Článek
HOUBY NEJSOU NA HOUBY
ZDROJ? Sbíráme houby, dokonce je jíme. Je to český národní zvyk. Přitom je téměř neznáme. Nemáme tušení, o co jde a co nám nabízejí.
Neuvěřitelné podhoubí. Největší organismus na světě. Z podhoubí rostou jedinci různého druhu, někteří opravdu mimořádní. Plodnice hub rostou jen v příznivých podmínkách a zcela selektivně. Houbaři to dobře znají. Čím to je? Doufejme, že jen v kontextu s přírodními podmínkami. V dalším textu tuto myšlenu rozvedu. Vidíte paralelu s lidstvem? Lidstvo je stejně jako podhoubí jeden velký organismus. Stejně tak pestré, stejně tak diferencované do mnoha „druhů“. Až na to, že houby jsou daleko rozmanitějším druhem. Chápete souvislost? Je to jejich výhoda!
Lidé přesto jsou jako ty houby. Ty jsou jedlé, často však jedovaté nebo chuťově delikátní (lanýže), léčivé (např. čínské houbičky, hericium), parazitické, dokonce toxické nebo psychedelické a ještě ke všemu také parazitické. Jejich mateřské lůno je téměř všudypřítomné, přesto se „houba“ = plodnice, objeví jen lokálně. Některé jsou dokonce průmyslově využitelné, jiné jsou přesným opakem. Houby jsou užitečnou a nedílnou součástí Přírody a jejího ekosystému. To důležité? Jsou podmínkou existence vyšších rostlin. Není co řešit – ty rostliny jsou na nich závislé, přestože některé houby je dokáží paradoxně zničit. Proč to všechno? Jsou tu, protože úspěšně bojují o život. Jako všechny další organismy, jako my, lidé.
Zahrajte si hru „Jaký druh houby jsem já“? Chutný robustní hříbek, slizký klouzek, liška rezavá podšitá, choroš nebo snad lysohlávka? A jak to máte s houbami, které lidem „kazí život“? Tím myslím ty tzv. patogenní – choroboplodné. Nejde o typickou infekci. Jde o důsledky jejich parazitismu. Podobně jako dřevokazné houby (tzv. dřevomorky) ničí dřevo. Ony ho totiž pojídají. Nemáte náhodou problém s plísněmi? Nebojujete s nimi o úrodu na ovocné zeleninové zahrádce? S plísněmi na fasádě? Mezi námi, co „smaženice“? Já miluju lišky. Určitě znáte „čínské houbičky“. Nemusíte je sbírat v lese, koupíte je v supermarketu. Dar přírody lidskému zdraví. Díky péči jejich pěstitelů. A co třeba kvasinky? Dar přírody pivařům a milovníkům vína.
Co je život v podání nižších organismů?
No jistě, není to o vědomí ani emocích. Život je směs fyzikálních a chemických procesů, vzdorujících tendenci směřovat k chaosu, což platí pro celý vesmír. Život se naučil využívat energie (různého druhu) k tomu, aby odolal „nebytí“. To, co lze nejenom v případě hub vnímat jako „touhu po životě“, je algoritmus, zapsaný v jejich DNA. Je to kód s jediným příkazem: replikuj se ! Soužití (tzv. symbióza) s dalšími organismy a odolnost k prostředí je pragmatická kalkulace, která znamená rozhodnutí ke spolupráci, protože je energeticky výhodnější než boj. Prostě v duchu „musíme si pomáhat“.
Touha jako chemický program: To, co u bakterií nebo hub vnímáme jako „touhu po životě“ nebo tomu říkáme „boj“, je důsledkem působení (vrozeného) příkazu, který lze vyjádřit takto: „replikuj se a udržuj strukturu za každou cenu“. V případě člověka je to algoritmus, zapsaný v DNA a RNA.
Víte, co je téměř neuvěřitelné? Moderní mykologie prokázala, že podhoubí vykazuje fascinující známky existence a činnosti sítě transferu informací, označený jako „Wood Wide Web“. Ten popisuje síť kořenů, hub a bakterií, propojujících stromy a rostliny.
Čím se lidé liší od hub?
Lidé mají sebereflexi, individuální ego a koncept svědomí. Lidé také mají vědomí. Dokonce i kolektivní. Vědomí je zdrojem svědomí. A právě to je regulátorem lidského jednání. Tak tohle houbám jejich existenci nekomplikuje. Tím se dostávám k podstatnému. K boji o život. To nejdůležitější? Lidský život lze jen tak nějak přežít, ale také ho lze zažít, prožít a dokonce využít. Co je nutnou podmínkou pokroku (nebo zkázy?). Koordinovaný vývoj. Celoživotní studium a tvůrčí činnost.
Člověk je tvor, který má vědomí, lidstvo má kolektivní vědomí. Důsledek? Kolektivní vědomí je zneužíváno mocnými jednotlivci a korporacemi k manipulaci s lidstvem.
Ve hře o přežití a kvalitu osobního života je nesmírně důležitá inteligence včetně emoční. Nezbytná je dokonalá adaptace, schopnost učení se a využití informací a jednoho typu nadání, kterému lze říkat taktika. To vše nám dovolí řešit náročné životní situace a konflikty. Čím vyšší inteligence, tím výraznější potřeba komunikovat. Znamená to nasávat informace, třídit je, analyzovat a aktivně s nimi pracovat. Může, ale nemusí to být jen ve vlastní prospěch. Hlad po informacích nezná hranice stejně jako vzájemné podprahové interakce vědomí, přesahující obvykle horizont vnímání jednotlivce. Tohle vysvětluje výraznou diferenciaci životních projevů lidských jedinců. Od hlupáků až po génie.
Lidstvo je aktuálně v situaci, kdy se „láme chleba“
Buď zvítězí pýcha a ztráta soudnosti technologických korporací, které vyvíjejí umělou super inteligenci (zkratka je ASI) jako zbraň pro trh a armádu, nebo lidstvo pochopí, že přežije jen když zvládne její vývoj tak, že ji vybaví pozitivním vědomím a empatií k lidské nedokonalosti. Pokud to nedokáže, stane se z ní nositelka chladného (bezcitného, ne-emočního) intelektu. V rukách korporací, diktátorů a geniálních introvertů se ASI stane posledním lovcem v Temném lese, který příběh lidstva definitivně ukončí (co to je Temný les je vysvětleno v jednom z odkazů).
Zajímavost na závěr: Autor článku v psychologickém testu MBTI vyšel jako ENTP – inteligentní, extrovertní diskutér. A tento text je jeho hozenou rukavicí do pléna.
