Hlavní obsah

Jak se z demokracie stane totalita a proč potřebujeme nezávislá media

Foto: Petr Gabat

Zajímavé knihy

Cesta od demokracie k totalitě je stále stejná a pokud se lidi nevzpamatují, i rychlá. Jak to fungovalo a bohužel to stále funguje? Základní principy se již po tisíciletí nezměnily.

Článek

Jaké principy potenciální diktátoři používají?

1.  Lidé nejsou spokojeni s demokracií, protože se politici hádají a neplní požadavky všech (ani nemůžou)

2.  Potenciální diktátor založí tzv. „catch all party“, tedy stranu, která se postará o všechny zprava doleva, slíbí lepší demokracii, větší svobodu slova, vyšší životní úroveň, nižší daně a trvalý mír, ti v menších státech se přikloní k jinému většímu diktátorovi

3.  Zaměří se na ty nejslabší a nejchudší, protože ti jsou nejsnáze ovlivnitelní, přesvědčí je, že to dělá v jejich zájmu a uplatí je, třeba i na dluh státu, pomalu si začne vytvářet nepostradatelnost nebo dokonce kult osobnosti

4.  Protože náboženství už nefunguje, nahradí ho nacionalismem a tvrdí, že „malý, ale suverénní samostatný stát“ bude fungovat lépe než větší spolek, který nás jenom okrádá

5.  Pomocí peněz se zmocní většiny médií a sociálních sítí, manipulací s nimi si definitivně upevní moc

6.  Po vyhraných volbách mu to chvíli funguje, ale po nějaké době začne ekonomika skomírat, protože uplácení voličů je drahé, proto diktátor hledá vnitřní i vnější nepřátele, kteří za to můžou, tím národ sjednotí v boji proti těmto nepřátelům

My se nyní nacházíme ve snaze o naplnění bodů 5 a 6, jak to může pokračovat?

7.  Aby zabránil vnitřním a vnějším nepřátelům konat proti zájmu společnosti, „dočasně“ omezí svobodu slova a demokracii, v průběhu času to omezení stupňuje

Dále už to z historie známe. Na něčem podobném ztroskotala i demokracie v řeckých Athénách. Tam fungoval například tzv. ostrakismus, kdy oligarchové pomocí zmanipulované lůzy ničili svoje nepřátele. Podobný scénář se uplatnil i ve starém Římě v době „Krize republiky“, v novodobých dějinách třeba v Německu před 2. světovou válkou. Dnes se o totéž pokouší tzv. „přímá demokracie“. Lidi ani diktátoři se nemění. Pouze Rusko je odlišné, tam tohle není potřeba, berou to zkratkou.

Je třeba říct, že cesta od pravé liberální demokracie přes oligarchii a autoritářství k diktatuře se hodně lidem líbí. Žít v liberální demokracii, která vyžaduje vlastní snahu a úsilí pokud chce člověk něčeho dosáhnout, je obtížnější, než žít ve státě, který se o všechny postará a nebude nikoho nutit k vlastnímu rozhodování. Takto se svobodně a demokraticky za potlesku davů opět dostaneme k diktatuře, které jsme se jen díky oslabení našeho okupanta dokázali zbavit. Z demokracie do totality se přejde lehce, opačně to jde daleko hůř.

Pan Kemel to nakreslil jednodušeji a lépe.

Foto: Kemel

Kemel

Zdroje

Francis Fukuyama – Konec Dějin

Samuel Huntington – Střet civilizací

Yuval Harari – Sapiens

Yuval Harari – Nexus

David Graeber – Úsvit všeho

David Graeber – Když se řekne anarchie

Timothy Snyder – Tyranie

Timothy Snyder – Krvavé země

Edward Gibbon – Úpadek a pád Římské říše

Paul Cooper – Pád civilizací

Miroslav Bárta – Sedm zákonů, jak se civilizace rodí, rostou a upadají

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz