Článek
Naučte se odolat strachu a obavám z blízké budoucnosti
Motto:
Naděje potřebuje optimismus. A dobrou zprávou je, že i realista se mu může naučit.
Úvod
Žijeme v době, která si libuje v extrémech. Stačí otevřít zpravodajské weby nebo sociální sítě a z prvních stránek a titulků na nás křičí, jak je všechno špatně. Katastrofické scénáře střídají poplašné spekulace a tragické zprávy. Na první pohled se může zdát, jako bychom žili v nějakém nápravném zařízení.
Chroničtí kritici a šiřitelé „blbé nálady“ v nás systematicky pěstují pocit, že svět je jedno velké, neopravitelné selhání, které postrádá jakékoli racionální řešení. Pokud v takovém prostředí žije člověk, procházející osobní krizí, jeho podvědomí nasaje permanentní negativitu. Začne mu namlouvat, že situace nemá východisko, že naděje je jen iluze pro naivní slabochy a než se zbytečně trápit je lepší rezignovat.
Jenže věda a zkušenosti renomovaných psychoterapeutů ukazují pravý opak.
Naděje nevyžaduje růžové brýle ani ignorování reality. Vědecky definovaná naděje je racionální strategický nástroj a evoluční záchranná síť, kterou aktivujeme, když je nám nejhůř. Je to naše vnitřní schopnost najít cestu ven z mlhy – i kdyby to mělo být po na první pohled neviditelných krůčcích.
Profesor Jiří Horáček, špičkový český psychiatr a neurovědec, zdůrazňuje: „Naděje je zásadní pro překonávání životních výzev a pro udržení duševní pohody. Představuje klíčový faktor v procesu uzdravování z depresí a frustrace z nepříznivé osobní situace. Je úzce spjata s motivací a schopností jedince čelit nepřízni osudu.“
Jak se zbavit strachu, když všude čteme, že je „všechno špatně“?
Specialista na pozitivní psychologii Snyder zkoumal, jak může naděje a odpuštění ovlivnit několik aspektů života jimiž jsou zdraví, práce, vzdělání a smysl vlastní existence. Předpokládal, že existují tři hlavní aspekty, tvořící naději:
1. Smysl a životní cíle: Jasná představa o tom, kam chceme směřovat.
2. Cesty: Schopnost objevovat a plánovat různé způsoby, jak těchto cílů dosáhnout.
3. Odhodlání: Sebedůvěra, vnitřní energie a víra, že zvolenou cestou dokážeme projít.
Definice reálné naděje
Reálná naděje je aktivní postoj, který uznává vážnost situace, ale odmítá fatalismus. Reálná naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl bez ohledu na to, jak to dopadne. Je to schopnost vidět krizi jako otevřený proces, kde výsledek není předem určen a kde každé racionální rozhodnutí, projev solidarity a investice do lidského porozumění, snižují celkovou míru nejistoty, strachu a chaosu. Naději nelze vystavět na naivním optimismu „ono to nějak (dobře) dopadne“ ani na slepé víře, že lidé náhle zmoudří. To je iluze.
Naděje je stav mysli, který vyžaduje optimismus
Ten je založen na očekávání kladných výsledků navzdory událostem a okolnostem v životě člověka nebo na světa. Podstatou naděje je vnímání možnosti pozitivního řešení (zdánlivě) neřešitelné situace, která dovolí získat pocit, že vše dobře dopadne navzdory aktuálním reálným problémům. Opakem je sklíčenost, beznaděj a zoufalství.
Jinými slovy, naděje byla definována jako vnímaná schopnost vymyslet cesty ke svým cílům a odhodláním motivovat sama sebe k použití těchto cest. Také lze vyhledat inspiraci ve svém okolí – v situacích a vzorech, jimiž jsou tvořiví lidé.
Prvním krokem je naději objevit. Kde není naděje, není život. Jak píše v jedné své básní Egon Bondy „Naděje prý umírá poslední. Ale první rozhodně umírá radost“.
Proč je naděje tak důležitá?
Když budete hledat naději i v obdobích, kdy situace vypadá beznadějně, budete na tom mnohem lépe než ti, kdo se veškeré naděje vzdali. Vždy budete schopní nepříznivé období zvrátit. Cítíte-li naději, udělejte další krok na cestě k cíli. Jen musíte dát sami sobě dost času. Ten získáte tím, že si v sobě vypěstujete naději v lepší zítřek…
Z čeho se reálná naděje skládá?
• Naděje nespočívá v okamžité globální změně, ale v budování lokálních komunit, rodin a struktur, které si udrží lidskost, kritické myšlení a schopnost spolupráce i v době krize. Tyto „lidské ostrovy“ slouží jako záchranné body.
• Evolučně kódovaná odolnost ke krizím je důsledek desítek tisíc let krizí, dob ledových a kolapsů civilizací. Výsledkem je schopnost zvládnout extrémní životní podmínky. Reálná naděje sází na to, že krize vynutí nové formy řešení. Každý moment, kdy člověk odmítne sdílet nenávistný příspěvek a pokusí se pochopit druhou stranu je reálným aktem, který oslabuje vliv scénáře „všichni proti všem“.
Nenávist je nakažlivá, ale racionalita a solidarita také. Dokud existuje možnost volby jak se zachovat na individuální úrovni, konec není definitivně zpečetěn.
Jak naději najít a podpořit?
1. Sdílejte své pocity: Promluvte si o své situaci s někým, komu plně důvěřujete a nebojte se požádat o pomoc. Využít lze profesionálů: psychologa, terapeuta, kouče nebo mentora.
2. Odložte definitivní verdikty: Zkuste zásadní rozhodnutí odložit alespoň o jeden den. Přísloví „ráno je moudřejší večera“ platí. S definitivním koncem nespěchejte, to počká.
3. Převezměte odpovědnost a jednejte: Místo pasivního čekání co přinese osud, udělejte první malý krok. I když se hned nic nezmění, zítra udělejte další. Aktivita rozpouští úzkost.
4. Změňte perspektivu: Začněte se na život a aktuální dění dívat ze strategického nadhledu. Dnešní problémy se v čase promění v překážky, které lze postupně zdolat.
5. Mějte záložní plán: Vytvořte si svůj „Plán B“. Už jen vědomí, že máte únikovou variantu, generuje vnitřní klid a naději.
6. Nechte si poradit: Ptejte se zkušenějších, nechte si ukázat směr a klidně se v těžkém období nechte chvíli vést.
Jak poznamenává psychoterapeut Neuser ve svém textu „O naději, radosti a nevěšení se“: Nemyslet na konec, když je nám dlouhodobě strašně, je téměř nemožné. Kde brát naději, když ji nevidíme a nezažíváme ani špetku radosti? Možná budete potřebovat roky, než znovu získáte pocit, že váš život stojí za to. Ale už ten samotný proces hledání za to stojí. Věřím, že každá bolest duše se dá zmírnit nebo dokonce vytěsnit.“
Zdroje: Definice naděje na cs.wikipedia; doporučení psychoterapeuta Neusera v článku „O naději, radosti a nevěšení se; citace vyjádření profesora Horáčka o naději.
