Článek
Byl to jeden z největších obchodů v dějinách českých médií, který navždy změnil pravidla hry. Když v červnu 2013 tehdejší miliardář a politický dravec Andrej Babiš koupil vydavatelský dům MAFRA, sliboval: „Do obsahu novin nebudu nikdy zasahovat. Na to vám dávám své slovo.“ Jenže realita v redakcích Mladé fronty DNES a Lidových novin brzy nabrala úplně jiný, dramatický směr.
Den, kdy v českém newsroomu zhasla nezávislost
Představte si ten moment. Sedíte v redakci nejčtenějšího seriózního deníku v zemi. Roky odkrýváte korupci politiků, padají kvůli vám vlády. A najednou se dozvíte, že vaším novým šéfem je muž, který právě míří do nejvyšších pater politiky a jehož agrochemické impérium dotuje stát.
V redakcích MF DNES a Lidových novin tehdy zavládlo hrobové ticho, které rychle vystřídala panika. „Bude se lámat chleba,“ šeptali si horečně novináři u kávovarů. A chleba se opravdu lámal. Během několika měsíců následoval masivní exodus. Legendární jména české žurnalistiky sbalila své zápisníky a odešla raději do nejistoty zakládat nové projekty, než aby sloužila novému vládci. Ti, co zůstali, nebo nově přišli, brzy pochopili, jaká jsou nová pravidla hry.
Julius Šuman a nahrávka, která odpálila bombu
Andrej Babiš opakovaně tvrdil, že své noviny neřídí. Pak ale přišel květen 2017 a na internetu se pod pseudonymem Skupina Šuman objevily audionahrávky, které v české politice i médiích způsobily ekvivalent jaderného výbuchu.
Sluchátka do uší a mráz po zádech. Na nahrávce sedí Andrej Babiš u stolu s tehdejším novinářem MF DNES Markem Přibilem. Nelistují však novými texty kvůli gramatickým chybám. Plánují politický útok.
„Já bych s tím počkal na parlamentní volby, protože to je velice výbušný…“ navrhuje novinář Přibil. „Já bych s tím teď počkal, budou Vánoce, nechci si vystřílet patrony,“ reaguje tehdejší vicepremiér Babiš. A pokračuje: „Moji zaměstnanci jsou debilové“.
V ten moment maska definitivně spadla. Veřejnost v přímém přenosu slyšela, jak se z novináře stal poslušný zpravodajský důstojník, který s politikem ladí, kdy a jaké kompromitující materiály vypustí na politické konkurenty.
Tandem MF DNES a Lidové noviny fungoval pod křídly Agrofertu jako dokonale promazaný stroj (tak má fungovat ‚každá firma‘), kde měl každý svou roli.
MF DNES cílila na statisíce běžných čtenářů. Její strategie byla rafinovaná. Stránky se plnily užitečnými spotřebitelskými testy a radami, jak ušetřit, ale mezi řádky se nenápadně míchala politická agenda. Když měl Babiš průšvih (např. kauzu Čapí hnízdo), na titulní straně se raději objevilo téma kvality potravin nebo kritika neschopných tradičních stran. Když hnutí ANO potřebovalo body, noviny psaly o tom, jak stát pod vedením jejich ministrů konečně „maká“.
Tradiční ‚Lidovky‘, list spojený s Karlem Čapkem, měly úplně jiný úkol: udržet si glanc pro intelektuální elitu. Nové vedení do LN nasadilo komentátory, kteří sice nepsali primitivní oslavné ódy, ale o to nebezpečněji a sofistikovaněji relativizovali Babišův gigantický střet zájmů. Útočili na opozici, zpochybňovali nezávislost veřejnoprávních médií a vytvářeli dojem, že Babiš je vlastně obětí systému.
Konec jednoho impéria
Tato éra, která těžce poškodila důvěru Čechů v tištěná média, skončila až po deseti letech. V roce 2023 musel Andrej Babiš kvůli zpřísněnému zákonu o střetu zájmů (přezdívanému Lex Babiš) své ‚hračky‘ prodat.
Vydavatelství MAFRA sice získal nový majitel, ale pro slavné tiskové tituly už bylo pozdě. Ztráta prestiže, odliv čtenářů a digitální věk si vybraly svou daň. Legendární Lidové noviny v papírové verzi definitivně zanikly a MF DNES (v té době) bojuje o přežití na okraji zájmu. Příběh Babišova mediálního tandemu zůstane v učebnicích žurnalistiky jako mrazivé memento toho, co se stane, když se noviny místo hlídacího psa stanou oddaným domácím mazlíčkem jednoho politika.
