Článek
Motto: A já sám u stromečku nejásám.
O tradičním konci roku od seniora nejenom pro seniory
Jak přežít situaci, která se nerovná té, která čeká na ostatní a kterou lze vnímat jako otázku „jak je správně a příjemně prožít“?
Pomohou nám, starým Robinsonům (-kám), doporučení psychologů, kterých jsou plná média? Má smysl číst ta obecná klišé, když je to stylem „hloupá otázka = hloupá odpověď“? Tudy cesta nevede. Nikomu to nepomůže. Co by vymyslely skvělé moderátorky, například Martina Kociánová? Nad tím jsem se zamyslel a na konci článku si to přečtete. Už jsem Vánoc prožil opravdu dost, vím, o čem to je. Ty současné budou moje 79. Budu vzpomínat? NE! Zakázal jsem si to. Nostalgie a sentiment znamenají vysoké riziko psychického kolapsu. To nás, seniory, trápí přinejmenším od 70.
Co nám, Robinsonům v důchodu, pomůže?
Dělat, že nic, modlit se o přežití, ignorovat světýlky osvětlené balkóny, nechodit na vánoční trh, včas se objednat k psychiatrovi (rozuměj dojít pro „prášky“). Pokusit se najít společnost? Jakou, jak a kde? Najít na Štědrý večer otevřenou hospodu „U starého samotáře“? Přece ve svém věku nebudu smažit kapra! Na talíř přijde nějaká „hotovka“. Nic moc, ale v tento okamžik řešení. Snad nebude problém po konzumaci.
Jsou na tom lépe vrstevníci, žijící v domovech důchodců, kteří nemají příbuzné? Nebo mají, ale…má smysl vidět rodinu pohromadě jednou v roce na Vánoce? Aby se neřeklo? V domově důchodců tráví „chovanci“ Vánoce jako jedna velká rodina. Jsou spolu neustále. Všeho moc škodí? Nevím přesně, jak to vnímají ti z nás, co to takto mají. Stále být ve „školce pro pokročilé“ v péči sester místo učitelek? Já si to neumím ani nechci představit, jsem soběstačný a naštěstí v relativně velkém městě. To je obrovská výhoda, protože v Českých Budějovicích je kulturních akcí opravdu dost.
Mohu vám teď připomenout reálný svět, aniž bych vás odradil a dostal nálepku cynika a skeptika, který vám kazí svátky? Udělám to s dobrým úmyslem. Ostatně, skepse nepochází z mé hlavy! To proto, že média stále ještě nezahájila „vánoční embargo“ na katastrofické zprávy. Dál generují obavy z blízké budoucnosti! My žijeme v míru, tudíž máme čas na tradiční předvánoční blázinec. Plná nákupní centra. Nikdo už se nenechá vystrašit vyhrožováním virovou epidemií.
Každá rada, jak se vyhnout stresu, vítána. Máte nápady, použitelné pro samotáře? Pro ně jsou Vánoce svátky, které mnohým působí psychické problémy. Nemůže nás utěšit fakt, že stále víc lidí je nemusí. Jak by to řešili psychologové? Jejich návrhy teď prezentují média. Nikdo to nečte, nikdo nemá čas a ty rady nedávají smysl. Neodpustím si zde uvést příklady, hraničící s naivitou. Jsou pro mne inspirací k nápadům, které jsem nechal na konec článku. Tím nechci říci, že já jsem tím, kdo vás uchrání před splínem. Tak především všechna interview s odborníky jsou pokrytecká. Ví to stejně dobře novinář jako ten odborník. Výsledkem je klišé, nahrazující konstruktivní řešení, oba dobře ví, že neexistuje.
Otázka: Přeceňujeme Vánoce?
Odpověď je překvapivá! ANO. Stoupenci tradičních Vánoc prý nejsou tolerantní k těm, kteří je vnímají jinak. Považují za důležité, abychom Vánoce vnímali v jejich původním významu, jimiž jsou tradice, víra, naděje, osvícení, lidská blízkost a pospolitost a vzájemné obdarovávání. Jak připomíná církev, cílem je zamyslet se nad tím, za co jsme v životě vděčni. Pomyslet na ty, kteří jsou potřebnými. (https://www.spektrumzdravi.cz/zivotni-styl/jak-prezit-vanoce-o-samote-psycholozka-jitka-bukackova-radi-jak-si-svatky-solo-uzit)
Následuje výňatek z interview s další psycholožkou (viz zdroj níže). Cituji: „S nastolením vánoční pohody nám může pomoci vědomí, že svátky by neměly být nechtěným testem rodinné harmonie, ale příležitostí k přijetí odlišného vnímání Vánoc rodiči a prarodiči“, říká psycholožka Šárka Miková a pokračuje: „stačí, když si rodiče uvědomí, že prarodiče odlišným vnímáním Vánoc dětem neuškodí. Děti dokážou odlišit, jak je to doma a jak (jinak) v očích prarodičů. Je to pro ně paralela s odlišností dění ve školce a doma. Největší dar pro zúčastněné je nesnažit se, aby Vánoce byly dokonalé. Stačí, když to je lidské, tedy přátelské a vstřícné, byť včetně drobných neshod, občas se slzou. Hlavně, že jsme spolu“, říká psycholožka (původní text formulačně upraven a zkrácen). (https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-mudrovani-s-vanoce-jsou-zaprah-pro-detske-emoce-ocekavani-dospelych-jde-proti-jejich-potrebam-varuje-znama-psycholozka-101477)
Jeden příklad vztahů z těch, které eskalují o Vánocích? Jak dosáhnout souladu ve vztahu „máma s dcerou“? Cituji psycholožku: „Během Vánoc nepotřebujete vyřešit celoživotní vztah a nesoulad. Stačí snížit nároky na dokonalost. To musí přijít z obou stran. Někdy stačí maličkost, například dovolit mámě dělat něco po svém, například péct cukroví. Zkuste být tolerantní. Netlačit na rodiče, aby pochopili, že vy mladší už to máte jinak“. (https://www.maminka.cz/clanek/napeti-mezi-matkou-a-dcerou-vanoce-jsou-jako-emocni-lupa-vsechno-se-zvetsi-rika-psycholozka)
Jak to vidí psycholog?
Odpověď se liší od jeho kolegyně. Prostě mužský, méně emotivní, praktický způsob vnímání reality. Popisuje ji takto, cit.: „Všichni nakupují už od listopadu. Jak nepropadnout panice a depresi? Řešení je ve včasném plánování a organizaci. Vytvořit seznam těch, které chceme obdarovat a zapsat si, co jim darujeme. Když nákupy odkládáme, stres se stupňuje. Co říkám na konstatování klienta, že nechce slavit Vánoce a má pocit, že to není normální? Nemáte-li děti, klidně oslavy vynechte. Nedělejte si starost, že vás mnozí budou mít za divného. Na druhé straně, máte-li rodinu a děti, měli byste se obětovat a prožít Svátky s nimi. Kvůli nim. Fakt, že to není podle vašeho gusta, nesmíte dát najevo“, říká psycholog Zbyněk Mlčoch. (https://www.zbynekmlcoch.cz/laska-partnerstvi-vztahy/psychologie-vztahy/vanoce-ocima-psychologa)
Co vy, čtenáři? Myslíte si, že je „sebeobětování“ správným řešením? (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-strasak-vanoc-v-rodinnem-kruhu-266704)
Jak přežít Vánoce - zamyšlení nad situací osamělých trosečníků
Rady v médiích? Užijte si je podle svého! No, tak to je bomba! Co si o tom myslím? Nečtěte to! Jen vás to rozčílí. Jaká je realita? Svátky o samotě vnímá trosečník intenzivněji než v jiném období. Řekl bych, že je to hlavně vliv „sváteční atmosféry“ v médiích. Reklamy, prezentující elegantní starší rozesmáté dvojice, rodinky prarodičů, rodičů a vnoučat u stromečku, zavalené dárky. Všichni se darují, všichni mají, co hrdlo ráčí a co si „vždy přáli“.
Co já na to?
Co poradit osamělým, když je jasné, že samota je náročná vždy, nejen o Vánocích. Mohu vám navrhnout řešení, která používám v sebeobraně proti splínu? Především záleží na tom, zda to bude první zkušenost nebo jde o dlouhodobý stav. Pomůže připustit realitu a rozhodnout se pro aktivní sebeobranu. Vyhlásit embargo osamění. Pokusit se najít podporu v okolí, v širší rodině, mezi přáteli, zkusit si domluvit účast v nějaké komunitě. Teď mne napadlo zajít do blízkého senior home a poptat se na možnost externího zapojení do dění. Mladší senioři mohou pomoci při organizaci a podobně. Když to nejde, naplánujte nějakou nestandardní „nesváteční“ osobní činnost sami doma. Takovou, na které jste v průběhu roku neměli čas nebo náladu. Tak například já už dlouho píšu blog sem, na Seznam Médium. Když zrovna něco nestuduji.
Jak to vidíte vy?
Připomínám v dobrém: hlavně samotu neřešte alkoholem a psychofarmaky! Co ještě doporučuji? Nevzpomínat, neprohlížet fotoalba. Plánovat. Jak celoroční samotu řeším já? Jezdím celou sezónu na kole. Buď v krásném přírodním okolí, nebo kolo vložím do auta a zajedu do jiného krásného okolí. Vím kam, už před pár lety, to jsem už byl pokročilý senior, jsem všechno projel na motorce. Co si myslím o vánocích? Jsou tu. Ale já je řešit nehodlám! Pro ty z vás, kteří žijí ve vztahu je to o něčem jiném, a pro ty, kteří jsou členy klubů a spolků důchodců není problém zabavit se nejen v průběhu roku.
Mezi námi, pár dní Svátků? Co je to proti celému roku! Existují knihovny. Divadla. Výstavy. University třetího věku. Jednodenní výlet individuálně nebo s cestovkou či spolkem důchodců. Jinými slovy? Vytvořte si vlastní program. Můžete chodit na procházku podle svých fyzických možností, se svým pejskem máte-li ho. Vyrazit do města (ve dne, prosím) pozorovat co se děje, jak se chovají lidi. Mimochodem, to mne baví. Nejsem vojér! Jen vnímám, jak se lidé chovají, říkám tomu „pozorovat cvrkot“. Tak třeba po poledni v MHD. Doma Netflix, raději však sleduji zajímavé podcasty a videa na youtube. V podstatě celoživotní vzdělávání. Ve světě se toho děje tolik zajímavého, že to nelze všechno pojmout. Nesmím vynechat připomínku o cvičení. Mám k němu blízko profesně. Cvičím pravidelně, postupně jsem se naučil důležité relaxační a rehabilitační cvičení a přiměřené posilování. Tohle ode mne není vytahování! To je výrazné připomenutí toho, co vám prodlouží kondici a tím život. A také vás to zabaví.
Tak si držme palce. Zase to přežijeme! Navzdory tomu, že budeme sami. Lepší než „být sám ve vztahu“. Nebo se mýlím?
