Článek
Všechno je špatně, lid trpí pod totalitní vládou, jejímž hlavním cílem je potlačovat lidská práva a utlačovat chudáky a důchodce, je to nejhorší vláda od dob kupce Sáma. A navíc nás utlačuje i strašná Evropská unie a válkychtivé NATO nám brání v nákupu levných surovin a energií z mírumilovného Ruska.
Jsem na zdejších diskuzích již delší dobu a všiml jsem si, že nejvíc si stěžují ti, kteří jsou podle vlastních slov důchodci. Je to tím, že se mají opravdu špatně? Nebo jen nostalgicky vzpomínají na krásná léta kdy byli mladí a tu dobu mají spojenou s „vedoucí úlohou Komunistické strany“ a sovětskou okupací a rádi by se do té doby vrátili?
Všichni důchodci však nenadávají. Znám spoustu z nich, kteří se v důchodu těší ze života a jsou spokojení, manželka a já patříme mezi ně. Proč jsme spokojení?
Dávno jsme se na důchod připravovali a spořili si na úkor jiných věcí, například nemáme dům, ale pouze vlastní byt, který jsme získali na začátku 80. let. Měl jsem pěknou a zajímavou práci v našem okresním městě v oboru, který jsem vystudoval. Nutně jsme ale po svatbě potřebovali byt, a protože jediné volné byty měla továrna v jedné malé vesnici, musel jsem změnit zaměstnání. Bylo to pro mě nepříjemné, ale získali jsme s pomocí obou rodičů družstevní byt. Ten jsme po revoluci odkoupili za zůstatkovou hodnotu, proto bydlíme ve vlastním.
Když nám odrostly děti, začali jsme spořit. Měli jsme důchodové připojištění, které jsme plně využívali, včetně příspěvku zaměstnavatele. Dále jsme spořili i v podílových fondech. I to znamenalo uskrovnění, ale při odchodu do důchodu jsme nelitovali.
Někdy to bylo v zaměstnání dost obtížné, ve čtyřiceti jsem si při práci udělal další školu a v padesáti se začal učit třetí cizí jazyk. Ale i díky tomu jsem se udržel i v pozdějším věku na trhu práce.
A tou nejdůležitější věcí jsou dobře vychované děti. Obě získaly dobré vzdělání a se svými rodinami už také bydlí ve vlastním, pomohli jsme jim, jako naši rodiče pomohli nám. A máme skvělá vnoučata, která bydlí blízko nás, máme radost, když se o ně můžeme občas postarat. Rostou a za chvíli nás už potřebovat nebudou. Takže budeme čekat na pravnoučata.
Někdo říká, že se v důchodu nudí, to se mně stát nemůže. Celý život jsem dělal psychicky náročnou práci, musel jsem být ve střehu 24/7 kvůli odpovědnosti. Dokonce jsem musel odejít o dva roky dříve do předdůchodu*, abych si zachoval zdraví. A pak ze mě všechno spadlo a nastala nejlepší léta mého života, která trvají dodnes. Žiju bez stresu, mám čas na kolo, lyže, turistiku a cestování, hodně čtu a poslouchám hudbu z šedesátek a sedmdesátek. Máme také malou chatičku v Českém ráji a celá širší rodina ji využívá. Nedostává se mi času, potřeboval bych ho nastavit.
Co je podle mě potřeba ke spokojenému důchodu?
1. Dobře vychované děti a vzájemná rodinná mezigenerační solidarita
2. Vlastní bydlení
3. Nějaké úspory, aby člověk nebyl závislý pouze na státním důchodu
4. Umět si najít zábavu a vyplnění volného času
5. Netrávit čas neustálým nadáváním na poměry, hlavně na sítích.
Až odejde zdraví nebo až přijde ten Němec, který schovává věci, bude to horší, ale do té doby si chci uchovat pozitivní mysl a netrávit čas neustálými stížnostmi na poměry a nadáváním v diskuzích. Kdo tráví čas v důchodu negativním myšlením, kazí si zbytek života.
*Předdůchod není předčasný důchod. Předdůchod využívá vlastní úspory z důchodového připojištění. Každý si musí spočítat sám, co je pro něho výhodnější, každému to vyjde jinak. Já například budu příští rok už v plusu.
