Jarní turné Davida Kollera připomíná 20 let jeho kapely Kollerband

Jedním z posledních koncertních zastavení Davida Kollera před tím pražským byly České Budějovice, kde s Kollerbandem vystoupil ve vyprodaném sálu kulturního domu Metropol v úterý 17. března. Jak jinak, sál byl plný posluchačů - tím je míněno samozřejmě i posluchaček. A právě tato něžná část publika překvapila svým věkem. A tím je míněno, že nedorazily vetché stařenky z jihočeských domovů pro seniory, ale mládím a radostí z hudby kypící slečny a paní. Překvapivé i bylo, že naprostou většinu písniček znaly nazpaměť, a to nejen ty letité z éry Lucie.

Prozrazovat kompletní setlist odehraných písní se nehodí, kouzlo programu je i v tom nevědět dopředu, která skladba je na řadě, jako je tomu při poslechu alba. Ale z těch letitých došlo třeba na Ameriku, Černé anděly, Šrouby do hlavy nebo Srdce. Pochopitelně nechyběly jak starší věci, tak novinky z Kollerovy sólové tvorby, namátkou například Čas nejde vzít zpátky, Gypsy Love či Nebudem se bát. Kollerband se opravdu nebojí, jelikož sáhne i po tvrdších a depresivnějších skladbách, vzdálených, ne však laciné a podbízivé, líbivosti Lucie. To dokladuje Vězenkyně, song na text Jáchyma Topola. A i ty „staré pecky“ mají často novou tvář, tedy jsou nově zaranžované – to platí i pro jeho prastarou Majolenku.

Koller také dvakrát zasedl za bicí soupravu, pochopitelně se doprovázel na akustickou, dvanáctistrunnou i elektrickou kytaru a také si foukl na harmoniku a odskočil ke klávesám. Vynikající výkon podali jeho spoluhráči - syna Adama za bicími doplňoval Víťa Halška na perkuse a baskytarista Marek Minárik, o harmonické a sólové party se postarali kytarista i spoluautor některých skladeb Michal Pelant a klávesista Martin Kryštof Kroupa.

Atmosféru, krom reakcí, vlnění a zpěvu nadšených posluchačů, doplňovala světa a skvělý zvuk - hutný, přesto „nepřeřvaný“, čitelný pro party nástrojů i každé slovo. Co se týče průvodního slova, to Koller rozumně omezil na nezbytné minimum, žádné „vykecávání“, jak mají někteří umělci ve zvyku, se nekonalo. O Kollerovi je známo, že je jinak názorově konzistentní a nebojí se pojmenovat různá dění ve společnosti, ale od toho jsou jiné prostory, než koncertní sály a podle toho také koncert, který má být o hudbě, vypadal. Rozhodně nelze přepokládat, že by třeba přijmul medaili od Putina nebo dal v kapele prostor spolupracovníkům StB, kteří v poslední době beze studu vylézají z nor a moralizují, namísto aby se styděli.

Celkový dojem z koncertu byl skvělý, po tomto loňském koncertu v Blatné, který měl i odlišný setlist, https://medium.seznam.cz/clanek/petr-hejna-david-koller-si-podmanil-fanousky-v-blatne-na-jedinecne-akci-162861poskytl David Koller jihočeskému serveru, zaměřenému na kulturu, tento rozhovor https://www.kulturne.com/clanek/7597-hudebnik-david-koller-misto-lezeni-bolsevikovi-kamsi-hral-vychovne-koncerty-s-radimem-hladikem.

A ten koncert k oslavě dvaceti let fungování kapely proběhne 26. března ve Foru Karlín, čímž se pomyslně uzavírá spirála - v Karlíně Koller vyrůstal i žil, takže se vlastně i vrací „domů“.