Článek
Jak se ukazuje, tento vztah není jen teoretický, nýbrž založený na pevných genetických základech, které sahají daleko zpět do minulosti naší planety. Vědci, vedení odborníky z různých koutů světa, sledovali stopy genetických informací, které nám přináší nový pohled na evoluční dějiny těchto dvou plodin.
Významný objev odhaluje starověkou hybridizaci
Výzkumný tým, jehož výsledky byly publikovány v prestižním časopise Cell, se pod vedením profesora Sanwena Huanga vydal na genetickou cestu do minulosti. Cílem vědců bylo dešifrovat genetickou historii brambor a rozplést složitou síť vztahů, které spojují tuto rostlinu s některými z jejich nejbližších botanických příbuzných.
Skrze pečlivé analýzy DNA a porovnání genetických sekvencí, se vědcům podařilo objevit, že brambory, které dnes známe, mají své kořeny ve spletitém procesu hybridizace mezi starověkými druhy rajčat a rostlinou nazývanou Etuberosum, která rostla před zhruba 9 miliony let v oblasti And.
Představa o tom, že by se brambor mohl vyvinout z předka rajčete, byla učencům dlouhou dobu neznámá.
Tajemství spočívalo v nepatrných genetických změnách a křížení, které umožnily vznik zcela nové linie rostlin. Profesor Huang a jeho tým zjistili, že hlavní roli v tomto procesu hrály dva důležité geny: SP6A, typický pro rajčata, a IT1, nalezený v Etuberosu. Tyto geny, samy o sobě relativně běžné, se díky křížení dostaly do jedné rostliny, což vedlo k vytvoření nového fenotypu. Schopnosti tvořit podzemní škrobové hlízy, jež jsou typické pro brambory.
Tento fascinující objev nám poodhaluje složitost přírodních procesů, které formovaly naši současnou biodiverzitu. Zdivočilá rajčata, která rostla v drsných podmínkách And, spolu s Etuberosum experimentem, vytvořila stabilní základ pro budoucí vývoj brambor. Díky své genetické variabilitě a schopnosti adaptace se brambory staly jednou z nejkritičtějších plodin v lidstvu. Zdomácněním v Andách a následným rozšířením po celém světě, prošly brambory obrovskými změnami.
Významným prvkem historie brambor je jejich adaptace a rozšíření mimo svůj původní dopad. Když Španělé v 16. století přivezli brambory do Evropy, málo kdo by očekával, že právě tyto hlízy se stanou základem mnoha kuchyní. Zpočátku odmítané a považované za nebezpečné, postupně získaly brambory na důležitosti pro své nutriční vlastnosti a schopnost růstu v různých prostředích. Jejich cesta z andských svahů do evropských polí představuje známý příběh.
Následné šlechtění a modifikace vedly k vytvoření širokého spektra odrůd, které dnes vidíme na farmářských trzích, v obchodech a na našich talířích. Domorodé skupiny v Andách byly schopné rozpoznat a využít diverzitu brambor k tomu, aby vyvinuli stovky, ne-li tisíce, různých druhů, z nichž většina nikdy neopustila jejich rodnou půdu. Evropané však po příchodu brambor na jejich kontinent tuto rozmanitost snížili, zaměřili se jen na pár druhů, které byly nejvýhodnější pro zemědělskou produkci.
Navzdory všemu, co už víme, zůstávají brambory i nadále symbolem fascinujícího spojení přírody a lidského úsilí. Stále nás dokáží překvapit svým historickým odkazem a genetickými možnostmi do budoucnosti.
