Článek
JSTE PLNÍ ŽIVOTA? MÁTE HLAVOU PLNOU CÍLŮ? KDYŽ ANO, JSTE NA CESTĚ KE ŠŤASTNÉMU, DLOUHÉMU ŽIVOTU.
Pokud se konečně zamyslíte nad životem, možná SI UVĚDOMÍTE, ŽE máte v hlavě samý bulvár. Střídají se v něm katastrofy se senzacemi. Zdroji senzací jsou V.I.P. Je to exhibice luxusu, ale určitě ne příklad hodný následování. Je to důkaz poruchy osobnosti. Nicméně z lidského pohledu exkluzivní výjimku tvoří jedna specifická kategorie, kterou jsou výjimeční senioři. Skutečné osobnosti, které si zaslouží respekt, obdiv a jsou hodní následování. Jednou z charakteristik těchto lidských jedinců je častější výskyt dlouhověkosti. Pochopitelně to má jakési příčiny.
Nezpochybnitelný fakt? Kdo je inteligentní a má to v hlavě srovnané (rozuměj, kdo má cíl) má větší šanci dožít se vysokého věku. Jeho prioritou není „žít a užít a zdevastovat se“. Jedinec tohoto typu chce žít, protože něco mimořádného umí a chce být neustále kreativní. Navzdory pokročilému věku. Je mu to dáno Sudičkami. Přesněji – genetikou. Má stále co dělat, umí to a ví, proč to dělá. To vysvětluje, proč se vysokého věku dožívají mnozí lékaři, umělci (herci, hudebníci), vědci a často také politici (to je však specifická skupina, o níž nebude řeč). Nikdo nepochybuje o tom, že lidé tohoto typu bývají přínosem pro společnost. Navzdory tomu, že smyslem jejich života je osobní cíl. To není egoismus, prospěchářství a elitářství. Až na jednu výjimku. Tou je politika. Cíle politiků jsou většinou egoistické a elitářské.
V úvodu jsem avizoval osobnosti ve vyšším věku, protože jejich životy jsou ukázkou činorodosti, která neustává v průběhu stárnutí a ve stáří. Oni jsou důkazem, že činorodost bez ohledu na vliv omezujících okolností, souvisejících s vyšším věkem, je významným faktorem, umožňujícím dlouhověkost. Motivem tohoto článku jsou zmínění senioři (a všichni další), ale konkrétním spouštěčem je prohlášení profesora P.Pafka, cituji: „Člověk musí mít vždycky cíl“. (zdroj: Magazín Téma č.11/2026: Člověk musí mít vždycky cíl) . Důsledek? Tento článek, jehož obsahem bude problematika smyslu a cílů života v období senia (senioři 65 až 70 let).
Co je podmínkou činorodosti seniorů? V první řadě zachování kognitivních funkcí. Bonusem je udržení přiměřené fyzické kondice. Myslím, že „pokročilí senioři“ (nad 75 let) tvoří tři skupiny podle jejich způsobu života:
1. Preferující manuální činnost (i ta však může být kreativní).
2. Vyhledávající primárně mentální činnost (vč. četby, kvízů, hádanek, logických her, třeba karetních). Lidé v této skupině jsou často hendikepovaní fyzicky (nemyslím však invalidy).
3. Všestranní jedinci, zvládající jak mentální, tak fyzické (pohybové) aktivity. Tuto skupinu autor článku nazval „vyvolení“. Vědci jim začali říkat „super-senioři“.
Věda upřesnila podmínky definování skupiny „super-seniorů“. Základním kritériem je mozek, konkrétně paměť. Někteří osmdesátníci mají paměť jako padesátníci. Vědci zjistili, co je za tím. Tajemství není jen v mozku, ale také v tom, jak jeho vlastníci žijí. Jak vnímají život. Jak se cítí, když po pětasedmdesátce jejich tělo i paměť slábnou, když se objeví nějaké nemoci a přicházejí o partnery. Lidský jedinec, který nerezignuje, je ve výhodě. Vědci z Northwestern University (USA) objevili seniory, kteří mají i v pokročilém věku paměť a stav kognitivních funkcí jako lidé o třicet let mladší. Jejich mozek evidentně stárne jinak, než u většiny ostatních.
Mozky, vzdorující času. Tým neurovědců sledoval 25 let tři sta lidí nad osmdesát let. Zajímavé je, že zkoumanou skupinu tvořili senioři, jejichž výsledky v testech paměti odpovídaly výkonům padesátníků. To je fascinující. Studie, publikovaná v časopise Alzheimer’s & Dementia roku 2025 potvrdila, že senioři s výbornou pamětí mají mozkovou kůru téměř stejně silnou jako dvacátníci. Část, zvaná přední cingulární oblast, jejíž činnost souvisí s emocemi, motivací a rozhodováním, je u nich dokonce silnější, než u mladších dospělých. V mozku super-seniorů našli vědci víc neuronů, jejichž činnost souvisí se sociálním chováním a empatií, a v mozkové kůře větší neurony, zodpovědné za paměť. V množině super-seniorů existují rozdíly, které ji rozdělují na dvě skupiny podle toho, jak se jejich mozek vyrovnává se změnami, vznikajícími v důsledku stárnutí.
Závěry? U jedné skupiny v mozcích nevznikají proteiny (bílkoviny, zvané priony), které odborníci považují za příčinu Alzheimerovy choroby, druhá skupina je v mozku má také, ale ten jejich se jim dokáže ubránit!
A je tu další zajímavá otázka: existuje společný jmenovatel pro jedince obou skupin? Ano! Jsou to na jedné straně vztahy, na druhé neustávající zvídavost. (pozn. autora: rozlišujte obsah pojmů zvědavost a zvídavost. Zvědavost nemá za cíl poučení a pokrok na rozdíl od zvídavosti. To znamená, že vědci jsou zvídaví).
Překvapení? Podmínkou zisku vstupenky do skupiny super-seniorů není na prvním místě zdravý životní styl (specifický způsob stravování a neustávající fyzická aktivita vč. silového tréninku) tak, jak mají ve zvyku připomínat všechna mainstreamová média, někdy i ta odborná. To ovšem zcela mění hru! Tou je smysl života, který generuje životní cíle.
Zajímavosti nekončí: v dalším textu se dozvíte, proč se téma smyslu života diskutuje v kontextu se seniory. Věda je totiž přesvědčena, že smysl života má tendenci sílit s přibývajícím věkem. Možná někteří z vás přemýšleli, co tady dělají, a to už ve věku okolo 25-30 let, někdo dřív a někdo později. Když se začínáte blížit čtyřicítce nebo padesátce, určitě už máte jasno. Víte, co chcete a kam směřujete. Když ne, máte vážný problém!
Vrchol sebeuvědomění a schopnosti formulace smyslu života a vysvětlení podmínek, které toto umožní, věda umístila do věku okolo 60 let.
Samozřejmě, že významnou roli při hledání smyslu života hrají kvalitní kognitivní funkce a celková duševní pohoda. Lidé, kteří našli smysl života jsou zdravější psychicky i po fyzické stránce a dožívají se vyššího věku.
A další zajímavost? Mnoho starších (zralých) lidí uvažuje o smyslu života z filozofického hlediska. Nejde jim o materiální stránku věci. To proto, že když se člověku podaří najít „ten pravý smysl života“, bude žít spokojeněji. To vystihuje nadpis dalšího odstavce. Jde také o to, dosáhnout určené cíle a tím naplnit osobní smysl života.
Smyslem života je cíl. Je to volba cesty k cíli. Mít (a vnímat) smysl života je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb. Usnadňuje to seberegulaci a nabízí perspektivu. Samozřejmě v průběhu života se cíle mohou měnit, nebo po dosažení aktuálního cíle je možné (nutné) najít další. Zajímavé osudy osobností jsou zdrojem motivace k práci pro životopisce, romanopisce (a bulvár). Životopisy jsou zajímavé tím, že čtenář si uvědomí, že pro většinu osobností život nebyl peříčko.
Nyní opustíme seniory, abychom si připomněli, co znamená hledání smyslu života a cílů v případě mladé generace. S ohledem na aktuální okolnosti, generované světovými konflikty, se mění podmínky rozhodování o osobních cílech. Důsledkem jsou obtíže psychického rázu. Jde o to, zda mladá generace dokáže nalézt ve svém životě smysl. Týká se to generací zet a alfa. Nedávno jsem se setkal s připomenutím odborníků, že společensky předepsaný perfekcionismus je zdrojem vyhoření, depresí a absencí smyslu života a konkrétních cílů. To souvisí mimo jiné také s narůstající agresivitou mládeže.
Stále víc lidí bezcílně prochází životem a pokouší se najít štěstí. Mnozí mladí lidé žijí život, který jim určují rodiče. Přitom výběr studia a kariéry podle vlastních preferencí a osobních představ je víc uspokojující. Důkazem negativních důsledků absence životního cíle je agrese nevzdělaných imigrantů. Zajímavé zjištění? Vzdělaných, cílevědomých a slušných lidí ubývá. Roste egoismus. Důsledkem je šíření extrémismu všeho druhu, násilí a války.
