Článek
ÚVOD
Motiv a téma: objektivní konkrétní informace o realitě životního prostředí
Kde, v čem a jak žijeme? Inu, jak kdo a jak kde. Ale jak to bude dál? Nejde o záměrnou nadsázku ale o realitu, která by měla být motivem k zamyšlení. Aktuálně to vypadá tak, že to, v čem žijeme, nikoho nezajímá! Záměr? Ano. Netrap se tím, co neovlivníš. Hlavně vpřed za bohatstvím.
BUDE TO NÁROČNÉ A DLOUHÉ ČTENÍ. JAKO SÁM ŽIVOT (MEZI PLASTY)
Souvislost kvality životního prostředí se zdravotním stavem populace. Rakovina a obezita na vzestupu. Přetížení zdravotnictví. Důkazy? Hledejte aktuální informace českého statistického úřadu nebo raději rovnou od WHO. Ale jen pokud jste odolní ke stresu, který informace vyvolají už jen proto, že řešení je v nedohlednu nebo je jen platonické.
Co dalšího?
Bezohlednost průmyslu. Produkce prokazatelně škodlivých chemikálií a jejich únik do životního prostředí. Zažili jsme to v nedávné minulosti dokonce dvakrát. Jednou Bečva, jednou železniční havárie. V běžném životě je chemie běžnou součástí produkce základních potravin a ještě intenzivněji v rámci jejich zpracování (tzv. vysoce průmyslově zpracované potraviny, trvanlivé potraviny, polotovary, konzervy, hotové pokrmy). Nelze zapomenout na chemii v předmětech běžného užití, včetně „produktů pro krásu“.
Rozvoj za každou cenu brání v uplatnění bezpečnostních regulací, lidé dokonce ignorují sebeobranu proti veřejně prezentovaným rizikům a nevyužívají dostupná preventivní opatření. Udržitelnost je pojem, který vládám nic neříká. Evropský Green Deal je původně důkaz rozumné snahy o trvale udržitelný rozvoj a zastavení produkce škodlivin, který naneštěstí nepočítal s odporem světových mocností (průmyslu). Jeho realizace by měla vážné hospodářské důsledky, tak se z něj stal jen dobrý úmysl. Svět (?) se rozhodl jet bez regulací vpřed. Ke svému konci?
Tím se zde nemohu zabývat, nepíšu výzvu ministerstvu zemědělství a ministerstvu průmyslu a už vůbec nechci riskovat zlobu celé veřejnosti. Tudíž jen „naznačím“ to, co vás zajímat bude. Musí! Zkuste zapátrat nad složením a kvalitou potravin. Třeba co to jsou „povolená“ aditiva. Pokračujte vodou. V ní antibiotika, hormony, mikroplasty (nejenom). Tušíte už, proč jsou děti jsou stále baculatější a nemocnější a v tom následují rodiče? To jsou fakta, nikoliv záměrné strašení.
S čím a za co má smysl bojovat bez ohledu na obtíže s realizací nutných bezpečnostních opatření? Proč začít ihned? Protože jde o zdraví a nakonec o život!
Jedním z klíčových témat mohou být mikroplasty
Těmi to může začít, ale jimi to neskončí, protože jsou jen jedním z několika rizik. Následuje ovzduší. Pokračovat lze chemizací zemědělství (růstové stimulanty, antibiotika, ochranné látky v rostlinné výrobě (pesticidy, herbicidy, fungicidy), umělá hnojiva a nelze vynechat ani světovou dopravu a automobilismus.
Víme, kdo za to může, stejně tak víme, že preventivní opatření nefungují. Nikdo je nevyužívá. Nejenom. Nefungují totiž ani ta primární, totiž regulace průmyslu. Pokud vůbec existují nebo dokonce byla zrušena.
Aktuálním motivem tohoto článku je článek v časopise Téma č. 30/2025 s názvem „Nenápadné jedy“. Tak snad už vám došlo, že to nejsem já, kdo tady jako jediný „dělá husto“.
Začnu formulací myšlenky, kterou mi výše zmíněný článek „vygeneroval v hlavě“
Pokusy nezávislých vědců a odborníků varovat před zjevnými důsledky vlivu plastů a toxických chemikálií ve vzduchu, vodě, potravinách a předmětech denní potřeby možná někoho zaujmou, ale ozdravné, dokonce ani jen preventivní regulace to nepřinese. Dobře informovaný a uvážlivý realista by si spolu s vědci řekl: přitom už teď je pozdě. To je vědou dokázaná realita.
Kdo to připomíná riskuje, že bude odsouzen k nezájmu a jeho varování ignorována, nebo bude dokonce šikanován. Kdo mi nevěří, když tvrdím, že jde do tuhého, nechť si na internetu vyhledá jména jako prof. Horáček, prof. Strunecká, neurolog prof. Stránský, dr. Cílek, což je jen několik z těch nejznámějších osobností, které se těmto problémům věnují veřejně.
Veřejnost vyznává pštrosí politiku, dělá mrtvé brouky, protože dobře vnímá situaci, kterou je bezmoc. Sporadické pokusy o zlepšení stavu ze strany „lidových spolků a ekologických aktivistů“, někdy dokonce financovaných vládami, jsou vše jiné, jen ne účinné. Není divu. Současný život je některými politiky a experty prohlašován za blahobyt, aby se jedním dechem připomínalo, dál už bude jen hůř. To je frustrující, měl by to být signál k „sebeobraně“. Realita? Všichni o tom mluví, bojí se, nikdo s tím nic nedělá.
Zvládne situaci s toxiny všeho druhu řešit OSN, WHO, FAO, EU a další světové organizace? Zapomeňte! Jedno je jisté. V této oblasti jedeme z kopce. A to rychle! Jsme plní toxinů, (nejenom) proto stále víc nemocní, budeme platit za to, aby nás „big pharma“ léčila dalšími chemikáliemi, o jejichž aktuálních i vzdálených nežádoucích účincích toho často moc neví. Tak co třeba jejich přítomnost v povrchových vodách. Je to hra vabank, poker s populací. Tomu nedokáží zabránit ani ekologičtí aktivisté. Naopak, stali se veřejnými nepřáteli číslo 1! Nejde mi o to obhajovat extrémismus a extravagantní nápady. Jde o připomenutí kritického nebezpečí a výzvu k činnosti!
Má smysl „varovat veřejnost“ a šířit jakási doporučení?
Co myslíte vy? Já už vím, že to smysl nemá. Navzdory tomu se na internetu stále objevují „jednoduchá doporučení, jak se vyhnout největšímu riziku“. Zmíním to níže v textu jen jako ukázku odborné naivity, kterou veřejnost ignoruje. Není divu.
Nyní myšlenky ze zmíněného motivujícího článku. Řeč byla o následujícím:
Toxické látky? Polyfluorované a perfluorované (tedy umělé) sloučeniny, zvané „věčné chemikálie“. Už jen to je zneklidňující, a ještě víc při konstatování prof. Tomáše Cajthamla, cit: „jsou extrémně toxické, přesto se vyrábí dál. Denně je konzumujeme, pijeme, spíme na nich, často je dokonce nosíme na těle. Je jich tisíce, ale zakázané jsou jen tři z nich!“
Připomínka autora článku: Pokus o zrušení se stal, ale tlak byznysu vedl k jeho zrušení, přestože náhrady už mnohdy existují. Přitom věčné chemikálie jsou i v běžných potravinách. Do nich se dostanou z prostředí. Nemluvě o pesticidech, fungicidech a herbicidech a těžkých kovech. A nakonec? Mikroplasty a dokonce nanoplasty.
Prof. Cajthaml připomíná fakta, jimiž jsou konstatování lékařů, že mikroplasty lze nalézt v játrech a v lidském mozku, v němž tvoří až 0.5 % suché hmotnosti! Neurologové zatím netuší, jaké to má důsledky.
Poznámka autora článku: To vypadá až absurdně, že? Podobně plasty v kloubních náhradách, které mohou způsobit chronický zánět.
Prof. Cajthaml dodává, cit: „produkce plastů skokově stoupá.“
Co to jsou „věčné chemikálie“?
- Bisfenol A (BPA) - organická sloučenina ze skupiny bisfenolů, využívá se při výrobě plastů. Pokusy na zvířatech ukázaly, že během nitroděložního vývoje zvyšuje riziko vzniku rakoviny prsu způsobí úbytek spermií. Dosud není prokázáno, zda BPA může za onemocnění srdce a cukrovku.
- Ftaláty jsou používány jako změkčovadla při výrobě plastů. Příklad: přeměna PVC z tuhého plastu do měkké formy. Ftaláty ohrožují funkci ledvin a jater a zvyšují riziko alergií a astmatu. Snižují tvorbu testosteronu.
- Per- a polyfluoroalkylové látky (PFAS) jsou syntetické sloučeniny, obsahující fluor. Je to víc než 7 milionů sloučenin (?). Nejstarší a nejznámější je teflon (PTFE), přestože není typickou sloučeninou PFAS.
Otázka redaktora: Co může jednotlivec udělat, aby snížil svoji expozici karcinogenním látkám? Jde tomu alespoň částečně předejít?
Prof. Cajthaml, cit: "Je to obtížné. Životním stylem lze ovlivnit hodně, problém je, že onkologická onemocnění jsou multifaktoriální. Částečně genetika, ale ve hře o zdraví je významným faktorem životní prostředí.
Otázka redaktora: Zmiňoval jste, že legislativní opatření pomohla v některých případech snížit znečištění. Mohla by být zavedena nějaká další?
Prof. Cajthaml, cit: je to především otázka plastů, jejichž omezení (až na nějaké menší snahy), nejsou důsledná ani úspěšná. Týká se to jak látek, vstupujících do výroby plastů, tak těch, které se z plastových výrobků mohou uvolňovat. Problémem jsou mikroplasty.
Pozn. autora tohoto článku: O těch jsem už napsal článek v květnu 2024.
Chemie a lidské zdraví konkrétně?
Nejproblematičtější jsou pesticidy a plasty, říká výzkumník, studující karcinogenní látky
A co dál?
Jedna čínská studie přináší další důkazy o zdravotních rizicích. Plastové nádoby pro potraviny způsobí změny střevního biomu, což zvyšuje riziko srdečního selhání. Může to významně zvýšit pravděpodobnost městnavého srdečního selhání. Mění se střevní biom, což způsobuje zánět, který poškozuje oběhový systém.
Chemické látky v plastech se mohou uvolnit do okolí a negativně ovlivňovat lidské zdraví. Až 100.000 chemických látek se používá v průmyslových i spotřebních produktech. Tisíce z nich mají schopnost narušit lidský endokrinní nebo metabolický systém, řekla v rozhovoru ČTK lékařka Klára Matoušková. Prokázat spojení chemických látek se zdravotními problémy je ale náročné. Jádro problému podle Matouškové tkví v systému, který dovolil do prostředí vypouštět látky, které nebyly testovány. Řešit by to měly regulační agentury, úřady a vlády. Na podzim roku 2024 chystá OSN takzvanou Plastovou dohodu. Tým z Food packaging forum vyjednává větší důraz na problematiku vlivu plastů na lidské zdraví.
Pozn. autora tohoto článku: O zmíněné akci byla řeč v interview s prof. Cajthamlem ve smyslu dalšího neúspěchu v důsledku alibismu OSN.
A co dál? Není stejně důležité řešit ovzduší?
A co s ním souvisí? Nejenom typy elektráren, ale také letecká, námořní a silniční doprava! Problém vyžaduje podrobnější ifnromace, zde se omezím jen na silniční dopravu. Proč asi jsou zdraví už snad jen Okinawané, kteří žijí z přírodních potravin a v čistém ovzduší bez záplavy aut?
Co se to děje na ulicích, silnicích a dálnicích? Česko jako transitní země. Jako automobilová velmoc, kde snad každý dospělý jedinec má auto (s nadsázkou, motivovanou faktem, že silniční doprava kolabuje). Už to nejsou auta, ale osobní náklaďáky. Už se nevejdou na silnice a na parkoviště. Už nesmrdí, ale rozhodně nejsou méně škodící. V ovzduší už není olovo z benzínu, ale chemikálie z otěru pneumatik a kovy a organické mikročástice o velikosti jen cca 10 mikrometrů (podobně jako mikroplasty).
Jiří Bendl ve výstupu z výzkumného projektu Studium vlivu plynulosti silniční dopravy a rychlosti vozidel na emise tuhých znečišťujících látek, vznikajících při provozu mobilních zdrojů, uvádí následující chemické látky v prachu z brzdových destiček: fenol-formaldehydové pryskyřice, kovová, minerální, keramická a polyamidová vlákna, sírany baria a antimonu, kaolín, oxidy hořčíku, oxidy chrómu a kovové prášky, grafitové, kovové a organické sloučeniny. V prachu z otěru brzdového obložení lze nalézt zvýšené koncentrace mutagenních a karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků, benzo(a)pyren v otěrech brzd 0,7 mg/kg, benzo(b)fluoranten 0,4 mg/kg a benzo(k)fluoranten 0,6 mg/kg.
Díky vývoji brzdových směsí je prach bez azbestu. No to se mi tedy ulevilo! Donedávna, to znamená odhadem asi posledních 50 let (před tím tolik aut nebylo), jsem dýchal díky autům asbest a olovo! Co chudinky plíce? I když….přesto ještě žiju. Důkaz, že se z komára dělá velbloud? Už jen tento fakt dokazuje, že člověk opravdu vydrží hodně. Ale otázkou je, za jakou cenu!
A co pneumatiky?
Emise pevných částic z pneumatik jsou škodlivé, ale dosud se jim nevěnuje pozornost, tak pozornost, tak nepodléhají žádným limitům. Přitom obsahují mour, syntetický kaučuk z ropy, těžké oleje a další látky , které nechce vdechovat ani s deštěm splachovat ze silnic do povrchových vod. Ptejme se, zda potřebujeme čím dál větší a těžší auta, o SUV nemluvě.
Čas jednat je teď
Příběh plastů na talíři i v těle je příběhem naší odpovědnosti. Vyžaduje to změnu chování nás, spotřebitelů. Je to současně o systémové změně v legislativě a průmyslu. Ruku v ruce s tím musí pracovat výzkum na vývoji bezpečnějších alternativ.
Co (prý) můžeme dělat my, občané konkrétně
Učme děti, co je ohrožuje a jak se bránit! Naučme je odolávat výsměchu jejich vrstevníků, když se o tom ve škole zmíní.
Podle odborníků lze snížit příjem plastů z potravin těmito způsoby:
- Místo vody z plastových lahví pijte vodu z kohoutku, skleněných či nerezových lahví
- Snažte se kupovat co nejméně potravin, balených v plastu a dávejte přednost těm, které jsou uchovány v nádobách ze skla či smaltu.
- Pokrmy ohřívejte spíše na sporáku. Když už v mikrovlnce, tak jídlo přendejte do skleněné nebo keramické nádoby.
Zdroj: https://www.apetitonline.cz/zdravi-vyziva/doba-plastova-ktere-potraviny-obsahuji-nejvice-mikroplastu
Nebo jiný typ doporučení?
1. Individuální kroky:
- Preferujte čerstvé, nezpracované potraviny a minimalizujte balené produkty
- Používejte skleněné a nerezové nádoby místo plastových
- Zkuste se vyhnout ohřívání jídla v plastových obalech
2. Systémová řešení:
- Tlačte na politiky, aby se provedla přísnější regulace plastů v potravinářství
- Podporujte firmy, které investují do alternativních materiálů
- Vzdělávejte se, recyklujte a sdílejte informace o rizicích
Tak pište, co si o tomto naivismu myslíte a jak problém řešíte (neřešíte) vy.
