Článek
Jak málo někdy stačí k tomu, aby se krásný nebo aspoň normální den stal špatným a depresívním nebo naopak. Díky svým životním zkušenostem a z nich vyplývajícího nadhledu to kolem sebe vídám dnes a denně. Dovolím si vše popsat na dvou případech z každodenního života.
Supermarket a nákupy. Brr, už toto spojení ve mně vyvolává pocit stresu. Sledoval jsem však nedávno, jak si to umíme udělat ještě horší. Fronta u pokladny, dva nakupující k ní dorazí téměř současně… A nastala slovní bitva o místo, dokonce urážky, projevy pohrdání. Snaha toho druhého ponížit a tuto bitvu „vyhrát“. Co myslíte, vyhrál někdo z těch dvou? Oba si zkazili den, svou zlobu si patrně přinesli domů a možná ještě před spaním si vše přehrávali v hlavě. Kvůli minutě získaného nebo ztraceného času, kterého jinak denně probendí hodiny třeba tupým zíráním na televizní zprávy nebo stupidní soutěže, ťukáním do mobilu, tlacháním o nesmyslech. Jejich měření sil nemělo vítěze, oba utrpěli porážku - a nutno dodat spravedlivou porážku.
Druhý příklad jsem v jednom malém městě kdysi zažíval při cestě autobusem do práce. Sedm hodin ráno, zima, protivná představa pracovního dne před sebou, natřískaný autobus. Co by se tak asi na tom dalo vylepšit? Dá se to vůbec? Hloupé otázky, říkáte si možná. Ale recept je jednoduchý. Úsměv, vlídný pozdrav, ochota. Toto všechno naše paní řidička každé ráno zdarma rozdávala navíc k jízdence a ke svým povinnostem. Rázem má každý jiný pocit. Pocit uvolnění, dobré nálady, potlačení toho ostatního, méně příjemného. Paní šoférka za to dostává zaplaceno více než desetikorunou za lístek. Každý s ní tuze rád prohodí pár srdečných slov, poděkuje, pochválí. Zde nikdo nevede bitvy a tedy je nemůže ani prohrávat.
Zákon akce a reakce nefunguje jen ve fyzice, ale i v každodenním životě. Pokud jste nepříjemný, otrávený, ukazujete jen kyselý obličej, nebudete nikdy šťastní a lidé se vám budou vyhýbat nebo vám dávat najevo, jak se jim ošklivíte. Darujte úsměv, dostanete jej zpět, darujte radost a dobrou náladu a okolí vám to vrátí, buďte přirozeně vlídní a srdeční a všichni vás budou mít rádi. Opravdu je to tak těžké? Já vím, ta hrozná zima, plný autobus, vlak, výtah (nehodící se škrtněte), nevlídný svět, nikdo mě nemá rád a nechce si se mnou hrát…
Je třeba začít každý sám u sebe. Každá převratná změna vězí ve zdánlivých maličkostech a přichází zevnitř. Svět kolem nás se nezmění, pokud ho nebudeme chtít změnit my sami. Stačí přece tak málo, maloučko. Jen naše vlastní rozhodnutí. Rozhodnutí něco změnit k lepšímu. Rozdíl poznáte brzy, velmi brzy, ihned. Rozdíl k lepšímu!
