Článek
TĚLOCVIK, POHYBOVÁ PŘÍPRAVA, FYZICKÁ ZDATNOST, PREVENCE NADVÁHY?
Úvod: Odpustím si fráze o důležitosti pohybu pro zdraví. Navrhuji změny současné rámcové osnovy TV na ZŠ. ŘÍKEJME TOMU „MODERNIZACE A AKTUALIZACE“. Aktuální tělocvik v ZŠ je dnes v podstatě „volná tvorba“ učitelů (přesněji učitelek). Ztrácí se smysl, protože 2 „hodiny“ týdně, vyplněné „vybikou“, jsou výsměch. O bezvýznamnosti v kontextu s narůstajícím výskytem dětské obezity nemluvě.
Uvědomuji si, že i v tomto předmětu hraje rozhodující roli přístup rodičů. Jsem jako bývalý profesionální sportovní fyziolog a zkušený, pohybově stále aktivní rodič přesvědčený o nutnosti zásadní změny obsahu tělocviku. Motivem článku je připomenutí důležitosti zdravého životního stylu, tzn. také fyzické kondice dětí jak školám a jejich zřizovatelům, tak rodičům.
Základní premisa: ZŠ je „místo setkávání“ žáků a učitelů se žáky. Je to jako první rande s vědomostmi a dovednostmi, nutnými pro život. Je to „škola života“. Pro „prvňáky až třeťáky“ by to měla být především „škola hrou“. Hrou by měl být také jejich tělocvik. Mělo by být povinností učitelů dětem vhodným způsobem vysvětlit, co to je školní TV (tělocvik, nikoliv televize), proč je dobré cvičit a sportovat, a totéž sdělit rodičům. Seznámit je s tím, co bude obsahem „nové“ školní TV.
Mimořádná inovace? Krátká opakovaná fyzická a psychická relaxace v rámci celodenního vyučování. Povinné skupinové relaxační techniky, řekněme cosi jako tai-chi. K tomu dechová cvičení jako účinný anti-stresor.
Dilema? Povinný školní tělocvik na ZŠ a především zda na SŠ. Když už, tak v podstatě princip zdravého životního stylu a tedy psychofyzické relaxace, prevence nadváhy, poškození kloubů a páteře. Základní pohybové dovednosti.
Co znamená fyzická aktivita a sport pro děti a mládež? Zbytečnou ztrátu času?
Součástí základních životních projevů je potřeba pohybu, v dnešní době nutná především jako součást zdravého životního stylu. Vrozená potřeba viz například demonstrovaná neustálým pohybem batolat a jejich hravostí, později v MŠ provázená individuální soutěživostí, ale také spoluprací v rámci jednoho týmu. Pochopitelně sport (fyzická aktivita) je současně prostředkem psychosomatického uvolnění a zábavy a udržení fyzické kondice.
Pravidelná, správně realizovaná pohybová aktivita je podmínkou zdravého somatického (později psycho-somatického) vývoje a postupně se stává efektivním prostředkem pozitivního vlivu na zdravotní stav jedince.
Co je důležité? Každý je individualita jak po stránce psychické a intelektuální, tak fyzické. Tudíž je nutné počítat s odlišnostmi ve vnímání fyzické aktivity i preferencí její formy. Nelze přehlédnout riziko zranění, úrazu, fyzického střetu a nefér jednání.
Klíčovým momentem je spokojenost dítěte s obsahem TV, v němž není objektem výsměchu, ponižováni nebo šikany, někdy dokonce i ze strany vyučujícího! Potom se nelze divit, že totéž některé děti zažívají i od spolužáků. Ostatně, všímal jsem si toho jako sportovní fyziolog a dietolog u různých druhů profesionálních sportů nejenom ze strany trenérů, ale v případě mládeže také rodičů. Kritické okolnosti mohou nastat především při soustředěních a v případě ZŠ na tzv. adaptačních pobytech. Kontroverzní je pro mne tvrzení, že skupinové pobyty jsou pro dítě „důležitou, nezbytnou životní zkušeností“. Samozřejmě na ZŠ jsou „ve hře“ o tělocvik a zmíněné pobyty hlavně rodiče svým pojetím fyzické aktivity a životním stylem.
Okolnosti TV v ZŠ
Jak to vidím já? Od začátku až do konce povinné školní docházky dívky a chlapci zvlášť! Vysvětlení? Odpadne stud, vytahování, výsměch, nevhodné chování nebo přinejmenším „lechtivé řeči“. Je přece jasné, co všechno už děti viděly na sítích a mobilech. Kromě toho chlapci mají zcela odlišné sportovní priority a motiv pro sport než děvčata. Naneštěstí mnohá z nich se sportem skončila s ukončením ZŠ. Potom snad JEN TANEČNÍ KURZY?
Z mého pohledu je problém fakt, že na ZŠ učí TV v drtivé většině ženy. Jistě, nejenom tělocvik. Tvrdím, že od 6.třídy by školní TV měli chlapce učit učitelé a dívky učitelky. Je nutné připomenout, že puberta mění individualitu (psychiku i somatiku) dítěte a rozhoduje o pohybových preferencích.
Součástí výuky TV by měly být hodiny teorie včetně demonstrace různých forem pohybu, rehabilitace atd. Samozřejmě až na 2.stupni. V tomto případě je nutné počítat s tím, že se vyskytnou výchovné problémy. Stačí jediný žák, trpící ADHD nebo je asociál, aby „bylo po hodině“. Ostatně, učitelky na 2.stupni ZŠ jsou vystaveny permanentnímu stresu, který časem může skončit syndromem vyhoření. Edukace budoucích učitelek TV na ZŠ musí zahrnout kombinaci fyzických predispozic, znalosti základů první pomoci, psychologie dítěte, sociologie a metodiky sportu. Právě proto je nutné připravit nové osnovy TV.
Obávám se, že pro učitele TV na ZŠ, kteří přijdou z jiných než pedagogických VŠ, nestačí pouze „pedagogické minimum“. Osobně si - v případě všech učitelů a učitelek ZŠ, představuji nutnost roční praxe výuky spolu se zkušeným učitelem – mentorem. Ostatně taková praxe je běžná (povinná) v medicíně. Druhá věc je obtíž toho dosáhnout.
Něco jiného jsou mimoškolní sportovní kroužky, ale to je jiná písnička.
Jaký smysl má známkovat TV žáka ZŠ? Nulový.
Diferenciace obsahu TV pro chlapce a dívky. Jaké typy pohybu a sportu? Chlapci: Kolektivní sporty s výjimkou vybíjené. Nejsem si jistý propagací rugby. Seznámení se základy sebeobrany v kombinaci s taktikou reakce na útok.
Pro všechny? Základy a provedení rozcvičky (warm-up), strečinku a předvedení efektu prevence svalových dysbalancí a poruch držení těla.
Chlapci od 6.třídy? Atletika, jen základy správného provedení (techniky) a nesoutěžní praxe. Seznámení se silovými sporty a cviky (posilování) a okrajově se sportovní gymnastikou. Bojové sporty? Za okolností, které demonstrují rváči v MMA? Jak by skončil pokus o jakousi školní verzi? Nenuťte žáky, kteří se bojí, jsou evidentně nešikovní a mají jiné priority. Podobně jako jejich rodiče.
Dívky počínaje 6.třídou? Silové sporty a sportovní gymnastika, soutěžní atletika NE! Atletika jen v podobě rozcviček, strečinku, techniky chůze a běhu. Nekontaktní sportovní hry. Moderní gymnastika jako základ.
Jak popsat „dobrého“ učitele TV na ZŠ a jeho roli?
Vybral si studium, související s jeho životním stylem, přístupem k životu a v kontextu s osobními preferencemi. Zvolil předmět, který chce učit cíleně, nikoliv „z nouze“. Musí povolání učitele vnímat jako chtěné, možná jako poslání. Musí být inovativní, možná vizionář. Musí jít s dobou, musí stále studovat! Nesmí to být „výkonnostní extrémista“, musí akceptovat individualitu žáka v oblasti pohybových predispozic.
Není to s těmi učiteli a jejich kvalitou a schopnostmi stejné jako ve všech jiných oborech? Prostě jsou ti nejlepší, dobří a průměrní. Výsledkem je „diferenciace kvality škol a jejich pověst“ a realita „lepších“ učitelů na nestátních školách. Je to o tom, v jakém prostředí školy existují a jak jsou vybavené. Lze se divit ambicióznějším a úspěšnějším rodičům, že vybírají pro své děti „lepší školu“?
O DĚTECH (ŽÁCÍCH) A RODIČÍCH
Specializace v pohybové aktivitě (sportu) je možná až od 3.třídy! To vyvolá polemiku. Bruslit už od 3 let? Dobře, ale jen jako zábava a koníček, nikoliv jako kompenzace sportovních neúspěchů rodičů. Nebo paradoxně i naopak, jako „logiku“ využití pravděpodobných genetických predispozic.
A co dál? Dojde k (nutné) změně? Kde vzít šikovné učitelky a učitele tělesné výchovy?
