Článek
Za téměř 70 let svého života jsem zažil několik zlomových politických událostí nebo období. Poprvé to bylo v roce 1968, kdy nadějnou budoucnost rozbořily tanky Sovětského svazu a jeho satelitů. Podruhé v roce 1989, kdy jsme se konečně osvobodili od sovětské okupace a diktatury pod „vedoucí úlohou KSČ“.
Poté následovalo téměř 20 let, kdy se zdálo, že velkým válkám odzvonilo a budeme žít v relativním míru a klidu. Ale dlouho to nevydrželo. Přišli tzv. progresivisti a jejich kampaně jako Me too s odsuzováním bez soudů, Black lives matter s nucením k poklekávání, ničením soch a podobně. Postupně si lidi uvědomili, kam až takové levičácké extrémy mohou vést a kyvadlo se začalo posouvat doprava. Zastavilo se ale až na druhém extrému, možná ještě horším, tedy u Trumpa s jeho šílenou politikou, která rozvrátila svět. Tohle všechno tedy tvoří moji třetí zlomovou politickou událost.
Co tedy bude dál, bude se politické kyvadlo stále pohybovat do větších a horších extrémů, až to praskne? Nebo si lidé uvědomí, kam vede volba charismatických, ale sociopatických gerontů, na jaké hraně se s nimi pohybujeme a svět se zase vrátí do klidnějších vod?
Já mám sen. Představuju si svět po letošním podzimu v jiných barvách. V USA drtivě vyhrají demokraté, impeachmentem sesadí Trumpa a Vance se stane jen chromou kachnou bez výrazné moci. Demokraté snad už vygenerují nějakou středovou nerozdělující osobnost, po nich i republikáni najdou nového Reagana.
Putin konečně vypadne z okna a v Rusku nastoupí nějaký nový Gorbačov. Ve 20. století se našel v Rusku jen jeden normální politik, ve 21. století by se mohl najít druhý. Tím by prakticky zmizeli i naši malí středoevropští trumpíci Fico a Babiš, Orbán už zmizel.
Svět se po extrému progresivismu a následujícímu extrému trumpismu vrátí do normálních kolejí a liberální demokracie se zase stane starou dobrou liberální demokracií v pravém slova smyslu, tedy zaměřenou na svobodu jednotlivce.
A co u nás? Pokud se podíváme na českou politikou za několik posledních let, vidíme, že se celá točí kolem jednoho oligarchy a politika, který zbohatl již za totality na obchodu s fosfáty. Když Klaus „zhasnul“, spolu s tzv. „švýcarskými spolužáky“ ovládl privatizaci, a potom už šlo nabývání dalšího majetku lehce. Pak už pomocí nabytého majetku ovládl média a masy, které se nechají lehce uplatit a tím ovládl i politiku. Proto můžeme současný způsob vládnutí i u nás nazvat čistou oligarchií. Najde se i u nás politik, který dokáže současné privatizaci státu a jeho zdrojů zabránit? V Maďarsku to dokázali, a já pevně věřím, že to dokážeme i my.
Že to je jenom sen? Pád Sovětského svazu byl taky jenom sen a splnil se. Proč by se něco podobného nemohlo opakovat i nyní?
