Článek
Málokdo rozumí lidským právům tak kreativně jako Donald Trump. Když v lednu sliboval utlačovaným Íráncům, že jim USA přispěchají na pomoc, kdekdo si představoval diplomatické tlaky nebo ekonomické sankce.
Jenže Donald myslí ve velkém. Když v září mluví o pomoci, myslí tím rovnou kompletní kremaci celé perské civilizace. Jeho nejnovější dilema, se kterým se svěřil stanici Fox News, má totiž až shakespearovské rozměry: Mám se s íránským prezidentem tento týden sejít v New Yorku na kávu, nebo mám celý ten národ prostě vyhodit do povětří?
Tomu se říká flexibilní management. Na jedné straně stolu máte připravené sušenky na okraj Valného shromáždění OSN, na druhé straně červené tlačítko, které z Teheránu udělá parkoviště. Trump tomu s ledovým klidem říká „rozhodovací mód“. Buď budou Íránci „sekat latinu“, nebo pro ně má připravený ten nejefektivnější osvobozenecký program v dějinách – úplné vyhlazení.
A buďme k sobě upřímní, z čistě pragmatického hlediska to má nepopíratelnou logiku. Žádný národ, žádný problém. Jakmile Trump „zachrání“ Íránce tím, že z nich udělá radioaktivní prach, ajatolláhové definitivně ztratí koho utlačovat. Žádné demonstrace za práva žen, žádná náboženská policie, žádný hladomor. Všichni budou stoprocentně svobodní, sjednocení a… mrtví.
Západní svět léta marně dumal, jak vyřešit blízkovýchodní krizi. Trump recept našel během jednoho televizního rozhovoru. Zbývá už jen doladit detaily té newyorské schůzky. Otázka pro íránskou delegaci je jasná: Turek, nebo espresso? A hlavně rychle, než panu prezidentovi dojde trpělivost a vyřeší vaše lidská práva jednou provždy
