Článek
Stojíme před zelenou budovou ve strmém kopci – továrnou na čaj v Kadugannawě, okres Kandy, centrální provincie Srí Lanky. „Vítejte,“ zdraví nás slečna a Emanuel nás předává do rukou elegantní průvodkyně, která s lehkostí stoupá po schodech do nejvyššího patra továrny, zatímco mnozí z nás funí a potí se v tropickém horku a vlhku.
Naším prvním zážitkem jsou rozměrné sušičky na čajové lístky. „Slyšte, cítíte tu proměnu?“ ptá se průvodkyně a postupně zapíná a vypíná stroje, aby nám ukázala, jaké to je, když se suší čaj. Na strojích se pyšní štítky z roku 1938, připomínající jedinečnou tradici továrny.
„Cejlonský čaj,“ začíná svůj výklad průvodkyně, „se vyrábí ortodoxní metodou. Celý kouzelný proces, od trhání až po balení, trvá méně než 24 hodin.“ Pomalu nás vede skrze jednotlivé fáze – od pečlivé sklizně nejmladších lístků, přes zavadnutí, kde se listy střetávají s větrnými šeptáním, až po svinování, fermentaci a sušení. Mění se na horkovzdušnou proceduru, která přetváří zelené lístky na čaj s nezapomenutelnou chutí.
„Ženy zde trhají listy ručně,“ dodává, „a každá fáze, od sklizně po rolování, je uměním sama o sobě. Tady v Kadugannawě si stále držíme tradici, i když většina práce už dávno přešla na stoje.“
Díváme se do světa, kde čaj není jen nápojem, ale příběhem v každém lístku. Cítíme, že jsme svědky něčeho velkého, co přetrvává staletí. „Pojďte, ochutnejte,“ vybízí nás průvodkyně s úsměvem, když nám podává šálek plný historie a vášně.
Sklizeň čaje na Srí Lance je umění, které má dlouhou tradici a pevně zakořeněnou techniku. Proces začíná pečlivým trháním, kdy sběračky vybírají pouze nejjemnější pupeny a přilehlé lístky. „Pouze dva a pupen,“ opakuje, a v jejich rukách se lístky mění v zelené zlato, základ pro výjimečný cejlonský čaj.
V hale továrny se lístky rozptylují na dlouhých pásech. Proudí skrze ně chladný vzduch, který během 18 až 24 hodin odstraní polovinu obsahu vody. „Teď začíná zázračná chemie,“ pronášejí mistři čaje u strojů, když se aroma začne vkrádat do každého kouta místnosti tovární haly.
Zavadnutí je jen začátkem, rolování je místem, kde se lístky proměňují. „Stroje, nebo dříve ruce, narušují buněčné stěny,“ vysvětluje, „a umožňují enzymům takzvaně políbit povrch listů.“ Následuje kouzelná fáze fermentace. V chladných a vlhkých prostorách lístky mění barvu z jasně zelené na hlubokou měď, zatímco oxidace vrcholí a plní vzduch vůní čaje.
„Ale tady nekončíme,“ dodává průvodkyně „čaj musí být dokonale vysušen.“ Proud horkého vzduchu v peci přetváří svinuté lístky na finální čaj, který je nyní připraven k třídění, podle velikosti a lesku. Zde se rodí legendární Orange Pekoe a další třídy a jakosti, každá s vlastním určením.
