Článek
Motto: Drzý laik se pokouší napsat svoje myšlenky a snaží se prezentovat vlastní názor.
V první řadě připomenutí reality. Tento článek neuvádí zdroje. Důvod? Zdrojů jsou plná všechna média!
Ostatně, chtěl bych vědět, kdo z autorů monotématických článků v mainstreamových médiích má ke svému komentovanému tématu příslušné VŠ vzdělání. Z toho vyplývá, že nečteme odbornou analýzu, ale zpravodajství, okořeněné „dojmologií“ (vlastními názory).
Já, autor tohoto článku, tudíž píšu svůj osobní, laický názor. Což je ostatně dobrým zvykem v tomto médiu a běžné v komentářích pod články standardního zpravodajství.
Tak do toho! Co mají ty dvě světové události společného?
Konají se po velkých přípravách v nejteplejším období roku, v období dovolených. Důsledek? Možná nejsou až tak „světově“ důležité? No ale… to není případ summitu NATO. Samozřejmě obě ty události jsou v hledáčku médií. V případě NATO je to velké téma, je o čem psát, co komentovat, analyzovat na všech úrovních odbornosti, je to diskutováno laickou veřejností, takže? Cvrkot, bzukot, bučení, ironie, sarkasmus a černý humor – mají zelenou.
Filmový festival v KV? Hlavně celebrity, ty opravdové i ty „jako“ a také „kandidátky a kandidáti na V.I.P.“. Hvězdy všeho věku, komety, supernovy. Kdo tam nebyl jako by nebyl! Ale také je to černá díra. Finančně. Nebo ne? Tak jak to mám já laik vědět, že? Ale asi si o tom brzy něco přečtu. A nakonec je to opravdu o filmech. Ty hodnotí porota. No dobře, tak asi tské jen jako? Matně si ve svém přezrálém věku vzpomínám na existenci jakýchsi kritiků, a to jak ve vědeckém tisku, tak ve filmové a umělecké branži. No samozřejmě také v módě. Nebudu se plést do módy, každý máme osobní (ne)vkus a názor. Troufnu si však ventilovat svoje pocity.
Tak zaprvé. Móda se stále ještě týká v první řadě žen. Navzdory tomu, že jakýsi místní znalec je (zvláštní) muž. Pro mne je neuvěřitelné, čeho jsou schopné divy (nejenom u nás, ale především ve světě). Jít prakticky donaha. Jen výjimečně si to nemohou dovolit kvůli nadváze. Výjimečně je dáno absencí použití zázračných injekcí. No dobře, přeháním a dramatizuji. A proč ne, jsem ve světě filmů. A chápej, bojím se trestu za pravdu, nechci skončit jako Jan Hus. Tak zadruhé. Než s tím festivalem skončím, připomenu ještě jednu záležitost. Mejdany. Komentované bez obalu konstatováním, že „alkohol tekl proudem a někdo (některá) měl(-a) krušné ráno“. Neumím si představit, že tohle trvá několik dní po sobě. Tak to by mohlo stačit. Jak ty mejdany, tak tento komentář.
Summit NATO? Na co? Tak tohle je na rozdíl od filmového festivalu, kde je to často o lásce, o válce. Abych byl přesný - o obranné válce. Filmy jsou jen jako. Válka je natvrdo.
A teď pozor! Už při příležitosti „sletu“ protagonistů a jejich rodinného doprovodu je to událost pro módní guru. Tak jde tam o šaty za statisíce nebo o sebeobranu? Nejde o filmy, to fakt ne. Ale přitom je to o „filmování“. Hraní sladkých úsměvů, přívětivosti, úcty, empatie. Nicméně to samé se děje v rámci oficiálních jednání. Rozuměj – jde o diplomacii. Nemám představu, jak ta diplomacie funguje v reálu, ale na summitu to musí být jen cosi v podobě extraktu. Za dva dny hotovo i s večeřemi. Nechci o tomhle psát dál, protože tomu nerozumím a na vaši otázku „máte obavy z napadení republiky (zemí NATO)“ musím odpovědět ano! Teď však musím vysvětlit, jak to myslím!
Vysvětlením mých obav z prezentace osobního názoru může být jak útok hejtrů v komentářích ke článku, tak nějakých médií a třeba i tajných služeb. Takový článek by mi ani neprošel přes editora. A já zde nepíšu nepřijatelné názory! Je to myšleno jako "odlehčení"! Píšu o tom, že se bojím války. Když sleduji, že po světě všichni už snad bojují proti všem. Bojím se o generaci alfa a o budoucnost civilizace. Ale to už do tohoto článku nepatří.
Závěr v podání autora článku? V případě filmového festivalu lokálního významu je zajímavé sledovat dění prostřednictvím médií všeho druhu. Je to někdy úsměvné, jindy šokující nebo pohoršující, ale v principu neškodné a nezatěžující mysl. V případě summitu NATO je to na jedné straně zvláštní „drama“ dvou českých delegací, na druhé, když to domyslíte, tak je to zdroj reálných obav z blízké budoucnosti. V tomto případě mne to svádí k pokračování, ale to už nedám. Vadí mi to.
