Článek
- Ani „aféra Bitcoin“ ani jiné s preferencemi vládních stran příliš nezahýbaly. Pravděpodobně proto, že to voličům sice vadí, že mimo Spolu, Stan a Piráty nevidí lepší alternativu.
- Stále více je vidět, že i když na hlasy zvítězí ANO, jejich případná vláda bude muset být přímo nebo nepřímo podporována spolky kolem SPD a komunistů. A to část těch méně zatvrzelých voličů ANO chtít nebude. Nebudou volit vládní strany, ale raději nepůjdou k volbám. Už teď je velký rozpor mezi tím, co říká Babiš a co říká Havlíček.
- Poslední projevy a rozhovory Babiše naznačují, že není zdravotně zcela v pořádku a horší se to, věk nikdo nezastaví. Je jen otázkou času, kdy si toho všimnou ti jeho voliči, kteří úplně nepropadli kultu osobnosti. A také ti, kteří nechtějí následovat Slovensko a Maďarsko. Nejvíc záleží na tom, zda se ostatním členům vedení ANO podaří udržet Babiše mimo veřejné projevy, a také zda se vzmuží Havlíček.
- To, že se Zeman a Klaus stali odpůrci vlády, může preferencím koaličních stran také pomoci k lepšímu výsledku.
Tohle všechno může současné vládní koalici pomoci, ale do voleb je daleko, může se stát ještě spousta událostí, které volební preference zásadně ovlivní. Možná i u nás nakonec zvítězí pragmatismus a vládu sestaví ANO bez Babiše a někdo ze současné vládní koalice bez Fialy. Ti, kteří říkají, že to není možné, mají jenom malou představivost a malou znalost naší historie v posledních 35 letech.
Proč mně tato koalice (ne opoziční smlouva) připadá jako nejmenší zlo? Nynější situace v Česku tak trochu připomíná Výmarskou republiku před druhou světovou válkou. Tam byla demokracie ve stálém ohrožení, komunistické a nacistické bojůvky se střetávaly v ulicích a vláda reagovala slabě. U nás to je o to horší, že obě tyto strany si rozumí a změna režimu je jejich společným cílem. Proto by bylo nejlepší mít silnou vládu s velkou parlamentní většinou, která bude mít společnou vůli prosadit nutné reformy a zajistit bezpečnost Česka.
V dnešní mezinárodně rozjitřené době se však může stát cokoli, narcistní starci ve vedení USA, Ruska, Číny, Indie i Brazílie nejsou zárukou toho, že by svět mohl směřovat k lepšímu. Dokud se v těchto zemích neujme vlády někdo, kdo se bude alespoň trochu blížit lidskému normálu, další „přílet černé labutě“ nebo nyní spíše „přikutálení oranžového pomeranče“ můžeme čekat každým okamžikem a naše volby se stanou zcela nezajímavé.
