způsob stravování pro všechny. To, co funguje u jedné osoby nemusí mít pozitivní vliv na jinou. Zohledňuje specifické výživové potřeby jednotlivce. Akceptuje genetiku, zdravotní stav a jeho změny, věk, pohlaví, životní styl, životní okolnosti. Není to „univerzální strava“ v podobě jedné nebo dvou variant tradičního pokrmu jako v jídelně ZŠ.
Kontrola stravování dítěte v reálném životě
Rodiče musí mít pod kontrolou, jak se dítě stravuje mimo domov! Musí dirigovat to, co dítě jí doma, když oni tam nejsou. Co je ve špajzu a co v lednici? Kolik má dítě „v kapse“ teoreticky na co, že? Něco si kup. Pozorujte děti po škole v supermarketech!
Dále to bude konkrétně o okolnostech stravování v MŠ a v ZŠ a v pubertě.
