Článek
Že komunistům církev obecně „ležela v žaludku“ je známá věc, náboženství jako takové se neslučovalo s marxistickým ateismem a žádoucí bylo věřit pouze tak (ne)svaté trojici Marx, Engels Lenin a jejich domácím zástupcům v ÚV KSČ s Klementem Gottwaldem v čele. Již v říjnu předchozího roku padaly mezi soudruhy návrhy na likvidaci klášterů a bylo uzákoněno podléhání církve státu. Duchovní k výkonu své služby věřícím museli o souhlas žádat stát. Trnem v oku komunistům ale byly početné komunity sdružené v řádech a žijící v klášterech.
Na noc ze 13. na 14. dubna 1950 podnikly jednotky SNB, příslušníci StB a Gottwaldovi věrné oddíly ozbrojené pěsti dělnické třídy - Lidových milicí zákrok, kdy vtrhli do sedmdesáti pěti klášterů. Pochopitelně se jednalo o ozbrojené jednotky a čas byl naplánován tak, aby duchovní byli uprostřed spánku, tedy zhruba na půlnoc. Tím pádem, aby byli co nejvíce vystrašeni a poníženi. Následoval jejich přesun s nemnoha osobními věcmi do k tomu určených klášterů, sloužících jako internační tábory, v podstatě tábory koncentrační, i když bez dýmu spalovacích pecí. V mnohém si je nacismus a komunismus bohužel podobný.
Při naší návštěvě jednoho z takto přepadených klášterů jsem četl vzpomínky jednoho z internovaných, kde popisuje, jak z okna v té tmě viděl ve světlech automobilů SNB své druhy v bílých premonstrátských řízách, ke kterým se brzo připojil. Premonstráti byli jeden ze sedmi nejpočetnějších, a tudíž údajně nejnebezpečnějších řádů. Takový strach měli komunisté ze síly víry a slova.
V rámci snahy o převýchovu byli řeholníci nuceni absolvovat výuku marxismu-leninismu s cílem, aby se své víry a způsobu života zřekli. To se soudruhům až tak nepovedlo, jejich nátlaku podlehla jen malá část, vesměs krátce sloužících. K převýchově měla sloužit i fyzicky náročná práce, věznění a služba u PTP. Ta byla v 50. letech o dost jiná, než moje v 70. letech u jejich novodobé formy, a i na tu nerad vzpomínám.
Dalších šedesát devět klášterů přišlo na řadu o nemnoho později, konkrétně 27. a 28. dubna. Celkový počet internovaných činil 2376 řeholníků. Následná Akce Ř měla na mušce řády ženské. Mnoho z nuceně opuštěných klášterů pochopitelně chátralo, ztratily se z nich vzácné předměty, byly cílem vandalů a podobně.
