Článek
LZE ŽÍT BEZ MIKRO A NANOPLASTŮ?
Závěr místo předehry?
Svět není bezpečný. To ví už malé dítě. Bezpečné není životní prostředí a stravování, politika a společnost, podnebí. Život je čím dál víc chemický a plastový. Ve společnosti je „dobrým zvykem“ neřešit neřešitelné. Platí, že je (někdy) lepší nevědět. Ale to by nebyl člověk ve své přirozenosti, kdyby pořád do něčeho nešťoural. Všeteční výzkumníci nalézají skrytá nebezpečí tam, kde je nikdo nečekal. Prostě člověk zvídavý.
O co jde? Hledají se mikro a nanoplasty. Proč? Jsou všudypřítomné a podezřelé z nepříznivého vlivu na lidské zdraví. Podotkněme, že nejenom člověka.
Motiv? Pijete nápoje balené ve skle? Konzumujete víc mikroplastů než z plastové láhve.
Vědce z Francouzské agentury pro bezpečnost potravin, životního prostředí a ochrany zdraví při práci (ASNES) překvapily rozdíly v množství mikroplastů v plastových i skleněných lahvích od nápojů. Nápoje ve skleněných lahvích obsahují asi 100 plastových částic na litr. Překvapivě to je 50× víc v porovnání s nápoji v plastových obalech (lahvích).
„Očekávali jsme opačný výsledek,“ řekla Isaline Chaibová, expertka na mikroplasty z ANSES a hlavní autorka studie. „Všimli jsme si, že částice ve skle měly stejnou barvu a polymerní složení – tedy stejný plast – jako ten na vnější straně uzávěrů, které utěsňují skleněné lahve.“
Jinými slovy, mikroplasty se mohou do obsahu v láhvi dostat z víček. Jejich množství se liší v závislosti na konkrétním nápoji. Nejméně jich vědci objevili v perlivé a neperlivé vodě, a to cca 4,5 částice na litr obsahu ve skleněných lahvích, ale jen 1,6 částice na litr v plastových. Slazené nápoje jich obsahovaly mnohem víc. Limonády v plastu 30 částic na litr a ve skle 40 na litr.
Lišily se hodnoty i v případě alkoholických nápojů. Ve skle 60 plastových částic na litr, zajímavé je, že ve víně i s víčky podobným těm u lahví od piva, nenašli skoro žádné a vůbec žádné mikroplasty v lahvích s korkovým špuntem.
Vysvětlení se dosud nenašlo.
Zdroj: https://nedd.tiscali.cz/pijete-ze-skla-dostavate-do-sebe-vice-mikroplastu-nez-z-plastu-597714
Co z toho vyplývá pro běžného spotřebitele? S nápoji ve skle je řada technických problémů, přesněji s výrobou a manipulací se skleněným obalem. Nakonec se vezmou na milost kvalitní potravinářské nápojové plechovky.
Nyní poučení o plastech
Plasty jsou všude. Jsou v potravinách, v pitné vodě a v nápojích, ve vzduchu, v oblečení, v pneumatikách, kobercích, dokonce i v kosmetice. Aktuálně se v kosmetice a produktech osobní péče používá více než 500 přísad z mikroplastů.
Mikroplasty jsou rozmanité úlomky plastů velikosti od 100 nanometrů až 1000 nanometrů až po 5 milimetrů. Jsou nalézány ve vodě, půdě a vzduchu jako jedna součást jejich znečištění. Je to směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně vyráběna (primární mikroplasty), ovšem většina vzniká nalámáním a fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Vědecké studie potvrzují, že jejich kumulace ve vodě ohrožuje životní prostředí. Menší mikroplasty se rozloží někdy už po uplynutí 1 měsíce.
Primární mikroplasty se přidávají do nátěrových barev nebo kosmetiky (zubní pasty, mýdla, šampony, čisticí mléka apod). Přidávají se jako abrazivum a pro zlepšení viskozity nebo vzhledu. Sekundární vznikají především mechanickým otěrem pneumatik a opotřebováním plastových tkanin.
Ročně se vyrobí více než 460 milionů metrických tun materiálu a téměř vše se nakonec degraduje vnějšími procesy, jako je tření a vystavení ultrafialovému světlu, na mikroplasty (menší než 5 mm) a nanoplasty (menší než 1 µm). Jsou už téměř všudypřítomné.
Jestliže mikroplasty a chemikálie obsahující plasty vyvolávají takové obavy, co si myslet o tom, že se jejich výroba do roku 2060 ztrojnásobí?
První na seznamu až donedávna byly plastové lahve na vodu a nápoje. Studie v časopise Environmental Science & Technology odhadla, že ti, kteří pijí většinu vody z plastových lahví, požijí ročně o 90 000 částic mikroplastů ve srovnání se 4000 částečkami u těch, kteří konzumují vodu z kohoutku. Problémem jsou pravděpodobně i obaly na jídlo zejména pokud ho ohříváte v mikrovlnné troubě. Dalším významným zdrojem je vzduch - vlákna z koberců a jiných textilií, prach z plastových výrobků atd. Výše zmíněná studie zjistila, že až polovina mikroplastů se do organismu dostane dýcháním. Pravdou je, že se těmto věcem nelze vyhnout. Zdroj: F. Perry Wilson, MD, MSCE
Mikroplasty škodí životnímu prostředí, ale také mohou vniknout do lidského organismu přes kůži, plíce, střeva a placentu. Jejich přítomnost v mateřském mléce a dokonce v placentě znamená, že děti jim jsou vystaveny ještě před narozením. Zvířecí modely ukázaly, že mikroplasty mohou vyvolat zánětlivé procesy v kůži a příznaky, podobné lupusu. Chemické přísady, používané při výrobě plastů (ftaláty a bisfenoly) mohou být zdrojem onemocnění kůže a pravděpodobně také ovlivní i produkci hormonů.
Jak je možné, že se tento vážný problém neřeší (globálně)? Vědci nedokáží kontrolní a regulační orgány a politiky přesvědčit o zdravotních rizicích a environmentálních rizicích, důsledkem je absence regulačních předpisů.
Něco pro zajímavost? Výskyt mikro a nanoplastů v mozku!
A ještě víc? Nanoplasty byly nalezeny v různých lidských tkáních: plicích, placentě a aterosklerotických placích v krčních tepnách.
Nanoplasty jsou podezřelé z provokace srdečních záchvatů a mrtvice. To by mohlo vysvětlit rostoucí výskyt mrtvice u mladých lidí! Podezření vyplývá z výsledků studie v New England Journal of Medicine. Plaky obsahují několik druhů nanoplastů včetně polyethylenu. U jedinců s nanoplasty v krční tepně bylo zjištěno čtyřnásobně vyšší riziko, že během dalších tří let utrpí infarkt nebo mrtvici, ve srovnání s těmi, kteří v nich plasty nemají.
Lze tato tvrzení verifikovat? Obávám se, že aktuálně ne.
Mnoho chemikálií, používaných k výrobě plastů, patří do skupiny látek, zvaných endokrinní disruptory, které napodobují, blokují nebo narušují funkci přirozených hormonů. To působí problémy v základních fyziologických funkcích (růst, metabolismus a rozmnožování). Tak například tzv. estrogenní karcinogeny (xenoestrogeny) napodobují účinky přirozeného estrogenu, a tak zvyšují riziko vzniku rakoviny ve tkáních, citlivých na estrogen. Dalšími chemikáliemi tohoto typu jsou bisfenol A (BPA), ftaláty a polychlorované bifenyly (PCB). Další formou chemikálií jsou tzv. PFAS (per a poly-fluoralkylové látky), skupina asi 5 000 všudypřítomných látek, přítomných ve spotřebních výrobcích a používaných v průmyslových, elektronických, hasičských a lékařských aplikacích. Říká se jim věčné chemikálie, protože se přirozeně nerozkládají, přetrvávají v životním prostředí a z něj se dostávají do organismů.
Podle odborníků lze snížit příjem plastů z potravin těmito způsoby:
- Místo vody z plastových lahví pijte vodu z kohoutku, kterou přefiltrujete a nalejete do skleněných či nerezových sklenic a lahví.
- Pokuste se nakupovat co nejméně potravin balených v plastu.
- Pokrmy ohřívejte na sporáku. Při použití mikrovlnky neohřívejte jídlo v plastové, ale ve skleněné nebo keramické nádobě.
- Kohoutkovou vodu také můžete chvilku vařit a potom přefiltrovat.
- Můžete si opatřit kvalitní domácí filtrační zařízení.
- Nepoužívejte čaj, balený v plastových sáčcích, podobně rýži v sáčcích.
- Problém jsou oděvy ze syntetických tkanin a důsledky praní, protože uvolněné mikroplasty čistírny odpadních vod neumí odstranit. Ani se nesnaží s argumentem, že nejsou škodlivé.
- Buďte opatrní při použití kosmetiky a produktů osobní hygieny. Vždy si dohledejte složení a nastudujte si problematiku použití nevhodných aditiv.
