Článek
Dnes je 11. září 2026. Svět si připomíná pětadvacet let od chvíle, kdy nárazy letadel do mrakodrapů navždy změnily dějiny. Amerika tehdy v slzách a hněvu přísahala, že terorismus vyhladí z povrchu zemského. Střih.
O čtvrtstoletí později prezident USA Donald Trump jedním škrtem plnicího pera proměnil jednoho z nejhledanějších teroristů planety v šlechetného státníka.
Bývalý šéf syrské odnože Al-Káidy, Ahmad Husajn aš-Šar‘ (původně Abu Mohammad al-Džulání), si oblékl padnoucí oblek a zasedl v damašském prezidentském paláci s americkým požehnáním. Ministerstvo zahraničí USA ho smazalo ze seznamu teroristů a odměna 10 milionů dolarů za jeho hlavu se vypařila.
Stačilo k tomu jediné: pustit americké ropné korporace k syrským vrtům a vykopnout ze země Írán.Člověka při tom cynismu napadá kacířská myšlenka: Kdyby tehdy Usáma bin Ládin hned 12. září nabídl Americe stoprocentní koncese na ropná pole, možná mohl dnes v New Yorku stříhat pásky jako vážený obchodní partner.
Syrský prezident aš-Šar‘ totiž není žádný „umírněný rebel“. Na rukou mu zaschla krev tisíců civilistů. Byl to on, kdo v roce 2012 nařizoval synchronizované bombové útoky v syrských městech, které trhaly na kusy školáky a náhodné kolemjdoucí. Byl to on, kdo v roce 2017 zorganizoval masakr šíitských poutníků v Damašku a nechal za sebou 76 roztrhaných těl, včetně žen a dětí. Pod jeho taktovkou se v provinciích jako Idlib veřejně popravovalo na fotbalových stadionech, křesťané a Drúzové byli vyháněni z domovů a jím zřízená tajná policie mučila syrské novináře ve středověkých kobkách.
Jenže v roce 2026 mají morálka i lidské životy jasně stanovenou tržní hodnotu. Donald Trump uplatnil svou byznysovou doktrínu dovedenou k dokonalosti. Zatímco ve Venezuele americká komanda Madura rovnou unesla a USA tamní ropu kontrolují násilím, syrský diktátor pochopil pravidla hry. Nabídl syrské suroviny firmám jako Baker Hughes výměnou za svou nedotknutelnost.
Zatímco tedy rodiny obětí z 11. září dnes zapalují svíčky, Washington oslavuje „stabilitu“. Minulost je smazána, krev z podlahy paláce v Damašku umyta. Stačilo pár barelů syrské ropy, aby se z masového vraha stal ctihodný spojenec. Spravedlnost v mezinárodní politice zkrátka definitivně prohrála s chladným korporátním pragmatismem.
