Stardance jiným pohledem - lidsky

STARDANCE je pro mne soutěž a zábava v jednom. Pořad, který zajímá veřejnost (s výjimkou generací Z a Sigma), a přitom nezavání fatalismem a katastrofou.

Jsem tu snad se svým příspěvkem jak s křížkem po funuse, vždyť Stardance je plný internet už dávno. Ostatně, od toho tu je.

Jenomže já teď mám na mysli Slavíky. Důvod? Shodou „náhod“ (?) se téměř potkali se Stardance. Nenechám je odletět bez komentáře, přestože už jsem o nich diskutoval na jiném portále. Slavíci, to je akce pro vrcholové snoby model Grammy a další. I když je to do jisté míry podobné Stardance. Rozhodující roli totiž má laická veřejnost.

Nestihl jsem to! Co? Napsat tohle včas. Nechápu, jak je možné, že ráno už byl internet plný hodnocení od většiny médií, prostě ze všech. Nemyslím politických, to je snad jasné. Vlastně, možná se dočkáme překvapení, kdy tyto soutěže zneužijí nějací populisté. Zaváhal jsem, proto jsem si pár článků v několika médiích přečetl. Zajímavé. Čím, čim-čim?

Příjemné překvapení! Většina článků vyznívá „přátelsky“. Včetně diskuze. Navzdory tomu, že veřejnost vyjadřuje nespokojenost, diskutuje o nespravedlnosti nebo kritizuje různé okolnosti. Přitom díl od dílu mění názory.

Specifikum? Všichni autoři srovnávali Stardance se Slavíky.

Logicky! Slavíci byli v pátek, moc nešvitořili, byli v kleci nepřetržitých reklam. Byla to snad náhoda, když hned po ptácích v pátek následovaly tanečky v sobotu (na jiné TV bez reklam).

Mám radost, že „tanečky“ vyhrály na celé čáře! Tím Slavíky vypouštím z klece a připojuji „osobní hodnocení“ - doufám, že se nevrátí.

Žně pro bulvár, šance pro seriózní média i blogery. Radost a téma pro diskuzi pro diváky. Samozřejmě, komu se to nelíbí, ten se nedívá. Řekněme, že to bylo stylem od pomluv přes racionalitu, od nezávislých, často sofistikovaných analýz, až po „osobní hodnocení“. K tomu všelidová diskuze. V podstatě referendum. Žádná nuda, naštěstí.

Sociologové a psychologové by mohli mít žně, kdyby je to zaujalo. Mělo by, už jen sledovat vývoj (změny) veřejného mínění v průběhu soutěže stojí za to.

Subjektivita hodnocení?

No pochopitelně. Všude, kde je porota! MS ve společenských tancích, moderní i sportovní gymnastice, krasobruslení. Dokonce také filmové festivaly! Knižní veletrhy. Nic s tím neuděláte. No jistě, ve hře je možnost korupce, byť třeba jen „neškodné“ v podobě osobních sympatií, skrývajících se v podvědomí (ani Bůh není absolutně nestranný). Kromě toho Stardance není Olympiáda.

Bonus pro soutěžící?

Mediální prezentace přináší nové, zajímavé kontakty, z nichž plynou benefity.

Jiný typ benefitu?

Ukáže se, kdo „na to má“ mentálně, fyzicky i osobnostně. Kdo v sobě třeba vykřeše poznání, že má schopnosti, o kterých nevěděl, nebo měl pochybnosti. Tuším, že jsem zaznamenal v médiích zmínky o zklamaných vypadnuvších (nebo jenom o jednom?) kteří to obtížně přijímali.

Hodnocení od diváků? Nezbytné!

Diváci milují skvělé soutěžící, ale fandí outsiderům. Předpokládám, že důvody jsou vám jasné. Lze to vnímat stylem „hlavně nesmí býti smutno natož aby se brečelo“! Teď jde o to, pro koho je tento přístup náročnější. Pro soutěžící nebo pro diváky?

Odpověď: Je náročný pro obě strany! I když já si myslím, že mnohem víc pro soutěžící. Těm jde o seberealizaci, testování vlastních schopností, úspěch, prestiž i peníze.

V čem vidím problém? V tom, že na konci soutěže diváci rozhodují o vítězi. To se subjektivitou podobá Slavíkům. Jenomže to je dáno regulemi licence.

Přežitek?

V diskuzi ke článkům o Stardance se objevují připomínky o divácké únavě z letitého trvání pořadu (18 let?), kritické hodnocení úrovně některých soutěžících i moderátorů „s trvalým úvazkem“. Přidávají se ti, kteří připomínají „novou dobu“ a „programový přežitek“.

Nehodnotím. Musím, mohu a chci prezentovat názor vlastní.

Připomenu „vytrvalost“ TV seriálů, z nichž mnohé jsou o ničem, dokonce se po dlouhé pauze vracejí, přestože jde o historický obsah. Stejně jako „vánoční pohádky“. Tomu se říká tradice. Jistota minulosti v kontrastu s nejistotou budoucnosti. Podobně tomu je s nostalgií, například po „sympatické době minulé“.

Dost se to podobá desítky let trvající aktivní existenci slavných kapel, v programu jsou klíčové hity, staré klidně i 20 let. Nejde jen o zahraniční, ale také tuzemské. V letošních Slavících se skvěle „umístil“ i (staronový) Kabát. Cítím, že je to způsobeno převahou hlasujících z řad těch středního věku, ale také „starších dospělých“. Patřím k těm opravdu starším dospělým, tak mohu (ne)objektivně prohlásit, že některé nové hudební styly nemusím. Paradoxní je, že nemusím ani „popík“.

Tak jak je to s tím „přežitkem“?

Pro jinou část veřejnosti by byl šok tvrzení, že fotbalová a hokejová liga je „přežitek“. Vždyť se to hraje s pukem na ledě. Samozřejmě nesmysl, i když pro větší část generace Z a Sigma to opravdu není atrakce, oni to hrají sami na počítači, ale hlavně se neperou u stadiónů.

Jednoduché vysvětlení? Prostě je to tak, že „starý formát“ je stále pro významnou část veřejnosti atraktivní, protože ho realizují „mladé pušky“. Ostatně „starý formát“ je také MS v šachu, přitom znamená účast „starších dospělých“ i mladých střelců.

Mezi námi – málem jsem zapomněl! V letošním Stardance to bylo v podobném duchu. Koukal jsem s otevřenou pusou. Letošního „přežitku“ se účastnil hendikepovaný sportovec, tak „starší dospělá“. Přitom si oba vedli skvěle. Neuvěřitelné.

Dovolím si zmínit poslední událost - vyřazení Lucie Vondráčkové. Ejhle, veřejnost náhle protestuje. Vidím to podobně, ale přitom cítím, že je to způsobeno její osobností. Dokonce mi to připadá hodně podobné „případu“ bezkonkurenčně nejlepšího zpěváka Vojtěcha Dyka. Řekněme, že je to prostě jejich „image“.

(Můj) Závěr?

Nikdo a nic není dokonalé. Pro mne, starou pušku, je prostě Stardance super zážitek, je radost sledovat krásné dámy a nadané mladé muže, růst jejich výkonnosti, obdivovat, co dokážou za tak krátký čas, cítit to napětí, vyvolávané diváckým hodnocením při vyřazování, vnímat tu relativní nespravedlnost, ale také se vcítit do úspěchu charity. Prostě sledovat dynamiku života. Ostatně, příští rok bude hodně zajímavý.