Článek
Úvod
Nejprve stručná charakteristika dvou typů hlavních postav příběhu.
Dumpster (čti démpstr) je když: fyzická osoba, aktuálně pro zjednodušení popsána bez rozlišení sociálního postavení, leč většinou trpící chudobou, která vybírá jídlo a jeho zbytky z kontejnerů.
Freegan (čti frígaen) je když: fyzická osoba, většinou mladšího věku, není nutně sociálně slabá, zato má specifický názor na život, lze ji názorově do jisté míry přirovnat ke Grétě Thunbergové. Prostě nechce připustit plýtvání se zdroji, konkrétně s jídlem.
O co jde?
Co mne donutilo napsat tento článek? Ano, správně, je to aktuální kauza cen potravin spolu s děním okolo důchodové reformy. V tuto chvíli to bude o potravinách.
Už jen úvod a poté vše, co jsem zjistil a napsal níže v textu, by mne mělo rozplakat nad plýtváním s jídlem a demonstrovat moje rozhořčení nad jednáním dumpstera a rozhořčit se nad (patologickou?) metamorfózou freegana. Schválně, co to udělá s vámi.
Proč takové drama? Causa plýtvání jídlem je globální
Instituce, v nichž je zavedeno hromadné stravování potvrzují, že 30-40 % pokrmů se nespotřebuje. Možnou výjimkou jsou závodní jídelny. Někdy jídlo vyhazují také restaurace, bufety a provozovny fast-food a street-food, ale to jen v případě, že špatně naplánují odbyt. Podobné to může být i v supermarketech, které jsou někdy donuceny vyhodit (prošlé nebo kvalitou nevyhovující) potraviny, protože ty, které neprodaly a jsou v záruce, musí odevzdat do potravinové banky.
Jak je to ve školních jídelnách?
Nevyzvednuté (nevydané) obědy lze primárně využít na přídavky žákům. Po skončení výdejní doby jsou nevyzvednuté obědy posuzovány jako odpad je s nimi v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb. o odpadech, nakládáno.
Po ukončení výdeje obědů je možné ve stanovenou dobu a za stanovenou cenu nevydané obědy prodat jako tzv. zbytkové. Organizace si ve svém vnitřním předpisu určí pravidla pro jejich poskytování, samozřejmostí je dodržení hygienických předpisů.
Po ukončení výdeje obědů je možné ve stanovenou dobu a za stanovenou cenu nevydané obědy prodat jako tzv. zbytkové, například je přenechat charitativním organizacím, protože se nesmí zbytky jídla nabízet ke zkrmení zvířatům. V gastro odpadu se množí patogeny a hrozí nákaza. Zbytky jídla také lze odvézt buď do bioplynové stanice (teplo), nebo k fermentaci (hnojivo).
Navzdory tomu jsem aktuálně objevil na internetu producenty některých potravin, především pečiva, kteří produkty neprodané, kdy hrozí konec záruky, obchodují s chovateli.
Jak je to v případě prodejců potravin?
Základní potraviny stejně jako průmyslově zpracované, které se prodávají v supermarketech, mají danou dobu spotřeby nebo dobu trvanlivosti, po jejich překročení je musí vyhazovat. K likvidaci odpadu slouží popelnice a větší kontejnery, anglicky dumpster. Existují také popelnice a kontejnery na bio odpad, které poté slouží k zakládání kompostů. Proto do nichž nepatří plasty ani potraviny živočišného původu!
V tu chvíli, kdy se potraviny ocitnou v kontejneru, začíná příběh, jehož hrdiny jsou dumpsteři a freegani.
Kdo je dumpster?
Anglický výraz dumpster znamená kontejner, aktuálně také osobu, jejíž činností je vybírání do kontejneru vyhozených potravin. Myslím, že správný výraz s ohledem na konkrétní způsob činnosti by měl být potápěč do kontejnerů, tedy anglicky např. dumpdiver. Zjistil jsem, že někdy se skutečně dané činnosti říká dumpster diving (čti daempstr dajvin).
Lidé, kteří se rozhodnou „dumpsterovat“, chodí do kontejnerů nejčastěji pro jídlo. Mohou to být otlačená jablka, banány s nahnědlou slupkou, zbylý chleba od snídaně, v podstatě cokoliv, čemu zrovna vypršela minimální trvanlivost nebo co už konkrétní lidé nespotřebovali, případně co prodejci už nesmí nebo nemohou prodávat.
Zajímavé na této činnosti je, že v Severní Americe a západní Evropě už dumpster diving má tradici celé čtvrtstoletí.
Někteří další lidé se živí také, nebo dokonce převážně tím, co najdou v odpadových kontejnerech u supermarketů nebo restaurací. Nejde přitom jen o bezdomovce nebo sociálně slabé jedince, protože do popelnic se „potápějí“ mladí idealisté na protest proti konzumní společnosti, proti plýtvání jídlem, vodou i zemědělskými kapacitami a také proti produkci zbytečných emisí souvisejících s náklady na dopravu nesnědených potravin a jejich likvidaci.
To už však nejsou dumpsteři, ale freegani.
Kdo to je freegan
Freeganismus (nebo také freeganství) – název vzniká podobně jako v případě způsobu stravování, pojmenovaného veganství. Freeganství je založené na omezení účasti v konvenční ekonomice a na snaze minimalizovat spotřebu zdrojů, zejména využíváním již použitých předmětů včetně jídla, které bylo (zbytečně?) vyhozeno.
Freegani se kromě toho vymezují proti konzumní společnosti, plýtvání a nerovnoměrné distribuci bohatství ve světě. Jsou přesvědčeni, že ekonomický systém, cílící na zisk, vykořisťuje lidi, zvířata i přírodu.
Snaha o minimalizaci plýtvání zdroji znamená užití alternativních způsobů obživy. Problém je v tom, že v některých státech je toto jednání za hranou zákona. Říká se tomu využívaní volných zdrojů, což přesně sedí na aktivity dumpsterů a freeganů.
Získávání jídla z odpadu získalo freeganům popularitu v médiích. Jde o vybírání jídla z kontejnerů u supermarketů, restaurací a obchodů s potravinami, v nichž končí potraviny kvůli prošlému datu spotřeby nebo poškozenému obalu, přitom je často zcela jedlé. Takto získané jídlo freevegani použijí nejen pro vlastní spotřebu, ale i k rozdáni potřebným.
Někdy a někde to má háček
V mnoha zemích je vybírání odpadků z kontejnerů na hranici zákona, v Česku (tuším, že také v Německu) je to dokonce kvalifikováno jako krádež (při hodnotě věcí do 5 000 korun je to však jen přestupek, nikoliv trestný čin). Raději bez dalšího komentáře, že.
V mnoha státech USA je to jinak, protože odpad je tam považovaný za veřejné vlastnictví, protože jeho majitel se ho dobrovolně vzdal. Z toho plyne, že hrabání se v odpadu za trestný čin považované není. V některých státech (jako Velká Británie) není vztah potravinářských obchodů a jejich odpadu zákonně zřejmý a tam freegani vybírají kontejnery v noci.
Problém nastává vždy, když je kontejner zamčený nebo je umístěn do zamknutého prostoru. Jde o trestný čin krádeže.
V souvislosti s aktivitami freeganů je také sbírání potravy v přírodě a v městských zahradách a podél veřejných komunikací
Freegani mohou paběrkovat na polích, na nichž zůstala nesklizená zelenina nebo obilí či jiné druhy plodin, které buď nevyhovují požadavkům odběratele, nebo jsou to prostě jen neskliditelné zbytky.
Naše legislativa však aktuálně nařizuje, aby si sběrač ovoce, zeleniny a obilovin nejprve opatřil souhlas majitele pozemku nebo místního úřadu. V reálu se to v podstatě nestává, nedá se to uhlídat, takže vlastníci nad tím většinou mávnou rukou. Mnohdy to dokonce ani nezjistí.
Zajímavost?
Část freeganů má třeba na venkově usedlosti, které jsou plně soběstačné, nejen potravinově, ale často také energeticky. Tito lidé v podstatě žijí mimo systém.
Někdy je to s životními praktikami části veřejnosti složité
Nejen dumpsteři jsou většinovou společností tolerováni se znechucením. Freegani bývají kritizováni za to, že brojí proti konzumu navzdory tomu, že jim skýtá (někdy dokonce i základní) obživu a nemohli by bez něj existovat.
Nicméně možná, že větším problémem je cíl freeganů, jímž je nejen omezení konzumu, ale také návrat k životu v menších komunitách (!) a k větší soběstačnosti a snížení spotřeby zdrojů. To už jsou dost revoluční názory.
Mezi námi – ono to tak možná dopadne i bez jejich zásluhy.
Hygienická rizika jsou výrazná
Mezi lidmi vybírání odpadků často vyvolá odpor nejenom po psychické stránce (člověk principiálně není mrchožrout), ale také s ohledem na první pohled zřejmá a nezanedbatelná zdravotní rizika.
Freegani argumentují, že obava pramení z dramatizace výsledků starších studií o změněné mikrobiotě (střevní bakteriální mikroflóra) nebo konkrétních střevních potížích, když oni tvrdí, že nikoho z nich jídlo z odpadu na zdraví neohrozilo. Toto tvrzení je neobhajitelné a dalo by se úspěšně vyvrátit v případě, kdy by nějaké odborné pracoviště tomu začalo věnovat pozornost. Neděje se to jen proto, že by to byly zbytečně vyhozené peníze. Je to totiž předem jasné riziko. Ty kontejnery nikdy nejsou čisté, naopak, přinejmenším za teplého počasí a na slunci slouží jako inkubátory pro plísně a patogenní bakterie. Jsou to někdy opravdu mikrobiální bomby.
Kromě toho ani v případě, kdy dumpsteři a freegani použijí gumové rukavice, tak ani následná důkladná očista vyzvednutých a vytříděných potravin nemůže zaručit bezinfekčnost. Kromě toho rukavice nemusí odolat protržení a zabránit náhodnému poranění kůže a následné infekci.
To, co je jedním z nepopiratelných hygienických problémů jsou plísně
Mnohé druhy potravin se velmi rychle kazí. Některé mohou být vloženy do kontejneru už napadené plísněmi, v jiných se již předtím přítomné plísně začnou množit. Problém je v tom, že jak v původní potravině obsažené plísně tak ty, které potravinu napadly v průběhu skladování, jsou v prostředí plísněmi doslova prolezlém, navzdory tomu to nemusí být na první pohled viditelné. Zato jejich toxicita je evidentní.
V případě, kdy dojde k nepříznivým zdravotním důsledkům, je velmi pravděpodobné, že takový člověk se u lékaře nepochlubí, že je dumpster nebo freegan. Lékař nemůže při diagnostice pomyslet na intoxikaci mykotoxiny. I když, šikovný lékař…
S ohledem na důležitost poskytnutí klíčových informací v kontextu „potraviny - plísně“ bude další článek věnován této problematice včetně nutných doporučení.
