Článek
USA jsou pro Evropu největším exportním trhem, kam míří téměř 20 % našeho vývozu, zavedení vyšších cel může tedy tuto pozici narušit a náš obchod zkomplikovat. Dopad tohoto opatření se těžko počítá a odhaduje (ostatně jako cokoli ohledně budoucnosti). Zvýšení cla srazí konkurenceschopnost našeho zboží na americkém trhu a posílí pozici jak zboží z domácí produkce, tak zboží ostatních exportérů. V tomto ohledu je třeba si ale uvědomit, že existují způsoby, jak cla obejít. Například Čína zvýšení cel na své zboží vyřešila tak, že své produkty dokončovala v Mexiku. Podíl mexické „přidané hodnoty“ naplnil kritérium označení zboží za mexické, čímž Čína cla efektivně obešla. Tentokrát sice Trump zvažuje cla i na Mexiko a Kanadu, nicméně se určitě najde nějaká země, kde bude clo nižší a umožní tak tuto „hru na původ zboží“. Pokud se taková země nenajde, pak na tom budou exportéři do USA stejně a jediné, koho clo zvýhodní, budou američtí výrobci. Cenu pak v každém případě zaplatí americký spotřebitel.
Já osobně cla nevnímám nijak problematicky - doslova je ignoruji. Ano, nejsem v pozici, kdy bych vlastnil nebo pracoval ve velké exportní firmě, takže se mě to přímo příliš nedotkne. Hlavně si ale uvědomuji, že cla jsou jen nástroj - nástroj k tomu donutit jinou zemi k tomu, aby dělala to, co Amerika chce. Nepoužívají je tak jen Američané, velmi zajímavá je např. celní politika Číny vůči Austrálii, která je opakovaně používá k vyvíjení silného tlaku. Donald Trump přišel do úřadu s několika cíli - zastavit nekontrolovanou migraci. K tomu je třeba opět získat kontrolu nad hranicí, což se jednostranně dělá jen velmi složitě. Pro nás Evropany - srovnejte si situaci na hranicích Řecko - Turecko, kde Turecká vláda spolupracuje ohledně ochrany evropských hranic, a situaci na hranici Polsko-Bělorusko, kde Polsko staví zdi a každý týden můžete vidět nová videa o ozbrojených střetech s migranty, protože Bělorusko využívá migranty jako zbraň. Cla mají vést k tomu, že se Kanaďané a Mexičané chytí za nos a opět začnou plnit základní roli státu - získají kontrolu nad svou hranicí a nad tím, kdo do jejich země přichází, odchází a nachází se v ní.
V případě Evropy je situace složitější. Trump se nás hlavně snaží donutit ke zvýšení výdajů na obranu. Po konci studené války jsme na obranu úplně rezignovali a soustředili se na budování sociálního státu. Neuvědomili jsme si, že žádný konec dějin nenastal, nenastalo vítězství demokracie a věčný život v míru. USA to pochopili vcelku rychle spolu s tím, že dlouho měly roli „globálního policajta“. Evropa sladce spala až do okamžiku Ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Nyní se sice probouzí, ale příliš pomalu. O problému nízkých výdajů na obranu a nefunkční vojenské infrastruktury mluvíme, téměř nic ale neděláme. Prostě a jednoduše nemáme peníze ani politickou vůli něco změnit. Jsme příliš zaměřeni na přerozdělování koláče, dekarbonizaci a snižování emisí, než abychom byli schopni řešit reálné politické problémy. Ekonomický růst od finanční krize z roku 2008 za moc nestojí - zatímco v roce 2008 byla ekonomika Eurozóny a USA srovnatelně velká, v roce 2024 je HDP USA o 50 % vyšší. V Evropě rosteme výrazně pomaleji, srovnejte přístup America first a nový „kompas“ Evropské Komise s šesti různými směry, který zvýšení konkurenceschopnosti zmiňuje jen v souvislosti s dekarbonizací - my to s tím ekonomickým růstem ani nemyslíme vážně. Trump nám hrou na uvalení cel uvaluje políček - začněte něco dělat. A to ani nemluvím o tom, jak nepřátelsky evropská komise vystupuje vůči americkým technologickým společnostem a fakt, že na výrobky z USA uvalujeme vyšší cla než Američané na naše. Jsme na USA závislí a pomyslně „koušeme ruku, která nás živí“ - v našem případě chrání. Nemůžeme jim mít za zlé, že už mají našeho přístupu dost.
Cla jsou pro nás tedy jen kosmetickým problémem. Nejdřív musíme realisticky přistoupit k řešení energetiky a opět získat racionální pohled na ekonomiku a průmysl. Dokud touhle změnou neprojdeme, tak nám může být úplně jedno, kdo sedí v Bílém domě - stagnovat a zaostávat budeme tak jako tak. Prostě a jednoduše, politické špičky Evropské Unie stále věří na konec dějin spjatý s vítězstvím demokracie. Mezinárodní vztahy a dynamika se však nezměnily, to jen my jsme zaspali, a pokud nic na našem směřování nezměníme, tedy neodložíme ideologii a nezačneme se řídit ekonomickou a geopolitickou realitou, bude to jen a jen horší.
