Článek
V Rusku to není nic nového. Je jedno, zda je tam samoděržaví, komunisti, nacisti nebo fašisti, Rusové si vždy ze všeho neomylně vezmou to nejhorší. Jestli tam vládne Ivan Hrozný, Stalin, Brežněv nebo Putin, vždy je jejich cílem vyvraždit co nejvíc vlastních lidí a zničit všechno sousedům. To proto, že sami nic budovat neumí, tak se alespoň snaží, aby se i ostatní měli stejně blbě jako oni. Krátkodobé vědecké úspěchy byly vždy na úkor ještě většího zbídačení většiny obyvatelstva.
V USA nastala až neskutečná změna. Sice to byl vždy stát, který dělal četníka na západní polokouli a později se o to snažil i na celém světě, ale snažil se o to alespoň pod hlavičkou svobody a demokracie. Věděli jsme, že často zradily své spojence, Jižní Vietnam, Afghánistán a další, ale my, kteří jsme byli amerikanofily, jsme jim to rádi odpouštěli. Když zvolili pološíleného Trumpa, odhalila se jejich pravá tvář. Trump má rád silné diktátory, se kterými spolupracuje, i když se jedná o válečné zločince. To, jak se přiklonil k agresivnímu Rusku a otočil zády k bránící se Ukrajině, to jenom potvrzuje. Opravdové přátele už nemá, ale už ani společné zájmy, zůstávají pouze spojenci z nouze. Mezi Ruskem a USA přestává být znatelný rozdíl. Pouze ten, že v USA se ještě vše může vrátit zpět, v Rusku není kam.
A co Evropa? Po druhé světové válce zažila neskutečný růst, stala se jednou z nejbohatších oblastí světa. Myšlenka spojené Evropy byla skvělá, Evropská unie se stala možná nejlepším místem pro život v historii. Ale politici znovu oživili nacionalismus jako staronový nástroj k oblbování lidí. A ten znovu nabírá na síle v celé Evropě, nacionalisti mají nakročeno k vládě ve dvou nejsilnějších státech EU, ve Francii a v Německu. A část českých občanů tomu fandí, jako by zapomněli, co to přineslo v minulém století.
A jak je to v Česku? Zvolili jsme si vládu, jejímž hlavním cílem je ochrana byznysu premiéra, a to i na úkor obrany. Velká část voličů nechce zbrojit a bránit se, ale raději zvyšovat důchody i na úkor dalšího zadlužování. Na děti a vnoučata nemyslí, ať si to potom oni zaplatí sami. „Zbrojit není potřeba, nikdo nás neohrožuje, a když ano, tak za Husáka pod ruskou okupací bylo taky dobře. Smrádek, ale teploučko.“ Kdo nás bude chtít za přítele a spojence?
Je otázka, zda má Evropská unie při současném dění ještě nějakou budoucnost. Nacionalisti jsou schopní spolupracovat pouze v opozici, když bojují proti vládám. Jakmile se dostanou k moci, už ze samého principu nacionalismu se z nich stanou nepřátelé, ochotní za své zájmy bojovat. Pokud se EU rozpadne, nebude to pouze návrat k nezávislým státům, ale pád do totality a válek. A pokud se týká NATO, existuje vůbec ještě? Kdo za koho bude bojovat, když se všechny státy budou řídit heslem „Xxx First?
Z demokracie do totality se přejde lehce, opačně to jde daleko hůř.
