Článek
Jaké principy potenciální diktátoři používají?
1. Lidé nejsou spokojeni s demokracií, protože se politici hádají a neplní požadavky všech (ani nemůžou)
2. Potenciální diktátor založí tzv. „catch all party“, tedy stranu, která se postará o všechny zprava doleva, slíbí lepší demokracii, větší svobodu slova, vyšší životní úroveň, nižší daně a trvalý mír, ti v menších státech se přikloní k jinému většímu diktátorovi
3. Zaměří se na ty nejslabší a nejchudší, protože ti jsou nejsnáze ovlivnitelní, přesvědčí je, že to dělá v jejich zájmu a uplatí je, třeba i na dluh státu, pomalu si začne vytvářet nepostradatelnost nebo dokonce kult osobnosti
4. Protože náboženství už nefunguje, nahradí ho nacionalismem a tvrdí, že „malý, ale suverénní samostatný stát“ bude fungovat lépe než větší spolek, který nás jenom okrádá
5. Pomocí peněz se zmocní většiny médií a sociálních sítí, manipulací s nimi si definitivně upevní moc
6. Po vyhraných volbách mu to chvíli funguje, ale po nějaké době začne ekonomika skomírat, protože uplácení voličů je drahé, proto diktátor hledá vnitřní i vnější nepřátele, kteří za to můžou, tím národ sjednotí v boji proti těmto nepřátelům
My se nyní nacházíme ve snaze o naplnění bodů 5 a 6, jak to může pokračovat?
7. Aby zabránil vnitřním a vnějším nepřátelům konat proti zájmu společnosti, „dočasně“ omezí svobodu slova a demokracii, v průběhu času to omezení stupňuje
Dále už to z historie známe. Na něčem podobném ztroskotala i demokracie v řeckých Athénách. Tam fungoval například tzv. ostrakismus, kdy oligarchové pomocí zmanipulované lůzy ničili svoje nepřátele. Podobný scénář se uplatnil i ve starém Římě v době „Krize republiky“, v novodobých dějinách třeba v Německu před 2. světovou válkou. Dnes se o totéž pokouší tzv. „přímá demokracie“. Lidi ani diktátoři se nemění. Pouze Rusko je odlišné, tam tohle není potřeba, berou to zkratkou.
Je třeba říct, že cesta od pravé liberální demokracie přes oligarchii a autoritářství k diktatuře se hodně lidem líbí. Žít v liberální demokracii, která vyžaduje vlastní snahu a úsilí pokud chce člověk něčeho dosáhnout, je obtížnější, než žít ve státě, který se o všechny postará a nebude nikoho nutit k vlastnímu rozhodování. Takto se svobodně a demokraticky za potlesku davů opět dostaneme k diktatuře, které jsme se jen díky oslabení našeho okupanta dokázali zbavit. Z demokracie do totality se přejde lehce, opačně to jde daleko hůř.
Pan Kemel to nakreslil jednodušeji a lépe.

Kemel
Zdroje
Francis Fukuyama – Konec Dějin
Samuel Huntington – Střet civilizací
Yuval Harari – Sapiens
Yuval Harari – Nexus
David Graeber – Úsvit všeho
David Graeber – Když se řekne anarchie
Timothy Snyder – Tyranie
Timothy Snyder – Krvavé země
Edward Gibbon – Úpadek a pád Římské říše
Paul Cooper – Pád civilizací
Miroslav Bárta – Sedm zákonů, jak se civilizace rodí, rostou a upadají





